OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Shine of Darkness - 13. Porcelán, který už nikdo neslepí



Shine of Darkness - 13. Porcelán, který už nikdo neslepíPoslední kapitola příběhu o řeckém vládci Podsvětí a patoložce Mavis. Pro spoustu z vás velké překvapení...

Mavis pozvedla dvojramenné vidle a udeřila jimi o zem. Z ulic začaly vycházet duše zemřelých a pomalu kráčely k puklině v náměstí. Jak začaly sestupovat zpět do Podsvětí, prostor se naplnil tichým šustěním, které bylo typické pro Asfodelské pole.

Z davu vyběhl kluk s medvědem a i přes matčin křik a zákazy utíkal za duší římského vojáka. Stín vystoupil ze zástupu a hleděl na chlapce, který se před ním zastavil. Chvíli si mihotavého válečníka prohlížel, než mu nabídl svého plyšáka. Říman hračku s úsměvem přijal a pohladil rozzářenou tvář dítěte. Nakonec mávl a zase se zařadil mezi duše sestupující domů do Podsvětí.

„Někdo by se měl podívat po Diově blesku,“ prohodila Mavis a přitom poklepala na Apollónův zlatý prsní plát. „Když už máš na starost slunce, nebylo by od věci, kdybys zaobstarával počasí celkově.“

Apollón se rozesmál. Špatný nápad to nebyl. Ostatně stejně je věčně na obloze.

Mave naskočila na Impulsa, a jakmile poslední duše zmizela v puklině, ještě vzhlédla k obloze.

„A ne že budete rozdávat autogramy a interview,“ pronesla s úsměvem. „Pro tebe, Hefaiste, to platí dvojnásob!“

„Ale no jo, furt,“ zahučel kulhavý bůh, který po celou dobu mával do kamer televizních stanic.

 

*

 

Nedokázal otevřít oči. Smysly vnímaly okolí, ale tělo bylo mimo provoz. Slyšel šepoty nymf, které přikládaly obklady z ambrózie na rány, a z dáli přicházelo Hekatino zaříkávání.

Myšlenky se točily jen okolo Mavis a jejich posledního rozhovoru, který si matně vybavoval; jak sklopila oči a neřekla to, co očekával. Je to přesně tak, jak řekl Zeus. Jednou odejde nikým nemilován a nepostrádán.

Nabízel asi opravdu málo a v tu chvíli si vzpomněl na Sokrata.

„Ženy jsou zvláštní, Háde. Svedou se zamilovat do tvého domu, ale ty jim budeš lhostejný. Ale také jsou schopny milovat tebe, bez ohledu na dům, který obýváš. Živý do domu mrtvých nepatří…“

Osudem mu byla předurčena samota, a když to vydržel celá milénia, tak v tom může pokračovat dál. Známý jako Neviditelný, bezejmenný bůh, uzavřený v hlubinách země; těšící se společnosti mrtvých duší.

Jeho dech byl čím dál mělčí. Nechtěl už dýchat ani bojovat; cítil se paralyzovaný, neschopen citu a pohybu. Začal se propadat do podivného světa; okolní zvuky utichly a najednou měl pocit neskutečného horka. Před očima mu bleskl planoucí Tartaros a uši naplnil otcův hlas.

„Byl jsi tak malý,“ pronášel Kronos, kterého Hádes nebyl schopný zahlédnout. „Tvá matka plakala, když jsem tě vyrval z její náruče.“

„Otče?“ zamumlal bůh a očima vyhledával obrovitou postavu muže, který tu byl uvězněn.

„Tvé jméno je Bezcenný, jak jsem ti kdysi řekl,“ zazněl hluboký hlas titána.

Hádes nechápal, co tím otec myslí. Proč k němu promlouvá právě teď a z jakého důvodu volí slova, která v tuto chvíli tak bolí?

„Tvé jméno je Prázdný, protože jsi dávno vyčerpal veškerou lásku. Tvé jméno je Hledání, od chvíle, kdy jsem ti sebral duši.“

„Dost!“ zaúpěl Hádes. Uši schoval pod dlaněmi a tajně doufal, že už neuslyší jediné slovo.

„Tvé jméno je Nenávist a důvody proč oba známe.“

Hádovou páteří projela ostrá bolest; měl pocit, že mu někdo rve maso ze zad. Cítil hrozný tlak na prsou a pak jako kdyby jeho srdce sevřela železná dlaň, která se jej snažila rozdrtit.

Otcova slova se - i přes Hádův křik – vracela a byla až příliš srozumitelná.

„Od mého svržení do Tartatu jsi kráčel po schodech z mečů, nosil kabát z jizev, sliboval prázdnými slovy… Celou dobu sis myslel, že lze vylhat si cestu ke hvězdám.“

„Už dost! Přestaň!“

 

*

 

Mavis pozorovala neutuchající snahu Hekaté a nymf zachránit boha ležícího na posteli. Černé saténové povlečení ostře kontrastovalo s jeho bledou kůží.

„Otče?“ zamumlal tím nejtišším šeptem Hádes a v ten okamžik jeho hruď přestala klesat a zase se zvedat.

Hekaté strnula, jakmile se na Hádově obličeji začaly objevovat vlásečnicové prasklinky, jaké bývají na starém porcelánu. Postupně se šířily i po odhaleném hrudníku a pažích.

„Co se děje?“ zeptala se Mavis. Čarodějka na ni jen pohlédla; její výraz říkal víc, než by slova zvládla. Mave odstrčila stíny nymf a pokusila se na Hádově krku nahmatat puls. Bůh byl příšerně studený a srdce mu netlouklo. Ani nedýchal.

Jakmile se dlaní dotkla bledé líce, ozvalo se tiché puknutí a následně se kus Hádovy tváře propadl dovnitř. Zůstala prázdná díra, která se mohla každým okamžikem rozšířit. Stala se z něj porcelánová panenka, která se rozsype na prach, jestli s ní někdo pohne.

Mave v očích pálily slzy, a v krku rostl knedlík. Všechno, co absolvovala, bylo vlastně k ničemu…

„Nevím, jak je to možné,“ špitla Hekaté. „Nikdo z bohů není smrtelný.“

Ztichlou ložnici postupně opustily všechny nymfy. Zůstala jen vládkyně Podsvětí a čarodějka.

„Můžu něco udělat?“ zašeptala Mavis zlomeně. Její společnice jen zavrtěla hlavou. „Ale jsem přece-“

„Mave,“ začala tiše Hekaté, „přerodem jsi získala jen nesmrtelnost a sílu, kterou bohové disponují. Nemáš žádnou speciální moc. Můžeš vládnout mrtvým, spravedlivě rozhodnout o tom, kdo půjde na Elysejská pole… Tak jako to dělal Hádes. Ale tím veškeré tvé pravomoci končí.“

„To jsem rovnou mohla zůstat smrtelná!“ rozkřikla se Mavis a rozběhla se ke dveřím. Ještě než opustila Hádovu ložnici, přikázala: „Od téhle chvíle sem nikdo nevkročí! Pokoj zůstane zapečetěný, dokud z něj Hádes nevyjde sám.“

 

*

 

Mavis snad celé hodiny seděla v trůnním sále. Její oči se upíraly na mlhovinu, kterou mohla sledovat skrz vysoká okna. S nohama pod bradou se mačkala v nepohodlném křesle ze zašlých lidských kostí. Nikdo z celého Podsvětí se ji neopovážil vyrušit.

Když za ní přišel Filippos, poslala ho v doprovodu Hekaté zpět na zem. Požádala otce, aby zavolal Marii a ubezpečil ji, že je vše v pořádku. Podrobnosti měl vynechat.

„Prostě si něco vymysli, tati,“ řekla, když se otec ptal, co má vlastně říct.

Mavis bylo příliš těžko na to, aby opustila Podsvětí a vrátila se domů. Cítila podivnou prázdnotu, která říši pohltila. Bylo to, jako když se z veteriny vrátíte bez psa, a jediné, co vám v rukách zbyde, je obojek. Někdo tady chyběl...

Zaznamenala cizí přítomnost a napřímila se.

„Nejdřív jsem to moc nechápala,“ pronesla tiše, když se zpoza trůnu vyloupl Prométheus. Nevěnovala mu jediný pohled, dál zírala z okna. „Až živý pro mrtvého se obětuje a smění s ním své místo,“ zopakovala část proroctví, která náhle dávala smysl. Bylo jí předurčeno stát se Hádovou ženou a usednou na jeho trůn.

„Tys to celou dobu věděl, že jo?“ Poprvé se podívala na obra, který seděl u paty trůnu.

Přikývl.

„Proč jsi něco neřekl? A nevymlouvej se na to, žes nesměl nic konkrétního prozradit!“

Obr si zapálil cigaretu a vyfoukl obláček dýmu. Využíval každé vteřiny, aby si rozmyslel slova, která zvolí.

„Kdybych cokoliv prozradil, ohrozil bych tím běh událostí. V případě Diovy výhry by se Podsvětí bez regulérního vládce zhroutilo.“

Mavis se opřela bradou o kolena a přemýšlela. Má ještě celé čtyři dny dovolené… To je dost času na nalezení způsobu jak vrátit boha zpět. Zavřela oči a všemi smysly se snažila najít sebemenší stopu Hádovy duše. Nic ale nezaznamenala. On tu prostě není.

S lidmi je to jednoduché; po smrti se jejich duše odebraly sem za věčným klidem. Ale kam odchází duše boha?

„Hádes se z Olympu neměl vůbec vrátit,“ přerušil Prométheus tok Maviných myšlenek a chystal se k odchodu.

„Jak to myslíš?!“ obořila se na obra kráčejícího k mohutným vratům, které dělily trůnní sál od chodeb.

Prométheus se otočil k Mavis tváří. Lehce se usmíval.

„Hodiny,“ řekl nakonec a bez dalšího vysvětlování odešel.

 

 *

 

O měsíc později…

 

Mavis odložila jehlu a nit, sundala ochranný štít z hlavy a pak přikryla tělo bílým plátnem.

„Od té dovolené nejsi ve svý kůži, Stavrosová,“ poznamenal policista, který se vkradl na pitevnu. Nevyděsil ji – přítomnost bijícího srdce vnímala dobrou minutu před samotným příchodem kolegy.

„To se ti zdá,“ pronesla s křečovitým úsměvem. Zdálo se čím dál těžší skrývat pochybnosti a narůstající beznaděj.

„To tě tak vykolejili bozi?“ zeptal se rozesmátě.

„Jdi do háje!“ obořila se na muže a protáhla se kolem něj. „Zprávu budeš mít do hodiny na stole.“

Nikdo nechápal, co se s ní děje. Snad jen táta, který se obden ozval. Hovor končil pokaždé stejně…

„Kdybys potřebovala společnost – víš, kde mě najdeš.“

Domu se vrátila až pozdě odpoledne. Okno v obýváku bylo už dávno zasklené, byt nenesl známku boje z osudné noci.

Posadila se na zábradlí terasy a shlížela do ulice. Město se začalo vzpamatovávat z boje. Největší zásluhu na tom měl Hefaistos, který se společně se svými Kyklopy rozhodl vrátit Athénám starý lesk. Smrtelníci se s novými bohy poměrně rychle sžili a nový řád, který zavedla Athéna, se začal rozjíždět. Nejpodivnější na tom všem byl náhlý obrat mezi bohyní moudrosti a Prométheem…

 

Poslední den dovolené byla Mavis svědkem tichého hovoru mezi nesourodou dvojicí, který se soustředil na jejich manželství, které obr nazval jen souhrou událostí.

„Hodně štěstí,“ řekl tiše Prométheus a zlehka přitiskl rty na Athéniny ústa. Letmý polibek na rozloučenou, nic víc. „Teď ho budeš potřebovat.“

„Pamatuješ, když jsme tehdy společně stvořili prvního smrtelníka?“ zeptala se Athéna.

„No, to podstatné jsi mu vtiskla ty. Já ho jen uplácal z hlíny,“ zavzpomínal na dobu dávno minulou.

„Myslela jsem-“ bohyně se zarazila a přešla k Prométheovi blíž. „Tenkrát nám to společně šlo. Mohli bychom v tom pokračovat i teď.“

Obr se rozesmál na celé kolo a přitom studoval Athénin překvapený výraz. „To chceš se mnou zůstat?“ podivil se. „Nejsem tě hoden, zapomnělas, Panenská Athéno?“

Athéna se ale nenechala odbít; objala obra kolem krku a něco mu zašeptala přímo do ucha. Oč šlo, už Mavis neslyšela. Ale tušila, že předmětem je právě Athénino panenství, protože se Prométheus zazubil a poznamenal: „No, s tím by se dalo něco udělat.“

 

 

Pohupovala nohama, které visely přes vnější část širokého zábradlí, a sklesle sledovala, jak Apollón žene slunce neúprosně za horizont. Zaposlouchala se do tichých tónů One of these mornings a při té příležitosti si uvědomila jeden fakt – dříve tuhle písničku vnímala úplně jinak. Když je člověk šťastný, užívá si hudbu. Když ale cítí smutek, chápe text.

Melodie v Mavis evokovala jen vzpomínky na Háda, který stále ležel ve své ložnici. Setřela slzy z tváří, když si vybavila rozbíjející se tvář boha, který odešel. A nejsou to jen rána, ale celé dny i noci, kdy se ho snaží najít. A on nikde není.

V Podsvětí od té doby byla několikrát, prakticky každý víkend. Ale dveře Hádova pokoje zůstávaly stále zavřené; pečeť netknutá. Neodvážila se vejít dovnitř. Bála se, že na černém saténu najde jen hromadu střepů.

Není to poprvé, co tu sedí a tiše brečí. Pláčem končí každý den a trvá do noci.

To, co k Hádovi cítila, nebyla láska. Po celou dobu pobytu v Podsvětí nepřemýšlela nad ničím jiným než nad návratem zpět mezi lidi. A když Hádes odcházel vyjednávat na Olymp, přislíbila souhlas jen z čiré vypočítavosti, protože se chtěla vrátit domů. Jenže její plán nevyšel a události nabraly jiný směr. Teď je z části v Podsvětí a z části tady. Přesto jí ani jeden svět nepřijde jako domov. V obou někoho postrádá… On jí chyběl.

„Občas si to stačí jen přiznat,“ ozval se melodický ženský hlas.

Mavis se prudce otočila, málem přitom spadla ze zábradlí. Na terase stála ta křehká blondýnka se zlatým diadémem ve vlasech, kterou potkala v Olympském paláci. Usmívala se, když pomalu vykročila k zábradlí a naklonila se přes něj.

„Celou dobu ho při životě držela myšlenka na tebe,“ pronesla Afrodita. „Mělas mu tehdy odpovědět.“

„A lhát?“

„Stačilo říct, že máš ráda. Nechtěl slyšet, jak strašně ho miluješ. Věděl by, že je to lež,“ opáčila bohyně lásky.

„Řekla jsem, že se mi líbí.“

„Líbit se ti může pes nebo Hefaistovy šperky.“

„Fajn,“ zahučela Mavis, která náhle cítila víc viny, než předtím. „Až ho najdu, řeknu mu to.“

Afrodita se zasmála a pak se zeptala: „Copak ty už víš, kde hledat?“

Mavis nic neřekla. Ne, neměla páru o tom, kde Hádes je. Nejhorší na tom všem bylo, že má před sebou celou věčnost plnou výčitek, okořeněnou potokama slz.

„Pro někoho, kdo se nám jen líbí, netruchlíme,“ ozvala se znovu Afrodita.

Mavis si utřela kapesníkem nos a uslzené tváře. „Nevím, kde je a už ani nevím, kde hledat,“ přiznala rezignovaně.

„A v Podsvětí jsi to už zkoušela?“ nadhodila Afrodita.

„Tam není.“

„Je tam celou dobu. Ty ses jen špatně dívala.“

Mavis nechápavě zírala na blondýnu v jemně růžové tóze a snažila se pochopit, jak to Afrodita myslela.

„Zeptej se Charóna na hodiny,“ řekla se zvonivým smíchem. Pak přelezla zábradlí a ze třináctého patra se spustila střemhlav dolů. Těsně před dopadem na asfaltovou silnici se proměnila v bílou holubici, která se vznesla k nebesům.

 

*

 

Mavis se nemohla dostat ze spárů Kerbera. Tři psí hlavy ji olizovaly, tahaly za oblečení a žužlaly prsty.

„Musíš hlídat boudu, chlupáči,“ řekla a v tu chvíli přestaly veškeré projevy vítání. Pes se posadil, napřímil a zatvářil se důležitě.

Pomalu došla k řece Styx, kde kotvil Hausbót. Charón seděl na přídi a zrovna nahazoval prut.

„Charóne,“ oslovila převozníka, který hned vyskočil a objal ji. Při té příležitosti si vysypal vaničku plnou mrskajících se rybích koster zpět do řeky.

„Něco bych od tebe potřebovala,“ řekla, jakmile objetí povolilo. Charón naznačil, že splní cokoliv.

„Hodiny,“ pronesla a čekala na reakci.

Převozník se podrbal na bradě, což vyvolalo nepříjemný zvuk podobný škrábaní nehtů po školní tabuli. Pak ale mávl pařátem k paláci a spěšně vyrazil kupředu. Mavis ho následovala a v neposlední řadě také uchránila před Kerberem, který by si rád tuhle velkou pohyblivou kostičku zahrabal.

V Erebu bylo ticho, když se hnali bludištěm chodeb až k železným vratům. Tehdy se Charón zastavil, aby odemkl zámek. Pak společně vešli dovnitř a Mavis žasla nad vysokými regály, jež byly obtěžkány nekonečným množství hodin. Místnost naplňovalo tiché šustění padajícího písku.

Charón jí dovedl až na konec uličky k hodinám všech bohů. Všimla si, že mezi nimi stojí také jedny s jejím jménem; naplněné jasným bílým pískem.

„Proč jsou skoro všechny položené na bok?“ zeptala se, načež Charón sáhl po Maviných přesýpačkách a položil je. Písek se rozlil v obou baňkách a Mavis se chytila za hruď. Ucítila krátkou ostrou bolest, která zmizela, jakmile převozník hodiny zase postavil. Pak naznačil, že se pomocí hodin, dá ovládat zranitelnost bohů a míra jejich síly.

Očima pátrala po regále, dokud nenarazila na jedny konkrétní hodiny. Měly stříbrno-černý rám, bohatě zdobený zlatem a drahým kamením.

Váhavě je vzala do ruky a postavila. Jenže modrý dým, který byl v jejich nitru, nezačal odkapávat do spodní baňky – vlnil se ve skleněném jádru jako kouř z cigarety uvězněný v malém prostoru.

Mavis se tázavě podívala na Charóna. Převozník upřeně pozoroval hodiny svého pána a zjevně taky nemohl uvěřit, že se nedaly do pohybu.

 

*

 

S přesýpačkami v ruce utíkala chodbami Erebu až k Hádově ložnici. Strhla neporušenou pečeť ze zárubní, chytila za kliku a tehdy zaváhala. Bála se toho, co uvidí…

Pootevřela a nakoukla do pokoje, který osvěcovaly věčné bílé plamínky svic. Hádes ležel nehybně na posteli.

Šla opatrně blíž a za chvíli měla možnost spatřit tvář popraskané a rozbité panenky.

V nohách postele stála ještě několik minut, očekávajíc zázrak, který nepřišel. Nakonec postavila hodiny na stolek vedle Hádovy hlavy; kouř se dál vlnil v obou baňkách najednou.

„Chybíš mi,“ řekla tiše a vytratila se z ložnice.

Opřela se zády o dveře a ptala se sama sebe, proč se cítí tak zle? Musí se smířit se skutečností, že tohle je definitivní konec. Uvědomila si, že nakonec se dá opravdu litovat jen těch příležitostí, kterých jsme nevyužili.

Mavis pomalu vykročila chodbou, zasažená pocitem prázdnoty a tíhy. Měla ho ráda víc, než kdy dala najevo. Mohla to tehdy na Olympu říct.

Netušila, že on ji miloval víc, než si kdy dokázala představit…

 

Lidé si občas vyberou život v Temnotě.

Na temné straně jsme zakusili smutek, vinu i zmatek.

Pokud jsme optimističtí, dovolí nám to poznat pramen štěstí, který ve skutečnosti leží na straně Záře.

Dobré a zlé.

Správné a špatné.

Světlá a temná strana.

Pravda a lež.

 

Je to jen na vás, co bude ve vaší mysli.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Shine of Darkness - 13. Porcelán, který už nikdo neslepí:

13. TinkerTailorSoldierSpy přispěvatel
10.05.2015 [21:35]

TinkerTailorSoldierSpyMoc povedená povídka na vděčné téma, které prostě neomrzí ani neurazí. Právě naopak, v tomto případě mohu s klidným srdcem napsat, že nadchlo. Emoticon Emoticon
V prvé řadě, volba povolání pro Mave byla (je) šikovná i symbolická - prima. Myslím, že patologie odvedla dobrou práci jako základna v Mavině vývoji, což?Emoticon Moc se mi (jako asi většině čtenářů) líbila postava Héfaista, jehož hlášky mě vždycky dokázaly rozsekat. A když už jsem se dostala k postavám, Zeus vůbec nebyl špatným záporákem. Vlastně jsi jím nastavila laťku dost vysoko, a jestli bude pokračování, budu očekávat někoho přinejmenším "equally evil." Ale hádám, že tak dobrá spisovatelka, jako ty s tím nebude mít problém. Emoticon
No a Hádes s podobou Lokíska... Emoticon Emoticon Emoticon Co dodat? Sama bych nevybrala lépe. Emoticon

No, to je asi tak všechno, co jsem měla na srdci. Přeji ti, aby tě neopouštěly nápady na povídky, protože píšeš opravdu moc pěkně - kapitoly jsou poutavé a dobře se čtou.[ei.]smile40.gif" alt="Emoticon" /> Shine of Darkness jednoznačně řadím mezi nejzajímavější a celkově nejlépe napsané povídky, které se na OS v posledních dvou letech objevily. Děkujeme za příjemné počtení. Emoticon EmoticonEmoticon

12. SarafineRavenwood přispěvatel
10.05.2015 [18:03]

SarafineRavenwoodMoje duše je zmačkaná, roztrhaná, spálená a rozprášená někde na dálnici. Mám ráda smutné konce, příběh se zdá víc reálnější, avšak moje živá představa plačící Mavis a porcelánového Háda s prasklinkami mi zalila oči slzami, vybraná písnička měla taky svou účast. Tenhle příběh jsem si zamilovala už od prvních řádku, co jsem na něj narazila a doslova jsem každý večer kontrolovala stránku, zda-li si náhodou nepřidala další kapitolu. Zamilovala jsem se do Háda, soucítila s Mavis a kousala si nehty při bojích mezi Podsvěťany a Olympany. Splnila jsi moje největší očekávání a já pevné doufám v ještě lepší pokračování.

11. Johanka
09.05.2015 [21:46]

Prosíííííím pokračuj, moc moc moc moc moc se mi to líbí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Sweetly přispěvatel
07.05.2015 [20:40]

SweetlyVím, že jsem dlouho nekomentovala, ale když jsem si teď přečetla poslední kapitolu, tak jsem byla mírně překvapená, že už tvá povídka končí... Emoticon Ale tvůj konec se mi vážně moc líbí, protože můžeš s povídkou i pokračovat. Emoticon Tak že já jsem pro pokračování.... Emoticon Mavis a Hádes mi přirostli trošku k srdci, vždy jsem se těšila na nový díl. A díky tobě jsem se dozvěděla i něco nového o řecké mytologii. Emoticon Moc ti děkuji za to, že jsem si tvojí povídku mohla přečíst a myslím, že se k ní ještě někdy vrátím. Emoticon

9. Pulsar přispěvatel
07.05.2015 [0:08]

PulsarDíky všem věrným čtenářům, kteří vydrželi až do konce. Bylo to se mnou náročné, já vím. Čekat na kapitolu 6 týdnů není nic moc, ale je těžké promýšlet příběh a do toho psát diplomku.
S otevřeným koncem přichází mnoho možností a otázek, jak pro autora, tak pro čtenáře. Tuším, že pod desátou kapitolou jsem říkala, že to zakončím tímhle způsobem, abych se mohla k příběhu kdykoliv vrátit.
Vzhledem ke čtenářským reakcím jsem vytvořila tento článek: www.wattpad.com/story/39151877-shine-of-darkness-chcete-pokra%C4%8Dov%C3%A1n%C3%AD Pokud nejste registrovaní na Wattpadu, můžete reagovat pod mým souhrnem povídek tady na Ourstories. Každý z Vás teď může ovlivnit vznik dalšího příběh o Olympanech.
Ještě jednou díky za přízeň a trpělivost. Konečně někdo chápe mou rozervanou duši Emoticon

8. vw
06.05.2015 [21:37]

Mimo toho, že som touto poviedkou absolútne uchvátená a na konci (v kombinácii s piesňou) som bola v slzách a zároveň si hovorila, že to práve preto stojí za to...
Zaujal ma Tartarovský rozhovor Krona a Háda. Čo myslel tou nenávisťou a dôvodmi, ktoré obaja poznajú, vyklamaním cesty k hviezdam, nosením zjazveného kabáta a šľapaním po schodoch z mečov?
Taktiež ma zaujala Afrodita. Zatiaľ čo väčšinu božských entít si tak trocha poľudštila, Afrodita pôsobila záhadne zjavujúc sa odnikiaľ, povznesene až étericky s tým ako ju nič nerozrušilo, nie chytro no tak nejak intuitívne múdro s tými jej výrokmi, neutrálne no všeobecne priateľsky v mene lásky a všetkých jej foriem. Zostalo v nej rozhodne viac toho božského a spirituálneho. To nie je kritika, len zaujímavý postreh. Vlastne som potešená, že to nie je nejaká olympská pipka, ale stelesnenie lásky a pôvabu, čo sú veci koniec koncov dosť nestranné. Proste sú v celej svojej nepolapiteľnosti a pozoruhodnosti. Už by som mala končiť, lebo sa z toho stane hotová filozofická esej... Emoticon

7. Luca
06.05.2015 [20:26]

Ah ... to je opravdu konec?Emoticon Ačkoli moc nekomentuji, tuhle povídku myslím ani jednou. Byla jedna z mých oblíbených a i postavy byli dobře vykreslené a moc mě mrzí, že to dopadlo takhle. Každopádně povídka je suprová i tak a děkuji, že jsem si jí mohla krátit večery Emoticon

6. Carol1122 přispěvatel
06.05.2015 [19:50]

Carol1122Cože, cože, cože a ještě jednou velké... COŽE?
Tohle má být konec? Emoticon Jsem mírně zklamaná a smutná, víš jak jsem se těšila na velké milostné finále s Hádem a Mav... Emoticon
Jak tu říkaly holky, ten závěr je originální. Fakt jsi překvapila, ale zase... asi to tak prostě mělo být. Emoticon Emoticon Ne vše může skončit šťastně, ale aspoň se ví, že se stejně oba milovali. Jestli si vzpomínám, říkala jsi, že bys udělala kdyžtak pokračování... byla by tu nějaká šance? Takhle je to vážně až moc otevřený konec Emoticon
Nicméně, ačkoliv to bylo dle mého kusu krátké (nezlob se, já ráda delší! Emoticon), tak jsem byla ráda, že jsem si tvoje dílko mohla přečíst. Budu ti moc držet palce s dalšími povídkami, které si pro nás připravíš Emoticon Ale na partu z Olympu, statečnou Mav, úžasňoučkého Háda/Lokiho Emoticon Emoticon a taky super Héfaista Emoticon Emoticon asi nikdy nezapomenu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Strafi
06.05.2015 [19:38]

Emoticon

4. .:,
06.05.2015 [4:15]

Na jednej strane musím oceniť, že sa nekoná ulepený Hollywoodsky happyend, že je to také zrelšie a originálnejšie a realistickejšie, že si sa nebála bolestného no tak nejak výborného konca a ešte nám k nemu prihodila pár vecí na premýšľanie, na strane druhej som z toho tak nešťastná, myslím, že k tej Žiare to teraz bude dlhá cesta z Temnoty. Strašně moc děkuji za to, že jsem mohla číst tuhle povídku, kde se snoubil humor s vážností, akčnost s přemýšlivými pasážemi, radost s bolestí, přežití se smrti a to všechno s řeckou mytologií. Je to teraz také horkosladké a naozaj excelentne spracované. Každá kapitola diamant a celý príbeh úžasný šperk ako od Háda. A k tomu ešte úžasná voľba hudby. Klaním se. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!