Vlčí město kapitola 2 • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak to pokračuje v Beacon Hills?

13.07.2013 (10:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 2087×

Kapitola 2

Se štěkotem jsem běžela k lesu. Běhala jsem po lese asi dvě hodiny. Běžela jsem až na louku, kde byl sráz. Vyčníval tam jeden kámen. Opatrně jsem na něj přešla a podívala jsem se na město pode mnou. Byl zde překrásný výhled. Připadala jsem si jako král. Nemohla jsem se ovládnout a zavyla jsem. Ozvěna mého vytí se ozývala v dálce. Usmála jsem se a rozeběhla jsem se domů. Kousek od kraje lesa jsem uslyšela odpověď na své vytí. Prudce jsem zastavila a zanechala díky tomu v zemi dvě čáry po mých tlapách. Překvapeně jsem zamrkala a uvažovala, jestli se mi to nezdálo. Nadechla jsem se a z plna hrdla zařvala. Znovu mi přišla odpověď, a proto jsem rychle spěchala domů. Doma jsem se přeměnila a začala křičet Katrinino jméno.

„Co se děje?“ zeptala se mě vyplašeně.

„Jsou tu vlkodlaci,“ zašeptala jsem tiše. A svezla se po dveřích na zem.

„To znamená, že jsou tu i lovci,“ řekla Katrin a prohlédla si dům. Věděla, že jsme se nemohly přestěhovat, protože bychom upoutaly moc pozornosti.

„Budeme si muset dávat pozor a přeměňovat se jen v nejnutnějších situacích. Porozhlédnu se na škole, jestli nějakého vlkodlaka nevycítím,“ řekla jsem, vyškrábala jsem se na své roztřesené nohy a vydala se do postele. S jistotou jsem věděla, že pokud tu je vlkodlak, je tu možnost, že je to můj otec, a pokud tu jsou lovci, mohou vědět něco o mé matce. Ulehla jsem do postele a nechala své splašené myšlenky volně plynout. Byla jsem velice rozzuřená. Odfoukla jsem si vlasy z obličeje a převalila jsem se. Věděla jsem, že já budu velice ceněná ve smečce, protože na světě nebyla žádná další alfa samice, která se dokázala o úplňku tak dobře ovládat jako já. Byla jsem na sebe rozzlobená. Povzdechla jsem si.

„Freyo!“ zakřičela na mě z kuchyně Katrin. Seběhla jsem, jak nejrychleji jsem mohla, a vrhla se do kuchyně jako velká voda. Katrin seděla u stolu a před ní ležela podivná knížečka se zlatými okraji. Oddechla jsem si, že se jí nic nestalo.

„Posaď se, prosím,“ řekla a poposedla si. Skousla jsem si spodní ret a s obavou čekala na to, co se bude dít. Usadila jsem se, položila ruce na klín. Katrin si jen povzdechla a začala vyprávět.

„Víš, když jsi byla ještě v matčině břiše, přivezli vás do Beaconhillské nemocnice. Tehdy jsem měla službu v nemocnici. Byla jsem tehdy mladý vlkodlak, ale věděla jsem, že utajení je velice důležité. Tvá matka měla na krku přívěsek lovců a já s jistotou mohla říct, že škrábance na těle tvé matky byly od vlkodlaka. Myslela jsem si, že z tebe bude další lovec, ale když tvá matka zemřela a já se šla na tebe podívat...

Pochopila jsem, že to nebyl tvůj otec, kdo ji zabil, ale lovci. Tvá rodina. Její tělo jsme nechali poslat na pitevnu, kde nalezli stopy vlčího oměje, který tvého otce popudil. Nalezli tam i jed, který tvou matku pomalu zabíjel. Bylo divu, že jsi vůbec přežila, Freyo. Obávala jsem se, že zemřeš, ale vypadá to, že máš velice tuhý kořínek. Přežila jsi,“ začal se smát a natáhla ruku po sklenici s vodou. Hltavě se napila a při tom mě pozorovala ostřížím pohledem.

„Pravidla to nepovolují. Proto ji zabili?,“ zašeptala jsem otázku, která mě tížila na srdci už velice dlouho. Katrin ani nemusela odpovídat. Její oči a výraz vše vyzradil. Byla to pravda. Vstala jsem od stolu a podívala se z okna na temný les.

„Pomstou nic nevyřešíš,“ zašeptala Katrin tiše. S povzdechem jsem se vydala pomalým krokem ke dveřím.

„Každý jednou musí zemřít, ale někdo tomu napomáhá,“ řekla jsem a zavřela za sebou dveře. Rozhodla jsem se jít spát. Šla jsem se umýt a převlékla jsem se do košile. Lehla jsem si do postele, dívajíc se na měsíc. Přetočila jsem se na bok a nechala kanout slzy žalu. Ráno jsem se probudila časně. Sedla jsem si do okna, na sobě jen košilku.

Dívala jsem se do lesa. Zhluboka jsem se nadechla a zarazila se. Vlkodlaci měli lépe vyvinuté smysly, v mém okolí bylo cítit plno různých vůní. Vůně dřeva, pilin, hub, trávy, jehličí, ale zarazila mě vůně, která do lesa vůbec nepatřila. Cítila jsem vůni vanilky a skořice. Byla to příjemná vůně a já si ani uvědomila, že vrčím.

Zarazila jsem se a s třísknutím jsem zavřela okno. Svlékla jsem si košilku a oblékla si krajkové spodní prádlo. Natáhla jsem na sebe černé šortky a ponožky. Vzala si k tomu modré tílko a koženou bundu. Učesala jsem se, trochu se nalíčila a na oči nasadila černé pilotky.

Vzala jsem si tašku přes rameno, kde jsem měla klíče, blok, mobil a penál. Byla jsem hotová. Seběhla jsem schody, obula si černé tenisky s modrým tkaničkami. Houkla jsem na Katrin pozdrav a utíkala ke svému autu. Nasedla jsem a vyjela směr Beaconhillská střední. Zastavila jsem na parkovišti a sledovala, jak všichni běží do školy. Vystoupila jsem a zamkla auto.

Postavila jsem se k hlavnímu vchodu a čekala podle pokynů na zástupce ředitele. Opřela jsem se a dívala jsem se na dívku, která seděla na lavičce před školou. Přejela jsem pohledem po její postavě. Ozval se zvonek. V dáli jsem viděla mužskou postavu. Zástupce ředitele přicházel. Odlepila jsem se od zdi a čekala, až ke mně dojde. Zástupce spustil monolog o škole. Přidala se i ta dívka, co seděla na lavičce. Po menší procházce po škole, která trvala deset minut, jsme se zastavili u dveří naší třídy.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction