OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Orfeova lyra - 4. Už žádné zákazy



Orfeova lyra - 4. Už žádné zákazyAbyste se pohnuli z místa, musíte občas zbořit hranice a přestat respektovat pravidla. Alespoň na chvíli, než všechno, co děláte, ztratí smysl.

Na šachovnicovou podlahu Temného sálu klesl další list z mohutné koruny starého granátovníku. Žlutohnědé střípky utvořily jednolitý koberec pod dříve bujně rostoucím symbolem Podsvětí. Zdálo se, že pomalu chřadl společně s Mavis.

Natáhla se pro svraštělý plod, který se v dlani okamžitě rozpadl na prach. Promnula karmínový pudr mezi prsty a nechala jej klesnout na odumřelé listí.

Co se to jen dělo? Copak může umírat Podsvětí?

Dlaní se dotkla hrubé kůry kmene, tep života uvnitř zpomaloval. Chytila se jedné z větví a vyhoupla se do koruny. Usedla na místo, kde dříve viděla Háda, a naslouchala šepotu světa mrtvých. Dnes nemohla spát, snad proto se vrátila do knihovny pro ten bezcenný kus papyru s obrázkem posvátného tvora. S povzdechem rozložila vetchou listinu na klíně a se zalíbením studovala jednotlivé detaily kresby.

Vyrušila ji přítomnost duše. Nemusela odvracet pohled od Fénixe, aby věděla, kdo stojí na úpatí granátovníku.

„Proč nejsi v posteli?" zeptala se káravě. „Víš, kolik je hodin?"

„Můžu se ptát já tebe, proč nejsi v posteli," ozvala se Zeta zespod.

Mavis shlédla dolů, po krátkém váhání pomohla dítěti vylézt do úkrytu a usadila jej na protější větev. Bledá tvář s velkýma očima nutila k zamyšlení. Duše nikdy nespí, pokud nedosáhne věčného klidu. Nebylo její rozhodnutí příliš kruté? Neměla snad ke všem přistupovat nezaujatě?

„Nesmíš se po Erebu pohybovat bez doprovodu," pronesla Mavis tiše. Nezlobila se, jen chtěla předejít problémům, které sama tehdejšímu vládci podobnou vycházkou způsobila. „Žijí tu tvorové, kteří by ti mohli ublížit."

„Šla jsem hned za tebou," vysvětlila Zeta prostě. „A nemyslím si, že by se mi mohlo stát něco horšího, než je smrt z rakoviny."

Slova, ze kterých u tak malého dítěte mrazí, zněla rozumně. Lidskou bytost nic horšího než smrt potkat nemůže. S duší je to jiné. A v nejzapadlejších koutech Podsvětí obzvlášť.

„To je Fénix?" zeptala se dívenka se zájmem, aniž by nechala Mavis započít výchovný monolog. Jakmile vládkyně přikývla, Zeta si obrázek přitáhla blíž. „Maminka mi o něm vyprávěla. Je kouzelný." Zvedla holou hlavičku a rozzářeně se usmála. „Ty ho tady máš?"

Mavis zavrtěla hlavou. V tom byl ten problém, neměla a zoufale toho opeřence potřebovala, ať už dokázal cokoliv. Bylo fuk, jestli pro Háda někam poletí, nebo jen zazpívá u jeho lože... Musela ho dostat.

„Musím ho najít, ale kde, to vědí jen Draie."

Dítě se zamračilo, zkřížilo hubené ruce na prsou.

„To jsou ty tři ježibaby, co znají odpověď na každou otázku, ale nedají ji zadarmo?" zauvažovala podezíravě. „Víš, že tě můžou sníst?"

Mavis se rozesmála. Vybraný jídelníček třech sester byl velmi dobře znám nejen bohům, ale i smrtelníkům, kteří alespoň jednou za život viděli starý Souboj Titánů. O vysoké ceně jejich drahých rad nepochybovala, ale kde jinde získat potřebné informace?

„Nemyslím si, že bych jim chutnala," poznamenala s úsměvem.

„Takže nás čeká dobrodružství!" zvolala Zeta zvesela. Nenechala se vládkyní zastavit, když seskakovala do homole spadaného listí. „Nikdo nezná všechny báje tak jako já. A každý hrdina měl přece malého pomocníka. Budeme jako Xena a ta nemožná blondýna."

Mavis zavrtěla hlavou a spěchala rychle zpět na zem, aby neztratila Zetu z dohledu. Dítě si to celkem najisto mířilo spletitými chodbami hradu z počátku časů. Zjevně se domnívala, že dosažení cíle bude probíhat stejně jako v seriálech pro odrostlejší děti. Realita je od fantasie ale dost odlišná. Jen tihle malí človíčkové vidí snadná řešení tam, kde fungovat nemůžou a ani nikdy nebudou.

Jakmile se objevily v ložnici, začala Zeta prohledávat skříně a komody. Dotazovala se na zbraně a potřebnou zbroj, bez níž se síly temna přece porazit nedají.

„A pro stařeny budeme potřebovat návnadu!" prohlásila s odhodláním Napoleonových generálů.

„Nerada ti kazím radost, ale ty nikam nepůjdeš," ubezpečila dívenku Mavis. Posadila se na kraj rozválené postele a měřila si zamračený dětský obličej. „Nemůžu tě s sebou vzít. Bylo by to nezodpovědné."

Zeta se okamžitě naježila. Vztek z ní přímo prýštil a mísil se se sebelítostí. Vybledlé oči leklé ryby propalovaly bohyni jako laserový paprsek.

„Od chvíle, co jsem tady, tak neposlouchám nic jiného, než co všechno nemůžu!" rozčílilo se děvčátko. „Je to tu o dost horší než doma! Tam nahoře měli alespoň důvod, proč mi všechno zakazovali."

„Takové věci neříkej, Zeto," napomenula ji s ledovým klidem, ale salvu výčitek tím nezastavila.

„Proč ne?! Je to pravda!" Vztekle praštila o zem halenou, kterou ještě před chvíli vybrala na cestu. „Už mám dost vší péče. Nepůjdeš na hřiště, protože jsi moc nemocná," zapitvořila se. Mavis nepochybovala o tom, že napodobuje ustaranou matku. „Dnes nemůžeš jít na zahradu, protože svítí slunce a včera jsi prodělala další chemoterapii. Nemůžeš si domů pozvat kamarády, protože bys od nich mohla chytit rýmu." Dítě polykalo vzlyky a Mavis se svíralo srdce. „Všichni se starali a stejně jsem umřela. Teď už přece není důvod poslouchat, že něco musím nebo nesmím..."

Vládkyně mrtvých hleděla na vlastní ruce se staženým obočím. Vstřebávala vše, co malá řekla. Množství pravd a bolesti v několika větách. K čemu by bylo další zakazování? Nevěnovala Zetě těch pár dní navíc právě proto, že Osud ji k řece Styx poslal příliš brzy?

V hlavě se opět rozezněl hlas matky modlící se za své dítě. Mírně zatřásla hlavou, aby truchlící ženu vyhnala z uší.

Copak cítí, že její dcera ještě stále stojí na hranici obou světů?

„Tak ať je tedy po tvém," pronesla nakonec chladně. „Chceš dobrodružství? Máš ho mít."

***

Na Olympu se chystaly oslavy podobně jako v Podsvětí. Tradiční Kronie se těšily mezi smrtelníky čím dál větší oblibě. Síla bohů strmě stoupala společně s klidnou situací ve světe. Ale ani zde, v chrámu věčného svitu slunce, se šarvátkám nedalo zcela vyhnout.

Prometheus pro Dia zvolil – dle svého mínění – spravedlivý trest. Jakmile se situace po bitvě uklidnila, byli všichni Olympané svoláni k Athénině trůnu, včetně Mavis. Jako nejvyšší z bohů započala soud s vlastním otcem, o jehož dalším osudu měl rozhodnout její choť. Přítomní v ten den sledovali, jak Zeus vysvobozený z nitra Pandořiny skříňky naslouchá všem obviněním. A jak nakonec se vztyčenou hlavou přijímá svůj trest.

„Nejlepším trestem pro tebe bude ochutnat vlastní medicínu," začal Diem tolik nenáviděný Prometheus. „Vyměníš si místo s mým bratrem Atlantem a místo něj poneseš na ramenou tíhu celého světa."

Patrně očekával uvěznění v Tartaru, protože prvotní překvapení nestačil včas skrýt za pohrdavý úšklebek. Trest mlčky akceptoval a od chvíle, kdy držel nad hlavou to nejtěžší břemeno, znepříjemňoval kolemjdoucím životy. Bohužel neexistovala možnost, jak se při cestě k trůnu hromovládci vyhnout. Nadávky a uštěpačnosti byly na denním pořádku, což život na Olympu nikomu neusnadňovalo.

„Musíš ho stále tak dráždit," protáhla otráveně Athéna, zatímco Prometheus odklepával popel z cigarety do ozdobné amfory. „Teď před svátky..."

„Nechci působit jako dětina," opáčil Prometheus a vtiskl ženě polibek na tvář. „Ale proti mému zážitku s orlem a játry, je tohle neškodné škádlení, miláčku."

Opřel se loktem o opěrku mohutného trůnního křesla a zíral na Athénu tak dlouho, dokud k němu nezvedla zrak. Vypadala unaveně. Následovnictví jí kradlo klidný spánek i vitalitu.

„Jak se daří těm dole?" zeptal se vážně. „Od tribunálu jsem o Mavis neslyšel."

Bohyně si povzdechla. S vládkyní Podsvětí byla v kontaktu, ovšem ne v natolik těsném, aby mohla být řeč o přátelství. Většinu zpráv měla zprostředkovaných od Herma nebo Hefaista.

„Ještě se s tím nesrovnala," začala neurčitě. „Myslím zmizení Háda," upřesnila, jakmile zaznamenala v Prometheově tváři zmatek. „Pokud jde o její povinnosti, vede si velmi dobře."

„Mění se?" zeptal se se zájmem obr.

Athéna po krátkém přemýšlení přikývla. Podsvětí ukusovalo každým dalším dnem z Maviny lidskosti. Jednou, až se znovu setkají, bude stejně nekompromisním bohem, jakým býval nejstarší Kronův syn. Svět tam dole byl natolik prosycen smrtí a bezútěšnou věčností, že i sebemenší špetka života tam byla rozervána na kusy, nebyl-li vládce dostatečně odolný.

„Nedá se to zastavit?" zašeptala zoufale.

„Pokud Mavis nenajde něco, co ji přiměje zachovat lidskou tvář, pak se stane skutečným ztělesněním smrti."

***

Utáhla karabinu držící prsní štít a kriticky hodnotila vlastní odraz v Zrcadle. Je to už dávno, co odtáhla těžký samet z magického artiklu, aby pátrala po Neviditelném. V ten okamžik ztratilo stříbro na svém lesku a stalo se to, co smrtelníci u zrcadel označují jako slepnutí. Odraz byl mlhavý, neostrý a Mavis za sebou mohla vidět planoucí cesty Tartaru.

Nepoznávala své oči, kam se jen poděla ta jiskra?

„Připravená?" zeptala se dívenky sedící opodál.

„Jde z tebe strach," ohodnotila Zeta uznale Mavinu lehkou zbroj. „To nikomu neřekneme, že jdeme pryč?"

Mavis zavrtěla hlavou. Nebylo třeba ostatní informovat o odchodu. Vše bylo zajištěno a do konce Kronií budou zpět. S Hádem, nebo bez něj. Tichým svědkem jejich odchodu i plánu je Cháron, který zaměstnance seznámí s nastalou skutečností hned dnes večer. Tím se vládkyně vyhne nepříjemné debatě na téma správnosti takových kroků.

Jedním prudkým trhnutím zahalila slepé Zrcadlo temně purpurovým sametem a otočila se tváří do sálu. Cháron stál teď po její pravici, div si nervozitou nevykroutil ukazováček. Poklepala jej po kostnatém rameni a vyzeptala se, zda jsou hřebci Mormo a Impulso už osedlaní. Převozník přikývl.

K Mavině nespokojenosti se náhle rozrazily dveře a dovnitř vběhl, co mu chromá noha dovolila, Hefaistos. Protočila otráveně oči a sáhla po magickém dvojzubci.

„Kam se chystáš?" vyprskl zadýchaný kovář.

„Beru Zetu na projížďku po Podsvětí, ještě neviděla Tartaros," obratně zalhala, přičemž střelila podezíravým pohledem po Cháronovi. Pak že o jejím plánu neřekl živé duši.

„A proto máš brnění, Přilbici neviditelnosti, žezlo a zbalenej ruksak?" Hefaistovo obočí se pomalu ztrácelo ve vlasech. „Jsem chromej, ne blbej!"

Kovář se opřel o hůl, aby ulevil nemocné noze. Trpělivě čekal na vysvětlení, které ale nepřicházelo. Již delší dobu visela ve vzduchu otázka, kdo s Mavis promluví o budoucnosti Podsvětí. Nikomu neunikl fakt, že vládkyně přichází o sílu i zdravý rozum. Nestabilita se začínala už odrážet i na světě mrtvých, což by v nejhorším případě znamenalo ohrožení rovnováhy mezi životem a smrtí.

„Prober se konečně!" vyzval ji stroze. „Podívej, co děláš." Ukázal holí na děvčátko sedící u paty trůnu. „Jestli nepřestaneš porušovat pravidla, zničí tě to. Hádes je pryč, je čas se s tím smířit."

Mavis upřeně zírala mrtvýma očima na Hefaista. Slova jako by jen prolétly ušima a nenechaly po sobě stopu. Stáhla žezlo na poloviční délku a zavěsila jej za opasek. Bez mrknutí oka sáhla po ruksaku a prosmýkla se okolo kováře. V cestě ji však zastavila hůl.

„Poslední pokus, Hefaiste," řekla smířeně a ohlédla se na skeptického mrzáka. „Pokud nenajdu Fénixe do konce Kronií, budu žít do konce věků s vědomím, že jsem zkusila opravdu vše."

Hůl pomalu klesla k zemi a uvolnila cestu. 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Orfeova lyra - 4. Už žádné zákazy:

2. Maya666
12.03.2019 [22:58]

Emoticon Emoticon paráda jsem ráda že tahle povídka pokračuje Emoticon

1. Johanka
12.03.2019 [20:25]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!