OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blackwater 1. kapitola



Pro Judyho Harta to mělo být klidné léto, ale to se změnilo, když se rozhodl pomoct spolužačce Kain. Najednou se zaplete do vyšetřování sériových vražd, má pocit, že po něm někdo jde a jeho zdravotní stav se rychle zhoršuje.

- Jude - 

Chodil jsem parkem a hledal ducha svojí sestry. Už to bylo dva týdny, co jsem ji viděl naposledy a docela mě to znervózňovalo. Nikdy nebyla pryč takhle dlouho.

Rád bych prošel nějaká místa, kde by mohla být, ale za pár minut jsem musel jít do školy a ještě jsem neměl snídani. Tak jsem se naposledy rozhlédl kolem a vyrazil jsem domů.

Venku nebylo ještě moc lidí, proto jsem si jí všimnul docela brzo. Když jsem přecházel ulici, Kain seděla na lavičce s dalekohledem v ruce.

Chodili jsme spolu do třídy, ale nikdy jsme spolu nemluvili. Jinak bych za ní asi šel a zeptal se, co tady blbne. Takhle jsem jenom zavrtěl hlavou a šel dál. Cítil jsem, jak na mě zírá, dokud jsem nezahnul za roh.

Do třetího patra jsem se skoro ploužil. Když jsem vešel do bytu, chvíli jsem myslel, že Peter už odešel do práce, protože v obýváku nikdo nebyl. Pak se z kuchyně ozvalo vrznutí židle.

„Ve tvým věku jsem taky chodil domů až ráno.“ Peter vystrčil hlavu z kuchyně.

Měl krátké hnědé vlasy i oči. Zatímco já byl samá ruka, samá noha a s tmavými vlasy a šedýma očima. Zajímalo mě, jestli za šest let, až mi taky bude dvaadvacet, budu vypadat aspoň o trošku normálně.

„Tak co jsi dělal?“

„Hledal Kristýnu.“ Došel jsem k ledničce, která byla polepená rodinnými fotkami, a nakoukl dovnitř. Byla tam jenom pálivá omáčka Turbo 3000, kterou se nikdy nikdo neodvážil otevřít, natož vyhodit.

„Nemusíš to dramatizovat, ona se zase objeví.“ Mlčky jsem přikývnul. Snad měl pravdu.

Peter si znova sednul ke stolu, před sebou měl hrnek kafe a pytlík brambůrků. Nabral jsem si křupky.

„To jsem zase zapomněl nakoupit?“ zeptal jsem se překvapeně. Peter zavrtěl hlavou a podrbal se na strništi.

„Tentokrát je to moje chyba,“ přiznal.

„Právě na to máme náš slavnej rozpis služeb.“ Se smíchem jsem se podíval na papír na ledničce. Oba jsme měli přidělený úkoly a vždycky po týdnu jsme si je vyměnili.

Peter se pousmál: „Tady je někdo chytrej.“

Mávnul jsem rukou a natáhnul jsem se pro další porci snídaně.

„Tak, co budeš dělat po vysvědčení?“ zahuhlal Peter.

Hlasitě jsem vydechl. Už zase tohle?

„Asi to samý, co dělám pokaždý.“

„Půjčíš si na léto tak dvacet knih?“

„Jak to víš?“ V předstíraným překvapení jsem otevřel pusu. Při tom jsem mrknul na hodiny. Už bych měl radši jít.

„Hele, tak já padám. Měj se.“ Sebral jsem skoro prázdný pytlík od brambůrků a rozběhl se ke dveřím.

„Hej! Naval to zpátky!“ křikl Peter, ale to už jsem byl jednou nohou na chodbě.

Šel jsem tou nejdelší možnou cestou kolem jediný cukrárny ve městě. Kvůli tomuhle jsem dost často chodil pozdě. Asi už je načase, abych si vymyslel novou trasu, ale měl jsem pro to dobrý důvod.

Snažil jsem se vyhnout autobusový zastávce, před kterou čekal pan Woods. Mrtvý nebo ne, každýmu, kdo se tam zastavil, vykládal o tom, jak jeho vnuk zdrhnul do Francie, aby se stal pornohercem.

 

Po konci poslední hodiny jsem vyběhl ze třídy a skoro jsem nakopnul Kain. Seděla na schodech, ze kterých před čtyřmi roky spadl nějaký Erik. Kain byla menší než já a takhle zezadu z ní byly vidět jenom krátké hnědé kudrny.

Prostě bych odešel, kdybych se na ni nepodíval. Měla skloněnou hlavu, v rukou obracela brýle a vypadala nějak divně. Napadlo mě, jestli jí třeba není špatně.

„Je ti něco?“ Předklonil jsem se, aby mě líp viděla, ale ona pořád čučela někam do prostoru.

„Dostala jsi nějakou blbou známku?“ Ani tentokrát neodpověděla. Pokrčil jsem rameny.

Tak fajn, prostě ji tady nechám. Není to tak, že by dělala něco nebezpečnýho. Jenom normálně seděla.

Skoro jsem znova spadnul ze schodů, když ke mně zvedla hlavu. Byl to pomalý, trhavý pohyb, jako by jí ztuhly svaly.

„Kde je Peter Hart?“ zachraptěla a já dokázal jen zírat.

Kainin obličej se měnil, jak skrz něj prosakovala jiná tvář. Ostrá brada, hustý obočí, světlé vlasy. Bylo těžký na ni zaostřit, točila se mi z toho hlava. Vypadalo to, že je posedlá.

Vždycky se najdou duchové, co si zkusí najít jiný tělo a posednou člověka nebo zvíře. Když jsem tohle řešil naposled, skoro mi ten duch rozbil hlavu rychlovarnou konvicí. Kain by asi dokázala způsobit víc škody než malý dítě.

„Kdo jsi?“ Couvnul jsem dozadu, takže se Kain musela předklonit.

Zamračila se.

„Jako vážně? Ty si mě nepamatuješ po tom, co jsem na těch debilních schodech strávil čtyři roky a každej rok do tebe hučel, co se mi stalo?!“ zařvala Kain pusou.

Chvíli jsem to zpracovával.

„Eriku?“ zkusil jsem to, protože jsem nevěděl o žádným dalším duchovi, který by tady strašil.

Kain mi ukázala palec nahoru.

„Bingo! A teď, když mě konečně posloucháš, chci abys mi zavolal Petera!“

„A proč jako?“ Založil jsem si ruce na prsou. Představoval jsem si, že vypadám děsivě a odhodlaně. Co má brácha s Erikem společnýho?

„Co kdyby ses na to radši zeptal jeho,“ navrhla a hodila po mně brýle. Jen tak tak jsem je chytil.

Musel jsem přiznat, že na dohadování s duchem jsem neměl čas. Problém s Kain se musel vyřešit co nejdřív. Vyndal jsem telefon.

„Jo? Stalo se něco?“ ozval se Peter.

„Potřebuju, abys přijel ke mně do školy.“

Na druhé straně se ozval podrážděný povzdech.

„Hele, já nemůžu jen tak odejít z práce kvůli každý kravině, kterou si vymyslíš.“

„Já? Tentokrát za to můžeš ty a potřebuju, abys sem přijel co nejdřív, jinak budeme mít velkej problém.“

Peter byl ticho tak dlouho, až mě napadlo, jestli to nepoložil.

„Co se teda stalo?“

„Jeden duch posedl moji spolužačku a jestli s tím brzo něco neuděláme, vyžene ji z vlastního těla. A pak mě bude do konce života pronásledovat.“

„A jak za to můžu já?“

Netrpělivě jsem mu vysvětlil, že ho Erik chce vidět. Nakonec souhlasil, že přijede.

„S tebou se člověk nenudí, co?“ ozval se povědomý hlas.

Vedle mě stála Kristýna s úsměvem od ucha k uchu. Měla na sobě kraťasy, příliš velké triko, kolečkové brusle a přilbu, zpod které jí vylézaly hnědé vlasy.

„Kris! Kde jsi byla?“ Dost se mi ulevilo, že ji vidím.

„Potřebovala jsem trošku akce. Je v pohodě?“ Kývla na Kain, která natahovala jednu kudrnu.

„Peter nás dostal do problémů,“ prohodil jsem s úsměvem.

„To není poprvý.“

S mobilem u ucha jsem Kris převyprávěl, co se stalo. Kain jsme nechali sedět na schodech a šli jsme Peterovi naproti.

„Vsadím se, že se ztratil,“ ozvala se Kristýna, než na parkoviště vjelo auto.

Peter zamával a skoro mi přejel nohy, jak se snažil zastavit co nejblíž u vchodu.

„Tak jdeme na to.“ Vyskočil z auta, popadl mě kolem ramen a táhnul ke dveřím.

V chodbě jsme se srazili s Kain.

„Petere Harte! Ty podvodníku!“ Vypadala uříceně a pořád se pohybovala trochu prkenně.

Peter se na mě zmateně podíval. Pokrčil jsem rameny. Taky jsem neměl páru, o co jde. Kain zatnula pěsti, když si všimla, jak na ni nechápavě civíme, a začala vysvětlovat.

„Před čtyřmi lety jsem se s tvým bráchou vsadil v šachách a prohrál jsem. Tak teď si dáme odvetu.“

Chvíli bylo ticho. Pak Peter vyprsknul smíchy. Kain vypadala, že ho nakopne.

„Dobrej pokus, ale to se nestane,“ ujistil ji Peter, když ho smích přešel.

„Nemáš moc na vybranou. Když si s ním nezahraješ, mohla by kvůli tobě Kain umřít.“

„Kdo je Kain?“ syknul Peter. Tentokrát jsem to byl já, kdo měl chuť Petera praštit. Kain zamávala.

„O nic nejde, minule jsi ho přece porazil, ne?“ dodal jsem.

Peter se nervózně zasmál a podrbal se na hlavě.

„To není tak docela pravda. Podváděl jsem.“

Kristýna, která vyšla ze zdi, zůstala stát s otevřenou pusou. Kain se vítězoslavně usmála.

„Já to věděl! Celou tu dobu jsem to věděl!“ křičela s hysterickým smíchem.

„A stejně tady pořád čekáš jako trapák,“ připomněl mu Peter.

„Jak jako podváděl? Je to v šachách vůbec možný?“ ozvala se Kristýna. Přetlumočil jsem její otázku.

„Přece mě znáš, Judy.“ To jo, ale nikdy by mě nenapadlo, že bude podvádět v něčem takovým. Navíc bylo jasný, že tentokrát nebude mít šanci.

„Kdybych byla živá, tak už seš mrtvej!“ křikla Kristýna a zkusila Petera praštit do ramene. Její ruka prošla skrz.

„Takže si zahrajeme,“ rozhodla Kain, „a abys měl větší motivaci, Petere, jestli prohraješ, necháš mi své tělo. A teď nemyslím, až někdy umřeš. Ještě dneska.“

„Tak fajn, proč ne.“ Peter si založil ruce za hlavou, jako by se nic nedělo. Ale stačil jeden pohled na jeho zamračený obličej a nejistě přešlapující Kristýnu a bylo mi jasný, že jsme nahraný.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Blackwater 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!