OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Shine of Darkness 1. Hvězdy nad Erebem



Shine of Darkness 1. Hvězdy nad Erebem Hádes, nejobávanější z bohů, je osamělým vládcem nevlídné říše mrtvých. Celá milénia se snažil nalézt vhodnou partnerku, ale bez úspěchu. Bohyně se od něho odvracely a smrtelnice se ho bály. Vše se změnilo, když jednoho dne v magickém zrcadle, které mu umožňovalo sledovat dění ve světě smrtelníků, zahlédl malé děvčátko... Trpělivě čekal, dokud z děvčátka nevyroste žena, které bude moci nabídnout život po svém boku.

Bylo pár minut po půlnoci, když sebral odvahu a vystoupil ze stínů.

Lehce jako kočka kráčel k posteli. Jeho modrošedé oči se po celou dobu upíraly na klidně oddechující ženu. Spala už dost tvrdě, takže měl jistotu, že ji jeho přítomnost neprobudí.

Opatrně se posadil na kraj matrace, z hlavy sundal přilbici a shlížel na objekt svého zájmu. V duchu děkoval bohyni Demeter za horké letní počasí, neboť měl možnost spatřit více z dívčina křehkého těla, které zakrývala jen košilka z materiálu připomínajícího pavučinu. Přikrývka nedbale ležela přes její boky a stehna.

Mapoval pohledem její tělo od prstů na nohou až k hlavě. Sledoval, jak oblé boky pomalu klesají k útlému pasu, následovala šikmina hrudníku, ohbí štíhlého sloupce krku vedoucího k odhalené čelisti.

Očima sklouzl k ňadrům.

Střih košilky je vskutku šikovný, pomyslel si. Ukázala dost, a přesto ne příliš.

Stáhl si rukavici, aby mohl odstrčit zbloudilý pramen vlasů z dívčina obličeje.

Obdivoval všudypřítomnou nedokonalost. To bylo na ní krásné a fascinující.

Od prvního okamžiku, kdy ji zahlédl, měl nutkavou potřebu být jí stále na blízku. Nedokázal si vysvětlit, co se to s ním děje. Jeho smysly jako by se zbláznily, duši svíralo cosi neznámého a cítil podivné teplo na prsou, když mohl strávit pár hodin během noci nadosah smrtelnice.

Svraštil obočí, když se zamyslel nad tím, zda by i ona našla stejné zalíbení v něm.

Pohlédl na svůj odraz v zrcadle, které viselo naproti posteli.

Černo stříbrné brnění jej dělalo trochu mohutnějším, než ve skutečnosti byl, a tento efekt byl navíc umocněn pláštěnkou s límcem z černého peří. I když zbroj byla uměleckým dílem, jistě by děvče vyděsila. Obzvlášť pokud by ho dívka spatřila se stříbrnou helmou s mufloními rohy.

Uznal ovšem, že v obličeji, alespoň dle svých měřítek, ošklivý nebyl. Vypadal jako čerstvý třicátník. Měl rovný dlouhý nos, výrazné lícní kosti i spodní čelist, širokou bradu a úzké rty. Vlasy černé jako uhel, sahající těsně nad lopatky, si sčesával do zátylku; jejich konečky se neposedně kroutily vzhůru. Jen jeho pleť mohla být o pár odstínů tmavší. Byl bledší než smrt.

Znovu se vrátil k tichému pozorování. Dívka se zhluboka nadechla a přitáhla si přikrývku pod bradu. Koutky úst mu cukly v náznaku úsměvu.

Brala mu dech vším! Byla jeho pravý opak. Veselá, usměvavá, nedokonale krásná, voněla životem a vyzařovala třepotavé teplo, bez kterého nedokázal posledních několik let žít.

Zhluboka se nadechl, když mu na mysl vyvstala myšlenka dotknout se jí. Toužil ohřát si studené prsty o její teplou kůži. Snad tisíckrát si představoval, jak sevřela jeho dlaň ve své a věnovala mu stydlivý úsměv.

Teď už jen zbývá sebrat odvahu a dotknout se…

Měl na výběr z tolika míst a ona by o tom ani nevěděla. Podíval se na štíhlý kotník a opatrně na něj položil dlaň. Její kůže doslova pálila do ruky, ale byl to nádherný pocit. Sledoval své dlouhé štíhlé prsty, jak opisují křivku lýtka, když...

„Hříšné myšlenky, bratře?“ ozvalo se mu za zády. Neohlédl se, natáhl se pro cíp přikrývky a přetáhl jej přes dívčiny nohy.

„Pokud je láska hřích, pak jsem hříšníkem, Poseidone,“ připustil tiše, aniž by na bratra pohlédl. „Co tu děláš?“

„Celý Olymp si štěbetá o tom, jak se můj bratr zamiloval. Rozhodl jsem se, že se o tom přesvědčím,“ řekl s úsměvem, ale pak se odmlčel a přistoupil blíž k posteli. Se zájmem si prohlížel spící děvče.

„Mm,“ zabručel pán moří, „je hezká, na lidské poměry. Ale bohyně, která by tě byla hodna, to není.“

„V celém světě bys nenašel bohyni ochotnou stát se mojí ženou,“ uvedl Hádes posmutněle. „Jsem přeci Hádes, vládce mrtvých. Všichni ve mně vidíte nestvůru, které je dobré se bát.“

„To není pravda, bratře,“ zavrtěl hlavou Poseidon.

„Není?“ Hádes povytáhl obočí a ušklíbl se. „Tak proč je pro tebe tak těžké vyslovit mé jméno?“

Poseidon ztuhl a shlížel na bratra, který stočil svou pozornost zpět ke spící dívce. Po chvíli ticha znovu Poseidon promluvil.

„Vždyť ani neví, že existuješ,“ poplácal Háda po rameni.

„Ona v nás věří,“ opáčil Hádes. „V nás, zapomenuté bohy! Musím jen sebrat odvahu a ukázat se jí.“

„Ach, bratře!“ povzdechl si s úsměvem Poseidon. „Jak sentimentální jsi začal být! Kde je ten zasmušilý protiva, kterého jsem znal?“

„Toužím, bratře. Já toužím po přítomnosti ženy. Je to k zbláznění! Nikdy jsem nic podobného nepocítil.“

„Bratře-“

„Miluji, Poseidone. Dokonce i já to umím!“ sykl podrážděně k bratrovi.

„A ona? Kde bereš jistotu, že k tobě bude chovat stejné city?“

„Naučí se-“

„Lásce nemůžeš někoho učit!“ přerušil Háda skepticky.

„Mám co nabídnout!“ zavrčel a pak dodal o něco klidněji: „A teď… Odejdi, prosím. Můj čas se krátí.“

Hádes pohlédl z okna k východnímu obzoru, kde se objevil světlý pruh. Proč musí být i Apollón proti němu?!

Tiše si povzdechl a zvedl přilbici. Je čas vrátit se domů…

 

*

  

„On se snad zbláznil?!“ vykřikl Zeus podrážděně, když Hermes udýchaně vyřkl Hádovo přání.

„On je rozhodnutý,“ pronesl Hermes a uculil se.

„Háde!“ vykřikl Zeus, aby přivolal vládce Podsvětí. Ten se za okamžik zhmotnil pár kroků od trůnu. Jeho stříbročerná zbroj - oproti barevným chitónům ostatních bohů – působila poněkud těžkopádně. 

Zeus povstal z trůnu a rozčileně shlížel na bratra.

„Kam jsi dal rozum, bratře?!“ zvolal a ozvěna jeho hlubokého hlasu se nesla sálem.

„Vidím, že tě malý klevetník již informoval,“ ušklíbl se Hádes.

„Urážky nejsou hodny tvého majestátu, bratře,“ zahřímal Zeus. „Ale bylo by jistě vhodné, kdybys mi sám vysvětlil své plány.“

Hádes mlčel déle, než musel. Nakonec se odhodlal.

„Miluji jednu ženu,“ začal stydlivě a mezi bohy to zašumělo. Věděl, co si o něm myslí. A také moc dobře věděl, jaké řeči vypustili mezi smrtelníky i obyvatele panteonu jeho vzácní bratři. „Vlastně ještě dívku,“ doplnil tiše a bledé tváře se zalily jemným ruměncem. „Nechci, aby zmizela společně s říší smrtelných.“

„Tak ty miluješ!“ zvolal užasle Zeus. „A navíc smrtelnici, která ani nevěří v naši existenci!“ Zeus pomalu sestupoval k bratrovi.

„V příbězích, které si lidé vyprávějí, mám ženu! Je jí Persefona, tvá dcera,“ obořil se na Dia Hádes. „Ve skutečnosti nemám nic! Každé bohyni jsem odporný!“ Jak kříčel, do obličeje se mu vkradla grimasa bolesti a vzteku. „To já měl vládnout Olympu, mít ženu a děti, ne ty, Die. Víš stejně dobře jako já, že losování byl jen velký podvod!“

Bohové tiše a s vytřeštěnýma očima pozorovaly Háda, jehož jindy bledý obličej postupně přecházel do zdravé růžové. Ruce zatínal v pěst, jak se snažil ovládat nahromaděné emoce.

Zeus mlčel a bratrovi naslouchal.

„Chci jen milovat a cítit, jaké to je být milován!“ Hádes pohlédl i na své další sourozence. „Vaše jedovaté řeči ze mě udělaly zrůdu jak mezi smrtelníky, tak mezi Olympany. Smrtelníci věřili, že musím ženu unést a násilím ji přimět k něžnostem! A bohové…? Ti mnou opovrhují. Dokonce i vy, bratři a sestry. Dodnes se bojíte vyslovit mé jméno. Toužíte, abych zůstal ukrytý hluboko pod zemí,“ pronesl chladně a poté opovržlivě pohlédl zpět na Dia. „Dal jsi mi darem říši plnou prázdna, temnoty a neutuchajícího nářku. Vskutku velkorysý dar, bratříčku!“ ucedil a na chvíli se odmlčel, pak trochu klidněji pokračoval, „do Podsvětí zřídka zavítá duše… Můj dům je prázdný, stejně jako moje srdce. Alespoň dnes o mně nerozhoduj, bratře!“

Zeus přemýšlel nad slovy, která bratr řekl. Věděl, že tu nejde o trůn na Olympu. Hádes během milénií vybudoval říši srovnatelnou a možná i daleko přesahující Olymp. Byl spravedlivým vládcem, skvělým válečníkem, bystrým rádcem… A především byl nejstarším z Kronových synů, právoplatný dědic trůnu.

Po pravici se Diovi objevila Afrodita. Musela si stoupnout na špičky, aby mohla zašeptat cosi do božího ucha.

„Podívej na něj,“ vyzvala vládce Olympu posmutněle. „Jeho úmysly jsou vznešené. Touží jen po tom, co každý z nás už poznal. Ten, kdo nemiluje, jako by nežil.“

Zeus svraštil obočí v hlubokém zamyšlení. I on měl nemalý podíl viny na bratrově smutku a špatné pověsti. Ale přesto nevěděl, zda by bylo dobré povolit mu takovou nerozvážnost.

„Jaká to malichernost!“ vydechl Poseidon do hrobového ticha. Ale stáhl se v okamžiku, kdy k němu Hádes udělal krok. Odhodlání a vztek v bledé tváři naznačoval, že není dobré boha provokovat hloupými řečmi.

„Dobrá, bratře,“ zahřímal nakonec Zeus. „Ale mám podmínku. To děvče se vysloví ze svých citů zde, před všemi bohy a zejména před Afroditou. A pokud bohyně lásky potvrdí pravdivost dívčiných slov, pak ať je po tvém!“

V ten okamžik Hádes zmizel zpět do Erebu.

  

*

  

Charón se zrovna pokoušel kostlivce psa naučit aportovat míček, když jeho pán energicky proběhl okolo něj. Převozník rozhodil rukama a běžel za Hádem.

„Budeme mít hosta, Charóne,“ oznámil mu vesele Hádes. V takové náladě svého pána nepamatoval. Poškrábal se na lebce kostnatou rukou.

„Čemu na tom nerozumíš, Charóne?!“ rozkřikl se Hádes podrážděně.

Převozník gestem naznačil, že nerozumí teda ničemu. Vládce na to jen mávl rukou a dál spěchal do paláce a Charón ho následoval.

Převozníkovy kostnaté nohy rytmicky ťukaly do černé mramorové podlahy. Hnal se za vládcem tak rychle, že mu kápě sklouzla z lebky.

Jejich cesta skončila v rozlehlé pracovně.

Hádes se posadil za stůl a začal sepisovat dlouhý seznam.

„Chci, aby se jí tu líbilo, takže seženeš naprosto vše! Každý detail je důležitý,“ pronesl vládce se zamyšleným výrazem v obličeji.

Hádes chvíli psal a pak zvedl oči ke kostlivci v kápi. Jeho zaměstnanec, i přes svůj mimikou nedisponující obličej, vypadal zmateně. Zmatenost se u Charóna projevovala jednoduše – otáčel si levým ukazováčkem ruky, jako by se jej snažil vyšroubovat.

„Co je?!“

Převozník pokrčil rameny a pak ladně švihl rukou k řece Styx, na kterou bylo z pracovny vidět. Hádes se zamyslel a pak pokýval hlavou.

„Máš pravdu,“ řekl nakonec. „Nejdřív ji musím dostat sem, aby se jí tu mohlo vůbec začít líbit.“

Charón divoce přikývl.

 

*

 

Mezitím na Olympu panovala divoká debata. Hluk Diovi trhal uši. Rozkřikl se a bohové utichli.

„Dnes nadešel čas vynést nejtěžší rozhodnutí,“ zahřímal do sálu, jeho oči se zastavily u Afrodity. „Svrhnout bratra!“

Sálem to zašumělo. Rozpaky se mísily s překvapením.

„Ani Hádes nás nesmí ohrozit,“ dodal a opřel se v trůnu.

„Die, měj rozum!“ zaúpěla Demeter.

„Nesmím dopustit naši zkázu, jen proto, že se bratr zamiloval!“ obořil se na sestru. Zhluboka se nadechl a udeřil dlouhým žezlem o podlahu. Silná ozvěna se nesla Olympem v podobě hřmění. „Já Zeus, pán Olympu…“

 

*

 

Hádova říše se začala otřásat v základech. Hladiny řek se rozlévaly po pobřežích.

„Co se to…?“ Hádes vyhlédl z okna k temně modrému nebi. Jiskřičky klesající k zemi nevěstily nic dobrého.

Charón čekal na rozkazy svého pána.

Již dříve počítali s Diovým plánem zničit Hádes, ovšem moment překvapení hrál pro Olymp. Převozník poklepal kostnatou patou do mramorové podlahy.

„Zdá se, že naše plány musíme na nějaký čas odložit, příteli,“ pronesl pevně Hádes hledící k obloze, kde přibývalo jisker.

Charón na nic nečekal a vyběhl ven z pracovny. Schody bral po dvou. Kličkoval ve spletitých chodbách paláce, než se dostal do zahrady. Nebe zářilo a Říši mrtvých zalilo světlo jako za jasného dne. Musel si pospíšit, než bude pozdě.

Převozník uháněl zahradou k pokroucenému stromu, kde se svalil k zemi a začal kostěnými prsty hrabat pod vystouplými kořeny. Zaklonil hlavu a prázdnými očními důlky sledoval ohnivý déšť, který se snášel na Podsvětí. Už nezbývá mnoho času.

Nakonec vytáhl zpod kořenů dlouhou truhlici. Otevřel ji a z pouzdra vyňal kopis. Čepel se stačila zalesknout, než hladce projela ztrouchnivělým stromem.

Hádes střídavě sledoval počínání převozníka v zahradě a bratra na temném nebi. Potřeboval čas rozmyslet si, jak situaci vyřešit. Čas. Potřeboval čas. Nikdy nebyl dobrý v rychlém rozhodování.  Jenže Zeus mu mnoho času nedal. Nechal tedy jednat Charóna.

Když převozník zarazil čepel až po jílec do kmene, z každé větve stromu vyšlehly oslepující rudé plameny.

Kostlivec nestačil včas uskočit, takže musel hasit cíp černého hábitu v prachu. V ten okamžik obloha Podsvětí potemněla a nastalo hrobové ticho.

Hádes se usadil na trůn. Tiše hodnotil nastalé události. Jedno bylo jisté – Zeus nezničil říši mrtvých, jak si myslel.

Z přemýšlení ho vyrušilo přibližující se staccato kostěných pat.

„Tvůj štít funguje,“ usmál se Hádes. „Bratr se šeredně přepočítal.“

Charón spokojeně přikývl a poté cosi divoce gestikuloval.

Hádes svraštil obočí a pěstí si zakryl ústa.

„Takže kolik cest z Podsvětí je volných?“

Charón bázlivě vztyčil jediný prst. Hádes přikývl.

„Zeus bude litovat…“ zabručel a za okamžik dodal, „Ať vězni z Tartaru začnou budovat tunel v nezavalené cestě. Nepovedu svou vyvolenou skrz splašky!“

Charón se otočil a zmizel z trůnního sálu.

 

*

 

Hádes se procházel Síní umírajících. Byly zde vysoké regály, které zaplňovalo nekonečné množství nefungujících hodin, jejichž písek se dávno přesypal. Vládce zavzpomínal na hlasitý šum, který před staletími naplňoval toto místo. Dnes tu bylo ticho… Ohlušující ticho.

Jak kráčel hlouběji do místnosti, na jeho tváři se začal objevovat spokojený úsměv, neb zaslechl tichoučké šustění. Když se zastavil před poslední policí, sáhl po hodinách se stříbrným rámem. V horní baňce se odnikud vytvářel nový zlatý písek, který klesal dolů, a přestože se velmi snažil, nedokázal spodní baňku naplnit.

„I na tebe jednou dojde, bratře!“ uculil se zle Hádes. „Neboť, kdo se jednou narodil, musí dřív či později navštívit mou říši!“ Vrátil bratrovy hodiny zpět do regálu a dodal: „Dám ti skutečný důvod se mě bát, bratříčku!“ 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Shine of Darkness 1. Hvězdy nad Erebem :

10. Arminka přispěvatel
03.04.2015 [20:47]

ArminkaNaprosto dokonalý, po dlouhý době jsem se do něčeho začetla a tohle stálo za to! Emoticon Emoticon Emoticon

9. Ehm...
20.02.2015 [19:35]

Vzhledem na Háduv popis visáže nevím jestli si Dia představovat jako Hopkinse nebo Hemswortha, ale toť vedlejší. Tahle povídka se mi totiž zalíbila a já jdu pokračovat v čtění. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8.
Smazat | Upravit | 29.10.2014 [10:46]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Pulsar přispěvatel
29.10.2014 [9:52]

PulsarEmoticon Takové ovace jsem nečekala! Díky moc za úžasné kometáře plné chvály. Další kapitola bude zveřejněna během dneška, tak doufám, že to pro Vás nebude zklamání Emoticon

6. FantasyNikol přispěvatel
28.10.2014 [20:55]

FantasyNikolŘecká mytologie je úžasná a tvůj příběh o Hádovi se mi moc líbil. Emoticon
Musím se přidat k fandům tvého stylu psaní. Představovala jsem si to prostředí, ty postavy... všechno. Moc pěkné. Emoticon
Hádes mi byl hodně sympatický. Vyvrhel mezi bohy. Emoticon
Pobavila jsi mě v pasáži, kde Cháron učil svého psa aportovat. Emoticon A tvá představa Chárona se mi taky líbila.
Jsem dychtivá po pokračování, těším se, jak se to bude vyvíjet - celý vztah té dívky a Háda a všechno ostatní. Emoticon

5. Integra
28.10.2014 [20:08]

Moc pěkné! Řecká mytologie je úžasná a tvůj příběh je moc povedený. Emoticon Přečetla jsem to jedním dechem a nemohu se dočkat pokračování. Emoticon

4. Tyna
28.10.2014 [19:32]

Parádní kapitolka Emoticon Řecké báje a pověsti mám ráda,takže se mi tvá povídka moc líbí Emoticon Moc příběhů jsem o Hádovi nečetla,tudíž jsem moc ráda,že píšeš tuto povídku Emoticon Pokráčo bude doufám brzy Emoticon......prosim prosim Emoticon at je brzy už se těsim Emoticon Emoticon Emoticon

3. Carol1122 přispěvatel
28.10.2014 [18:49]

Carol1122Přidávám se k Fluffy. Já, jako vášnivý milovník mytolgie, autorka příběhu o Persefoně a Hádovi a ještě i ta milovnice strašáka z podsvětí... Emoticon - moc se mi tahle kapitolka líbila a zaujala mě Emoticon Emoticon
Píšeš krásně - poutavě a pravdivě, což já ve svém příběhu moc nedodržovala Emoticon
Moc příběhů nečítám, obzvlášť ne o Hádovi a tenhle se mi líbil tak moc, že se těším na pokračování Emoticon Emoticon Emoticon
P.S. Musím ti pochválit název, jak samotné kapitoly, tak i příběhu, senzační Emoticon Emoticon

2. Pulsar přispěvatel
28.10.2014 [17:52]

Pulsar Emoticon Díky za hezký a povzbudivý komentář. Doufám, že v následujících dílech nezklamu Tvé očekávání Emoticon

1. Fluffy admin
28.10.2014 [13:37]

FluffyŘecké báje a pověsti mají v mém srdci už dlouho zvláštní místo. Tvoje povídka mě zaujala - styl, kterým píšeš, je poutavý a dokáže člověka vtáhnout do děje. Emoticon
Líbilo se mi, jak jsi vystihla charaktery postav - obzvlášť Zeus a Poseidon se mi zamlouvají, protože jsem vždycky měla pocit, že si chtějí udržet svá království stůj co stůj. A tys mi poskytla důkaz. Emoticon
Jsem zvědavá, jak se Hádes bude snažit svou vyvolenou přesvědčit, že odejít s ním a milovat ho je ta správná věc. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!