Po několika dnech se Darren s Aliasem opět vracejí do Organizace. Jen, co se připojí mezi ostatní členy na nádvoří, dozvědí se dechberoucí novinku.
Ani doma nebude Alias dvakrát nadšený z toho, že opět bude vídat tolik milovaného Jogiho.
I Lara bude od této kapitoly stále méně doma. Čtěte a dozvíte se víc :P :))
19.08.2011 (19:00) • Gracewhite • • komentováno 5× • zobrazeno 1289×
Ráno, 7:00
„Aliasi, vstávej!“ Lomcuje s ním Darren v dekách. „Aliasi, dělej! Přijdeme pozdě!“
„Pfff,“ odfouknul si Alias. Je celý upocený. „Au!“
„Co je?“ zeptal se ho překvapeně Darren, když sebou nečekaně trhnul.
„Zdál se mi hroznej sen!“
„O čem?“
„O jednom klukovi… to je jedno.“ Zatřepal sebou a vstal. „Jdu se vysprchovat. Kdy tam máme být?“
„Do hodiny,“ odpověděl Darren důrazně, „takže si pohni!“
O 49 minut později v Organizaci
Alias s Darrenem právě dojeli do Organizace.
„Všiml jsem si, že už nekašleš. Je ti už lépe?“ Pronesl Darren.
„Jo, cítím se skvěle.“ Oba vystoupili z auta. Darren okamžitě upozornil Aliase na pár věcí.
„A Aliasi?!“
„Co?“
„Hlavně se zase nesnaž vyvolávat nějaké problémy, ať nám zase díky tobě nezruší další důležité mise!!!“
„Ale jó…“
„Aliasi!“ okřikl ho nabroušeně Darren. „Já to myslím vážně!“
„Jo, pořád…“ Darren si jen smutně vzdychl.
„Hmm… Díky tobě teď budeme ještě ke všemu poslouchat Hayla s Greenem!“
„Proč?!“ zadivil se Al.
„Už jsi zapomněl na to, že ti dva dostali naši misi, kterou jsme v Sektoru T nesplnili?!“
„Ajo, do prdele! Na to už jsem zapomněl!“ zasyčel naštvaně Alias.
„No… jdeme!“
Alias s Darrenem vešli se zaklepáním do kanceláře velitele Wairena.
„Vstupte!“ ozvalo se z mužských úst, za stolem. „Ach!“ vzkřikl na oba. „Jsem, Aliasi, rád, že ti je už lépe a že se můžeš opět vrátit zpět ke své práci. Tedy samozřejmě vy oba!“ pronesl s úsměvem na rtech.
„Ano, je mi už líp,“ přiznal Alias.
„Skvěle! Potom vám tedy můžu dát ihned nějakou misi!“ vzkřikl radostně velitel.
„Ano,“ pronesl ironicky Darren.
Velitel se začal prohrabovat nějakými spisy ve svém stolu. Jednu ze složek vytáhl.
„Pro dnešek dopoledne máte za úkol pochytat v Sektoru A sto zběhlíků,“ řekl velitel a podal jim složku. „Nic náročného,“ dodal.
Darren složku přebral a oba dva se vrátili zpět k ostatním členům organizace na nádvoří. Darren si zapálil cigaretu.
„Kde jsou vůbec ti dva?“ zeptal se z ničeho nic Alias.
„Kdo?“ odfouknul si kouř Darren.
„Green s Haylem!“
„Nevím… ale je dost divné, že tady nikde poblíž nejsou.“
„Možná jeli na nějakou misi!“
„To ne... Takhle brzy ráno nikdy nechodí.“ Vyvedl ho z přesvědčení Darren.
„A tak, kde můžou být?!“
„Nevím…“
„Hmm… Zkusím se někoho zeptat.“ Alias z ničeho nic zakřičel přes celé nádvoří. „Nevíte, kde je Green s Haylem?!“ Alias zaujal pozornost všem okolo. Jeden z celého davu odpověděl.
„Oba jsou v nemocnici!“
„Cože? V nemocnici?“ zadivil se Al. V duchu si pomyslel, že by to možná mohlo být kvůli tomu, jak šli místo nich na misi do Sektoru T. „A Od kdy?“
„Od včerejška,“ odpověděl opět jeden z chlapců.
„Co se jim stalo?“ vyzvídal dál Alias.
„Nějací dva noví členové je zmlátili!“
„Cože?“ zadivil se překvapený Alias. „V organizaci je někdo nový?!“
„Ano!“
„Hmm…“
Na nádvoří vstoupil i jeden z velitelů. „Hej, vy tam! Nemáte co dělat?! Kitchere!“ zaostřil na něho svůj pohled. „Nevykecávej se tam a běž pro to, pro co jsem tě poslal!“
„Ano, pane!“ odpověděl rázně.
Velitel si začal prohlížet všechny, kteří byli v tom velkém shluku.
„No jo…“ pronesl velitel dále ironicky. „Mělo mě to napadnout, že to tady zase zdržuješ ty, Aliasi!“
„Tsssw!“ zasyčel nabroušeně Al a vrátil se zpátky k Darrenovi. Ten seděl na kapotě auta a zrovna si zapálil druhou cigaretu. Alias se zamyslel.
„Zajímalo by mě, proč se jim to asi stalo…“ Darren si odfouknul.
„Jak znám povahu Hayla, tak je určitě vyprovokoval k boji a nebo se jim za něco posmíval, proto se jim stalo to, co se jim stalo.“
„To jsou oni!“ zakřičel jeden z chlapců na nádvoří. Alias se otočil a Darren pronesl.
„Hmm… Ti zrovna nevypadají jako by si nechali něco od někoho líbit. Teda alespoň ten nalevo. Ten vpravo vypadá…“ Alias se při pohledu na něj zarazil. Dva neznámí muži kolem nich prošli.
„Hej, ty malej!“ zakřičel na jednoho z nich nemyšlenkovitě Alias. Chlapec se ale nezastavil, kráčel dál. „Slyšel si mě?!“ zakřičel na něj znovu Alias, ale zase nic. To ale Aliase naštvalo na tolik, že sebral malý kámen před sebou a rozmáchl se s ním po něm.
Chlapec ho chytil do ruky. „Já vím, kdo seš!“ pokračoval dál Alias. Neznámý chlapec nic neodpověděl, jen se usmál. Druhý muž ale na Aliase zareagoval.
„To my také víme, kdo seš! Slyšeli jsme toho o tobě dost!“ Vyšší a určitě starší chlapec na Aliase zajiskřil svými hnědými oči. Měl tmavě hnědé vlasy a dosti výrazný pohled. „Prý jste vy dva v této organizaci ti nejlepší. O tom bych se sám rád přesvědčil!“ Aliasovi se ale jeho namachrovaný tón ani trochu nelíbil.
I on se začal chovat jako velký pán.
„Nestihneš ani mrknout!“ řekl a vykročil proti neznámým chlapcům. Darren ho ale zastavil.
„Ne, Aliasi! Nech toho! Viděl si přece, co udělal těm dvěma.“
„Bojíš se snad?“ pronesl vyšší chlapec k Darrenovi.
„Ne,“ zasmál se jeho otázce Darren, „ale bojím se o vás.“
„Hmm… My jsme se ale nebavili s tebou, ale s ním… Nestarej se do toho!“ Darrena ale tato poznámka naštvala. Upustil cigaretu na zem a zašlápl ji.
„Nebo co?“
„Tsssw!“ Darren chytil Aliase za tričko.
„Na takové věci teď nemáme čas, musíme jít!“
„Jóóó, jen si utíkejte!“ pronesl se smíchem v hlase neznámý chlapec. Aliase to všechno ale začalo ještě více rozzuřovat.
„Tý!“
„Aliasi, kašli na to, jdeme!“ okřikl ho znovu Darren.
Neznámí chlapci odešli. Darren s Aliasem nastoupili do jejich vozu. Jaký si člověk je celou tu dobu pozoroval z okna.
„Proč jsi mě nenechal je…“
„Protože nás celou tu dobu sledoval z okna velitel Wairen. Teprve dnes jsme přišli a nestojím hned o nějaké problémy. Ty snad nechceš jít večer na dnešní noční misi?!“
„Chci!“
„No tak vidíš a myslíš si, že by nás velitel pustil, kdybychom hned první den, co sme se vrátili, dělali problémy?!“ Alias zmlkl.
„Asi ne.“
„No tak vidíš!“
Když Alias s Darrenem splnili do oběda úkol, co jim velitel Wairen dal, vrátili se zpět do organizace. Vystoupili z auta.
„Jdu ještě něco vyřídit, tak buď zatím tady někde poblíž a hlavně nedělej nic, čím by jsi nás přivedl jakkoli do problémů!“
„Ale jo, pořád!“ odfrknul Alias.
Jakmile Darren vešel do budovy, tak se šel Alias projít kolem řeky k lesu. Sedl si na lavičku a odpočíval. Z lesa za ním, ale uslyšel jaké si zvuky.
„Pst!“ zasyčelo na něj co si z lesa. „Pst!“ ozvalo se hned na to. Alias to ale ignoroval. Nevšímal si toho. „Pst!“
„Hmm… co to má být?“ Zamračil se.
„Pst!“ To už se ale Alias naštvaně zvedl. „Pst!“
„Co to má sakra být?!“ zanadával.
„Pst!“
„Vylez ven!“ zakřičel Al do lesa.
„Pst!“ Zamračil se. Otočil se ke stromům vedle něj a vzhůru nohama vysel na stromě za ním ten nový, malý chlapec. No malý, byl jen o hlavu menší jak Alias. A je tedy nejmenší člen organizace.
„Ahoj,“ pronesl mile.
Alias se ho ale lekl a odskočil od něj. Když ho lépe pohledem zaostřil, tak vzplanul zelenou září.
„Co tady děláš?“ Chlapec seskočil ze stromu dolů.
„Nic, jen si tady prohlížím okolí.“ Alias na to ale nic neodpověděl, jen se zamračil. „Máš krásnou barvu záře. Zelenou… zelená je moje nejoblíbenější barva!“ Alias zchladl a otočil se k odchodu. Když se po chvilce ohlédl, tak tam už chlapec nestál. Ale když se otočil zpět před sebe, tak…
„Kam jdeš?“ zeptal se Aliase chlapec.
„Proč mě pořád sleduješ?“
„Sleduju?“ zeptal se ho chlapec nechápavě.
„Jo! Včera a i teď!“
„Já, no… Ještě jsem se ti nepředstavil,“ řekl chlapec a natáhl před sebe ruku.
„Jsem…“
„Mirami!“ okřikl ho ten druhý chlapec, on se jen zasmál.
„Ano, jsem Mirami.“ Druhý chlapec se začal ke dvojici přibližovat.
„S kým to tam jsi? Říkal jsem ti přece, že se nemáš sbližovat s žádnými lidmi. A navíc je to jeden z těch šéfových mazánku. Okamžitě pojď ke mně!“ Starší chlapec se choval dosti divně. Mirami se jen na Aliase usmál.
„Hierarch nemá rád, když se přátelím s někým jiným kromě něj. Je strašně… No…“
„Mirami!“ okřikl ho chlapec znovu. Alias si jen v duchu pomyslel, co to je za divného kluka.
„Měl bys večer čas?“ zeptal se ho ještě malý bělovlasí chlapec.
„C-co? Proč?“ zakoktal Alias.
„Nezašel by jsi na večeři?“ Alias se na něj nechápavě podíval. „Teda… večer na jídlo?“
„Mirami!“ okřiknul ho Hierarch více důrazněji.
„Budu tě čekat v osm u Eat Holla v restauraci,“ řekl a s těmito slovy odběhl k druhému chlapci.
Aliasův výraz popisoval, že vůbec nechápal, co se teď stalo. Několik minut se ještě procházel kolem řeky a potom zamířil směrem nazpět k organizaci. Potkal se s Darrenem.
„Kde jsi byl?“ zeptal se ho.
„Procházel jsem se kolem řeky.“
„Velitel nám dává od teď až do večera volno. Dokonce se prý ani nemusíme účastnit na dnešní večerní misi. Prý není pro nás až tak důležitá.“
„Fajn…“ Alias se od Darrena otočil a odcházel pryč.
„Kam jdeš?“ zeptal se ho.
„Půjdu se podívat za Larou a zdůrazňuji, že do “svého bytu“. Dnes se tam chci už vrátit.“
„Dobře, jen jdi.“
O hodinu později u Aliase v bytě
Alias projde hlavními otevřenými dveřmi, ale nahoře u svých dveří zjistí, že si nechal klíče u Darrena doma, tak zazvoní.
„Ach, Aliasi! Vrátil si se a jsi zdraví,“ vzkřikla radostně Aliasova kamarádka. Obejme ho.
„Kde je ten pes?“ zeptal se okamžitě Alias. Lara naštvaně bouchla s dveřmi, když Alias vstoupil.
„Tak ty jsi mě neviděl několik dnů a jediný, co tě zajímá, je…“
„Laro, nepřeháněj!“ okřikl ji Alias. „Byl jsem pryč jen tři dny a toho čokla hledám proto, abych ho dal pod kytky!“ Alias vstoupil do svého pokoje a nevěřil tomu, co před sebou viděl. „Cože?! Ten pes leží v mí posteli!!!“ Jogi se na Aliasův křik probudil a začal se schválně usmívat, na důraz toho, že může jen tak ležet v posteli, na Aliasově peřině. „Okamžitě vypadni! Vypadni!“ rozkřikoval se kolem sebe Alias a skočil na něho do postele, ale štěně se rychle zvedlo a uteklo. Někdo zazvonil.
Lara otevřela a štěně skočilo člověku ve dveřích, do náruče.
„Jogi, proč jsi tak vystrašený? Copak se ti stalo?“ pronesla smutně dívenka. Aliasova kamarádka si povzdechla.
„Ahoj Melody, Alias se před chvíli vrátil.“
„Fakt?“ pronesla radostně.
Holčička vešla dovnitř do bytu a uviděla, jak z Aliasova pokoje začaly vylétával gumové hračky ven. I Alias po chvilce vyšel.
„Melody!“ zamračil se. „Dobře, žes přišla! Aspoň si odvedeš toho čokla pryč!“ Štěně seskočilo Melody z náručí na zem a začalo na Aliase vrčet. Dívenka se urazila.
„Ne! Nevezmu si ho zpátky!“
„Vezmeš!“ zakřičel Alias celý červený vzteky bez sebe. Alias vykročil a spadl na zem. Zakopl o jednu z hraček.
„Jsi vážně, Aliasi, idiot!!!“ zakřičela na něj Melody a vrhla se Laře s pláčem do náručí. „Jogi byl dárek ke svátku! Není slušné ho dávat pryč. Dárky se nevrací! Nevychovanče!
Dala jsem ti ho jako dárek za to, že jsem ráda, že jsi můj kamarád a ne proto, abych tě naštvala!“ Alias zmlkl a nic neříkal. Melody stále dál plakala. Lara na něj zaostřila vražedným pohledem a řekla:
„Podívej se, co jsi udělal! Jsi vážně, Aliasi, blbec!“ Alias hanbou sklopil zrak, zvedl se a šel přímo k Melody. Natáhl před sebe ruku.
„Nesahej na mě!“ odstrčila ho Melody. Alias ji ale odtrhl od Lary, otočil ji k sobě a přikrčil se.
„Ale Mel… já jsem to tak nemyslel. Neplač už! Promiň, omlouvám se ti… Rád si ho nechám,“ řekl Alias s úsměvem proto, aby už Melody neplakala.
Políbil ji na čelo a ona po chvilce přestala plakal. Odešla do obýváku a začala se šíleně smát.
„Jsi, Aliasi, opravdu pako!“
„Cože?“ zarazil se nechápavě Alias. Melody se na něj otočila a utřela si slzy z tváře.
„Jak jsi mi mohl skočit na to divadlo?“
„Co?“
„Snad sis nemyslel, že bych se rozbrečela kvůli tomu, že chceš dát Jogiho pryč! Klidně bych si ho sama vzala!“
„Cože?“
„Zahrála jsem to jen kvůli tomu, že jsem chtěla vidět tvoji reakci!“ Lara se zasmála. Alias ale začal pochopitelně znovu nadávat.
„Já tě ty, malá kryso, zabiju!“ vzkřikl Alias výhružně a rozběhl se po Melody. Oba běhali po celém bytě. „Stůj, stůj!“ křičel na ni Alias.
„Cha, cha, cha…“ smála se jen Melody. Alias po chvíli zakopl a spadl v obýváku do pískajících hraček. Jednu z nich chytil do ruky.
„Panebože, kdo mu to všechno koupil? Je to tady jako ve zverimexu!“
„To Melody,“ pronesla Lara, „ona mu to vše koupila.“
„Až tě já chytím… No, počkej!“ zavyhrožoval ji znovu Alias. Lara ale přišlápla Aliase nohou k zemi.
„Aliasi, uklidni se!“
„Hmm…“ Po chvilce mu podala ruku, aby mu pomohla vstát.
„Vstávej!“
„Co je na oběd?“ změnil téma Alias.
„Čína.“
„Dobře. Mám už hlad!“ Alias se pootočil k Melody. „Dáš si taky?“
„Ne, děkuji. Dnes jdu s tatínkem na oběd, takže ne…“ Melody přistoupila v chodbě k věšáku a sundala si odtud psí vodítko. „Mohla bych si na zbytek dne vzít Jogiho sebou?“
„Dělej si s ním, co jen chceš!“ odpověděl chladně Alias.
„Dobře, donesu vám ho večer.“
„Fajn!“ odvětil rázně Alias a zmizel v kuchyni.
Melody s Jogim odešla. „Konečně klid!“ řekl Alias a projel si rukou ve vlasech.
„Ale, Aliasi. Nebuď takový…“ napomenula ho Lara.
„Jaký, takový?“
„Tak zlý. Hlavně na to štěně!“
„To není štěně, ale Satanovo dílo!!! Říkám ti, že ten pes mě jednou přivede do hrobu!“
„Ale nepřeháněj. Na!“ Lara podala Aliasovi plný talíř s jídlem.
„Díky,“ řekl a pustil se okamžitě do jídla. „Je to výtečné!“
„To jsem ráda, že ti to chutná a navíc slyším, že jsi už zdravý. Nastěhuješ se tedy zase zpět?“ Aliasovi zaskočilo.
„Cože? Já jsem se neodstěhoval! To ty jsi mě sprostě vyhodila. A to ještě ke všemu z mého bytu!“
„To ne... Jen jsem čekala, že změníš názor na Jogiho!“
„Na toho ďábla?“ začal se opět Alias rozkřikovat. „Nikdy! Stojím si pevně za tím, co jsem už řekl!“
„Hmm…“ Alias dojedl a odložil talíř do dřezu. Naklonil se k Laře.
„Když už jsi ale zmínila to, že jsem zdravý… Minule jsi mi nechtěla dát ani pusu, ale teď ji chci!“ Alias Laru pevně chytil a políbil ji. Sundal si tričko, ale někdo zazvonil. „No to snad ne! Už to zase začíná. Sakra! Jdu tam!“ rozčiloval se opět Alias. Otevřel dveře a na chodbě před ním stála menší roztomilá hnědovlasá dívka a byla z nahého – bez trička – Aliase, mimo. Zčervenala.
„Já… jsem Neumari Oneisho. Js-jsem tady dobře? Bydlí tady Lara?“
„Jo!“ Lara pochvíli přistoupila ke dveřím a hodila po Aliasovi jeho tričko.
„Aliasi, prosím tě, obleč se!“ řekla a odstrčila Aliase za dveře. Alias byl velice vypracovaný, takže se nedá divit tomu, že byla Lařina kamarádka z Aliase tak mimo.
Lara dívku pozvala dále a usadila ji v obývacím pokoji na pohovce.
„Omlouvám se, jestli vás nějak ruším,“ pronesla k Laře její kamarádka.
„Myslíš?!“ odpověděl jí drze Alias. Lara se jen zasmála.
„Ale, no tak, Aliasi.“
„Přišla jsem za tebou kvůli té škole.“ Alias si přetáhl tričko před hlavu a zarazil se z toho, co právě slyšel.
„Kvůli jaké škole?“ zeptal se překvapeně Al.
„Později ti to vysvětlím,“ odsekla mu Lara.
„Fajn, jak chceš. Stejně už budu muset jít. Chtěl jsem jít ještě k Darrenovi.“
„Dobře.“ Alias se ještě vrátil k Laře a políbil ji na tvář. Dívka byla stále ještě celá červená.
„Ten kluk…“ pronesla z ničeho nic Neumari, když Alias odešel z bytu. „Ty s ním chodíš?“
„Ne, to ne!“ zasmála se Lara. „Jsme jen kamarádi.“
Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice:
Diskuse pro článek Organizace N. A. R. - Část 6.:
Jojoj, ta malá potvůrka teď tady bude častěji
Též doufám v brzké pokračování.
A jsem moc ráda, že se tam znovu objevila Melody.
Neuniklo ti to, nenapsala jsem tam stát (Bude to ale nejspíš Amerika) ale odehrává se to jinak ve městě Sofrtonu a pak, když se přesunou portálama někam jinam, tak je to na místa, kde už města dávno nejsou, zbyly po nich jen zříceniny.
Jinak jsem ráda, že se ti kapitola líbila, dneska sem dám další část a uvidíme, kdy to tu bude.
Zajímalo by mě, kde se děj odehrává(možná mi to někde v textu uniklo). Jaký stát nebo město...
Kapitola:
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!