OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Shine of Darkness 5. Hefaistos a hra o trůn



Shine of Darkness 5. Hefaistos a hra o trůnJaký bude Mavin první den v Podsvětí? Plný příjemných i nepříjemných překvapení... Mimochodem, znáte Hefaista? Zručný klenotník, kovář a řemeslník... Stále nic? No, však on se v této kapitole představí sám. Přeji příjemnou četbu ;)

Za korekci textu děkuji dobré víle Iantovi, který připomínkami, vtipnými hláškami a kritikou podporuje mé tvůrčí já :)

 

Aby Hádes přišel na jiné myšlenky, probíral se odloženými svitky. Nedokázal se však na práci soustředit; v uších stále slyšel Mavina slova o své bezcitnosti.

Opřel se v křesle a zamyšleně si zakryl ústa pěstí.

Potřeboval nutně radu, ale Sokrates mu k dispozici už nebyl. Koho se má tedy ptát? A nač se vůbec chtěl ptát? Kým je?

„Kdo vlastně jsem? Neviditelný,“ zašeptal sklesle přezdívku, kterou ho častovali smrtelníci, jen aby nepřilákali nežádoucí pozornost nejděsivějšího z bohů.

Z dumání nad svým způsobem nešťastnou existencí jej vytrhl Charón.

Převozník pomalu předstoupil před vladaře a podal mu silný svitek. Hádes chvíli koukal na válec papíru, jehož obsah mu byl znám již několik staletí.

Když přišel rozkvět křesťanství a bohové starého světa začali postupně upadat v zapomnění, hranice Hádovy říše přestala trpět nekonečnými frontami mrtvých duší čekajících na převoz. Charón svůj volný čas chtěl produktivně využít a začal svému králi nosit různé nákresy a konstrukční návrhy. Setkal se pokaždé s odmítnutím, protože Hádes byl staromilec a novoty přijímal pouze ve výjimečných chvílích.

Hádes s nasupeným výrazem vytrhl svitek z Charónovy ruky.

„Tak co je to tentokrát? Koráb nebo snad rovnou galéra?!“ ucedil s pozdviženým obočím, rozmotávaje svitek.

Chvíli nevěřícně hleděl na nákres. Okamžitě poznal, že rys není dílem Charóna, ale mnohem zdatnějšího řemeslníka. Tento fakt ho ovšem nevyvedl z míry tak, jako obraz samotný…

Vzhlédl k převozníkovi, který si málem vykroutil ukazováček.

„Co to je?“ zeptal se zaskočeně.

Charón se naklonil a kostěným prstem ukázal do pravého spodního rohu nákresu, kde byl uveden název díla.

Houseboat?“

Charón přikývl, zkřížil ruce na hrudním koši, a kdyby toho byl schopen, našpulil by rty. To jen, aby Hádes věděl, že odpor je tentokrát marný.

„No,“ pronesl Hádes, „takže kolik toho má Hefaistos už postaveného?“

Otázka byla prakticky zbytečná, protože jak Hádes znal Hefaista, tak s prací v této chvíli finišoval. Charón mu ostatně tuto skutečnost potvrdil, když naznačil, že chybí už jen několik vrstev laku a pár detailů v interiérech.

Hádes si povzdechl a vrátil převozníkovi stavební návrh. Charón radostně poskočil a utíkal ke dveřím.

„Ne aby tě napadlo tím někoho převážet přes Styx!“ upozornil ho Hádes. Kostlivec přikývl a ztratil se v temnotě chodby.

„Tady si každý dělá, co se mu zlíbí. Proč tu vlastně ještě jsem?“

 

*

 

Mavis zabořila nos do hebkého plyše a spokojeně vydechla.

I hebký plyš spokojeně vydechl a dokonce třikrát.

Prudce otevřela oči a uvědomila si, že leží v ohbí krku jedné z Kerberových hlav. Přes další krk musela mít přehozenou nohu, protože cítila, jak ji do lýtka tlačí kovové zdobení obojku. Třetí hlava se vynořila z pod polštářů. Pes zívl a podíval se dolů, odkud na něj vyděšeně zíral pár modrých lidských očí.

Hlavně nekřičet! proběhlo Mavis hlavou.

Dostát toho bylo ovšem složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Obzvlášť když se tlama plná ostrých zubů přiblížila na několik milimetrů od jejího obličeje.

Velký mokrý čumák několikrát zhluboka natáhl a poté se hlava ztratila tam, odkud se před chvíli vynořila.

Mavis nevěděla, jestli se může hnout…  Co když ji má pes sežrat, pokud se pokusí odejít?

Pomalu se převalila a psí oči se dle očekávání okamžitě upřely na ni. Křečovitě se usmála a lehce pohladila Kerberovu hlavu.

„Hodný pejsek,“ pochválila tvora, který byl blahem bez sebe. Jak si taky jinak vysvětlit energické bouchání ocasu o matraci postele?

Mavis se rozhlédla okolo sebe. Jediné, co v pokoji připomínalo Podsvětí, byl Kerberos. Stěny zdobily zlatobílé tapety a obrazy krajinek. Vysoká okna byla zatažená temně rudými závěsy. Na tmavé dřevěné podlaze se odráželo zlatavé světlo přicházející z masivního, bílým mramorem obloženého krbu.

Posadila se a její pozornost přilákalo romantické povlečení s motivem drobných kvítků, které bylo obšité kanýrky.

Tiše se zasmála, protože pohled na Kerbera v pomněnkách byl přinejmenším podivný. Mytická nestvůra v daný okamžik působila víc jako mazlík, než jako strážce Podsvětí.

Mavis opatrně seskočila z postele; snažila se přitom nedělat rychlé pohyby, které by psa třeba nějak znepokojily.

Když kráčela k oknu, uvědomila si, že takhle dobře se nevyspala ani za asistence rohypnolu. Byla jako znovuzrozená.

Jen jedna věc ji ale znepokojovala: nepociťovala sebemenší záchvěv strachu.

To jsem sjetá?

Pomalu roztáhla těžké závěsy a zůstala stát s tupým výrazem v obličeji.

„Páni!“ vydechla po chvíli, co se zakloněnou hlavou sledovala nádhernou mlhovinu, která zdobila nebe. Její barvy a tvar se v plynulém, pomalém přechodu měnily a jako celek brala scenérie dech.

Mavis byla duchem tak mimo, že neslyšela opakované klepání ani odkašlání. Proto vykřikla, když se jí za zády ozval Hádes.

„Líbí se ti to?“ zeptal se a přitom sledoval barevnou show, která vystřídala původní temnou oblohu.

Bůh protentokrát odložil brnění a oblékl temně modrou zavinovací tuniku, černé kožené kalhoty a kabátec téže barvy, který sahal do půli lýtek. Působil drobněji, ale rozhodně ne jako typický řecký bůh.

„Nějak mi došly slova…“ odpověděla Mavis rozpačitě.

„Pokud je to známka spokojenosti, pak bude Charón dojat. Byl to jeho nápad…“

Hádes se výhružně podíval na psa ležícího v damašku a sykl: „Řekl jsem, že máš hlídat! Ne vlézt do postele!“

Kerberos si jako každý správný pes jen povzdechl a pána ignoroval.

„Myslím, že by zasloužil spíš pochvalu,“ upozornila tiše Mavis. Její vztek a odvaha se během spánku kamsi vytratily a ona opět začala vážit slova. Ostatně jednala s bohem, kterého nebylo dobré postavit si proti sobě. Nadechla se a dodala: „Pravděpodobně jsem se po něm válela celou noc.“

Hádes pokýval hlavou. A přemýšlel nad tím, jak vést hovor dál. Mavis ho ovšem předběhla.

„Taky bych se měla omluvit za ten včerejší výstup. Nebyl to zrovna výraz zdvořilosti,“ pronesla a přitom těkala očima po místnosti.

Boží nos zasáhl pach strachu, který z hosta začal být cítit na sto honů. Nechtěl, aby se ho bála, nebo aby jej začala snad slepě uctívat.

Zase potřeboval poradit…

Na přemýšlení nebylo mnoho času, proto zvolil diplomatické jednání, které bylo hodné pána domu.

„Neomlouvej se,“ řekl s lehkým úsměvem na rtech. „Řekl bych, že to byl pro tebe velmi náročný den. Jistě máš hlad-“

„Ani ne,“ vyhrkla okamžitě. Zorničky měla rozšířené jako tenisáky.

Hádovi pár souvislostí došlo, proto nasadil křečovitý úsměv a vysvětlil: „V Podsvětí můžeš sníst cokoli, krom granátového jablka, které ti nikdo nebude nutit.“

 

*

 

Erebos byl rozlehlé sídlo, vystavěné převážně z žuly a mramoru tmavých odstínů. Stěny dlouhých chodeb zdobily různorodé drahokamy, na které dopadalo mihotavé světlo bílých plamínků pohupujících se volně ve vzduchu.

Bludiště identických uliček končilo ve velké hale s šachovnicovou podlahou, v jejímž středu vyrůstal mohutný strom plný granátových jablek.

Jak procházeli napříč halou, Hádes se najednou v půli kroku zastavil a naslouchal nízkému dunivému zvuku, který se vkrádal do haly skrz vysoká okna.

„Co to zase-“ zamumlal skrz zaťaté zuby. Spěšně vykročil k širokým vratům, s Mavis v zády.

 

*

 

Polonahý chlapík přivrtával k hausbótu panty dveří a podupával si do rytmu Shoot to Thrill.

Charón řemeslníka bedlivě pozoroval společně s Kyklopem, který evidentně nebyl příznivcem kapel, jako jsou AC/DC.  

„Podal bys mrzákovi ty zatracený dveře, Argi?!“ houkl řemeslník na sedícího Kyklopa, který hned vyskočil a ve dvou obrovitých prstech přinesl zdobené dveře k hausbótu. S lehkostí pírka je usadil do pantů a zakřenil se na chlapíka, který svou práci ještě překontroloval, než seskočil do šedavého písku na břehu Styx.

„A jejej, už se žene pohroma!“ zabrblal, když zaslechl dusot koňských kopyt. „On neví, že jsem tady?“ zeptal se Charóna, který si z příjezdu svého pána nic nedělal a se zaujetím si prohlížel dokončený hausbót.

 

*

 

Hádes seskočil z vozu a s odporem si měřil převozníkovu novou hračku, kterou Kyklop Argés zrovna opatrně pokládal na klidnou hladinu Styx.

„Strýčku!“ zvolal chlapík zvesela. Hádes ho ignoroval a zamířil přímo k jásajícímu převozníkovi.

Mužík s rozčepýřenými hnědými vlasy oblékl temně rudou tuniku a dokulhal k Mavis, která seděla ve voze a udiveně si prohlížela Kyklopa.

„Zdravím, ty budeš ta smrtelnice, kvůli který se strýčkovi zapálily lejtka, ne?“ zvolal a loktem se opřel o vůz a vytasil se s oslnivým úsměvem. Než stačila vůbec odpovědět, chlapík se vyhoupl do vozu.

„Kdo jste?“ prohlížela si ho jako nějakou hříčku přírody.

Byl menší a drobnější postavy, vlasy se mu ježily do všech stran a oválný obličej zdobila udržovaná bradka s knírkem.

„Jsem Hefaistos, syn Diův,“ pronesl, když si rukama zvedal chromou nohu do nejméně bolestivé polohy. „Svržen z Olympu a dokonce dvakrát! Rodiče mě prostě milovali!“ pronesl s ironickým úsměvem.

„Představovala jsem si tě trochu jinak,“ poznamenala.

„Věřila bys, že mi totéž řekla Afrodita?“ rozesmál se a zaklonil hlavu, aby si prohlédl měnící se mlhovinu. „Mimochodem, dárek ode mě a Charóna. Líbí?“

Přikývla.

Hefaistos se spokojeně usmál, když nedaleko viděl hartusícího Háda. Jeho povaha mu ovšem nedovolovala mlčet, a proto se rozhodl s Mavis zapříst delší hovor.

„On není zlý,“ řekl a pohodil hlavou k vládci Podsvětí. „Je jen trochu morous. Vy lidé tomu říkáte mít mindrák.“

Mavis se zasmála. Byl paradox, že mladší a zcela evidentně slabší bůh, si klidně utahoval z přímého potomka Krona, který opodál nadával převozníkovi.

„Smím se na něco zeptat?“ přerušila kratičký okamžik ticha.

„Řekl bych, že ti vrtá hlavou, proč jsi tady? A proč po tobě šel můj tatík…“ vyřkl Hefaistos otázku za Mavis, která znovu přikývla.

„Půjdeme někam do klidu, co říkáš?“ navrhl.

Hefaistos se vyhoupl na nohy a sáhl po otěžích. Než ho stačila Mavis zarazit, koně se hnaly zpět k Erebu.

Hádes se ohlédl za vozem a zaklel.

 

*

 

Mavis následovala kulhajícího boha chodbami sídla do rozlehlé knihovny. Když ji Hefaistos vyzval, aby se posadila k dlouhému stolu, jehož mramorová deska se v mlhavém světle silných svíci leskla, využila chvíle klidu, aby si prohlédla okolí.

Místnost působila nekonečně a především temně, ostatně jako celý hrad. Vysoké regály byly zdobené vyřezávanými ornamenty a hlavami chimér. Svitky, knihy vázané v kůži a hliněné destičky uvolňovaly do vzduchu charakteristický zápach věků.

Z přemýšlení ji vytrhlo bouchnutí destiček o mramorový stůl. Hefaistos je rozložil před Mavis a udýchaně pronesl: „Doufám, že jsem je vytáhl všechny, jinak by měl příběh trhliny.“

„Proč jsi vlastně tady?“ zeptala se sledujíc mozolnaté ruce probírající se destičkami.

„Rozhlédni se kolem sebe!“ zvolal pobaveně. „Všichni tady jsou Olympany opovrhováni, ať už pro svůj vzhled nebo původ. Prostě jsem jen rozšířil zdejší panoptikum. A hlavně, tady mi nikdo několikrát denně nevmete do tváře milostné avantýry mé milované ženy Afrodity.“

Bůh zkontroloval posloupnost destiček a pokračoval ve svém výkladu: „Jak jsem se už zmínil, rodiče mě shodili z Olympu, a to celkem dvakrát. Nejdříve má matka Héra, které jsem se prostě nelíbil. Hodila mě jako nemluvně do moře Okeanu, kde mě před jistou smrtí zachránila skupinka vskutku vnadných a láskyplných mladých bohyň. A podruhé to byl můj otec, když jsem se zastal vlastní matky v jejich rodinné rozepři. Při pádu jsem si, k mojí už tak dost velké smůle, zlomil obě nohy. Tehdy jsem dopadl na ostrov Lémnos, a přestože se jeho obyvatelé velmi snažili, podařilo se jim vyléčit jen jednu z nich,“ řekl a poklepal si na chromou nohu, kterou při chůzi za sebou tahal.

Mavis soucítila s Hefaistem víc než kdy jindy.

Když byla malá, otec jí vyprávěl příběhy o kulhavém bohu, který byl zručným kovářem a klenotníkem. Ale tak nějak opomenul zmínit nevěrnou manželku a pohrdání, které si Hefaistos musel zažít.

Upřeně se dívala do čokoládově hnědých očí, které si ji se zájmem prohlížely.

Možná dokáže číst moje myšlenky, pomyslela si, když bůh na okamžik přimhouřil oči a stáhl obočí.

Hefaistovy rysy se vrátily do normálu, když podezíravě pronesl: „Myšlenky sice číst neumím, ale byl bych ti vděčný, kdyby sis ten soucitnej výraz nechala pro někoho jinýho.“

„Omlouvám se,“ zamumlala a pokusila se uhnout Hefaistovu zkoumavému pohledu. „Prosím, pokračuj,“ vybídla ho tiše.

Bůh se zhluboka nadechl a prohrábl si rozčepýřené vlasy. Chvíli se tvářil, jako by přemýšlel nad tím, kde skončil, a pak pronesl: „Jednoho dne za mnou přišel můj strýc Hádes a nabídl mi útočiště. Řekl jsem mu, že až mi bude nejhůř, přijdu. A tak jsem tady.“

„A co tvoje dílna?“ zeptala se zvědavě.

Hefaistos se rozesmál. Ta logika smrtelníků!

„To je ten důvod, proč jsem Hádovu nabídku přijal, má drahá!“ prozradil Hefaistos s úsměvem. „Otec si totiž uvědomuje, že mé umění je velkou výhodou pro toho, komu ho poskytnu. Proto před pár dny poslal Area, aby srovnal mou dílnu se zemí a mě, mrzáckého syna a ostudu Olympu, sprovodil ze světa. Já ale uprchl i se svými přáteli a potřebným nářadím včas.“

„To Ares nic nepoznal?“ zeptala se udiveně.

„Ares je dutohlav!“ utrousil. „Ano, je urostlejší a mužnější nežli já, ale v hlavě nemá nic. Dokáže používat jen hrubou sílu!“ povzdechl si a s bolestí v hlase dodal. „Nevím, co na něm Afrodita vidí.“

Kulhavý bůh nad destičkami mávl rukou a staré řecké písmo vyryté na zašlém povrchu se zlatě rozzářilo. Vzneslo se do úrovně Hefaistových očí a začalo se formovat v nezřetelný obraz.

„Na začátku byl jen Chaos, zející prázdnotou,“ začal vyprávět Hefaistos starý příběh. „Z této prázdnoty se vynořila Gaia, ztělesnění Země, a několik dalších prvotních božstev.“

Obraz se začal měnit v různorodé postavy.

„Erós ztělesňující lásku, Tartaros nekonečnou propast a Erebos nejtemnější tmu.“

Hefaistos se posadil na stůl a pozoroval mihotavý příběh stoupající z destiček. Když se dým zabarvil do modrobílé postavy připomínající mraky, bůh pokračoval ve vyprávění.

„Gaia pak bez mužské pomoci porodila syna – Úrana, který stvořil nebesa. Se svou matkou následně zplodil dvanáct dětí.“

Hefaistos se na Mavis uculil, když se dým zformoval do dvanácti mohutných postav.

„Titáni!“ šeptla Mavis a Hefaistos spokojeně přikývl.

„Správně,“ přitakal. „Narodilo se šest chlapců - Koionos, Kríon, Kronos, Hyperion, Iapetos a Okeanos - a šest děvčat - Mnémosyné, Foibé, Rheia, Theia, Themis a Téthys. Gaia, kterou porody evidentně bavily, plodila se svým syny další příšerky, ale žádný z nich už nebyl Titánem. Byli to jednoocí Kyklopové a storucí Hekatoncheirové. No a teď se to začne rozjíždět!“

Hefaistos opět máchl rukou a písmo z další destičky navázalo na vyprávěný příběh. Mohutná postava Krona zaútočila na Úrana a Hefaistos pokračoval v komentáři: „Kronos, nejstarší a nejzlotřilejší z Titánů, vykastroval svého otce a ujal se vlády.

Se svou sestrou a zároveň manželkou Rheiou přivedl na svět pět dětí. Takzvané bohy, kteří ti jsou jistě víc známí: Héru, Poseidóna, Hestii, Démétér a Háda.“

Mavis v obrazech poznala pouze dva bohy, se kterými se již setkala. Všimla si, že Hádes z nich byl nejdrobnější, přestože byl prvorozeným synem.

„Krona pronásledoval strach ze ztráty postavení mezi Titány. Dobře věděl, že jedno z jeho dětí by mu připravilo stejný osud, jaký uchystal svému otci on sám. Proto pokaždé, když Rheia porodila, novorozeně pozřel.“

Mavis pozorovala Krona polykajícího poslední dítě a Rheu žadonící o milost.

Hefaistos se svým vypravěčským talentem nešetřil. Mimo ty zanedbatelné chvíle, kdy musel chytit dech, vyprávěl a vyprávěl.

„Proto, když porodila posledního syna jménem Zeus, ukryla ho a do pokrývky zabalila kámen, který Kronos bez rozmýšlení snědl. Nesežraný synek jednoho dne podal Kronovi nápoj, díky kterému Titán vyzvracel všechny své potomky. Zeus pak vyhlásil otci válku. Mladí bozi válku vyhráli a Titány uvěznili v Tartaru.“

Když viděla, jak se bůh natahuje k poslední destičce, řekla: „Hefaiste, proč mi to všechno vyprávíš? Řecké příběhy znám.“

„Znáš jen to, co zůstalo mezi lidmi,“ opáčil bůh s našpulenými rty. „Nech mě dál vyprávět a všechno pochopíš.“

Bůh si odkašlal a mávl nad další destičkou. Obraz začal vyprávět další část příběhu o mladých bozích.

„Následovalo rozhodování o tom, kdo čemu bude vládnout,“ pronesl zaujatě. „Ale Zeus byl stejně prohnaný jako jeho otec a toužil po vládě ze všech bohů nejvíc. Věděl, že trůn by po právu náležel jeho nejstaršímu bratrovi. Navrhl tedy losování, které mělo spravedlivě rozdělit jednotlivé říše.“

Obraz ukazoval, jak Zeus ovlivnil losování, aby nejvyšší post připadl jemu.

Hefaistův obličej nesl grimasu pohrdání, když popisoval události staré několik milénií.

„Tak se můj ješitný tatík stal vládcem bohů a nebes. Poseidonovi připadla vláda nad oceány a moři. A Hádés byl svržen do hlubiny Podsvětí, kde měl vládnout pusté a prázdné říši plné mrtvých duší. Tedy pouze do doby, než nadejde čas vystřídat se.“

Obraz pohasl a písmo se vrátilo do hliněných destiček, které Hefaistos poskládal do úhledného komínku.

Mavis si zamyšleně natáčela na ukazováček pramen vlasů, když neadresně poznamenala: „Ale v příbězích, které mi táta vyprávěl, o žádném střídání nepadlo ani slovo.“

„Jistě,“ přikývl Hefaistos. „Úmluva, která měla několik podmínek, se totiž mezi smrtelníky nedostala.“

Bůh sebral destičky ze stolu a šel je vrátit na místo.

Mavis se mezitím marně pokoušela urovnat si myšlenky. Nic jí nedávalo smysl: Hádovo počínání, Hefaistovo vyprávění a především její vlastní uvažování.

Jindy přemýšlela striktně logicky a chladnokrevně. Jiný přístup se od soudního patologa ani neočekával. Na empatii nebo slabý žaludek prostě nebyl čas ani prostor.

Co se to se mnou děje?!

Jak Hefaistos kulhal zpátky ke stolu, jeho silný hlas se nesl celou knihovnou: „Po losování se strhla hádka, které nebyl nikdo z ostatních bohů přítomen. Hádes věděl, že bratři švindlovali a také moc dobře si uvědomoval, že ani další losování o Olympský trůn nebude čistou hrou. Poseidon přišel tedy s návrhem, že dalším vládcem Olympu se stane ten, který bude mít oddanou ženu, úctu smrtelníků a respekt ostatních bohů.“

Hefaistos se opět usadil na kraj stolu a chromou nohu nechal líně viset přes hranu mramoru. Chvíli mu trvalo, než popadl dech, aby mohl pokračovat ve vyprávění.

„Bratři se ale postarali, aby Hádes měl mezi bohy i smrtelníky takové jméno, že nebude nikdy schopen podmínky splnit,“ vysvětlil zadýchaně.

„Mně se ale nezdá, že by se snažil podmínky splnit,“ namítla a sledovala rostoucí drzý úšklebek na boží tváři.

„Tady už nejde o splnění podmínek nebo o boj o trůn! Hádes je moudrým a spravedlivým bohem, a ač se to nezdá, je i dost silný, aby se mohl postavit Diovi tváří v tvář.“

Zatvářila se nechápavě, než položila otázku: „Tak o co jde, když ne o střídání?“

„Zeus chce potrestat smrtelníky za to, že na stará božstva zapomněli. Strhne se něco neuvěřitelného, Mavis!“ zvolal Hefaistos. „Nahoře bude dole, den bude tmavý a noc jasná, celý svět pohltí hněv bohů a smrtelníci budou vydáni napospas těm, jejichž jména už ani neznají!“ Chytil ji za ruku a pevně stiskl. „To je ten skutečný důvod, proč jsi tady. Hádes chtěl mít jistotu, že přežiješ.“

„A Zeus s Poseidonem…?“

„Ti si myslí, že si tě Hádes přivedl především kvůli trůnu,“ vysvětlil a zašklebil se nad nebetyčnou hloupostí svého otce, který se zmohl leda na znásilnění nějaké ženy nebo na sňatek s vlastní sestrou.

„To by stačilo, Hefaiste!“ zahřměl hlas vládce Podsvětí knihovnou.

 

Hádes

Hádes


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Shine of Darkness 5. Hefaistos a hra o trůn:

16. Pulsar přispěvatel
12.12.2014 [18:03]

PulsarHolky, mám napsaný další dvě kapitoly, ale můj beta má teď nějaký problémy, takže je mimoprovoz Emoticon Sháním, kde se dá, ale nedaří se. Jestli si na to některá z Vás troufá, dejte mi vědět. Taky mě to mrzí, když mám materiál, ale nemůžu ho uveřejnit Emoticon Emoticon

15. Toothless
10.12.2014 [20:05]

Stalo se něco? Budeš pokračovat, že jo? To čekání se nedá vydržet Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. .:;?!
07.12.2014 [13:10]

Kdy bude pokračování? Emoticon Emoticon

13. Wendy
02.12.2014 [16:38]

Kdy bude pokračování? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Ajda
20.11.2014 [17:25]

Emoticon Emoticon Emoticon Kdypak bude pokračování??

11. Pulsar přispěvatel
14.11.2014 [9:57]

PulsarHolky, ani nevíte, jakou mi děláte radost Emoticon!Jsem moc ráda, že se vám to líbí - dost mě inspirujete a nutíte psát dál Emoticon Další kapitolu snad dodám do týdne :)
Carol - díky za video Emoticon Hlasová stopáž přímo mluví z duše mého Háda Emoticon

10. Carol1122 přispěvatel
13.11.2014 [18:55]

Carol1122Nedočkavě jsem vyhlížela kapitolu a nakonec jsem se jí i dočkala! Emoticon Emoticon Byla neuvěřitelně úžasná a mrzí mě, že nemůžu tady napsat slohovku o všech věcích v kapitole, ale už bych opakovala, to, co napsaly holky... budeš se zlobit, když ti jen řeknu, že je to bombastická povídka a těším se na další díl? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
P.S. Loki je boží. Vážně. Lituju, že jsem si ho nedala i já, protože má kouzelný úsměv Emoticon A v týhle roli je prostě bezvadný, tak se ho drž! Emoticon
https://www.youtube.com/watch?v=Q4bQBo9Ehsw Pusť si tohle video - je to sice o Persefoně, ale k Mavis to celkem taky sedí... a je tam i Loki Emoticon Emoticon

9. Toothless
13.11.2014 [15:16]

Nemám slov, krásně se to rozvíjí Emoticon Emoticon Emoticon máš tam úžasné detaily, které mě dostávají do kolen Emoticon Emoticon Emoticon jen tak dál už se těším na další Emoticon Emoticon

8.
Smazat | Upravit | 13.11.2014 [15:02]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Fluffy admin
12.11.2014 [21:03]

FluffyNikdy bych nevěřila, že řecká mytologie může být takhle zábavná (ačkoliv po Carolčině Božské střední jsem tomu uvěřila), protože jsem se vážně bavila od začátku až do konce. Emoticon Obdivuju hlavně ty detaily, se kterými si hraješ. Jako koho by napadlo, že Hefaistos je fanouškem AC/DC? Emoticon (Čímž sis mimochodem u mě šplhla, mimo jiné Emoticon Tahle hudba je klasika! Emoticon ) A že Cháron chce hausbót? A že Kerberos je jen přerostlý štěně, co se rádo mazlí? Emoticon Vážně dokonalost! Emoticon
Taky ti musím složit poklonu za to nenásilné přiblížení řecké mytologie, které všem bývá obvykle známé a ty ses ho navíc nebála okořenit těmi skrytými pravdami. Emoticon Emoticon
A Tom Hiddleston jako Hádes... slint, dobrá představa (a haha, můžu se radovat, že jsem to uhodla Emoticon) Emoticon. A nemůžu se dočkat pokračování, to jen tak závěrem. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!