OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vlkodlak 3

Pokračování mé povídky... Takže, v tomto díle se objeví další postava, která příběh ještě o něco víc zamotá. Doufám, že se vám to bude líbit. Každý komentář potěší, a pokud budete tak milí, můžete klidně napsat jak chcete, aby to pokračovalo, s kým by měla hlavní hrdinka být atd... :) Ráda si přečtu vaše názory a budu ráda za každou radu...

27.12.2013 (14:00) • Tessi • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 801×

Utíkám lesem a cítím tu vábivou vůni. Sbíhají se mi sliny a požírá mě žízeň a hlad. Hlad po čerstvém masu, krvavém masu. Utíkám stále dál a dál, ale nikde není ani známka po té krásné vůni. Rázem se kolem mě začne rozprostírat mlha. Zastavím se a rozhlížím se dokola kolem sebe. Je čím dál větší tma a vůně je intenzivnější. Zastavím se, aby se mi přestala točit hlava, a vtom ucítím na šíji dech. Ten dech jako by mě měl rozškvařit. Naskočí mi husí kůže a já se pomalu otáčím. A pak spatřím ty oči! Strašlivé, které tě chtějí zabít. Vytřeštím oči a ustoupím krok dozadu, abych si osobu mohla prohlédnout. Zadržela jsem výkřik v hrdle. Před sebou jsem viděla zkrvavěné tělo vlkodlačího staříka. Po jeho strašidelném šklebu mi naskakuje mráz po zádech. Stařík se ke mně začal přibližovat a natáhl ke mně svou zkrvavěnu ruku, která začala pomalu uhnívat. Z masa začaly vylézat červi a maso zezelenalo. Čím blíž stařík byl, tím se více rozkládal. Couvala jsem stále dál a dál, ale náhle mě zastavil strom. Na chvíli jsem se ohlédla, abych nalezla únik z této slepé uličky, ale všude kolem byly stromy tak nahuštěné, že nebylo uniku. Podívala jsem se na staříka. Byl ode mě již jen pouhý centimetr. Maso na konečcích prstů už ani neměl, měl pouze holé kosti, ale jeho obličej byl prolezlý červy. Zvedl se mi žaludek a srdce bušilo strachem. Nevydržela jsem a začala křičet. V ten okamžik se stařík dotkl mého ramene a já křičela jako blázen, kterého právě zavázali do svěrací kazajky. Zavřela jsem oči a začala mlátit kolem sebe rukama. Náhle jsem ucítila silnou bolest v pravém zápěstí. Otevřela jsem oči a všimla jsem si, že ležím ve svém pokoji. Jsem přikrytá svou péřovou peřinou. Povytáhnula jsem se nahoru a spatřila, že mám na sobě ručník z předešlé noci. Podívala jsem se směrem k oknům a spatřila droboulinké paprsky slunečního světla, které se dostávají do mého pokoje skrz škvíry ve tmavých závěsech. Zvedla jsem se a pomalu přešla ke skříni, odkud jsem si vytáhla nějaké oblečení, abych se tu pořád nepromenádovala jen v ručníku. Oblékla jsem se do tepláků a černého tílka. V tom okamžiku jsem uslyšela rachot v kuchyni. Leknutím jsem nadskočila. Pomalu jsem šla směrem ke kuchyni, potichu jsem otevřela dveře a protáhla se jimi. Potichu jsem šla po chodbě. Všimla jsem si otevřených vchodových dveří dokořán. Nevšímala jsem si jich a pokračovala dále do kuchyně. Přilepila jsem se k rohu vedle vchodu do kuchyně. Mírně jsem vykoukla a spatřila vetřelce. Byl to světlovlasý muž, o deset čísel vyšší než já. Měl velkou jizvu pod okem a byl oblečen ve špinavém a potrhaném oblečení. Právě si natíral krajíc chleba pomazánkovým máslem. Rychle jsem se schovala za roh. Nevěděla jsem, co v tento okamžik dělat. První, co mě v tomto okamžiku napadlo, byl Petr. Rozutekla jsem se do ložnice a vyhrabala mobil. Vytočila jsem rozklepanou rukou Petrovo číslo a zmateně se posadila na postel. Přiložila jsem si mobil k uchu a uslyšela vytáčení.

„No tak! No tak! Vem to!“ říkala jsem si v hlavě.

„Už ses vzbudila, to je dobře,“ zaslechla jsem hlas, který nevycházel ze sluchátka telefonu, ale ode dveří. Pomalu jsem se začala otáčet.

„Kdo jste?“ zeptala jsem se, když jsem se dívala vetřelcovi přímo do očí.

„Host, a musím podotknout, že máš dost prázdnou ledničku,“ odpověděl.

„To není odpověď na mou otázku!“ vykřikla jsem.

„Nač to vztekání? Jen klid!“

„Co si to vůbec dovolujete?“ vstala jsem z postele a zamířila si to rovnou k vetřelci.

„Takto se vítají hosté?“ optal se posměšně.

„Host je ten, kdo je pozván!“ vykřikla jsem.

„Ale já jsem byl pozván,“ uchechtl se.

„A kdo že tě pozval do mého bytu?“

„Já sám,“ odpověděl a ukousl si kus chleba. Rozčílením jsem zaťala ruku v pěst a praštila jí muže do obličeje. Bohužel, má rána byla zadržena. Muž mi zastavil pěst necelý centimetr od jeho tváře. Překvapivě byl hodně silný. Dokázal včas zpomalit můj úder a k tomu se jeho tvář vůbec nezkřivila bolestí po mé ráně. Což je celkem zvláštní.

Každý normální člověk by tu ruku měl zlomenou, ale on ne.

„Kdo jsi?“ šeptla jsem.

„Jsem stejný jako ty.“

„Vlkodlak?“ zeptala jsem se vyjeveně.

„Ne, čivava, bože, ženský!“ řekl a strčil si do pusy poslední kousek chleba. Ten muž mě ale nehorázně štve! V ten okamžik jsem zaslechla vyzvánění mého telefonu. Trhla jsem sebou a vytrhla jsem ruku z mužova sevření. Natáhla jsem se po telefonu. Volal Petr. Přejela jsem prstem po zeleném tlačítku a přiložila si telefon k uchu.

„Ely? Děje se něco?“ zeptal se vyděšeně Petr.

„Ne, vše je v pořádku, jen jsem tě vytočila omylem,“ odpověděla jsem a otočila se ke světlovlasému muži.

„Dobrá, večer se stavím, po práci, dobře?“

„Dobře,“ vydechla jsem.

„Musím končit, tak večer,“ řekl a zavěsil.

„Pa,“ dodala jsem do prázdna.

„Tvůj přítel?“ zeptal se muž přede mnou.

„Ne, a co ti je, sakra, do toho?!“ vyjela jsem na něj a šla ke vchodovým dveřím. Muž mě následoval.

„A chtěla bys, aby byl tvůj přítel?“

„Co vám je do toho? Vloupáte se do mého bytu, necháte otevřené vchodové dveře, ani se nepředstavíte a vyptáváte se na můj osobní živit! Že vám to není ani trochu blbé!“ zabouchla jsem po posledním slově dveře.

„Páni! Ty jsi ale přísná!“ řekl a začal se smát.

„A kdo vám, sakra, dovolil mi tykat?“ vyjekla jsem ještě hlasitěji.

„Hm… Já!“ odpověděl mi s úsměvem na rtech. Zvedla jsem oči v sloup a pokračovala do obýváku.

„Už vám někdy někdo řekl, že jste strašně otravný?“

„To slýchám skoro pořád, nevím, čím to je.“

„Proč jste za mnou přišel?“

„Dobrá, teď už žádné žerty! Máme problém!“ řekl a poprvé nasadil vážný výraz.

„Máme? Jak to, že máme? Vždyť vás ani neznám, takže co máš za problém? Tedy, co máte za problém?“

„Tykej mi! A problém máme oba dva, jinak bych tě nehledal. Jdou po nás lovci! Zabila jsi vrchního vlkodlaka a ten ti předal své schopnosti. Kdyby zabil on tebe, bylo by vše lepší. Nic proti! Byla by tě škoda, jelikož jsi kus, a fakt sexy kus,“ začal vykládat.

„K věci!“ řekla jsem mu trochu s načervenalými tvářemi a poté jsem ještě dodala: „Ztrácím se v tom, co mi říkáš.“

„Prostě, jdou po nás lovci, jelikož jsme vlkodlaci, už nás na světě moc není. Chápeš, co ti říkám?“ zeptal se mě a zatřásl se mnou.

„Klídek! Takže kolik je těch lovců? Dva? Pět? Deset?“

„Asi tak padesát, no, do sta nejvíce,“ řekl a usmál se na mě.

„Jasně, sto lidí, jsou to vůbec lidé, nebo mají nějaké schopnosti?

„Takže znáš upíry?“

„Ano, fantasy stvoření, živí se lidskou krví, jsou nesmrtelní a slunce je popálí.“

„Takže zaprvé, není to fantasy, upíři existovali, ale už jsou mrtví, kaput! A lovci jsou bytosti, co se živí vlkodlačí krví. Nejsou nijak výjimeční, jsou skoro jako lidé, jen potřebují pro přežití naší krev. Už jsi chutnala vlkodlačí a lidskou krev? Pokud ano, ucítíš ten značný rozdíl. Vlkodlačí má víc živin a není tak tučná jako lidská. Má více vitamínů a je lahodnější. Proto se někdy mezi vlkodlaky vyskytuje kanibalismus. Ale to není moc časté, jelikož vlkodlaci drží pohromadě a respektují jeden druhého, vlkodlak, co se živí krví vlkodlaka, zmutuje a ztratí svou lidskou stránku. Jen párkrát vlkodlak může požít vlkodlačí krev, a to když se stane plnohodnotným vlkodlakem anebo při nějakých soubojích na život a na smrt či při svatbě. Pár dvou vlkodlaků, muž a žena, si mohou vyměňovat krev, je to složitější, ale teď je to vedlejší, pak někdy vše vysvětlím. Prostě lovci nás buď zabijí, to je lepší možnost, anebo ta horší, nás zatknou a budou nás chovat jako dobytek. Budou nám brát krev, budou chtít, abychom měli potomky, a tak dále a tak dále, jak se to u dobytka dělá. Prosím, řekni mi, že mě chápeš!“

„Překvapivě vše chápu,“ řekla jsem s radostným výrazem.

„Dobrá, tedy mi pomůžeš vyvraždit lovce a osvobodit ostatní vlkodlaky?“ zeptal se.

„Osvobodit ostatní? Počkat, víš, jaký dopad to bude mít na celé lidstvo? Vlkodlaci ničí a zabíjejí. Představ si, že do jednoho města vypustíš padesát hladových vlkodlaků. Kolik lidí by zůstalo na světě?“

„To máš pravdu, nad tím jsem nepřemýšlel, to ještě promyslíme, jde mi teď hlavně o ty lovce. Musíme je zneškodnit! Nebaví mě dál žít schovaný…“

„V kanálech?“ zeptala jsem se posměšně.

„Hele, tam jsem byl jen jednou, a to proto, že mě pronásledovali!“ řekl a výhružně na mě ukázal prstem.

„Takže si to shrneme, pomůžu ti zlikvidovat lovce, propustíme vlkodlaky, tedy, o tom se ještě domluvíme. A ty si teď hned dáš sprchu! A pak, až to vše skončí, vypadneš odtud, ano?“

„Fajn. Sice ta poslední podmínka pro mě není moc přijatelná, ale beru,“ řekl a vydal se směrem ke koupelně.

„Hele, jak víš, kde je koupelna?“

„Jsem to tu tak trochu prošmejdil, mimochodem, máš pěkné spodní prádlo,“ řekl a uličnicky se uchechtl.

„Ty jsi šmejdil v mých skříní?“

„Tak trochu.“

„Donesu ti ručník, do té doby se ani nehni!“ řekla jsem a rychlým krokem jsem došla pro ručník. Popadla jsem jeden z největších ručníků a vrátila se zpět. Vkročila jsem do koupelny.

„Bože! Řekla jsem ti, že se ani nehneš!“ vyjekla jsem a hodila ručník vedle plné vany, kde seděl nahý muž. Zmateně jsem se otočila zády k němu.

„To jsi snad ještě neviděla nahého muže?“

„Dále v konverzaci budeme pokračovat, až se umyješ, zkusím najít nějaké čisté tričko, co by ti mohlo být, možná najdu i tepláky,“ řekla jsem a odkráčela do svého pokoje s rudými tvářemi. Začala jsem hledat ve skříni. Našla jsem jedno pánské triko a staré pánské tepláky po otci, které jsem používala při stěhování. Mně byly hodně velké, ale mému hostovi by mohly padnout. Přešla jsem do kuchyně, která byla spojená s jídelnou.

„Oblečení jsem ti nechala v ložnici!“ zavolala jsem na muže v koupelně. Naplnila jsem konvici vodou a dala ji vařit. Poprvé jsem se za dnešní den podívala na hodiny a zjistila, že jsou čtyři hodiny odpoledne. To jsem spala tak dlouho?

„Co jsi říkala?“ zeptal se mě muž. Otočila jsem se směrem, odkud vycházel jeho hlas. Vytřeštila jsem oči a prohlédla si polonahého muže v ručníku, co stálo mezi dveřmi. Měl hodně vysportované tělo pokryté spoustou malých jizviček. Hlasitě jsem polkla a trhla sebou, abych na něj nadále necivěla.

„Oblečení máš v ložnici. Dáš si také kávu?“ zeptala jsem se.

„Černou, prosím,“ řekl a odešel do ložnice. Nasypala jsem kávu do hrnečku a rozlila do ní vařící vodu. Zezadu se vynořila ruka a popadla jeden z hrnečků. Leknutím jsem mírně nadskočila. Ucítila jsem horký dech na mé šíji. Pomalu jsem se otočila a vzhlédla vzhůru. Podívala jsem se do hnědozelených očích mého nezvaného hosta. Rázem se mi rozbušilo srdce a já cítila, jak se mi krev dere do tváří. Muž se napil kávy.

„Máš dobrou kávu,“ řekl a usmál se. V ten okamžik mi zazvonil telefon v kapse. Trhla jsem sebou a zmateně začala ho lovit v kapse. Vítězně jsem ho vyndala z kapsy a zvedla jej.

„Prosím?“ zeptala jsem se.

„Tady Petr, hele, pustili mě dřív, koupím pár steaků, jak jsem slíbil, a budu u tebe coby dup, dobře?“

„Dobrá, ale mohl bys koupit steak navíc?“

„Dobře, proč?“ zeptal se udiveně.

„No, to pak uvidíš, tak zatím,“ řekla jsem a zavěsila. Během telefonování jsem se nepřestávala dívat muži do očí. Zhluboka jsem se nadechla a sklopila zrak. Všimla jsem si, že si neoblékl triko, má ho jen přehozené přes levé rameno.

„Oblékni se, Petr tu bude za chvíli,“ řekla jsem a odstrčila jej stranou. Jen doufám, že se ti dva nepobijí…

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Tessi, v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlak 3:

nehovorím zlý :D :D hovorím zlý alebo dobrý, jedno aj druhé nemám rád :D :D :D

On neni zlej :) ... zlí sexy chlapy nemám moc ráda, jen je ukecanej :) a trošíčku vlezlej :)

jo! toto sa mi páčilo, dosť :D škoda že si tam naprala ďalšieho chlapa, super sexi, neviem ako otravne úžasný muži, ktorý sú v nútri super dobrý, alebo super zlý, mi už lezú krkom, ale budiž, tá ženská zabila hlavného vlkodlaka ! :D :D dobre, tak zatim mi zostáva len čakať na ďalší diel :3 :D

Jé děkuji ^_^

Super!!! Bomba!!! Prostě cool!!!!!!!!!!!!!

Přidat komentář:

Nick:

Text: