OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Shine of Darkness 4. Spektrum Podsvětí



Shine of Darkness 4. Spektrum Podsvětí Tuhle kapitolu bych shrnula jednoduše tím, co mě k napsání inspirovalo: Spectrum by Florence and The Machine When we first came here, We were cold and we were clear, Til you let the spectrum in. Say my name, And every color illuminates, We are shining, And we’ll never be afraid again.

 

Když Mavis konečně ucítila pevnou půdu pod nohama, odvážila se otevřít jedno oko. Vzhledem k tomu, že nic neviděla, otevřela i to druhé, ale výsledek nebyl opět žádný.

Kdyby ji studený plát Hádova brnění netlačil do prsou, měla by pocit, že se probudila uprostřed hodně temné noci.

Hádes shlédl na děvče, které se ho drželo jako klíště. Ne, že by mu to bylo nepříjemné, ale bylo nutné, aby se pustila a připravila na další část cesty.

Klidným tónem ji oslovil: „Mavis?“

Trvalo jí trochu déle, než zareagovala. Problém byl v tom, že ji nechtěly poslouchat hlasivky. Zmohla se jen na tiché: „Hm?“

„Myslím, že se mě nemusíš už tak křečovitě držet,“ ozvalo se okamžitě. Hlas byl příjemně konejšivý.

Ale i tak se zmohla jen na další zahučení.

Bůh si odkašlal a řekl: „Asi jsem se špatně vyjád-“

„Tma. Hrozná tma,“ zahuhlala, aniž by nechala Háda domluvit.

Hádovi se ulevilo, když konečně promluvila. Minimálně to značilo, že se vzpamatovává ze šoku, který právě zažila.

Pokusil se tedy vysvětlit situaci: „Nacházíme se v nejtemnější části Podsvětí. Ale není se čeho bát… Charón brzy připluje.“

„Nemám peníze,“ odvětila a přitom se instinktivně rozhlížela okolo sebe.

Hádes se zasmál a pobaveně pronesl: „Vidím, že znáš zdejší zákony.“ Na okamžik se odmlčel a nakonec dodal: „Mincí nebude zapotřebí.“

Vzhledem k tomu, že Hádovy oči byly na zdejší temnotu zvyklé, měl možnost v dáli vidět slabou záři lucerny Charónovy loďky.

 

*

 

Převozníkova ztrouchnivělá bárka se mírně kymácela, když čeřila klidnou hladinu Léthé.

Charón se chvěl nervozitou, protože to bylo už dávno, co někoho převážel.

Připadal si jako v ten den, kdy skládal převoznické zkoušky a během jednoho manévru vysypal Háda do řeky Mnemosyne.

 

*

 

Mavis zaslechla šplouchání a pokusila se zaostřit na mihotavé světýlko, které se prodíralo skrz hustou mlhu. Čím víc se šplouchavý zvuk přibližoval, tím více její sevření na Hádových pažích sílilo.

Bůh, stále hledící do dáli, oznámil: „To je Charón.“

Mavis měla oči na vrch hlavy, když loďka narazila na písčitý břeh.

Na přídi se tyčila postava, jejíž tvář halila kápě.

Díky slabému světlu lucerny si mohla prohlédnout podivný svět, který je obklopoval.

Za nimi se k temnému nebi tyčily vlhké skály, zem pokrýval jemný prach a hladina řeky se kovově třpytila jako rozlitá rtuť. Vzduch tu byl chladný jako během časného podzimního rána.

 

*

 

Charón napřáhl kostěnou ruku ke smrtelnici, která na něho vyjeveně koukala.

Hádes na převozníka kývl a poté vyzval Mavis, aby nastoupila. Bázlivě vložila dlaň do převozníkových bezmasých prstů, které se okamžitě stáhly okolo její ruky.

Charón děvče vtáhl do loďky a vyčkal, dokud nenastoupí i Hádes.

Poté odrazil člun od břehu. Při tomto pohybu mu z hlavy sklouzla kápě a jeho lebka se zaleskla.

Mavis vyděšeně vykřikla: „Pane bože!“

Charón si v klidu přetáhl kapuci znovu přes lebku a pokračoval v pádlování.

Posadila se na jednu z lavic, složila hlavu do dlaní a začala se mírně pohupovat. Nebyla schopná vstřebat, co všechno viděla a zažila. Jako mantru neustále dokola opakovala: „To není možný! To není možný!“ Ale nijak ji to neuklidňovalo.

Navíc Hádova pláštěnka, kterou měla stále hozenou přes ramena, vůbec nehřála. Během té krátké cesty stačila nasáknout vlhkost z jejího promáčeného oblečení a ve zdejším chladném prostředí byla jak ledový obklad.

 

*

 

Pán Podsvětí byl na jednu stranu velmi rád, že Mavis překročila hranici jeho říše. Na druhou stranu nepočítal s tím, že se nevyrovná s nový prostředím.

Posadil se vedle Mavis, ale netušil co říct. Položil ruku na její rameno v domnění, že půjde o hezké gesto.

Návštěvnice sebou trhla a vypískla: „Nesahej na mě…“

Hádes se okamžitě stáhl; odvrátil pohled k ostrovu, který zrovna obeplouvali, a klidně pronesl: „Jak si přeješ, ale myslím, že tento pohled by sis neměla nechat ujít.“

Zvedla hlavu a její oči se rozšířily údivem. Neměla slov pro místo, které míjeli. Jako kdyby se oknem dívala do ráje…

Hádes se usmál a pronesl hrdě: „Elysejská pole. Jediné místo v Podsvětí, které připomíná tvůj domov…“

Nemohla spustit oči z mohutných stromů, které rostly podél břehu řeky. Jejich košaté koruny se v jemném vánku pohupovaly nad jasně zelenou trávou, po které se procházely spokojené duše Spravedlivých.

Stařík, jehož bílé vlasy a plnovous silně kontrastovaly s rudým himationem, s úsměvem pozdravil Charóna, který jen líně mávl v odpověď.

Snažila se zachytit každý detail dokonalého ostrova, který se zdál být plný života a barev. Působil tak skutečně, když ho zalévalo teplé zlatavé sluneční světlo. Ohlédla se na Háda, který ji se spokojeným výrazem sledoval, a zeptala se ho tiše: „Jak jsi to dokázal? To slunce a všechno okolo?“

„Jsem bůh a můžu prakticky cokoliv,“ vysvětlil Hádes s úšklebkem. „Kdyby ses po Elysejských polích prošla, zjistila bys, že záře přichází odevšad a zároveň odnikud. Všechny ty květiny a zvířata, jež dělají Spravedlivým společnost, v jednom místě mizí a na druhém se zase objeví.“

Bárka se pomalu přiblížila k Mnemosynské deltě, která ústila do řeky Styx. Charón se skvělou obratností zvládl jez, aniž by svého pána vysypal z lodi jako tenkrát, a poté se mírně odrazil od bahnité hladiny Styxkého mokřadu.

Z dáli se ozval nejprve štěkot a pak i vytí.

Mavis zbystřila.

Všeobecně přijímaná představa psa strážícího Podsvětí nebyla nijak vábná. Její otec vždy říkal, že je to obrovská nestvůra disponující třemi psími hlavami a dračím ocasem. Místo srsti má tělo pokryté šupinami a hady. Ze tří tlam dokáže chrlit oheň a jeho dech je jedovatý.

Jinými slovy, to poslední, oč Mavis stála, bylo setkat se tváří v tvář s Kerberem.

Jak se bárka přibližovala, štěkot sílil a za nedlouho bylo možné spatřit břeh Asfodelských polí, po kterých se malátně pohybovaly duše zemřelých.

Tato krajina připomínala louku osvícenou měsíčním světlem. Vše bylo šedavé a mdlé. Toto místo bylo pravým opakem Elyseje.

Mavis připadalo děsivé, jak se stíny mrtvých loudají pomalu k břehu. Vypadaly jako armáda tvorů, kteří jen čekají, až ji budou moci rozsápat.

Charón přirazil k břehu a stíny se začaly rychle rozutíkat do stran, aby udělaly prostor pro svého vládce.

Hádes pomohl Mavis z loďky, pevně ji k sobě přitiskl a poté něco řekl davu před sebou. Duše mu odpověděly hlubokým zahučením a uklonily se.

Znovu se ozvalo zavytí a Hádes zamumlal: „Hlavně nekřič, poupátko.“

Zem se začala otřásat, jako by poblíž uhánělo stádo buvolů. Dunivý zvuk se rychle přibližoval a převozník se bojácně rozhlížel po okolí.

Charón tušil, jak bude Kerberův nástup vypadat. Také věděl, že se ho to proradné zvíře opět pokusí zahrabat na zahradě, v domnění, že jde o ukořistěnou kost.

Ze stinného průsmyku, který byl přímo za Asfodelskou loukou, se vyřítila gigantická koule prachu a rychle se s dusotem přibližovala k pobřeží.

Mavis se podívala na Háda, který se spokojeně usmíval a sledoval blížící se pohromu. Pochopitelně, vždyť ho mazlík přišel nadšeně vítat doma!

Náhle se koule zastavila, dusot obrovských tlap utichl a prach začal klesat k zemi. Za pár okamžiků se zjevil pes velikosti odrostlejšího slůněte. Byl do široka rozkročený a dlouhým ocasem mrskal ze strany na stranu. Tři páry zlatých očí zvědavě shlížely na příchozí.

Hádes přešel ke Kerberovi a za obojek si přitáhl prostřední hlavu k hrudi. Jak drbal psa za uchem, jedna z hlav začala svého pána olizovat v obličeji a další čumák očichával Hádovo brnění.

„Pojď si ho pohladit, Mavis,“ vybídl ji Hádes, pevně držíc obojek. „Jak vidíš, je to hodná příšera,“ dodal s úsměvem, když viděl její výraz.

Charón, v silné touze nebýt zahrabán, popostrčil děvče ke psu, jehož tři čumáky unisono zavětřily.

Sebrala tedy odvahu a několika váhavými kroky se přiblížila k mytickému tvorovi. Celou dobu se uklidňovala myšlenkou, že Kerberos nerozsápe příchozího, ale jen smrtelníka, který se chce z Podsvětí dostat.

Hlavy, které nejvíc ze všeho připomínaly hlavy dobrmanů, se začaly věnovat očichávání neznámé osoby. Studené čenichy šťouchaly do Mavis ze všech stran a bylo velmi těžké sledovat pozice jednotlivých hlav.

Hádes se povely marně snažil zklidnit Kerberovy projevy zvědavosti. Pes věnoval veškerou pozornost teplým dlaním, které ho hladily po dlouhých čumácích.

Bůh stojící vedle psa spokojeně pronesl: „Vaše příběhy Kerbera popisují jako krvelačnou nestvůru.“ Ze široka se usmál a dodal: „A přitom je to docela obyčejný pes.“

„Až na ty tři hlavy,“ podotkla Mavis těsně před tím, než Kerberos zmerčil převozníka. Charón se dal okamžitě na útěk, i když věděl, že je to zbytečné.

Hádes se uculil a vysvětlil: „Je praktičtější vlastnit jednoho psa se třemi hlavami, než tři jednotlivé psy. Minimálně v otázce venčení…“ Natáhl ruce, aby upravil plášť visící přes dívčina ramena a poté ještě utrousil: „Potrpím si na zvláštnosti. Obyčejný pes by mě netěšil.“

Mavis se rozhlédla a musela dát Hádovi za pravdu. Podsvětí bylo zvláštní…

Kerberos mezitím ukořistil nebohého převozníka a utíkal s ním přes Asfodelská pole k temnému horizontu.

Nakonec se dusot tlap vytratil a jediné, co mohla Mavis slyšet, bylo tiché šustění duší, které se vracely zpět k bezcílnému bloumání po šedivé trávě.

„Myslím, že je čas jít dál,“ poznamenal Hádes a hvízdl.

Sehnula se pro bledý kvítek asfodelu a oznámila mu: „Nechci jít dál. Chci se vrátit domů.“

Hádes se zarazil. Stáhl obočí a přemýšlel, než rozhodně řekl: „To nepřichází v úvahu. Tvůj pobyt nahoře není žádoucí.“

Nevěřícně se na něho podívala a pokusila se oponovat: „Ale já tam mám-“

Rozčilený z dívčiny narůstající vzdorovitosti křikl: „Tak dost!“ Chňapl po Mavině zápěstí a zavrčel: „Riskoval jsem příliš mnoho, abych tě sem přivedl!“

Než stačila cokoliv namítnout, přiřítil se pár černých koní táhnoucí vůz. Po jejich svalnatých tělech tančily drobné namodralé plamínky, které sílily v oblasti hřívy a dlouhých ocasů. 

Mavis se bránila, když ji Hádes vtáhnul do vozu. Proti ocelovému sevření to však bylo zcela marné, a když se vůz rozjel nepřirozenou rychlostí do houstnoucí temnoty, vzdala boj definitivně.

 

*

 

Celé osazenstvo Podsvětí nervózně přešlapovalo v trůnním sále.

Za pár okamžiku by měl vládce vstoupit společně se smrtelnicí…

Když se rozlétly těžké dveře, všichni sebou trhli. Poté si s úlevou vydechli, protože dovnitř vběhl Charón, který si oprašoval hábit.

Hekaté se rozesmála a posměšně zavolala na převozníka: „Zase tě zahrabal?“ 

Charón na ni pohrozil kostěnou pěstí a pokračoval v oprašování hávu, který ještě před chvílí považoval za sváteční.

„Nech ho být,“ napomenul bohyni Hypnos. Protáhl si bílá křídla a dodal: „Kdyby měl Kerberos od štěněte takhle spadeno na tebe, nesmála by ses…“

Charón rozčileně rozepnul sponu, strhl ze sebe hábit a začal s ním mrskat vzduchem jako s hadrem.

Bohové s pohoršenými výrazy ve tvářích přihlíželi urputnému snažení nahého kostlivce.

První, komu se podařilo zareagovat, byla Lamia. „U Diova blesku!“ vykřikla šokovaně. „Copak nemáš trochu studu?!“

Charón přestal s vyklepáváním prachu z oděvu, otočil se k bohům páteří a poté se mírně předklonil, aby mohl zavrtět kostěnou zadnicí.

Thanatos se začal smát a s bujarým potleskem sípal: „Myslím, že tímhle řekl víc než tisícem slov!“

Charón se Thanatovi mírně uklonil a poté se zahalil do vyprášeného hábitu.

Zábava skončila, když se ozval dusot kopyt.

Zaměstnanci si navzájem překontrolovali svůj vzhled, jestli v rámci možností vypadají alespoň trochu přívětivě.

Jejich pozornost si ale vzápětí získala hádka přicházející z nádvoří.

 

*

 

Jak vůz zastavil na temném nádvoří, Hádes seskočil. Chtěl pomoct Mavis vystoupit, ale ona se na něho rozkřikla: „Co si myslíš, že děláš?!“ Vztekle si utřela slzy do pláště.

Hádes nereagoval. Jen tam stál s nataženou rukou a čekal…

„Chci okamžitě zpátky!“ křičela hystericky, ale on tam dál jen stál. „Neslyšels?! Chci domů!“

Zatvářil se nechápavě a zeptal se: „Domů? V této chvíli je zde tvůj domov.“

Kdyby na něho dosáhla, jednu by mu vrazila. Co od ní vůbec čekal?! Že mu skočí kolem krku a řekne: Božínku, to je paráda, že zbytek života prožiju s maniakem, jako jsi ty a budu s úsměvem budovat největší pohřební ústav ve vesmíru?!

Obličej jí zkřivila grimasa vzteku a vmetla mu do tváře, co si myslí: „Tahle černá vlhká díra nepřipomíná domov ani náhodou!“ Rozhodila rukama a pokračovala: „Podívej se okolo sebe, vždyť tady není vidět na krok.“

Háda se Mavino nelibé vyjádření velmi dotklo. Podsvětí sice nehrálo všemi barvami, ale pro něj znamenalo zázemí a trvalo mu roky, než ho vybudoval prakticky z ničeho.

Přimhouřil šedomodré oči a pronesl: „Měla bys mi být vděčná, za to, že jsem tě do téhle díry přivedl. Kdyby nebylo mne-“

„Správně!“ přerušila ho a seskočila z vozu. „Kdyby nebylo tebe, tak by o mně bohové ani nevěděli! Přilákal jsi je ke mně! Řekl to Zeus i Poseidon!“

Po Hádově obličeji přelétl výraz lítosti a viny. Měla bezpochyby pravdu, ale původní plán byl překažen příchodem jeho bratrů. Měl snad přihlížet tomu, jak ji Poseidon pomalu topí?

Sklonil hlavu a tiše připustil: „Mé chování bylo snad trochu sobecké, ale…“

Hádovi došla slova. Bylo těžké stát tváří v tvář ženě, která na něj křičela jako na malého kluka.

Hádes byl prakticky bez zkušeností v oblasti milostných záležitostí, a to se bohužel odráželo na jeho úsudku.

 

*

 

Hádovi poddaní sledovali dění na nádvoří v naprostém tichu. Nechápali, kde se stala chyba. A hlavně v původním plánu, který se týdny připravoval, nebylo zmínky o Hádových bratrech.

Ticho prolomila Lamia, která zalamentovala: „Já říkala, že to takhle dopadne!“

Thanatos levým černým křídlem šťouchl do bratra, přičemž ho málem srazil k zemi. „Hypne, slož ji!“

Hypnos pozvedl obočí a se zkříženýma rukama na prsou zavrtěl hlavou. „Neudeřím ženu, navíc smrtelnou, jen proto, že si to přeješ, bratře!“

Hekaté protočila oči a vysvětlila: „Myslel, abys ji uspal, ty chytráku!“

 

*

 

Situace na nádvoří se nijak nelepšila.

Bůh mlčky stál a nevěděl, jak smrtelnici uklidnit. Jeho pečlivě připravovaný plán se od základů zhroutil.

Mavis sebrala veškerou sílu, která jí ještě zbyla, a zavrčela na Háda: „Vysvětlíš svým bratrům, že mě mají nechat na pokoji!“

„Splnil bych tvé přání, kdyby to bylo možné…“ povzdechl si.

„Jsi bůh, můžeš prakticky všechno! Sám jsi to říkal!“ namítla a praštila pěstí do Hádova brnění. Když bůh zavrtěl hlavou, ze zoufalství začala tlouct do jeho prsou, a dělala to tak dlouho, dokud měla sílu.

Jemně ji chytil za zápěstí, aby zastavil projev jejího vzteku a tiše přiznal: „Je mi to líto…“

„Líto?!“ vzlykla a překvapeně mu hleděla do očí. „Tobě není nic líto!“

Hádes stačil za Mavis zahlédnout jen bílou šmouhu, pak se jí u spánku něco zlatě zatřpytilo a dívka se zhroutila přímo do jeho náruče.

Překvapený bůh vzhlédl k Hypnovi, který stál za Mavis. Okřídlenec v té chvíli zasouval do pouzdra za opaskem zlaté žezlo ve tvaru makovice, kterým rozdával smrtelníkům nerušený spánek.

Hypnos pokrčil rameny a suše řekl: „Hysterický záchvat zastavíš jen dvěma způsoby; studenou sprchou nebo ránou do hlavy.“

Hádes se podíval na Mavis, která spokojeně oddechovala v jeho náručí. Hypnovo kouzlo ji uvrhlo do hlubokého spánku a veškerý vztek i zoufalství se z jejího obličeje kamsi vytratily.

Hypnos považoval za nutné Háda informovat ještě o jedné věci, a proto s úsměvem sobě vlastním poznamenal: „No a všichni jsme usoudili, že druhá varianta je v tomto případě nejschůdnější… Jinak by nezmlkla…“ Pokrčil rameny a věnoval králi okouzlující úsměv. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Shine of Darkness 4. Spektrum Podsvětí :

16. Toothless
10.11.2014 [20:21]

Teda Emoticon Emoticon Emoticon , dlouho jsem tady nebyla a najednou se tu objeví taková povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon přečetla jsem všechny čtyři kapitoly naráz a už se nemůžu dočkat pokračování Emoticon Emoticon úžasný nápad, gratuluji Emoticon

15. Elsa
08.11.2014 [20:45]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Ajda
08.11.2014 [19:49]

Skvělá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Kdy přidáš další??

13. Evča
04.11.2014 [19:20]

Opět skvělá kapitola... Emoticon , kdy přidáš další? Emoticon

12.
Smazat | Upravit | 02.11.2014 [14:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. Pulsar přispěvatel
02.11.2014 [11:48]

PulsarDalší kapitola bude, jak ji beta-read přečte. Tvrdil, že to stihne tenhle víkend, ale nevím no Emoticon

10. T
02.11.2014 [11:12]

Jo a ještě Emoticon Kdy bude další kapitola? Emoticon

9. T
02.11.2014 [11:10]

Další úžasná kapitola Emoticon Mavis je hystericka a ani se ji nedivim.
Hádes jako Loki? No nevim, , jestli jsi me uspokojila, ale jo Emoticon Loki mi na Háda sedi souhlasim Emoticon

8. Pulsar přispěvatel
01.11.2014 [23:44]

PulsarAno, Fluffy mě odhalila Emoticon A proč právě on?
Podle severské mytologie je Loki ryšavej, nosí kozí bradku a má vizáž pěkného baziliška. Je to takový neposeda, co porodil osminohého koně, a má ho ráda jen jeho žena Sigyn. No a dodržet tyhle parametry se Marvelu moc nepovedlo - přiznejme si to.
Od první chvíle mi Hiddleston připomínal spíš Háda (Styl chůze a držení těla. Rozkošná panovačnost. Touha po trůnu, který nikdy nebude jeho. Fakt, že je sólista a nikdy neřve s davem. Otce (i Všeotce) poslal do míst, kam neodchází nikdo rád. ect.)

Co se týče Chárona - udělala jsem z něj komickou postavičku, aby příběh nebyl tak těžkopádný a působil trochu lidsky a zábavně. Proto je převozník nejetrémnějším příkladem odchylky od mytologie. (Včetně převoznických zkoušek)
Kerberos - můžu tě ujistit, že to rozkošnej mazlík není Emoticon
A Hádes je na tom podobně, ale o tom v další kapitole. Holky díky za komenty a vaší přízeň Emoticon Jste super čtenářky Emoticon Emoticon

7. FantasyNikol přispěvatel
01.11.2014 [21:27]

FantasyNikol Emoticon Jasně, že je Mavis hysterická. Kdo by tohle bral s klidem? Je rozdíl v něco takového věřit a vědět to. Já bych byla... hmm. Vlastně bych asi byla ještě horší. Jsem natěšená, jak se to bude vyvíjet dál.
Cháron musel dělat zkoušky? A vyklopil při nich Háda? I přesto je udělal jo. Emoticon Emoticon Asi nebylo víc zájemců. Nebo nevypadal nikdo tak úžasně. Jeho zadnice? Ehm. Radši si to ani nebudu představovat. Kerberos je teda jen roztomilý trojhlavý pejsek. Jé! Emoticon
Souhlasím s Fluffy, Hádes je roztomilý ťunťa. Emoticon Mavis s ním ještě hezky zacvičí. Emoticon
Tahle povídka je prostě úžasná a jako vždy, se těším na další. Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!