OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Všichni za jednu - Epilog

11.09.2017 (12:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1273×

„Ať se neušpiní!“ volala Constance do domu nahlas, aby ji slyšel do druhé místnosti, a připomínala tak d’Artagnanovi, aby dával pozor. Vesele se smála, když uslyšela jako odpověď smích jejich syna a ne od manžela. Zároveň ale doufala, že se neušpiní. Nevěděla, do čeho jiného by ho už oblékla. Upravovala šaty a kontrolovala ještě svůj účes v zrcadle.

D’Artagnan chytil svého dvouletého syna pevně a zvedl ho vzduchu, aby nemohl utíkat zase dál a nemohl se tak ušpinit.

„Dávám pozor,“ zakřičel odpověď, ale nebyl si tak úplně jistý, jak dlouho to vydrží. Možná by mnohem raději teď jel sám proti partě gardistů. Miloval svého syna, ale někdy to byl opravdu boj, a to mu byly teprve dva roky.

„Kdepak je můj nejoblíbenější muž?“ smála se Nicolette, když viděla, jak d’Artagnan držel malého tak, aby se nemohl o nic ušpinit. Natáhla se pro něj a vzala si ho do náruče. Malý se rozesmál. „Budeš dnes roztomilý a hodný kluk?“ ptala se ho vesele a posadila se s ním na židli. Se smíchem přikyvoval na souhlas. „Tak je to správně,“ souhlasila s ním vesele.

„Ušpiníš si šaty,“ ozvala se ve dveřích Constance. „Pusť ho na zem, než si ušpiníš šaty!“ řekla přísně a podívala se na svého manžela naštvaně.

„Měl jsem hlídat jeho, aby se neušpinil,“ bránil se. Constance si povzdechla.

„Pohlídej ho teď,“ dodala a odvedla Nicolette do jejího pokoje a posadila ji na židli.

„Můj účes je v pořádku,“ bránila se okamžitě, když jí došlo, co chce Constance dělat. Zasmála se a stejně raději její účes překontrolovala. Musela být perfektní. Přehlížela i to, jak na ni Nicolette protáčí oči. Tiše se jí smála.

„Jdeme napřed, děvčata,“ nakoukl dovnitř d’Artagnan s malým. Oba se na ně usmívali a pak odešli.

„Pozor na to oblečení,“ zavolala za nimi ještě Constance a Nicolette se tiše smála. „Na tebe to taky platí,“ upozornila ji ještě. Nicolette se tedy raději přestala vrtět na židli. „Snad to bude dnes klidný den,“ zamyslela se Constance a zadívala se z okna.

Brie vešla na dvůr posádky a nestačila se divit nad tím, co viděla. Athos, Porthos a Aramis stáli na nádvoří, a místo aby se připravovali na dnešní událost, Athos právě šermoval s Aramisem a Porthos se jim smál.

„Athosi, nejsi nějak ve formě,“ pokoušel se ho znervóznit Porthos.

„Lepší už to nebude,“ dodal Aramis a udělal výpad na Athose, který jeho výpad odrazil a zamračil se na něj.

„Pánové, míň kecání, víc šermování,“ poradil jim.

„Co tu provádíte?“ zeptala se zděšeně Brie. Zmateně se na ni podívali.

„Trénujeme?“ zeptal se zmateně Porthos. Brie k nim došla a mračila se, Aramis a Athos přestali cokoliv dělat a postavili se rovně.

„Pokud vím, máte být oblečení a připravení,“ připomněla jim naštvaně.

„Ještě máme dost času,“ odporoval Aramis. Založila si ruce na hrudi a dívala se na něj. Věděl, že teď bude lepší mlčet a nic neříkat. Ne že by měla nad ním Brie velkou vládu, ale někdy nebylo dobré ji rozčilovat. A dnes bylo mlčení určitě nejlepším řešením.

„Nemáte. Koukněte se na sebe, jak jste špinaví. To vás opravdu nenapadalo nic lepšího na dnešní den, než tohle?“ zeptala se nevěřícně.

„Ještě jsme chtěli pít,“ připustil Porthos. To už Brie vykvíkla naštvaností.

„Odložte zbraně a rychle se jděte umýt a obléct, jak jste už dávno měli!“ řekla jim přísně. Podívali se na sebe a pak odložili zbraně a rozešli se do svých pokojů. Nevěřícně za nimi koukala a pak pomohla Jacquesovi s uklizením zbraní a dala jim všem čas, aby se umyli a začali oblékat, než je půjde zkontrolovat. Trochu litovala, že nenechala, aby je ohlídala Constance. Nečekala, že to bude až tak těžké. Pomalu se rozešla za Aramisem do jeho pokoje.

„Dále,“ ozvalo se z jeho pokoje, když zaťukala. Nakoukla dovnitř. Naštěstí už měl Aramis oblečené kalhoty a chystal se vzít si čistou košili. „Říkal jsem ti, že času máme dost,“ řekl jí s úsměvem. „Nepotřebujeme moc času na to obléknout se do potřebného oblečení,“ vysvětlil jí a přetáhl si přes hlavu košili.

„Děsit mě ale nemusíte,“ odpověděla mu a opřela se o zavřené dveře a pozorovala, jak se oblékla do uniformy. Vždy, když si na sebe bral sváteční uniformu, slušelo mu to snad ještě víc. Spokojeně ho pozorovala, měla totiž pěkný výhled.

Přišla k němu blíž a poopravila mu košili pod uniformou a klobouk.

„Můžeme,“ spokojeně se na něj usmála.

„Sluší ti to,“ usmál se na ni a lehce mrknul, než se sklonil a lehce ji políbil. Začervenala se a podívala se ke dveřím, aby měla jistotu, že nikdo nepřijde, aby ho mohla ještě jednou políbit, a pak už se vydali pryč.

Vzali s sebou i Athose, Porthose a kapitána Trévilleho, který se od nich odpojil a šel za Constance a Nicolette. Brie ještě jednou všechny vevnitř překontrolovala, že jsou slušně oblečení a sluší jim to.

„Myslel jsem, že na manželství nejsi,“ prohodil Aramis jen tak, když stáli a čekali. Ve skutečnosti to udělal schválně a vedle svého přítele se narovnal trochu víc. „Možná stárneš,“ dodal ještě.

Athos jen pootočil hlavou a podíval se na něj svým výhružným pohledem. Nic neříkal, nebylo třeba. Nepřipadal si nervózní nebo že by dělal něco špatně. Spíš si konečně přišel, že to je tak, jak má být. Poslední dva roky se vše změnilo, a přesto mu něco nepřipadalo správné. Až doteď. Měl sice dřív k tomuhle výhrady, ale možná to bylo jen špatnou zkušeností. Nicolette vše změnila a převrátila.

Stál u něj ještě Porthos a d’Artagnan s malým. Na druhé straně se vesele usmívala Constance s Brie.

Když se otevřely dveře, všichni se podívali k nim. Kráčela tam pomalu Nicolette a doprovázel ji kapitán Tréville, oblečený ve slavnostní uniformě. Nicolette měla krásné bíle šaty a vyčesané vlasy do moderního drdolu. V levé ruce měla kytici a vypadala šťastně.

„Stárneš,“ pošeptal jako potvrzení Aramis Athosovi. Jemu to ovšem bylo jedno. Věděl, že Aramise to taky brzo čekalo, takže se mu pak pěkně pomstí.

Nicolette za doprovodu Trévilleho došla až k Athosovi, který tu na ni čekal. Tréville se přísně podíval na Athose a počkal na jeho kývnutí, než mu podal ruku Nicolette. Společně se postavili před faráře.

Brie se usmívala na Aramise, Constance pozorovala zasněně své dva muže.

Za chvíli bude nová hraběnka de la Fere.

KONEC

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všichni za jednu - Epilog: