Kufr plný záhad (Newt Scamander FF) - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Prázdniny se chýlí ke konci, co potká naše hlavní hrdiny?

18.08.2017 (15:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 949×

„Pane Scamandere? Na slovíčko," ozval se Brumbál, když schůze Řádu skončila. Newt se ohlédl po Tině, které původně slíbil, že ji doprovodí domů, a omluvně se usmál. Ona jen pokrčila rameny, může přece chvíli počkat. Brumbál šlehl pohledem po páru a v očích se mu zajiskřilo. „Mladá láska je vždy ta nejkrásnější," zašeptal jakoby mimochodem a Newton se při těch slovech překvapeně ošil. Takové věci zřejmě nelze utajit, jak s Porpentinou doufali.

„Ehm, co se děje?" zamluvil Newton pro něj nepříjemnou situaci.

„Mám pro vás takový malý návrh a upřímně doufám, že neodmítnete."

„A to?"

„Jak víte, Hagrida jsem nedávno poslal za úkolem pro Řád, a tím pádem se uvolnilo místo profesora Péče o kouzelné tvory," začal s vysvětlováním.

„Nabízíte mi to místo?" zeptal se Newton překvapeně.

„Jsem si jistý, že lepšího adepta, než jste vy, už nenajdu."

„Ale já-já? To myslíte vážně? S děckama to moc neumím," bránil se rychle.

„S Ginny Weasleyovou jste se podle všeho docela sblížili," nedal se zase snadno odbýt ředitel.

„Možná, ale ta není v přesile. A taky je tady tahle blbost." Newt si vyhrnul rukáv košile a odhalil sledovací zařízení, které spočívalo na jeho hubeném zjizveném zápěstí.

„Potřebuji v Bradavicích někoho dalšího z Řádu," přemlouval dále Albus Brumbál.

„Ministerstvu se to líbit nebude."

„Nelíbí se jim nic z toho, co dělám. Každopádně by to mohlo být jen dočasné. Záleží na vás." Prohlédl si Newta skrz půlměsícové brýle a zvláštně se usmál.

„Mohu se rozmyslet?" Newton se kousl do rtu a založil se ruce na prsou. Pohled Brumbálovi opětoval.

„Nerozmýšlejte dlouho," pousmál se Brumbál a odešel. Na chodbě narazil na Porpentinu, která se zády opírala o stěnu. „Odvádíte dobrou práci. Dokonce i Pastorek si vás chválí, a to je co říci," pousmál se na ni a bedlivě si mladou čarodějku prohlédl.

„Děkuji," špitla překvapeně. Chvíli za ním vyšel i Newt. „Co se dělo?" zeptala se ho honem.

„Něco mi nabídl," vysvětlil.

„Nemůžeš být konkrétní?" Chytila ho za ruku a přejela mu po holé kůži na předloktí nad náramkem z Ministerstva. Ten dotek byl možná příjemný, ale on se jí vyškubl a rukáv košile si stáhl dolů.

„Probereme to po cestě?" navrhl zamyšleně a Tině nezbylo nic jiného, než kývnout.

***

Porpentina Goldsteinová se o pár dní později objevila na Grimmaudlově náměstí dvanáct. Zastavila se ve dveřích do jídelny, ve které právě Sirius, Remus, Newt a manželé Weasleyovi něco zarytě probírali. Polekali se, když spatřili její ztrápený výraz.

„Tino?" oslovil ji Newton tiše. „Co se..." Nestihl svou otázku dokončit, protože mu skočila do řeči.

„Podělala jsem to," zašeptala, ruce si složila na hrudi a kousla se do rtu. „Podělala," zopakovala již trochu hlasitěji.

„Co tím myslíte?" zeptal se Arthur Weasley, obezřetně přitom očima sledoval Scamandera, jak přechází blíže k Tině.

„J-já..." chtěla vysvětlil, ale nedokázala to. Hlas se jí zlomil, začala se chvět a Newt poznal, že jen tak tak zadržuje pláč. Pevně ji sevřel ve svých pažích, ignorujíce ostatní. Když už to věděl Brumbál, ostatním jejich sblížení jistě také neuniklo. Dovedl ji ke stolu a posadil na jednu z židlí. Sklonil se k ní a čekal.

„Goldsteinová?!" ozvalo se z chodby najednou. Do jídelny vběhl Pastorek a v patách se mu motala Tonksová. „Co jste, u Merlinova vousu, vyváděla?!" Tina prudce vstala, našla v sobě poslední špetku odvahy a bojovně se napřímila.

„Já..."

„Mohla jste všechno pokazit!" pokračoval Kingsley v tlumeném řevu, aniž by nějak vzal v úvahu Tininu snahu se obhájit.

„Můžete nám říct, co se stalo?" snažil se situaci zklidnit Sirius.

„Neuposlechla jsem rozkaz," dostala se konečně ke slovu Porpentina. „Zbytečný rozkaz," dodala statečně i přesto, že hlas se jí stále mírně chvěl.

„Žádný rozkaz není zbytečný," zamručel Parstorek smířlivěji.

„Zbytečné bylo, že si vás tak podali," prohlásila Tonksová. „Hlavně Brousek."

„Ten už jiný nebude."

„Myslíte, že jsem skončila?" zeptala se Tina tiše.

„To nedovolím," ujistil ji Kingsley, „i když jsem původně měl chuť vás vynést v zubech. Každopádně už také máte na Ministerstvu vroubek, a tím nemyslím zrovna váš dnešní výstup."

„Co tím chceš říct?" zeptal se tentokrát Arthur, pozorně naslouchající rozhovoru.

„Byla jste viděna v přítomnosti nepohodlných lidí, Goldsteinová, to udělá mnoho." Při těchto slovech střelil očima po Scamanderovi. Bylo zřejmé, kam tím mířil. „Zítra ráno si vyslechnete formální důtku, poté to vyšumí, snad, a navíc brzy odjíždíte domů."

„Není čeho se bát," mrkla na ni Tonksová. „Po mně křičí v jednom kuse." Porpentina se jen vděčně usmála...

Ten večer ji Newton vzal s sebou do kufru. Oba dva si uvědomovali, že se brzy budou muset rozloučit. Tina odjede zpět do Států a Newton si to namíří do Bradavic.

Tina seděla na Newtově pracovním stole a nohama houpala ve vzduchu. Na klíně se jí rozvaloval Hrabák, kterého drbala, a on si pokojně užíval náhlé pozornosti. Klidně sledovala Newtona, který pobíhal sem a tam a měl plné ruce práce se zvířectvem.

„Newte?" oslovila ho opatrně.

„Hm?" ozval se nepřítomně a ani se po ní neohlédl.

„Newtone!" zopakovala důrazněji a on konečně otočil hlavu jejím směrem.

„Promiň mi," zašeptal, když si uvědomil svou chybu, a přistoupil blíže k ní.

„Co s námi bude dál?" zeptala se zamyšleně.

„Jak to myslíš?"

„Musíme se teď rozdělit," pokrčila rameny. Řekla jen to, co bylo očividné.

„Nemůžu opustit Anglii," připustil omluvně a pohladil ji po koleně.

„Vždyť já vím," usmála se smutně a chytila ho za ruku, na které měl ono zařízení.

„Vypadá to tedy, že ty budeš muset přijet za mnou," pokývl a jemně se vklínil mezi její nohy, aby si ji mohl přitáhnout blíže. Hrabák pohoršeně zabručel, to, co se dělo, se mu nezamlouvalo, a urychleně se vydal k ústupu.

„Přijedu co nejdříve." Pozvedla ruku a pohladila ho po tváři.

„Asi mi budeš chybět," připustil a nahnul se k polibku. Tina se však odtáhla.

„Asi? To myslíš vážně?!" V očích jí rozohněně jiskřilo a Newt se v duchu proklínal za to, že si věci dříve nerozmyslí, než je vypustí z úst.

„Tak jsem to nemyslel," bránil se. Tina se rozesmála, dělala si legraci, i přesto ho od sebe odstrčila a seskočila ze stolu.

„Tohle ti nikdy nezapomenu, Scamandere," slíbila mu a Newt se jen rezignovaně pousmál...

***

Velká síň v Bradavicích byla jako každý rok hojně vyzdobená a plná studentů. Bylo to již pár let, co zde byl Newton naposledy, a v životě by ho nenapadlo, že na Síň bude shlížet od učitelského stolu. Cesty života jsou nevyzpytatelné... k čertu, proč?!

„Musím vám oznámit, drazí studenti," pokračoval Brumbál ve svém každoročním úvodním projevu, „několik změn v našem učitelské sboru. Na místo Rubeuse Hagrida, který zde zastává pozici učitele Péče o kouzelné tvory, nastoupí dočasně profesor Newton Scamander." Newt nervózně vstal, kývl hlavou ke studentům a opět se posadil. Síni se rozezněl zdvořilý potlesk, který on však moc nevnímal. Profesor Scamander, jak hloupě to vůbec zní? Brumbál poté představil i novou profesorku Obrany proti černé magii, která, jak zatím nikdo netušil, bude všem dělat ze života peklo. A když všem, tak všem bez výjimky...

Omlouvám se za případné nesrovnalosti, psala jsem to za temné noci při svitu měsíce...

Kapitola je, podle mě, krapek slabší, ale každý den není posvícení, nemám pravdu?

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter