OurStories.cz ~ naše povídky » Jiný život - 29. kapitola

29.12.2011 (17:00) • martinexa • • komentováno 1× • zobrazeno 1247×

Přiznání

Z pohledu Natálie:

Ráno se stalo ještě krutější, než večer. Guy s Mattem byli na nohou už v půl osmé ráno. Prskali na sebe a málem se na sebe vrhli. Odtrhnout je od sebe bylo těžší, než jsme si zpočátku mysleli. Guy se stal přes tu noc úplně nepříčetným a Matt ho ještě svými kecy drze a s chutí provokoval. Ségra s Karlem se pro jistotu neobjevili vůbec. Sakra, kde věží si myslí, že tu budeme držet Matta od Guye sami nebo co? Olivie se vždy držela pravidla ruce pryč, ale nemyslím si, že by si nechala ujít tuhle podívanou. Jejím snem bylo vidět Matta s rozbitou hlavou už od té doby, co jí pan milostivý kopl s prominutím do zadku. Roman se s Julií tvářili, jak u mučení. Pro jistotu šli na lov a Guye vzali sebou. Opravdu originální nápad jít lovit ve středu ráno, ale Roman si vždy umí poradit, tak jsem se pro jistotu vzdala komentářů.

Ráno se vleklo pomaleji, než smrad. Pan dokonalý si šel radši po svých a já zůstala v obýváku s Lucasem sama.

„Zlato, tak se mi zdá, že tu bude chvíli veselo,“ podotkl vlídným hlasem Lucas a já se potichu zasmála. Milovala jsem ho tak moc. Jeho světlé hnědé vlasy se leskly ve světle a jeho safírově modré oči na mě hleděly hlubokou touhou. Nikdy bych neodolala jeho smyslnému kouzlu. Očaroval mě svým smyslem pro humor a vnitřním klidem. Jeho vášeň mě rozpalovala každou chvíli, co jsme byli spolu sami. Zní to možná jako kýčovité románové žvatlání, ale nemůžu si pomoci, tahle to prostě cítím. Jsem zamilovaná až po uši a doufám, že na věky věků.

„Miláčku, máš pravdu myslím, že si to užijeme se vší parádou, i když bych byla radši, kdybychom nemuseli být svědky jejich roztržek. Jako by toho už nebylo dost. Nenávidí se a ještě se zamilují do stejné dívky. Přijde mi to jako dost blbý vtip tobě ne,“ tázala jsem se ho a láskyplně na něj hleděla.

„Naty, přijde mi to jako zkouška nás všech. Vždycky jsem říkal, že jsou si Guy s Mattem podobní. Koukám, že i vkus na ženy mají stejný, což není pro nás moc potěšující, ale my to vždy nějak zvládneme. Buď klidná, lásko,“ podotkl a já věděla, že všechno bude tak, jak říká. Vždycky mě dokáže uklidnit.

Náš rozhovor přerušil příchod Olivie. Přišla mi svým způsobem zvláštně nesvá. Tohle mi u ní nesedělo. Musela jsem za každou cenu zjistit, co vězí v její změně chování. Sestra sotva pozdravila a kdybych jí neřekla, aby si přisedla, tak by šla duchem nepřítomná, bůh ví kam. Přemýšlivá Olivie, to by tak ještě scházelo.

„Sestřičko, co je ti, vypadáš nějak zaraženě,“ zeptala jsem se jí a zvědavě na ni zírala.

„Jsem hrozná husa, Natko, udělala jsem hroznou koninu,“ pověděla mi Oliv a na tváři se jí objevila bolestivá grimasa. Co tak hrozného provedla? Začala jsem být neskutečně zvědavá a musela jsem zjistit víc.

„Co jsi provedla, tak hrozného, že se tváříš jako kakabus,“ tázala jsem se jí.

„No, myslím si, že půjdu na chvíli mimo, potřebujete něco probrat a já nechci překážet. Zdá se mi to dost osobní. Měj se, Oliv, a nemrač se tolik na svět, nesluší ti to,“ podotkl Lucas a pomalu odešel z místnosti a my zůstaly v obývacím pokoji samy.

„No tak, sestřičko, povídej, co se stalo? Nenapínej,“ rozkázala jsem jí a čekala netrpělivě na Oliviinu odpověď.

„Stalo se něco mezi Karlem a mnou,“ odpověděla rychle a při tom přivírala oči jako by snad, ani nechtěla vidět, jak na tuto informaci zareaguji.

„Co přesně se stalo mezi Karlem a tebou, buď konkrétní,“ poradila jsem jí.

„No víš…,“ opravdu to z ní lezlo, jak z chlupaté deky. Její líčka zrudla jako poupátka růží a já už tušila, kde vězí zakopaný pes.

„Spala jsem s ním. Nikdy si to neodpustím, jak jsem to mohla dopustit. Chvíle slabosti mě pohltila a já už mu nemohla říct ne. Strašně jsme po něm toužila. Jak se za sebe stydím. Řekla jsem si, že už nebudu takhle vyvádět. Horší je, že jsem s ním spojená. Přesně tuší, co se mi honí v hlavě a já si připadám tak průhledná. Tebe to nerozčiluje, když Lucas ví, nač myslíš?“

„Když někoho miluješ, dokážeš se smířit s tím, že ti vidí do hlavy, i když je to někdy opravdu otravné, ale jde to i chvilkově vypnout, takže to tak hrozné není. Horší bude, že teď se ho už nezbavíš. Když se upír spojí, je to navždy to víš,“ řekla jsem jí a Oliv zbledla, jak stěna.

„Víš, byl to omyl. Chvilková slabost. Já ke Karlovi nic necítím,“ řekla mi sestra a já měla pocit, že mi neříká pravdu. Snažila se nalhat sama sobě, že k němu nic necítí, ale pozdě. Ruce se jí chvěly stejně tak jako rty. V očích se Oliv zalekly slzy a já věděla, že se stydí za lásku, kterou poznala.

„Olivie, sestřičko, mám pocit, že říkáš něco jiného, než cítíš. Zlatko, já vím, že je pro tebe těžké přiznat si city po tom všem, co ti Matt udělal, ale nemusíš pořád trpět. Všichni muži nejsou jako Matthew, pochop. Karl tě miluje už od první chvíle, kdy tě spatřil a já jsem ráda, že opětuješ jeho city. Je to štěstí, když potkáš svou spřízněnou duši,“ dokončila jsme svůj dlouhý monolog a doufala, že jí přesvědčím o tom, že se nemá zač stydět.

„Ségra, dyť je to Karl. Ten otravný Karl, co mi tak neskutečně leze na nervy. Ty jeho pohádky o šťastném životě to není realita. Já netoužím po snílkovi. Já chci muže, který ví, co od života chce a žije realisticky. Co ty o tom můžeš vědět. Máš Lucase. On je ideálem pro každou, ale na mě se lepí grázlové nebo Karlové. To není štěstí, věř mi.“

Oliv byla tak paličatá. Vždycky chtěla mít to, co jsem měla já a považovala to za ideální.  Jenže tady už nešlo o sesterskou rivalitu. Tady se jednalo o lásku. „Sestro, prosím, nesrovnávej Lucase a Karla. Každý je jiný. Tak jako ty a já jsme jiné. Karl patří mezi snílky, ale dokáže myslet i reálně. Na něco se tě zeptám. Jaké bylo milovat se s ním? Nelíbilo se ti to snad,“ zeptal jsem se setry a ta opět zrudla jako rajské jablíčko.

„Podle tvé reakce soudím, že se ti to líbilo. Takže mi tu nevykládej nic o snílcích. Karl ti ukázal, že ti dokáže být dobrým mužem a ty ses vylekala. Oliv, znám tě dost dlouho na to, abych dokázala posoudit, co cítíš. Jsme jednovaječná dvojčata, mě neoblbneš. Takže pokud budeš Karla stále odmítat, postarám se o to, abys ho měla ještě víc na očích. A věř mi, jestli si myslíš, že tě po spojení nechá Karl na pokoji, tak jsi dost naivní. On se nikdy nevzdá, i kdyby měl zemřít, půjde přes mrtvoly,“ řekla jsem a Oliv se zakabonila v obličeji.

„Koukám, že nemám na vybranou i sestra je proti mně,“ pověděla Olivie naštvaně a zuřivě si při tom hrála s prsty na rukou.

„ Ty sama jsi proti sobě, milá sestřičko, kdy tě ta paličatost přejde. Karl tě miluje a ty jeho, tak to neřeš a jdi za ním. Teď. A běda ti, jestli budeš Karla trápit,“ řekla jsem jí a Oliv se zvedla a naštvaně kráčela nahoru do svého pokoje nebo do Karlova? To se brzo dozvím…

Tak tady je 29. kapitola. Doufám, že se Vám líbila. Za každý koment i kritiku budu ráda. Mějte se krásně a užívejte volna.

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 29. kapitola: