OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Shine of Darkness 2. Sokratova moudrost



Shine of Darkness 2. Sokratova moudrost Hádes měl jasný plán, jak smrtelnici přivést do Podsvětí. Vzhledem ke svým pramalým zkušenostem v oblasti lásky se rozhodne využít rady starého přítele - Sokrata.

Hádes seděl v rozlehlé pracovně; probíral se hromadou svitků a příležitostně vzhlédl k zrcadlu, jehož odraz mu poskytoval pohled na smrtelníky. Především na jednu z nich.

Na jednu stranu byl Diovi vděčný. Díky jeho pokusu zničit Podsvětí získal víc prostoru k poznání dívčina všedního dne. Dříve si tento luxus dopřát nemohl, neboť většinu času trávil doděláváním restů.

Veškerý klid narušil přicházející bůh smrti Thanatos. „Nazdar, ty starej blázne!“ zahalasil ve dveřích. Ze zjizveného obličeje mu zářil úsměv, který ale zmizel ve chvíli, kdy jeho mohutná černá křídla s hlasitým buch narazila do zárubní. „Kruci!“ zasyčel.

„Vidím, že jsi v dobrém rozmaru…“ utrousil Hádes a sehnul pro další svitek.

„Ha ha ha, ty jsi tak vtipný, Háde!“  pronesl ironicky Thanatos.

Okřídlený bůh se vrtivými pohyby protáhl do pracovny a polohlasně u toho klel. Chvíli se rozhlížel, než zamířil k zrcadlu. Když pozoroval smrtelnici v krátké sukýnce, jak bruslí na ledě, zatřepotal křídly.

„Ať už dělá cokoliv, líbí se mi to,“ poznamenal zaujatě Thanatos.

„Bruslí,“ zahučel Hádes předstíraje čtení svitku.

„Cože?“ zeptal se Thanatos poněkud přitrouble a otočil se na pána Podsvětí.

„Říká se tomu bruslení. Na podrážkách bot je buď ostří, nebo kolečka.“

„Aha,“ pokýval hlavou Thanatos a pokračoval ve sledovaní obrazu. Zvědavost mu nedala a položil další otázku: „Má jméno?“

„Mavis,“ hlesl Hádes, který byl z přítomnosti mladého boha nervózní. „Proč jsi přišel, Thanate?“

„Jé! Viděl jsem spoďáry!“ zvolal okřídlenec vesele. „Bruslení je-“ nedořekl a zamračil se, když se Hádes náhle zjevil vedle rámu a strhl přes Zrcadlo těžký sametový závěs.

„Hele! Já se zrovna začal bavit!“ řekl ublíženě bůh smrti.

„Všiml jsem si,“ podotkl Hádes podrážděně. „Neodpověděl jsi na mou otázku!“

„Cesta na svět je už skoro hotová, tak nás napadlo…“ protáhl váhavě a poškrábal se na bradě, „No, jaký je tvůj plán…?“

Hádes zkřížil ruce na prsou a s povytaženým obočím sledoval mladého boha, jehož křídla se chvěla nervozitou.

Hádes stáhl obočí a řekl: „Co máš konkrétně na mysli?“

„Však víš… S ní… S Mavis.“

„Oceňuji tvou starost, příteli, ale věz, že vím, jak se ženě dvořit,“ řekl tónem, který jasně naznačoval konec debaty. Přesto se Thanatos nenechal odbýt.

„O tom všichni pochybujeme,“ opáčil drze.

Hádova čelist se sevřela.

„Podívej,“ řekl okřídlený v obavě z fyzické újmy. „Doba se změnila a přiznejme si to: nikdy jsi nebyl přeborníkem ve flirtování.“

„Poslala tě Hekaté, že mám pravdu?“ Hádes se trochu uvolnil, když mladík přitakal.

Péče poddaných mu sice lichotila, ale na druhou stranu by uvítal jejich menší nasazení. Konkrétně Hekaté mu vyčetla, že si nechává radit od starců, jako byli Sokrates nebo Homér.

„Vidím, že si moji přátelé myslí, že jsem neschopný,“ pronesl vládce.

„Ne, to ne!“ Thanatova křídla se roztáhla do plné šíře. „Jen jsme si mysleli, že by sis měl nechat poradit, jak ji sem elegantně dostat.“

„Mám svůj plán. Obejdu se bez rad mladších bohů!“

Hádes se vrátil do křesla a začal se opět přehrabovat ve svitcích.

Thanatos našpulil uraženě rty a svým osobitým způsobem spustil na starého boha: „Vážně?! Poinformuj mě! Prozraď hlupáčkovi, jak sbalit holku! Doufám, že první věc, kterou na ni vybalíš, bude fakt, že jsi bůh a navíc ten, co vládne mrtvým duším! Na to holky teď hrozně letěj!“

„Máš divnou mluvu, Thanate,“ pokáral ho Hádes, aniž by zvedl oči od svitku.

Okřídlenec protočil panenky. „Já na rozdíl od tebe mezi smrtelníky chodil a zkoumal jejich zvyklosti a řeč. To ty tady sedíš celá milénia a-“

„Tak dost!“ zařval Hádes a odhodil svitek na zem. „Jak se opovažuješ se mnou mluvit jako se sobě rovným?!“

Thanatos svěsil křídla. Hekaté mu kladla na srdce, aby krotil svou prořízlou pusu.

Zatraceně! prolétlo mu hlavou. Proč musí ve vzteku vypadat jako rozzuřená veverka?!

Ozvalo se tiché zaklepání a do pracovny elegantně vstoupil Thanatův bratr, Hypnos. Byl na chlup stejný jako bůh smrti, jen jeho křídla pokrývala bílá pírka a tvář měl bez poskvrnky.

Příchozí se mírně uklonil. „Můj králi,“ promluvil a jeho hlas byl sametově hladký. „Omluv mého bratra.“ Koutkem oka zahlédl Thanata opět špulícího rty. „Nemyslel to zle.“

„Patolízale,“ sykl Thanatos k bratrovi.

„Neohrabaný hlupáku,“ ucedil nevzrušeně Hypnos. „Je velké štěstí, že spánku vládnu já. Kdyby tomu bylo naopak, živí by zemřeli na nedostatek odpočinku díky hluku, který děláš…“ povzdechl si a dodal, „byl bys tak laskav a nechal mě s králem o samotě?“

Thanatos si odfrkl a vykročil ke dveřím, do kterých opět narazil křídly. A opět následovala sprška kleteb.

Hádes se vrátil do křesla. Pohodlně se usadil s nohama široce rozevřenýma.

„To, že jsi o pár minut starší, tě neopravňuje jednat s bratrem tímto způsobem,“ utrousil Hádes.

Hypnos se usmál. Dokázal by zmanipulovat boha pár triky. Zvládl by Háda klidně i uspat, kdyby to bylo potřeba, ale teď ho musel jen obměkčit.

Vykročil ladně k vládci. Každý jeho pohyb byl příkladem lehkosti a svůdnosti, které by byly typické spíš pro ženu.

„Co kdybys pro jednou ukázal svou pravou tvář?“ začal sladce a jeho hlas se vkrádal do Hádovy duše jako jed.

Hádes se opřel a vzhlížel k bohu snů, který se zastavil těsně před ním.

„Nezkoušej na mě fígle, které fungovaly na Dia, Hypne,“ ušklíbl se vládce, když poznal, oč se Hypnos snaží.

Prozrazení okřídleného boha zjevně nevyvedlo z míry a usedl u Hádových nohou. Opřel si bradu o vládcovo koleno a pokračoval v tiché řeči: „Jen já vím, kdo skutečně je pán Podsvětí. Jsem jediný, kdo nahlédl do tvého nitra. A oba víme, že za tou kamennou, chladnou a zlou maskou ukrýváš jen zranitelnou, mučenou a zlomenou duši.“ Lehce se usmál, když Hádes odvrátil tvář.

Teď Hypnos věděl, že má vyhráno.

„Dovol mi znovu vkročit do tvých snů a poznat nejtajnější přání…“ vrněl Hypnos. „Nechceš přece, aby tě odmítla…“

Hádes se ze široka usmál a sklonil se tak, že jeho tvář byla sotva pár centimetrů od Hypnova obličeje.

„Když mě tak dobře znáš, tak jistě víš, že v tomto případě pomoc nepotřebuji.“

Hypnos se postavil, úsměv stále na rtech.

„Máš pravdu, můj králi. Jako vždy,“ šeptl. Uklonil se a vyrazil ke dveřím. Těsně před nimi se ještě jednou podíval na Háda a pronesl: „Vždycky jsi byl neslavně známý i pro své lži. Ale opět jen já vím, že úsměv je tvou největší lží.“

 

*

 

Když Hypnos vešel do Charónova pokoje, kde seděli všichni zaměstnanci Podsvětí, pronesl: „Je to vůl!“ Poté se otočil na bratra a řekl: „Omlouvám se, Thanate. Přehnal jsem to. Ale myslel jsem si, že ho tak dostanu na svou stranu.“

Thanatos mávl rukou a posunul se na lavici, aby udělal místo pro příchozího boha.

„Takže,“ začala podrážděně Hekaté, „zkusili jsme to už úplně všichni. Tedy krom Kerbera, ale ten nepřichází v úvahu! Hádes ho podrbe za uchem a ta tříhlavá potvora bude leda slintat blahem.“

Do vzniklé debaty se zapojila i Lamia. „Jestli udělá to, co si myslím,“ zamyslela se, „tak si o dost zlepší reputaci únosce dívek.

Charón nezůstával pozadu a vložil se do diskuze. Rozrušeně při tom rozhazoval rukama.

„Má pravdu, ten chlapec,“ přitakala Hekaté ukazujíc prstem na převozníka. „Kdyby to byla bohyně, tak by tady nemohla umřít, ať už na hlad nebo na žal. Jenže to u křehkého smrtelníka vyloučit nemůžeme.“

Empúsa, která si doteď soustředěně brousila nehty, zauvažovala nahlas: „Proč nikdo z nás nepřemýšlel nad tím, že ji třeba chce mrtvou?“ Rozhlédla se po ostatních, kteří se tvářili skepticky.

Charón si kostnatým prstem poklepal na čelo a zavrtěl hlavou.

„Jo, to je fakt,“ řekla Empúsa a nakrčila nos. „Asi mi to přestává myslet,“ dodala na závěr a pokračovala v broušení.

 

*

 

Hádes strhl samet ze Zrcadla. Opřel se loktem o zdobený stříbrný rám a s lehkým úsměvem sledoval usínající děvče.

„Nepotřebuji rady, kouzla ani lži, abych tě získal, maličká.“

Nemohl se dočkat, až bude moci vystoupit do říše smrtelníků. Tři týdny bez přímého kontaktu se mu zdály jako věčnost. Ale teď mohl počítat už jen minuty…

„Můj vládce je zjevně zaujat,“ ozval se starý mužský hlas.

Hádes se zazubil a otočil se do místnosti. Do jeho křesla zrovna usedal stín starce.

Jeho bílý vous a ustupující vlasy se v mihotavém světle leskly jako stříbrné nitky. Látka vybledlého himationu sotva držela na zestárlém těle. Unavené bledé oči vzhlédly k bohu a na vrásčitém obličeji se objevil úsměv. „Snad mi odpustíš tu opovážlivost, ale mé nohy vypovídají službu…“

„Jen si udělej pohodlí, Sokrate.“

Hádes si prohlížel sympatického staříka, který se uvelebil v křesle. Párkrát se zavrtěl, s hlasitým praskáním kloubů si natáhl nohy a poté si spokojeně vydechl.

„Spokojen?“ usmál se na Sokrata.

„Abych řekl pravdu…“ řekl a prsty projel plnovous, „uvítal bych, kdybys mne poslal na Elysejská pole. Jsem opravdu unavený a myslel jsem, že po smrti se již dočkám klidu.“

Hádes založil ruce na prsou a přešel k Sokratovi. „Jsi moudrý a znalý světa, který mi je tak vzdálený. Nemohu tě nechat jen tak jít.“

„Moudrý,“ řekl stařec a mávl rukou. „O tom už dost! Kvůli tomuto tvrzení jsem zemřel. Vím, že nejsem moudrý, a v tom se skrývá celá má moudrost. A znalý světa? Svět, který jsem znal, upadl v zapomnění!“ povzdechl si a pokračoval, „To o tobě se říkalo, že jsi moudrý, rozvážný, spravedlivý a neúprosný. Je sobecké mi odpírat klid.“

„Vyčítáš mi stále totéž,“ utrousil Hádes dotčeně.

„Jsem starý, mám nárok se opakovat,“ odvětil Sokrates a znovu si poposedl. I když byl mrtvý, jeho nehmotné tělo bylo až příliš živé. „Po smrti bolest opustila mé vetché tělo a přesedla na duši, kterou mučí mnohem víc… Copak nemáš slitování?!“

„Dnes po tobě žádám poslední radu, Sokrate,“ pousmál se Hádes a dodal, „pak ti ulevím od bolesti jednou pro vždy.“

„Ptej se,“ vybídl Háda, jako by mluvil s jedním ze svých posluchačů. „Snad ti dám odpověď na otázku, která tě trápí.“

„Co člověk potřebuje ke štěstí?“ Hádes se posadil na zem vedle Sokrata.

„Spokojenou duši, ale nepředpokládám, že to je odpověď, kterou chceš slyšet.“

Hádes se podíval na Zrcadlo a pronesl: „Brzy ji přivedu do Podsvětí. Chci, aby tu byla šťastná. Aby ode mne nechtěla odejít.“

„Myslíš si, že pokud si zamiluje tvou říši, pak si zamiluje i tebe?“ zeptal se Sokrates rozpačitě. Místo odpovědi dostal přikývnutí.

„Ženy jsou zvláštní, Háde. Svedou se zamilovat do tvého domu, ale ty jim budeš lhostejný. Ale také jsou schopny milovat tebe, bez ohledu na dům, který obýváš.“

Filosof se podíval na dívku v Zrcadle a pronesl: „Živí nepatří do domu mrtvých…“

„To vím, Sokrate,“ zabručel Hádes. „Ale nemůžu si pomoci. Je to jako jed…“

„Oh, láska je velká ušlechtilost. Je to to nejlepší, co můžeme druhému nabídnout.“

„Co mi radíš, Sokrate?“

Stařec se usmál a pronesl: „Buď takový ke svému příteli, jaký jsi sám k sobě. Přítel jsi ty sám v jiné osobě.“

„Nemluv v hádankách!“ rozčílil se Hádes.

„Nedávám ti hádanku. Dávám ti odpověď. Přátelé jsou klíčem k tvým dalším otázkám. Pravdou zůstává, že někteří z nich ještě nedávno trávili čas s živými – na rozdíl od tebe,“ vysvětlil klidně Sokrates. Zvedl se z křesla a s úsměvem pohlédl na vládce Podsvětí. „Tak a teď mi dej klid, který jsi mi slíbil.“

Hádes švihl zápěstím a v dlani se mu objevily staré přesýpací hodiny, v jejichž horní části již několik staletí nebylo jediné zrnko písku. Okamžik se na ně díval a pak jimi vší silou udeřil o mramorovou podlahu. Střepy se rázem rozplynuly v dým.

„Jdi k řece Léthé a z plna hrdla se napij…“ řekl bůh. Poté vstal ze země, ale na starého rádce se nepodíval. „Přeji příjemnou věčnost na Elysejském poli, Sokrate.“

 

*

 

Hučící skupinku obyvatel Podsvětí vyrušil přicházející duch nymfy.

„Nesu zprávu od našeho vládce,“ pronesla ve dveřích. Její hlas byl bez emocí a tichý. „Očekává vaše návrhy a rady týkající se příchodu budoucí královny.“

Když nymfa zmizela, bozi zůstali nehybně sedět. Nemohli uvěřit vlastním uším!

„Má někdo z vás tušení, kdo ho přesvědčil?“ zeptal se Thanatos přátel a přitom dál zíral do míst, kde ještě před chvíli stála nymfa. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Shine of Darkness 2. Sokratova moudrost :

9. Pulsar přispěvatel
29.10.2014 [18:51]

Pulsar Emoticon Díky za Vaší přízeň! Moc mě to těší! Emoticon
Tak a teď k dotazům...
@ FantasyNikol a Tyna
Ano, příběh se odehrává v současnosti. Beta-read mi sice říkal, že by bylo fajn nějakým způsobem naznačit časové období, ve kterém se příběh odehrává... Ale já nějak nemohla najít vhodnou pasáž, kam by se hodilo "pípnutí" myčky na nádobí Emoticon

@ Carol
Persefona... I na tu dojde Emoticon Naznačím jen, že ponese podobu Kore Emoticon

@ nedočkavci
Další díl bude brzy :)

Ještě jednou díky za virtuální poplácání po zádech a podporu Emoticon

8. Tyna
29.10.2014 [15:33]

Úžasná kapitolka Emoticon Moc jsem se bavila Emoticon Jsme z tvé povídky nadšená Emoticon Taky se mi líbí,že má přátelé Emoticon Thanatos na něm se mi líbí jeho prořízlá pusa,bude s ním sranda Emoticon Mám otázečku: Takže se příběh odehrává ted,myslím v přítomnosti??
Díky za kapitolku Emoticon Potěšila jsi mě Emoticon Opět se těším na pokráčko a proto se chci zeptat: Kdy bude další? Co nejdříve vid? Emoticon Smutně koukám Emoticon

7. Sweetly přispěvatel
29.10.2014 [13:19]

SweetlyU minulé kapitoly jsem nezanechala komentář, ale u této to hodlám napravit. Emoticon
Háda jsem měla vždy nejraději a ty ho vystihuješ, tak jak jsem si ho vždy představovala. Jak už psali ostatní i mě se líbí, že i on má přátele. Emoticon
Už se moc teším na další kapitolu! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Carol1122 přispěvatel
29.10.2014 [10:59]

Carol1122Další senzační kapitolka! Emoticon Abych ti řekla pravdu, asi jsem se do téhle povídky zamilovala Emoticon Píšeš tak krásně a já to obdivuji, protože sama takhle psát neumím. Já si tam vždycky najdu skulinku pro nějaký to moderní vyjádření Emoticon
Hádes v tvém podání je dokonalý. To, jak miluje dívku, smrtelnici... to je neskutečně krásné a líbí se mi to snad mnohem více, než s Persefonou Emoticon Emoticon (vlastně by mě celkem zajímalo, jestli jí v příběhu budeš mít nebo se bez ní přeci jen obejdeme...? Emoticon Emoticon )
Moc se mi líbilo, jak jsi obsadila role všech bohů v podsvětí, protože tohle mi přišlo jako dokonalá řecká mytologie! Emoticon
Pulsar, máš ode mě velký palec nahoru Emoticon a respekt Emoticon Takže piš dál a moc moc se těším na další kapitolky z Hádova světa Emoticon Emoticon
P.S. Abych zareagovala na ty krásné komentáře, které jsi mi pod povídkami nechala - strašně moc ti děkuju Emoticon Máš ode mě respekt, že jsi to přečetla jedním dechem, ale nechci, aby sis kvůli mě ničila zdraví Emoticon Emoticon A ano, Háda jsem si představovala jako Ralpha Fiennese (protože ostatní mi přišli moc staří nebo moc mladí, ale on je tak akorát a na tu roli celkem sexy
Emoticon - ale představovala jsem si ho normálně s krátkými vlasy, ne Háda ze Souboje Titánů, to ne, i když jsem použila ten obrázek Emoticon Emoticon )
A k Osudné "božské" noci, děkuju také moc Emoticon Já jednorázovky psát taky moc neumím, ale u téhle jsem se pokusila, abych slíbila to, co jsem slibovala už dávno Emoticon
A jsem ráda, že jsme ze stejné zrna Emoticon V dnešní době je celkem zázrak najít někoho, kdo má podobné názory Emoticon
Ale to už hodně odbočuji. Jsi novou nadějí na úžasný příběh z prostředí mystologie Emoticon Emoticon Emoticon

5.
Smazat | Upravit | 29.10.2014 [10:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Fluffy admin
29.10.2014 [10:50]

FluffyVážně nejsem vůbec zklamaná, ba právě naopak. Mile jsi mě překvapila, protože z první kapitoly se mohlo zdát, že pojedeš na vážnou notu celou povídku, ale tenhle díl mi dokázal, že tomu tak nebude pořád. Ohromně jsem se bavila! Thanatos je pěknej poděs, myslím, že tenhle bůh smrti mě bude bavit. Emoticon A on i jeho bratříček má něco do sebe, jen je ten vtip schovaný hlouběji. Emoticon
Jak už psala Nikol, líbí se mi, že má přátele. Řečtí bohové jsou známí svou rivalitou, takže je pěkné, že se o něj někdo bojí. Emoticon
Sokrates byl pro mě velmi příjemným zpestřením, myslím, že jsi nám ho skvěle představila, byl to filozof jak vyšitý a jeho mluvení v hádánkách bylo skvělé. Emoticon
Vážně super, těším se na další díl. Emoticon Emoticon

3. FantasyNikol přispěvatel
29.10.2014 [0:12]

FantasyNikol Emoticon Bavila jsem se, jak všichni přemlouvali Háda, aby si nechal poradit a nakonec ho přesvědčil Sokrates. Pojem přesvědčil ani není to správné slovo. Emoticon
Je hezké, že i Hádes má své přátele. To jsem popravdě vůbec nečekala. Emoticon
Takže příběh se odehrává v přítomnosti jo? Pěkné. Text mi ubíhal strašně rychle před očima a najednou jsem zjistila, že mám dočteno. Těším se na další. Emoticon

2. ninik
28.10.2014 [21:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Integra
28.10.2014 [20:12]

Skvělé, jen tak dál! Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!