OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Protiklady se přitahují: Třetí kapitola: Návrat do minulosti

22.08.2014 (11:00) • • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 2234×

Ano, vím, že přidávám kapitolu po dost dlouhé době, ale neměla jsem poslední dobou vůbec nápady na psaní - ničeho. Také zruším většinu svých povídek, u kterých cítím, že už na nich nic nedokážu sepsat. Bude to bohužel také má oblíbená povídka Our life is our world, dále Čepel, smrt a právo, zcela určitě Dračí syn, který byl stejně označen za slabší článek mé tvorby, a se stejnou určitostí nechám smazat i Příběh ztracené lásky. Rozhodla jsem se na Erika zapomenout a s novým přítelem mi to jde úžasně. Nechci se už k Erikovi vracet ani v té povídce, protože mám pocit, že bych znovu plakala.

A teď k této povídce: Prosím, než budete cokoliv psát, uvědomte si, že jsem nečetla knihy a že si úplně přesně nepamatuji ani filmy od 5. dílu dál, i když jsem je viděla. Buďte proto shovívaví, i když mám pocit, že zrovna v téhle kapitole asi není co zkazit. Asi.

Proč znamená Hermiona Grangerová pro Severuse Snapea to, co znamená, aneb Návrat do minulosti

„Nejsi v tom přeci sama, Lilly!“ utišoval Severus svoji kamarádku. „Vždyť to víš.“

„Vím,“ přitakala a její rusé kadeře se při pohybu hlavy sladce zavlnily. „Ale oni mi říkají, že jsem zrůda, Severusi. Říká to má sestra i její kamarádky. I moje kamarádky! Severusi, jsem teď sama, jenom rodiče jsou hodní!“

Severus nešťastnou dívku objal a vtiskl jí dětskými ústy polibek do vlasů. Dětskými, ale vyspělejšími než jsou ty její. Byl sice stejně starý, ale už zkrátka nebyl tak úplně dítě jako ona. A teď to byl on, mladý Severus Snape, kdo měl úděl utěšovatele a ochránce pro malou Lilly, která nacházela alespoň na okamžik klid a bezpečí v jeho náruči.

„Máš mě, Lilly,“ zašeptal jí do vlasů. „Máš mě.“

Zavřela pevně oči a po tváři jí skanula slza. Horká, slaná slza, která z brady stekla na Severusovu košili. Věděla, že má jeho. A byla mu za to strašně moc vděčná.

Opět spolu strávili celý den, jako spoustu dní předtím. On se se svým údělem čaroděje srovnával snadno, neboť matka byla čarodějka a on od ní tak nějak věděl, že se tohle dá očekávat. Bylo mu Lilly líto. Ona v rodině nikoho takového neměla, nikoho, kdo by byl čaroděj, a byla na to všechno sama. Téměř sama, samozřejmě. Ale co se týče rodiny, nebyl tu nikdo, kdo by jí poradil, co má dělat a jak se s tím má vypořádat. Takže ať se to vezme, jak se to vezme, byla na to sama. Byla ale neobyčejně chytrá a zvídavá, kombinace sice jistě otravná, ale zároveň úžasná, protože ji vlastně v budoucnu nemohlo nic překvapit.

Když o měsíc později stáli společně na vlakovém nádraží, rozuměla už všemu, co Severus věděl a co jí mohl říci, a s radostí přijala jeho galantní gesto „slečna první“, aby se dostala na nástupiště devět a třičtvrtě. Nastoupili poté do vlaku bok po boku a sedli si do jednoho kupé. Dívala se z okénka, on se díval na ni.

Už ve svých jedenácti letech si nedokázal představit krásnější dívku, než je Lilly. Otočila se na něj, zasmála se a ukazovala nadšeně na koně, kolem kterých projížděli.

„Mám ráda koně,“ řekla pak s úsměvem na tváři. „Mám ráda, jak voní jejich hřívy. Mám ráda tu… volnost.“

Při posledním slově zvážněla a sklopila zrak. Přála si být volná ve svém životě jako koně. Přála si, aby jí nikdo nemohl říkat, jak je nemožná, jen proto, že je trochu jiná. Jiná než lidi, co zná, a přitom stejná jako lidé, které teprve pozná. On to věděl, smutně přikývl a na sedadle ji objal. Pohladil ji po vlasech a mlčel. Ona také mlčela. V objetí se cítila v bezpečí. V bezpečí před celým světem a věřila, že v celém širém světě je pro ni Severus Snape tím nejdůležitějším člověkem na světě. A že ho nikdy nikdo nemůže nahradit.

Seděl ve svém kabinetě a vzpomínal na dívku, kterou vždy miloval. Na dívku, které to nikdy neřekl a pak ji ztratil kvůli své hrdosti. Kdyby ji nechal udělat, co je správné, možná by se naštvala na Jamese a dál se přátelila jen s ním. A on by měl šanci jí jednoho dne říct, že se zamiloval. Jenže ji urazil a odbyl, a tím ji ztratil definitivně. Zvláštní, kolik toho ty dvě mají společného, pomyslel si. Obě jsou z mudlovské rodiny, obě jsou tak chytré, tak zvídavé a s takovým smyslem pro spravedlnost… dokonce i ta barva vlasů. Hermiono. Lilly. Skryl tvář do dlaní, jako by chtěl ukrýt své slzy i před lahvičkami lektvarů na policích v jeho kabinetě. Chtěl je však ukrýt hlavně před sebou.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Protiklady se přitahují: Třetí kapitola: Návrat do minulosti: