OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Potížistka - 17. kapitola

Jak se Ashley popasuje s Nateovou zradou? Co se rozhodne udělat? Příjemné čtení předposlední kapitoly. -E

09.03.2014 (09:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1200×

17. kapitola - Můžete jít kamkoliv,ale nikdy neodejdete před tím,co máte uvnitř...

„Měl jsi s ní něco?" Jen ta otázka mě bolela.

„Cože?" Nate nechápavě vykulil oči.

„Tak měl?" zvýšila jsem hlas. Nastalo téměř minutové ticho. V krku se mi udělal knedlík a pomalu mi začalo docházet, že jsem ho ztratila.

„Mě to strašně mrzí, Ash. Nechtěl jsem, aby se to stalo, ale stalo. Ashley, prosím." Tentokrát už jsem proud slz nedokázala zastavit. Cítila jsem, jak mi pomalu vlhnou tváře. Nate se na mě ztrápeně díval, a to mi moc nepomáhalo.

„Víš co jsi? Normální hajzl," začala jsem mu bušit do hrudi, „co si o sobě vůbec myslíš?" Hlas mi přeskakoval tak moc, až nakonec úplně selhal. Zrychleně jsem dýchala a z očí se mi valily vodopády. Nate stiskl mé ruce v těch svých a začal mě uklidňovat:

„Šššš, Ashley, prosím. Já jsem to nechtěl, vážně. Vždyť já tě miluju,"

To už ale moje nervy nevydržely a moje ruka vyletěla do vzduchu a na Nateově tváři vyrobila rudý obtisk. Jen jsem nad ním zakroutila hlavou a utekla. Proběhla jsem kavárnou až ven na ulici. Utíkala jsem, co mi nohy stačily, neznámo kam. Prostě jsem běžela - daleko od toho všeho.

Na hotel jsem se vracela až k večeru. Paříž už pomalu padala do tmy a já ce loudala na luxusní hotel. Celý den se mi snažil Nate i Olly dovolat, ale já jim to nebrala. Nechtěla jsem s nikým mluvit a probírat to.

Výtah dojel do patra, kde se nacházel můj pokoj, a já vystoupila. Už z dálky jsem viděla, že Olly sedí u dveří před mým pokojem.

„Potřebuješ něco?" zeptala jsem se unaveně. Brácha okamžitě vyskočil na nohy a pevně mě objal.

„Měl jsem o tebe strach," řekl klidně, což mě udivilo.

„Jsem v pořádku," zastrčila jsem klíč do zámku a otevřela. „Chceš jít dál?" otočila jsem se k němu.

 

„Ano," odpověděl, ale bylo na něm vidět, že jsem ho zaskočila. Zašli jsme ke mně do pokoje a já se posadila na postel. Hlasitě jsem vydechla a Olly se posadil vedle mě. Dal mi ruku kolem ramen a přitáhl si mě k sobě. V tu chvíli jsem to nevydržela a znovu se rozbrečela. Objala jsem Ollyho a přitáhla si ho co nejblíže k sobě. Bylo to poprvé po dlouhé době, kdy jsem zase cítila sourozeneckou lásku.

„Bude to dobrý. Už jsem mu dal přes držku," zašeptal brácha a já se neubránila uchechtnutí. Vzdálila jsem se od Ollyho a utřela si slzy.

„Mám na tebe prosbu," šeptla jsem.

„Pro tebe cokoliv," usmál se od ucha k uchu.

„Koupíš mi letenku do Londýna? Nejlépe na zítra." Má slova vycházela z mých úst pevně, ale uvnitř sebe jsem se klepala strachy, vzteky i smutkem.

„Ash, já si nemyslím, že je to dobrý nápad, abys teď někam jela sama." Znala jsem jeho obavy. Jeho strach z toho, co zase provedu. Ale tentokrát to bylo jiné.

„Neboj, nemám v plánu žádný průšvih. Jen už ho prostě nechci vidět. Chci jet domů a zkusit nějaké kurzy, než budou příští rok další přihlášky na vysokou,"

Brácha na mě zůstal zírat s otevřenou pusou a já se lehnounce pousmála.

„A kam bych chtěla?" zeptal se opatrně.

„Chci zkusit muziku. Už dlouho jsem nehrála a nezpívala, ale chybí mi to," pokrčila jsem lhostejně rameny a Olly mě sevřel ve svém pevném bratrském objetí.

„Chyběla jsi mi," zašeptal mi do vlasů.

„Ty mně taky."

Ráno moudřejší večera - tak to je i v mém případě. Přes noc jsem se vybrečela a uklidnila, a teď už všechno vidím jasně. Můj hlavní cíl je dostat se co nejrychleji domů a pak si zajistit kurzy a nějakou práci. Chci to být zase já.

Věci jsem do kufru naskládala, co nejrychleji to šlo. Pak jsem se upravila a oblékla se tak, abych mohla reprezentovat svého bratra za jakýchkoli okolností. Sjela jsem výtahem do jídelny na snídani a ihned se na mě strhla veškerá pozornost. Nate chtěl vstát od stolu a jít za mnou, ale Olly ho zase rychle posadil zpět. Na švédském stolu jsem si vybrala tu nejlepší zeleninu a ovoce a nakonec jsem se posadila vedle Ollyho, naproti Nateovi.

„Ash," řekl naléhavě Nate, ale Olly ho rázně přerušil.

„Sklapni!"

Zbytek snídaně proběhl v klidu a my se brzy zvedli k odchodu, abychom všichni společně odjeli výtahem. Bylo nepříjemné být v tak malém prostoru s Emily a Nateem, ale věděla jsem, že to brzy skončí a já pojedu domů. Netrvalo dlouho a výtah zastavil na našem zarezervovaném patře. Všichni se co nejrychleji vyvalili ven včetně mě.

„Ashley, za hodinu jedeme, ano?" zeptal se Olly, když už jsem otevírala dveře od pokoje. Moc dobře jsem věděla kam, ale ostatní byli zmatení.

„Dobře," usmála jsem se a zmizela za dveřmi mého pokoje. Do kufru jsem naházela pár posledních věcí a ještě z něj vyhrabala cigarety - něco, s čím asi nikdy nepřestanu. Vyšla jsem na balkon a jednu si zapálila. Paříž byla dnes slunná a mně kůží prosakovalo teplo. Slunce mě příjemně pálilo, a to pro mě bylo znamení - znamení nového začátku.

„Myslíš to vážně?" ptal se mě už po několikáté Olly. Letiště bylo plné lidí a všude kolem tekly slzy a zamilované páry se loučily. Nebo se mi to alespoň zdálo.

„Budu v pohodě," řekla jsem již po několikáté. Brácha si mě k sobě naposledy pevně přivinul a dal mi pusu do vlasů.

„Na Vánoce přiletím, ano?" pohladil mě po tváři a já s úsměvem na rtech přikývla. Beze slova jsem se k němu otočila zády a pomalu odcházela směrem k mé odbavovací bráně.

„Ashley! Ashley!" zaslechla jsem až moc povědomý hlas. Otočila jsem se a spatřila Natea, jak běží mým směrem. Zhluboka jsem se nadechla a čekala, až doběhne. Díval se na mě s nadějí v očích a hruď se mu dlouhým během naléhavě zvedala.

„Neodjížděj." To bylo to jediné slovo, které ze sebe dokázal vypravit. „Hrozně mě to mrzí. Já nechtěl. Nic jsme spolu neměli, jen jsme se líbali. Promiň." Slova mu z úst lítala, jak se jim zachtělo, a to přidávalo na upřímnosti. Věřila jsem mu - je to vůbec možné? Věřit někomu, kdo vás podvedl a komu jste věřili?

„Já ti věřím," přikývla jsem. Nate se okamžitě usmál a chytil mě za ruce.

„Tak pojď se mnou zpátky. Pojeď s námi na tour po Americe a buďme spolu,"

Smutně jsem zakroutila hlavou a na pár sekund zavřela oči.

„Nemůžu!" Otevřela jsem do teď zavřené oči. „Chci začít znovu, a nejlíp začnu, když budu sama,"

„Ale-"

„Ne! Prostě odjíždím," řekla jsem rázně a vysvobodila své ruce ze sevření těch jeho.

„Ashley, prosím," zaprosil se zavřenýma očima.

„Mám tě ráda," zašeptala jsem a pohladila ho po tváři. Poté už mi nic nebránilo v odjezdu. To jediné, čeho jsem se bála, bylo loučení s ním.

Otočila jsem se k němu zády a odešla. Celé mé tělo mi říkalo, že dělám správnou věc. Že začnu znovu a najdu svůj sen, něco, pro co budu žít, a nebo pro někoho. Natea miluju, vím to. Jenže musím odejít, abych si to urovnala sama se sebou. Neuteču před svými city, ale alespoň ho neuvidím. Sejde z očí, sejde z mysli – nebo ne?

„Váš lístek, slečno,“ oslovila mě letuška a vytrhla mě tak z mých myšlenek. Podala jsem jí lístek a usmála se.

„Děkuji,“ poděkovala jsem, když mi kus lístku odtrhla.

„Příjemný let,“ popřála mi plynulou angličtinou a věnovala mi jeden milý úsměv. Vešla jsem do letadla a začala hledat své místo. Jediné, na co jsem ale dokázala myslet, byl Nate – bude mi strašně chybět.

Čekal mě nový začátek a já se těšila na své nové já. A nebo spíš na to staré?

 

Tak co na to říkate? Už vás čeká jen jedna kapitola, a mně je z toho normálně do pláče. Už jsem vám řekla, jak jste všichni skvělí a jak mě vaše komentáře vždycky potěší?! Je to něco neuvěřitelnýho; děkuju!

A teď mě hrozně zajímá, jak si myslíte, že to všechno dopadne. Vážně mě to hrozně zajímá, takže pište pište do komentářů vaše názory. Těším se, až si to přečtu!

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Potížistka - 17. kapitola:

Jeeej paraadne :) rýýýchlo ďalšiu som riadne nedočkavaaa :)

Skvělý. Doufám, že budeš rychle pokračovat.

Skvělé Jsem ráda, že Ash pochopila co a jak a držím jí palce na šťastný konec - i kdyby neměla být s Natem, ten to podle mě dost posral (razím teorii, že podvádí jen ten, kdo toho koho miluje nemiluje celého takového, jaký je).

Nádhera Konečně se Ash vzpamatovala

Přidat komentář:

Nick:

Text: