OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Blacků - 13. kapitola - Smrtelný zásah

23.06.2017 (09:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 739×

Isabella se probudila zmatená, rozlámaná a se silnou bolestí hlavy. Připadala si jako po flámu. Hlasitě zasténala, prohrábla si rozježené tmavé vlasy a snažila se rozpomenout si na všechno, co se událo. Do místnosti vešel Peter a nesl dva hrnky, ze kterých se kouřilo. Vesele se usmál, když spatřil svou milou, a klekl si vedle postele.

„Jak se cítíš?" zeptal se starostlivě a odhrnul jí vlasy z obličeje.

„Mizerně," zamručela. „Na takové flámování jsem asi už stará." Pomalu se nadzvedla do sedu, Peter ji podepřel a nakonec jí do rukou vložil hrnek s lahodně vonící kávou. „Díky. Jak dlouho jsem vlastně byla mimo?"

„Asi tři dny," pokýval hlavou.

„Cože?!" vyjekla. „Tak dlouho?! Co se dělo?! Chci vědět všechno!"

„Jen klid," mírnil ji Peter a klidně upil své kávy. „Po tom, co jsme se vrátili do stanu, jsme mluvili, děcka moc nechápala souvislosti. V tu dobu jsi asi usnula. Přemístil jsem nás tady. Shánělo se po tobě Ministerstvo kvůli vyšetřování. Taktně jsem jim vysvětlil, že to tvůj stav nedovoluje, a dali pokoj. Obávám se ale, že tohle jen tak neskončí."

„Jak to myslíš?" zeptala se teď už klidná Isabella. Úsměv z Peterovy tváře zmizel.

„Dostal jsem sovu od Moranové a poté i od Ryana, že si je povolali k výslechu."

„Proč? Nemyslí si snad, že byste s tím měli něco společného." I v Belliině hlasu teď byla jasně rozpoznat nervozita.

„To ale není to hlavní, výslech přežije každý. Šlo o to, že prý se hodně vyptávali na mě..."

„To nedává smysl," zachmuřila se Bella.

„Právě, že dává," oponoval Peter opatrně. „Byl jsem pod znamením jako jeden z prvních. Všichni viděli, že už jsem tam stál."

„To není usvědčující důkaz."

„Potom je tady ta šaráda s mým otcem."

„Na otce se vykašli, ty nejsi on. To, že je v záznamech jméno Pevens, neznamená, že se to vztahuje i na tebe." Do Isabelly tento rozhovor vnesl novou, bojovnou energii.

„Určitě je to ale důvod k tomu, aby si mě pozvali na Ministerstvo." Peter si povzdychl, odložil hrnek a schoval obličej do dlaní. Bella mu konejšivě stiskla rameno.

„Minulost si tě vždycky najde, vím, o čem mluvím..."

***

„Jméno!" zahřměl vyslýchající bystrozor sedící za stolem. Peter sebou při zvuku jeho hlasu škubl. Seděl přímo naproti němu, u dveří stáli další dva. Vyslýchající se příjmením jmenoval Rovener, to bylo všechno, co Peter věděl, neznal toho muže ani z Belliina vyprávění. Byl velmi nervózní a napružený. Čekal toho hodně, ale ne, že se k němu budou chovat jako ke kriminálníkovi. Nechcete rovnou zavolat mozkomory? pomyslel si.

„Peter Pevens," řekl klidně a opřel se. Rozhodl se změnit postoj a držení těla, aby působil klidněji a nevypadal, že ho mají v hrsti.

„Celé jméno!" pokračoval vztekle Rovener. Peter protočil oči. To je ale buzerace! Své druhé jméno nesnášel. Bylo to otcovo jméno, a právě proto ho nesnášel.

„Peter Bradley Pevens."

„Skvěle, jsem rád, že to jde," ušklíbl se Rovener a promnul si černou bradku. Byl na ně vskutku groteskní pohled. Dva muži, sedící naproti sobě, byli tak rozdílní, jak jen mohli. Peter byl vysoký, hubený, světlovlasý sportovní typ, milý a příjemný. Rovener naproti tomu malý, podsaditý, tmavovlasý, vrcholně protivný. „Takže, pane Pevensi, jistě víte, proč jste tady."

„Mám jistou představu," pokýval hlavou Peter.

„Chci, abyste mi vylíčil události ze dne 13. srpna, prosím, se všemi podrobnostmi." Peterovi nezbývalo nic jiného, než začít mluvit.

***

„Proč jste se přemístil pod znamení zla?" zeptal se Rovener a nevraživě Petera pozoroval.

„V tu chvíli mi to připadalo logické," zamručel. On sám si nebyl jistý, proč to udělal. Vždy nejdříve jedná a až pak myslí...

„Logické... ovšem. Byl jste tam první, dle výpovědí svědků. Co dokáže, že jste znamení nevyčaroval vy?"

„Nebyl jsem tam první, na té louce už byla ta děcka. A oni jasně popsali vašim bystrozorům, že viděli osobu, která to vyčarovala." Peter to nechápal. Měli jasné důkazy přímo před očima, ale oni ztrácejí čas s ním.

„Je vám jasné, pane Pevensi, že výpovědi těch dětí nejsou důvěryhodné. Mohly by vás krýt, dáte se považovat za idola těch mladých..." Peter jen zaténal...

***

Z Ministerstva odešel až o několik hodin později, unavený a zničený. Odešel však jako svobodný člověk, za což byl neskonale vděčný. Netušil, proč se bál, vždyť přece nic neudělal. I tak v něm Rovener vyvolal pocit, že je nejhorším zločincem v celé Anglii.

Doma vše odvyprávěl Isabelle, která stále byla vcelku slabá. Rozzuřilo ji chování jejích kolegů. Doufala, že úroveň bystrozorského oddělení stoupá. Nechtěla uvěřit, že se mýlí.

Dalšího dne vyšel v novinách článek o předvolání celého famfrpálového týmu k výslechu a o podezření Petera Pevense pomalu z celého smrtijedského spiknutí.

„Idioti," zamrmlal Peter a noviny odhodil. Fantom, kterého noviny zasáhly, nabručeně zahoukal a odletěl. „A co ty, ty se mnou problém nemáš?" otočil se na Isabellu, která poklidně snídala vedle něj.

„Měla bych?"

„Veřejnost mě podezřívá, má sova mě nesnáší... Čeho se můžu dočkat od své přítelkyně?"

„Smrtelného zásahu."

***

Dny se měnily v týdny, týdny v měsíce a život plynul vcelku klidně. Isabella se vrátila do práce, Peter letos ale do Bradavic neodjel. Kvůli pořádání Turnaje tří kouzelníků se famfrpál letos ve škole nehrál. Zaslíbil se ale, že v případě potřeby bude pomáhat s organizací. Bystrozoři zase dostali za úkol zajistit bezpečí, tentokrát díkybohu už bez mozkomorů. Bella se tentokrát k tomuto úkolu přihlásila dobrovolně. Popudem jí byla hlavně žádost Albuse Brumbála. Ten chtěl mít v Bradavicích alespoň pár zaměstnanců ministerstva, kterým může skutečně věřit. Dalším takovým člověkem byl Alastor Moody, který přijal místo profesora obrany proti černé magii.

Práce v Bradavicích Belle a Peterovi začínala až za měsíc, kdy se měl konat první úkol. Na losování účastníků se tedy nepodíleli. O to větší byl pro ně šok, když se dozvěděli o tom, že letos bude mít Turnaj tří kouzelníků čtyři účastníky...

Drahý Harry,
ty jedno pako. Můžeš mi vysvětlit, co tě to popadlo? Proč jsi se tam hlásil? Když pominu otázku, jak jsi to vůbec udělal, stále je tady ten hlavní problém. Můžeš umřít, to tě nenapadlo? Přijde mi, že za poslední roky se ocitáš v ohrožení života stále častěji... Hlavně se snaž zůstat naživu alespoň do prvního úkolu.

Isabella

P. S.: Peter ti vzkazuje, že válíš... Přísahám, že uválím jeho...

***

Isabello,
já své jméno do poháru nehodil, nestojím o tu slávu ani o cokoliv z toho. Nedali mi na výběr. Nikdo mi nevěří. Netuším, jak se mé jméno do slosování dostalo, ale jistě to nebylo jen tak. Určitě v tom má prsty někdo, komu se nezamlouvám.

Harry

P. S.: Pozdrav Petera.

***

Harry,
tak tady končí sranda. Jakmile budu v Bradavicích, pořešíme to hlouběji. Tohle nesmí zůstat jen tak...

Bella 

Čaute, děcka, doufám, že jste si kapitolu užili :)

Tohle je poslední z kapitol, kterou jsem měla napsanou dopředu, takže teď asi budu muset skutečně zase něco napsat :D Bohužel mě postihla spisovaletlská Lenora a já nejsem schopná něco vymyslet... Dobře, to jsou jen výmluvy, nápadů je dost, ale sednout si a sepsat to... Však to znáte. Postrádám motivaci. Snad se brzy probudím a něco sepíšu. Do té doby žijte dlouho a blaze!

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Blacků - 13. kapitola - Smrtelný zásah: