OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dvě strany téže mince - 13. kapitola - Nemít na vybranou

21.07.2011 (11:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 3258×

(Text + překlad)

13. kapitola – Nemít na vybranou

Něco mi nesedělo.

Začala jsem vnímat, spánek pomalu odezníval. Spadnul mi polštář z postele? přemítala jsem, protože to, co jsem měla pod hlavou, se tomu mému ani zdaleka nepodobalo.

Zamžourala jsem do tmy.

Zvedla jsem ruku, abych z nočního stolku shodila budík, jak bylo mým zvykem… ale když mi dlaň prolétla prázdným prostorem, došlo mi, že ležím asi někde jinde.

Okamžitě jsem se posadila a musela na chvíli zavřít oči, protože se mi zamotala hlava.

Když jsem se dostatečně uklidnila a rozhlížela se po neznámém pokoji, začalo mi prudčeji bušit srdce. Ošklivě béžové povlečení, jednoduché zařízení místnosti.

A sakra!

Odkopla jsem peřinu a chtěla vystartovat ke dveřím.

„Ani se nehni, kotě,“ ozval se povědomý hlas.

Téměř okamžitě jsem pohled zabodla do osoby, která seděla v křesle v tom největším stínu pokoje. Hned nato rozsvítil malou lampičku a já překvapeně zalapala po dechu. „Tak přece jenom si chtěl to rande,“ vyhrkla jsem.

Tmavě hnědé oči se na mě vyzývavě upřely. „Leda bys mi k tomu připojila svoji krev,“ zazubil se.

„Myslela jsem, že ti to minule stačilo,“ odsekla jsem.

V tu ránu byl u mě a odhrnul mi vlasy ze šíje. „Tvůj milovaný upír tě uzdravil,“ usmíval se, „mohl bych udělat to samé. A pak jen pít a pít.“ Naklonil se nad moje hrdlo a špičáky lehounce projely mojí kůží, až jsem vykřikla.

V tu ránu ho ode mě něco odtrhlo, až odletěl na druhou stranu místnosti a rozlámal si svoje apartní křesílko.

Přitiskla jsem si ruku na krvácející ranky a zazírala na svého zachránce. Oprava – na svoji zachránkyni. „Isobel,“ vydechla jsem překvapeně.

Usmála se, ale nevypadalo to moc upřímně. Pak se otočila na upíra a přesně v tu chvíli ho svírala pod krkem. „Ty,“ syčela, „ji necháš na pokoji. Ani se jí nedotkneš. Katherine mě měla poslechnout. A ty bys to měl teď udělat taky.“

Kajícně kývl. A já musela uznat, že z ní jde vážně strach. Ale jedna informace mě zaujala mnohem víc.

„Kat,“ odkašlala jsem si, „Kat ho sem poslala?“

Moje matka nechala svého krvežíznivého sluhu na pokoji a obrátila se zpět ke mně. „Měli jsme nějaké plány, zlatíčko. A nehodláme od nich upustit. Jenže Katherine si zřejmě myslela, že bude jednodušší udělat za tebe špinavou práci. Jenže tenhle,“ opovržlivě zasyčela, „tě chtěl zabít. Damon udělal poprvé správnou věc ve svém životě.“

„Nedělej, jako kdyby ti na mně záleželo,“ pronesla jsem se stejným tónem, jakým ona označila tu pijavici v pozadí.

„Tak podívej,“ zavrčela na mě, „opravdu se mě dotklo, má milá, když jsi na mě včera odpoledne křičela v tom telefonu. Ty moc dobře víš, co je tvou povinností.“

„Ne, asi jsi mě špatně pochopila, matko,“ roztržitě jsem si zajela rukou do vlasů. „Já opravdu v tomhle divadle končím.“

„Gregu,“ šeptla a upír se dychtivě naklonil přes její rameno.

„Jestli to znamená, že si ze mě vy dva uděláte svačinku… já to beru,“ rozhodila jsem rukama.

Naklonila se ke mně a upřeně se mi zadívala do očí. „Řekni mi pravdu, proč?“

„To je moje věc,“ zamumlala jsem.

Popadla mě za zápěstí, jedním hrubým pohybem mi strhla náramek a odhodila ho. „Tak…“

„Ne!“ vykřikla jsem a ihned klesla na kolena, začala šmátrat po zemi a chtěla ho najít.

Zvedla mě za paže. „Když pominu ten sporýš, zlatíčko.“

„Vrať mi ho,“ žádala jsem ji netrpělivě.

