OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Všichni za jednu - Prolog + 1. kapitola



Všichni za jednu - Prolog + 1. kapitolaNová povídka na téma Tři mušketýři je tady:
Charlotte je typická zlodějka. Taková, kterých je Paříž za dob Ludvíka XIII. plná. Jenže potom okrade královského mušketýra a dostane se do velkých problémů. Alespoň do doby, než se přijde na to, kdo byl její otec.

Prolog

Schovávala se na rohu jednoho z domů, tak aby na ni nepršelo. Měla hlad a nevěděla kam jít. Neměla peníze na střechu nad hlavou a neměla peníze ani na jídlo. Už si přesně nepamatovala, co si to vlastně myslela, když utíkala z domu hraběte, ale při každé vzpomínce na ten dům jí přeběhl mráz po zádech. Byla ráda, že utekla, přestože měla hlad a byla jí zima.

Pokoušela se posledních pár dní najít si práci, ale marně. Neměla doporučující dopisy od posledního zaměstnavatele, protože utekla. V tu chvíli ale neměla na výběr. Věděla, že by byly větší problémy, kdyby hraběti řekla, že odchází. Místo odchodu by ji zbičoval a už nikdy by nemusela dostat šanci na svobodu. Proto si zabalila své věci do pytle a odešla, než se rozednilo. Dva dny trvalo, než se dostala do Paříže, kde jako malá vyrůstala. Snažila se navrátit alespoň špetku svého ztraceného života, ale Paříž nevypadala tak, jak si ji pamatovala.

Tiše se dívala na ulici, kde bylo jen pár lidí, a přemýšlela, co bude dělat dál. Když utíkala, nenapadlo ji starat se o to, kde získá peníze. Teď to však byla její největší starost. Rozhodla se najít nějaké místo, kde přespí, když si všimla malého chlapce, který se už nějakou dobu ochomýtal okolo skupinky mužů, a po chvíli vesele utíkal pryč. Doběhl ke skupince dalších chlapců a podal jim měšec. Vysypali si na ruku pár mincí, a pak vesele vběhli do temné uličky, která už od pohledu vypadala strašidelně.

Otočila se zpátky k těm okradeným mužům a zjistila, že odešli, aniž by si všimli, že jim chybí měšec. Přesně viděla, jak to ten chlapec udělal, sledovala ho velmi pozorně. Rozhodovala se, co udělat. Už pomalu přestalo pršet a ulice se začaly opět plnit lidmi.

Chvíli se procházela, dokud neuviděla skupinu mužů, kteří se smáli a veselili. Dvakrát se zhluboka nadechla, aby sebrala odvahu. Nasadila si kapuci od kabátu a vydala se jejich směrem. Při procházení kolem jednoho z nich do něj vrazila a opatrně mu vzala měšec, který mu visel u pasu.

„Omlouvám se,“ zašeptala a podívala se na toho muže. Usmíval se na ni.

„V pořádku,“ odpověděl klidně a šel s ostatními dál. V ruce pevně držela měšec cizích peněz, necítila se úplně klidná, ale měla obrovský hlad, a to pro ni bylo přednější. Vydala se rychle do té samé ulice, kam odešli ti kluci. Bála se, ale musela utéct dřív, než si někdo všimne chybějících peněz.

Okamžitě si nasadila opět kapuci a sledovala lidi okolo. Tohle určitě nebyla ta nejlepší část města, kam se mohla dostat. Víc lidí žebrajících pohromadě asi neviděla, tolik špíny na ulici… Tiše a opatrně tam chodila nějakou dobu, než se opět rychle vydala do bezpečnější části města, a pak pro něco, co by mohla sníst.

 

1. kapitola

Čtyři muži kráčeli částí města, kam řádný počestný obyvatel města nevkročil – Dvůr zázraků. Bydleli zde jen ti nejchudší lidé celé Paříže.

Kráčeli vedle sebe bok po boku a obezřetně pozorovali okolí. Lidé se na ně dívali a cinkali vším, co měli po ruce, aby jim dali najevo, že tam nemají co dělat. Nepatřili sem, ale potřebovali informace. Přesně věděli, kde je mohou získat, proto sem vkročili.

V davu dále od mužů stála mladá dívka zahalená do pláště. Nesnažila se je zastrašit, nebyla normální obyvatelkou téhle části města. Žila zde jen posledních pár let. Neměla peníze a ani místo, kam by mohla jít. Proto se stala jednou z nich. Alespoň z části. Necítila zášť vůči lidem, kteří jsou na tom lépe. I proto ty muže jen pozorovala. Zvlášť jejich nárameníky s pro ni důvěrně známým znakem královských mušketýrů. Jako malá ho vídala každý den a při pohledu na ně ji na malou chvíli zahalil pocit bezpečí, který už posledních pár let neznala.

Když se jeden z nich podíval jejím směrem, stáhla si kapuci více do obličeje. Byl vysoký – stejně jako ostatní tři – měl delší tmavé vlasy, vousy a pronikavé tmavé oči. Otočila hlavu jiným směrem, aby jí neviděl do obličeje. Bylo to jedno z prvních pravidel přežívání na ulici, které se naučila, nesměla ukazovat obličej.

Počkala, až trochu poodešli, a pak je tiše ve stínu domů následovala. Šla pomalu, pozorovala je a pokoušela se být neviditelná. Věděla, kam jdou. Věděli to všichni. Šli za královnou Dvoru zázraků, za Fleou. Nebyl nikdo jiný, kdo by jim mohl dát informace, a navíc celým Dvorem zněly zvěsti, že jeden z královských mušketýrů byl její přítel z minulosti. Musel to být jeden z těch mužů.

Sledovala je až ke vstupu do domu, dál se neodhodlala. Potloukala se v téhle části města, ale často chodila i jinam. Tady byla v bezpečí jen tehdy, když ji málem někdo chytil. To se ale stalo jen párkrát. Nikdo ji nikdy neučil, prostě byla šikovná a hbitá. Uměla pozorovat okolí a rychle vyhodnotit situaci. Byly to věci, které uměla odmala, ale taky věci, ve kterých ji její otec trénoval.

Pomalu se zase vrátila na místo, odkud přišla, a rozhodla se tam na ně počkat.

Zatímco dívka hledala správné místo na pozorování, čtveřice mušketýrů došla až do místnosti, kde je Flea přijala. Ta seděla na svém trůně uprostřed místnosti a okolo ní stála spousta jejích stoupenců. Za jejími zády bylo okno a světlo z něj dopadalo přímo na ni. Mělo to pěkný efekt a plnilo to svůj účel upoutat pozornost přímo na Fleu. Usmála se na nově příchozí, ale její pohled zůstal především na Porthosovi. Došel až těsně před ni, ostatní zůstali pár kroků za ním jako pozorovatelé.

„Potřebujeme informace,“ začal mluvit Porthos.

„Vždy mě chodíš navštívit, jen když potřebuješ informace,“ odpověděla mu Flea. Jejich společná minulost je pojila a měla pro něj slabost, ale nebyla to záruka toho, že odejdou s informacemi, které chtějí.

„Včera byl na ulici zavražděn šlechtic. Garda pronásledovala jeho vraha až sem. Chceme vědět, kdo to je.“

„Je mi líto, ale nemohu vám poskytnout takovou informaci. Tohle je můj lid, tady jsou pod mou ochranou. I kdybych věděla, kdo to udělal, neřeknu vám to,“ odpověděla Flea klidně.

„Byl to šlechtic, Fleo,“ zopakoval Porthos. „Garda se nezastaví, dokud někoho nechytí. A moc dobře víš, že to nemusí být opravdový viník. Spokojí se s kýmkoliv.“

„Jak jsem řekla, s tímto vám nepomůžu.“ Věnovala Porthosovi pohled, kterým dala najevo, jak neoblomná v téhle situaci je. Povzdechl si a podíval se na své partnery. Nikdo z nich nebyl nadšený, ale věděli, jak důležitá pro Fleu je, aby jí její lid věřil.

„Děkujeme, že sis na nás udělala čas,“ poděkoval Porthos.

„Na tebe si vždy udělám čas,“ usmála se mile a sledovala, jak postupně odchází z jejího sídla.

„Co teď?“ zajímal se d’Artagnan, když se vraceli ke svým koním.

„Musíme zjistit, proč se potuloval na takovém místě. Není to zrovna hospoda pro šlechtice. Možná se něco dozvíme na jeho sídle,“ rozhodl Athos a prohlížel si mladého chlapce, který se ke skupince pomalu blížil.

Vypadal jako všichni, kteří tady žili. Chudě oblečený, s páskou přes ucho a bez levé ruky. V pravé pak držel tácek na peníze a žebral.

Nebylo to poprvé ani naposledy, co tady potkal někoho podobného. Takhle žebrat se učí už od dětství. Lidé dříve pomohou nemohoucímu, než zdravému člověku. Athos mu strhnul pásku a nadzvedl plášť, pod kterým měl žebrák naprosto zdravou ruku. Podíval se po ostatních, protočil oči, ale přesto sáhl ke svému pravému boku, kde měl měšec, aby dal chlapci pár liber. Jeho ruka však žádný měšec nenahmatala, a když ji následoval jeho pohled, po měšci nebyla ani stopa. Aramis si toho všiml a začal se smát, zatímco d’Artagnan vytáhl svoje peníze a hodil je chlapci na tácek.

O kus dál stála za sloupem schovaná dívka. Spokojeně se usmívala a v ruce držela cizí měšec s penězi. Opatrně vykoukla a podívala se na skupinku, jak tam stále stojí a jeden z nich hledá zloděje. Ji.

„To musel být dobrý zloděj, když se mu povedlo okrást tebe,“ prohlásil Porthos. Poplácal Athose po rameni a ten se konečně rozešel k jejich koním.

„Nebo nám Athos stárne,“ přidal se Aramis a dělal, že si nevšiml toho vražedného pohledu jeho přítele.

„To bude dobré, ochráníme tě,“ dodal d’Artagnan se smíchem.

Athos stále nespouštěl pohled z ulice, i když si sedal na koně. Věděl, že tam někde ten zloděj bude. Všichni vypadali podezřele, ale nikdo neměl v rukou jeho měšec. Všiml si jen dívky postávající u sloupu, jak je pozoruje. Neviděl jí přímo do obličeje, viděl jen světlé vlasy vykukující z kapuce, a bradu. Ale ani ona v ruce neměla jeho měšec.

„Jedeme,“ popohnal ho Porthos. Všichni čtyři pobídli své koně a vydali se na cestu.

***

Dívala se za nimi, dokud nezmizeli za rohem. Byla pyšná na to, že dokázala oloupit mušketýra. To se nepovede každému. A už vůbec ne tolik, aby si toho nevšiml a nepokoušel se ji zadržet.

Měšec měla schovaný pod pláštěm u opasku, jako to nosili muži. Nikdo si nemohl všimnout, že má pod pláštěm mužské kalhoty, košili a kabát. Nosila to ráda. Hlavně když se schovávala. Nohavice jí dávaly více prostoru při útěku.

Rozhlédla se po ulici, a pak se vydala stejným směrem jako mušketýři před ní.

Vyšla z ulic Dvora zázraků do bezpečnější části města. Měla peníze, mohla si dovolit najít si na pár nocí někde něco teplého s vyhovující postelí a teplou koupelí, na kterou se těšila. Venku nebylo moc teplo a poslední koupel, kterou si dopřála, byla ve studeném potoce za městem. Nebyla to zrovna nejlepší vzpomínka z posledních dní, ale neměla na vybranou.

Šla rovnou pro své věci, které měla ukryté v tajné díře jednoho z domů. Dávala si je tam poslední rok a vždy je tam také našla, když si pro ně přišla. Nemusela se o své věci bát. Moc toho neměla. Jen dvoje ženské šaty, obrázek své maminky a přívěsek od otce s rytinou meče.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všichni za jednu - Prolog + 1. kapitola:

5. Evelin
09.01.2017 [0:59]

Moc pěkné. Je to živé a záludně chytlavé.Už se těším na pokračováníco dalšího se semele :)

4. Jane
07.01.2017 [21:02]

Miluju mušketýry, takže mě povídka hned zaujala. Zatím se mi líbí, jsem zvědavá na pokračování Emoticon

3. CatharinaWolf
06.01.2017 [21:00]

Jůů, vypadá to hodně dobře:-)) Mušketýry mám moc ráda :-)) Další prosím :-))

2. Shaun přispěvatel
05.01.2017 [14:26]

ShaunTak na toto sa teším. Mušketierov mám riadne rada a ty o tom ideš písať poviedku, neskutočné! Emoticon Začiatok vyzerá celkom dobre, tak som zvedavá, ako to bude pokračovať. Emoticon

1. alanisealicecullen přispěvatel
05.01.2017 [12:24]

alanisealicecullenPěkné :) Už se nemůžu dočkat dalšího dílu :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!