„Nemusím tě ovlivňovat. Ale když nebudeš poslušná, udělám to… a vím, jak tě to bolí,“ usmívala se.

„Co chceš vědět?“ hekla jsem a sesunula se na postel.

„Byla jsem překvapená, když…“ najednou se její úsměv změnil na vědoucný a ani nedokončila svoji větu. „Ono ti na nich záleží,“ pronesla blahosklonně.

Greg se jen uchehtnul. Zpražila ho pohledem a obrátila se zpátky ke mně. „Na Eleně, na Stefanovi… a hlavně na Damonovi.“

„Je to můj přítel,“ bránila jsem ho tiše.

Naklonila se ke mně. „Který ale chce tvoji krev, Katie,“ upozorňovala mě.

„Kdo by ji nechtěl,“ prohlásil upír sedící v rohu a požitkářsky mlaskl. „Je to delikatesa.“

„Ty mlč!“ okřikla ho a on poslušně pokrčil rameny. „Je nebezpečný. A pokud se obejde bez krve, bude chtít něco jiného. Tebe, má milá,“ pousmála se.

„To je hloupost,“ vyhrkla jsem okamžitě.

„Ať si říkáš, co chceš… má pro tebe slabost, uvidíš,“ usmívala se a já zase pochopila, že ví všechno. Že bude vždycky o krok přede mnou.

„I kdyby měl. Já o něj nestojím,“ zamračila jsem se na ni.

„Měla bys mu dát, co bude chtít. Jinak se do věci zapojíme víc my,“ pronesla sladce.

„Budu dělat jen to, co chci já, rozumíš?“ odsekla jsem. A Damon to rozhodně není.

„Nezapomínej, proč tady jsi. A že všechna esa v rukávu mám já. V neposlední řadě je to ta, kterou tady nechceš za žádnou cenu vidět…“

„Chci ji zabít, na tom přece není nic špatného,“ šeptla jsem poraženě. Tak takhle to vypadá, když nemáte kam couvnout. Tohle je nemít na vybranou.

„Elena, Jeremy, Jenna. Mám pokračovat, Katie? Nemusím, viď?“

„Ne, to tedy nemusíš,“ zamumlala jsem.

***

„Kde je Kate?!“ vlítla Elena do obývacího pokoje.

Damon zvedl hlavu a nechápavě se zamračil. „Nechápu, o čem mluvíš.“

„Damone, kde je Kate?“ Přišla k němu a prudce mu zatřásla s ramenem.

Trochu dotčeně si upravil pomačkanou košili. Probděl celou noc a ještě pořád se cítil ublíženě. „Cože?“ zeptal se.

„Kde je? A nedělej, že nevíš!“ To už na něj křičela.

Konečně mu to došlo a prudce ji chytil za paži.„Počkej, ona není doma?“

„Ne, dneska v noci… Pane Bože.“ Elena zalapala po dechu, když pochopila, co se nejspíš stalo.

Najednou se ho zmocnil třes. Byl to strach? Obava? „Kde je?!“ řekl mnohem netrpělivěji, než původně zamýšlel. To samo, bránil se v duchu.

„To se ptáš mě?!“ odpověděla Elena a bylo vidět, že jí vyhrkly slzy do očí.

„Musím ji najít,“ zamumlal.

„Nevím, kde by mohla být. Co když se jí něco stalo?“ kousala se do rtu.

„Tak to se pak stane něco někomu jinému!“ prohlásil rozhodně.

„Damone…“

„Najdu ji, Eleno,“ pousmál se, popadl svoji bundu a hned nato byl pryč. „Najdu ji, i kdybych měl převrátit celé město naruby,“ zašeptal si pro sebe.

***

Sedla si naproti mně. Už jsme nějakou tu chvíli mlčely. Ona věděla, že bych ze všeho nejradši vylítla, křičela, vztekala se a protestovala. Ale bohužel taky věděla, že na to nemám ani to nejmenší právo.

Jediný, kdo vydával nějaké zvuky, byl Greg. Buď se ošíval, takže starší dřevěná židle vrzala, nebo netrpělivě přecházel po místnosti.

Když už se Isobel asi po stopadesáté podívala na hodinky, konečně se usmála a zvedla se. „Uběhlo dost času, Katie. Ještě se uvidíme,“ sdělila mi a do dlaně mi vtiskla Damonův náramek. Tělem se mi rozeběhla horlivá radost, ulevilo se mi, že mám svou jedinou záchranu zpátky. „Nedávej ho z ruky,“ šeptla tak, že jsem to mohla slyšet jedině já.

„Já vím,“ odpověděla jsem potichu.

Vzala si lehké sako šedé barvy a přehodila si ho přes paži. Až u dveří se ohlédla přes rameno. „Je tvoje, Gregory,“ oznámil upírovi, „ale pamatuj, musí přežít.“

„Cože?!“ vykřikla jsem.

„Potřebuješ trest,“ řekla jenom a dveře se za ní zavřely.

Okamžitě jsem se přitiskla ke stěně a sevřela svůj poklad v dlani tak silně, až mi zbělaly klouby na ruce. „Co to znamená?“ zašeptala jsem.

Přiblížil se ke mně a bříšky prstů mi přejel po tváři. „Ponížit tě,“ odpověděl mi. „Dostat to, co chci.“

Nervózně jsem polkla. „Nech mě jít, prosím,“ žadonila jsem.

„Nedokážu se o tebe dělit,“ sděloval mi zrovna. „Nechci, aby měl tvoji krev, aby měl tebe…“

„Gregu, já tě prosím,“ mluvila jsem dál, skoro jsem ani nepohybovala rty.

„Tvoje matka a Katherine ví, jak si mě zavázat… slíbil jsem, že přežiješ. Tak neměj strach, zlato,“ natiskl se na mě.

Zalapala jsem po dechu, když mi rozevřel dlaň a mezi dvěma prsty držel moji jedinou záchranu. Odhodil ji kamsi za sebe. „Pusť mě,“ snažila jsem se mu vykroutit.

„Budeš mě poslouchat,“ oznámil mi a zíral přitom do mých očí.

Cítila jsem, jak mě všechno odhodlání opouští. Mizelo, stahovalo se, prchalo a chtělo nechat moji mysl nechráněnou. Snažila jsem se ho přivolat zpátky, vší silou ho přitáhnout, zůstat svá.

„Jak si přeješ,“ odpovídala jsem a vlastně jsem to nebyla já.

„Řekni,“ usmíval se najednou, „líbal tě?“

Jedna živá vzpomínka. Jeden příliš živý sen. Damonovy dlaně, jeho rty… a pak omluvy. Nevysnila jsem si to všechno náhodou? Určitě ne… To on. On mi dal tenhle sen.

„Možná,“ ušklíbla jsem se a vědomí bylo zpátky.

Chytl mě za bradu. „Možná?!“

„Do toho ti nic není,“ opáčila jsem.

„Nemáš v sobě sporýš, jak to, že na tebe ovlivnění nepůsobí?“ mračil se a z očí mu šlehaly blesky.

„Třeba to jen dostatečně neumíš,“ zamumlala jsem.

„Na tom nezáleží,“ přelétl mu přes tvář potměšilý úsměv. „Budu to dnes v noci já.“

„Proč to všechno děláš?“ zeptala jsem se tiše.

„Jsi jí tolik podobná,“ oznámil mi. „A přece jiná. Krásná, přitažlivá… ale něco máš navíc. Svou dokonalou krev.“

„Uděláme dohodu, platí?“ snažila jsem se znít klidně.

„Napiju se a pustím tě domů?“ zašklebil se.

Mlčky jsem kývla.

„Kdepak, miláčku. Dnes si vezmu oboje. Tebe i tvoji krev. Není pro upíra nic slastnějšího, než naplnit obě touhy najednou…“ šeptal a pak se vrhl na moje rty. Hněvivě se jich zmocňoval, vůbec mu nevadilo, že do něj buším rukama, že se chci z jeho pevného sevření vykroutit a že ani vůbec nespolupracuju.

Když se jeho ruce snažily dobývat pod moje tílko, ve kterém jsem normálně spala, začala jsem se loučit se životem. Tenhle upír nebyl z těch, kteří by dodržovali dané slovo. Bylo mu jasné, že se bude muset před Katherine skrývat a přece mu to nevadilo.

Kousl mě do rtu a slastně zamručel, když se mu do úst nahrnula moje krev.

Teprve teď se moje vědomí rozloučilo. Slyšela jsem zběsilý tlukot svého vlastního srdce, možná to chtělo mít dřív za sebou než já.

Ale poznala jsem ten zvuk, který tam nepatřil. Dveře se rozletěly dokořán a s prásknutím narazily do zdi.

V tu chvíli jsem byla volná a šťastně se sesunula na podlahu. Klepaly se mi nohy, nemohla jsem se zvednout.

Ale moje oči si nemohly nechat ujít to, co se právě odehrávalo přede mnou. On znovu přišel, úlevně mi proběhlo hlavou, když jsem viděla, kdo se snaží Gregoryho přetáhnout tím rozbitým křeslem.

Bohužel příliš pozdě jsem vykřikla, když Greg popadl ještě starší židli, urval z ní nohu a zabodl ji Damonovi do ramene.

Pak se objevil jako zázrakem u mě, vytáhl mě na nohy, přitiskl se na moje záda a jeho paže se objevila kolem mého krku.

Damon si vytáhl ten kousek dřeva z ruky a se zachrčením se postavil na nohy.

„Ani se nehni, Salvatore,“ slyšela jsem Gregův rozzlobený hlas, „nebo bude po ní.“

„Na ní mi nezáleží,“ oponoval Damon, „přišel jsem tě zabít.“

„Takže ti nebude vadit, když udělám třeba tohle -“ cítila jsem, jak se usmál a kousl mě do ramene.

„Ne!“ vykřikl Damon. „Nech ji jít.“

„O to už mě taky prosila,“ ušklíbl se. „Ale já si pro ni přišel.“

„Pro ni?“ optal se zmateně Damon a já si všimla, jak se mu v rukávu jeho kožené bundy cosi rýsuje. Dřevěný kolík. Děkuju, vyslala jsem k němu svoji myšlenku.

„Jsme oba na světě už příliš dlouho, oba vzpomínáme na Katherine,“ dodal jízlivě. „A já si přišel pro tu lepší.“

„Pusť ji,“ vybídl ho podruhé Damon.

„Copak? Chtěl bys vždycky to nejlepší, že ano? Ale Katie nedostaneš,“ zavrčel na něj. „Klidně se umuč otevíráním hrobky, klidně se snaž pak Kat přemluvit, aby s tebou odešla někam daleko… ale budeš navěky vědět, že to nejlepší je ztraceno. Katie,“ začal pokrývat moji tvář drobnými polibky, „že její krev, její tělo, její myšlenky budou se mnou. A tys neměl šanci tomu zabránit.“

„Ona si tě nikdy nevybere. Nechce s tebou odejít,“ prohlásil úplně v klidu.

„Proč se schováváš za její city?“ krátce se zasmál. „Víš, že bys bez ní nepřežil ani den. Láká tě to jako mě, nemám pravdu?“

„Nikdy,“ zavrčel na něj nečekaně prudce, až jsem sebou cukla, „nikdy ti ji nedám.“

„Prohráls,“ oznámil mu Gregory a hned na to se mi zakousl do hrdla a moje nohy mi vypověděly službu.

Nečekal to, takže jsem z jeho sevření vyklouzla a Damon ho v tu chvíli přišpendlil na zeď a takovou rychlostí, že jsem ani neměla šanci to postřehnout, mu vrazil dřevěný kůl do srdce.

Ztlumila jsem výkřik v dlaních.

V ten samý okamžik klečel před mnou a objal mě. Zabořila jsem mu obličej do hrudi a zapřemýšlela, proč se tak třese a kde se vzal ten podivný trhavý zvuk.

Až za chvíli jsem pochopila, že to já se tu klepu a ten zvuk jsou moje vzlyky. „Mrzí mě, že jsi to musela vidět,“ zašeptal omluvně.

„Děkuju ti, Damone,“ řekla jsem potichu a zvedla k němu svoje oči.

„Jsi hrozně pokousaná,“ pousmál se svým pokřiveným úsměvem.

„Nejsi sám, kdo si ze mě udělal žužlací hračku,“ pronesla jsem úlevně.

„Ale bylo by lepší, kdybych to býval jen já,“ pohladil mě po tváři a palcem mi setřel ze rtů zbytek krve.

Natáhla jsem k němu svoji ruku. „Jestli chceš?“

Sklonil se ke mně a políbil mě na čelo. „Nedokázal bych přestat,“ zamumlal, „nic takového mi nenabízej. A teď tě vezmu domů.“

V příští kapitole se dozvíte, jak se nám teď už známý vetřelec dostal ke Kate, jak ji Damon našel a mnoho dalšího (co Vás snad potěší =D). =)

Děkuju Vám mockrát za komentáře, jste vážně skvělí a neuvěřitelně to pomáhá! =) Děkuju.

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 13. kapitola - Nemít na vybranou: