OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Shine of Darkness 9. Diova slabina



Shine of Darkness 9. Diova slabinaPrométheus je ten typ obra, co zadarmo nehrabe. A i ze soudného dne udělá slušný business, na kterém vydělá především on. V Olympanech vidí sice neschopné primadony a v lidech snadno manipulovatelné trubce, ale protože má tyhle trubečky rád, rozhodne se zasáhnout Dia do nejzranitelnějšího místa.

Jen tak na začátek... Moc se omlouvám těm, co tu čekali na pokračování. Zkouškové bylo v tomhle semestru lehké asi jako útěk z Podsvětí, přimění Dia k rozumu a zkrocení Kerbera dohromady. Neměla jsem čas spát, jíst, psát a celkově dělat věci, kterýma se obvykle zabývají relativně normální lidi.

Takže ještě jednou velká omluva. :) Teď už bude všechno zase v cajku. :)

 

Prometheus seděl naproti Athéně v obývacím pokoji malého domu. Atmosféra byla silně napjatá, a to nejen kvůli blížícím se událostem… S výrazem hráčů pokeru pozorovali jeden druhého a trpělivě čekali na to, kdo první promluví. Na druhou stranu, plýtvat časem teď nebylo zrovna rozumné.

„Promluvíš, Promethee?“ přerušila hrobové ticho Athéna.

Obr se spokojeně uculil. Pokud mu Athéna kývne na jeho podmínky, prozradí proroctví, které zná jen on.

„Celá léta jsem čekal na tento okamžik,“ začal tiše a jeho hlas byl podbarvený výsměchem, „až někdo sestoupí z Olympu a na kolenou mě bude žádat o pomoc.“

„Zkrať to!“ vyzvala ho podrážděně.

„Máš štěstí, že jsi to ty, Athéno. Jiný by se se zlou potázal,“ pronesl Prometheus a po krátké odmlce pokračoval: „Diovou největší slabinou je pomstychtivost a závist. Touží po všem, co sám nemůže mít.“

Athéna se ušklíbla. Otcovy špatné vlastnosti jí byly známé už dávno. Ale nechápala, jak by se daly využít v jejich prospěch.

„Vím, jak jeho slabost využít… Pokud přistoupíš na mé podmínky a budeš se řídit mými rozkazy, prozradím ti, jak uspět v boji.“

„Jaká je cena tvých rad?“ zeptala se s vážnou tváří, protože věděla o vychytralosti, kterou byl Prometheus známý.

„Nic nesplnitelného - tři věci,“ odpověděl prostě. „Žádám svobodu pro mého bratra Atlanta. Ztrestání Dia způsobem, který sám zvolím,“ vyřkl svá přání a pak se na okamžik odmlčel. „A ty se staneš mou ženou, se všemi náležitostmi, které k manželství patří.“

Athéna oněměla. Od prohnaného obra čekala mnohé, ale třetí požadavek ji nepříjemně překvapil. Nedokázala si představit, že by žila s mužem. Natož pak plnění náležitostí manželství!

„Jsi tím nejcennějším, co Zeus má. Fakt, že mu tenhle poklad ukradnu zrovna já, dáme věci do pohybu,“ vysvětlil Prometheus vážně, „a ty pak s mou pomocí zastavíš Dia a získáš trůn Olympu.“

Athéniny oči zabloudily k oknu, ze kterého bylo dobře vidět, jak se začíná obloha plnit těžkými bouřkovými mraky. Podle pohupujících se korun stromů dokázala odhadnout, že i vítr začíná získávat na síle. Soudný den se blíží…

„A pokud odmítnu?“ zeptala se tiše, ale na Promethea se nepodívala.

„Cena bude mnohem vyšší, než když jsi sem přišla,“ řekl klidně a přitom si prohlížel Athéniny nohy, které odhaloval průstřih v tóze. „Ve chvíli, kdy si Zeus bude myslet, že vítězství je jeho, vstoupí do tohoto světa Chaos. Nikdo z Olympu nebude schopen ubránit se jeho síle, až bude rozmetávat veškerou realitu do vesmíru. A ty, Athéno, budeš sledovat, jak je ničeno vše, co ti kdy bylo drahé. Nakonec nezbyde vůbec nic, ani pověstná špetka naděje.“

Athéna pevně stiskla pěsti a podívala se do medových očí, které si ji ze zalíbením prohlížely. Náhle pocítila vlnu odporu k muži, který k ní přistupoval jako k něčemu, co už teď vlastnil. Nikdy nikým nepohrdala jako právě teď Prometheem. Ale na jejím rozhodnutí závisel osud bohů i smrtelníků…

Kývla a Prometheus se ze široka usmál.

„Nechť hra započne!“ řekl spokojeně.

„Tohle není hra!“ obořila se na něj Athéna. V její tváři se odrážel odpor a rozhořčení. Jak může tuhle špínu považovat za zábavnou hru?! Ale potom jí došlo, že prvořadá je tu Prométheova touha po odvetě. Tím, že získá ji, zasáhne Dia na nejcitlivějším místě. Zbytek už bude jen třešničkou na dortu…

Prometheus zavrtěl hlavou, ale spokojený výraz mu z obličeje nezmizel, když řekl: „Mýlíš se, drahá. Tohle je poslední hra, ve které proti sobě bude stát světlo a temnota, naděje a zoufalství, láska a lhostejnost. Vítěz pak určí, co bude dál. Je jen na tobě, jestli chceš být na straně vítězů nebo poražených…“

Její výraz zkameněl. Ano, tohle je hra, ve které zvítězí ten, co dokáže podvádět líp. „Přijímám,“ zněl její verdikt.

Obr se ze široka usmál a vstal z křesla. „To sice rád slyším, ale rád bych se o tom přesvědčil.“

Athéna věděla, co tím myslí. Ale dům bohyně Demeter se jí nezdál být vhodným místem pro okamžik jejího ponížení.

„Jistě, ale tady ne,“ řekla chladně. Prometheus se rozesmál a nabídl jí svou ruku. Když se chytla nabízené dlaně, zjistila, jak je tvrdá a plná mozolů.

Hrubě ji přitáhl k sobě a s povýšeným výrazem pronesl: „Jak si přeješ, drahá.“

 

*

 

Hádes donesl Mavis do své ložnice, která byla přesným obrazem Podsvětí. Stěny z hrubého kamene, podlaha z černého leštěného mramoru, velká postel působící jako katafalk s povlečením připomínajícím výstelku drahých rakví. Celé to bylo takové neosobní a vyvolávající hrůzu.

Když ji položil do černého saténu, zaznamenala, jak dává rozkazy bledým stínům, které dříve byly nymfami.

„Zůstaň ležet,“ řekl tiše a přitom si odepínal nátepník z levého předloktí. Nymfy se mezitím tiše ztratily za těžkými dveřmi, které vedly bůhvíkam.

„Jednáš se mnou jako s malým dítětem,“ poznamenala mírně podrážděně.

„Chováš se jako dítě, poupátko,“ zabručel bůh.

„Přestaň mi říkat poupátko!“

Posadila se a prohlížela si spoušť, kterou její výlet zanechal na šatech a kůži. Nejhůř na tom byla chodidla. Lýtka to odnesla "jen" puchýři od popálení horkým pískem a pár škrábanci. Když zhodnotila škody, uvědomila si, že necítí bolest, která by odpovídala zraněním. To je asi Hádova zásluha, pomyslela si.

Největší lítost pocítila až při pohledu na šaty. Byly tak potrhané a propálené, že ani nejšikovnější z nymf je nedá do původního stavu.

„Řekl jsem, že máš zůstat ležet,“ ozval se znovu Hádes a po ložnici se rozeznělo řinčení kovu, jak přední i zadní plát brnění dopadly na podlahu. Leknutím sebou cukla a vzhlédla k bohu, který se zlehka usmíval. „Myslím to vážně, Mavis,“ pronesl klidně, ne výhružně.

Poslechla a lehla si zpět do měkkých polštářů. Hlavou se jí honily spousty myšlenek, při kterých se snažila nevnímat palčivou bolest svírající její chodidla.

„Svlékni se,“ zazněl další Hádův rozkaz. Hned je co si všiml dívčina překvapeného výrazu, dodal: „Otočím se.“ 

 

*

 

Přenášení se z místa na místo nebylo tím, co Prometheus ovládal nejlépe. Vždy přitom byl příliš nápadný – nadělal spoustu hluku a nepořádku okolo. Tentokrát "přistání" odnesl jeden z antických sloupů, který se sesul k zemi a tím rozvířil vrstvu prachu.

Athéna si smutně prohlížela chrám, který jí byl před staletími zasvěcen. Jeho slávu už ale dávno odnesl čas a trosky byly tím jediným, co zbylo. Pamatovala si honosné sloupoví, které podpíralo střechu, malby na stěnách i slavnosti, které se zde odehrávaly v době uctívání bohyně moudrosti a spravedlnosti.

Dnes byla střecha propadlá, sloupy od větru ohlazené a zkřehlé. Chrám byl vzpomínkou minulosti, která se marně snažila prostoupit do budoucnosti…

Vzhlédla k zatažené obloze. Hrůza, která svírá už půl Řecka, sem přijde patrně až později. Možná udeří ještě silněji, protože otec uvidí, co se tu bude dít… Přála si, aby oběť, kterou přináší, zaručila úspěch.

Prometheus stál celou dobu za Athénou. Dal jí par chvil, kdyby chtěla odstoupit od jejich dohody. Ale ona zjevně jen čekala, kdy už bude konec.

Copak si opravdu myslí, že s ní budu tak rychle hotov? pomyslel si.

Nemínil to bohyni usnadnit ze dvou důvodů. Tím prvním byla rozhodně sladká pomsta Diovi, a tím druhým byl fakt, že on bude první a jediný, kdo se dotkne Athény jako muž. Obojí mělo pro Promethea cenu zlata. Potichu vykročil k bohyni, která k němu stála zády a vzhlížela k nebi. Byl čas vzít si, co mu patří…

Ztuhla, když ucítila obrovy prsty uvolňovat sponu tógy. Jakmile látka klesla k Athéniným nohám, pevně zavřela oči. Poprvé v životě se jí chtělo plakat v návalu bezmoci, která ji začala pohlcovat.

Skousla spodní ret, když Prometheus konečky prstů zavadil o její zápěstí a poté jimi pomalu opisoval linii předloktí a paží. Pak se mozolnaté dlaně jako dva vějíře rozevřely na ramenou, kde na krátký okamžik zůstaly, než putovaly ke štíhlému sloupci krku.

„Jsi krásná,“ zašeptal přímo do jejího ucha a přitom pomalu dlaně spouštěl po Athéniných zádech až k zadečku. Jemně ho sevřel a s tichým smíchem pronesl: „Jako stvořená přímo pro mě.“

Athéna musela spolknout jedovatá slova, která se drala na jazyk. Bylo nutné tuhle potupu, zde v jejím chrámu, ustát s hrdostí. Nemínila padnout na kolena, i když věděla, že i k tomu ji nakonec Prometheus přiměje.

„Tak už si konečně posluž a přestaň to protahovat!“ procedila skrz zaťaté zuby, když se k obrovi otočila čelem.

Promethea zneklidňoval její přístup. Nešlo mu vyloženě o to, aby se bránila, ale taky nechtěl takový pasivní přístup. Nevnímal ji jako trofej, i když to tak mohlo působit.

Jedním jediným krokem překonal vzdálenost, která mezi nimi ještě byla. Prohlížel si linie, jejího obličeje, který vždy obdivoval. Jako kdyby se pokoušel vtisknout každičký detail do paměti. A navzdory tomu, že tu teď stála nahá, věnoval pozornost pouze té dokonalé tváři.

„Říkáš, abych si posloužil,“ zamumlal proti jejím rtům zamyšleně. Zhluboka se nadechl a pak jednu ze svých dlaní nechal sklouznout po jejím krku k ňadrům. Pod prsty cítil, jak na hrudní kost naráží srdce jako splašené, jak se jí zrychluje dech i to, jak se třese strachem.

Mučivě pomalým tempem sestupoval přes bříško až pod pupík, než znovu promluvil: „A co když ti řeknu, že se ti to bude líbit?“ Bedlivě sledoval, jak se Athéně rozšířily zorničky, když vyřkl otázku.

„Myslím, že na tom nezáleží,“ odpověděla rozechvěle, protože Prometheovy konečky prstů začaly klesat k jejímu klínu.

„Mně na tom záleží,“ řekl tiše a ostýchavě se sklonil k jejím rtům. Polibek byl až dětsky nevinný, přesto oběma zrychlil tep.

Athéna zalapala po dechu a instinktivně stiskla stehna pevně k sobě, čímž zabránila Prometheovým nenechavým prstům pokračovat ve zvídavých dotecích. Obr se tiše zasmál a vzal její obličej do dlaní.

„Zkus se trochu uvolnit,“ zašeptal povzbudivě. Na tuhle chvíli čekal tak dlouho, ale uvědomoval si, že se nesmí nic uspěchat. Nejde mu přece jen o jednorázové vítězství. Měla tak vyplašený pohled, když ji objal kolem pasu a přivinul blíž k sobě. 

Ztěžka polkla a přikývla.

Zas tak hrozné to být nemůže, když Ares s Afroditou tenhle "sport" provozují tak často, pomyslela si.

Ruce se jí třásly, když je pokládala kolem Prometheova krku. Chvíli se dívala do medových očí, které odrážely očekávání. Pak se vyhoupla na špičky a vtiskla mu polibek, který považoval za vroucí. Prometheus se usmál, když si ho posléze zvědavě prohlížela.

„No, to bylo-“ začal rozpačitě.

„Dokážu to líp!“ pronesla energicky a přitom upřeně sledovala jeho rty. Jakmile se odhodlala k jejich políbení, on nereagoval. Odtáhla se; zíral na ni s nečitelným výrazem v obličeji.

Je to jako umění boje! Jde o taktiku, prolétlo jí hlavou.

Jemně vklouzla prsty do hrubých vlasů, pootevřela ústa a jazykem přejela přes Prométheův spodní ret. Prometheus využil okamžiku a prudce se sklonil. Začal Athénu líbat s vášní a naléhavostí, kterou předchozí polibek postrádal. Za okamžik cítil, jak se k němu sama tiskne víc; jak ho dlouhými štíhlými prsty hladila po tváři a zlehka tahala za vlasy… Tohle bylo první malé vítězství, jenž si užíval plnými doušky.

„Jablko,“ zamumlal mezi polibky. Ruce nechal prozatím odpočívat na jejích oblých bocích a přitom palci opisoval křivku mírně vystouplých kyčelních kosti.

Bohyně se musela hodně soustředit, aby v dlaních zhmotnila rozpůlený plod. Prométheovy rty, které něžnými polibky opisovaly linii její čelisti a brady, působily velmi rušivě. Nakonec se ale povedlo a Prométheus se odtáhl. Přijal svou půlku granátového jablka a pozoroval, jak váhavě Athéna kouše do rudých semen. Jakmile polkla první sousto, zakousla se znovu a znovu… Prometheus ale začal věnovat víc pozornosti šťávě kapající z její brady na ňadra než vlastnímu jablku.

Athéna nevěděla, co se obrovi honí hlavou, a to nebylo v tuto chvíli dvakrát příjemné. I když musela přiznat, že jeho projevy náklonnosti hodnotila jako velmi příjemné. Najednou se jí zdálo pochopitelné, proč Afrodita v Areově přítomnosti byla jako vyměněná.

Prometheova fantasie pracovala na plné otáčky. Snažil se krotit instinkty, ale bylo čím dál těžší bránit se nutkání dotýkat se nahé bohyně. Zulíbal by každý centimetr jejího krásně zaobleného, měkkého a hebkého těla.

Ve chvíli, kdy temně rudá míza doputovala pod Athénin pupík, klesl na kolena. V dlaních stále ještě svíral její boky, když lačně olízl sladkou stopu zdobící podbřišek. Vzhlédl k Athénině tváři a k jeho úžasu, bohyně záměrně vymačkávala šťávu z jablka přímo na svá ňadra. Přes přivřená víčka pozorovala, jak se Prometheova horká ústa znovu tisknou k jejímu tělu a postupně ji kousek po kousku ochutnává.

Zatímco rty pomalu stoupaly výš po hrudní kosti, v dlaních jemně sevřel ňadra, která byla jako stvořená pro něj. Cítil sílící sevření ve vlasech, když jazykem laskal pevné růžové bradavky. Zvuky tichých stenů, jenž ho doháněly k šílenství, prozrazovaly Athénin souhlas s Prométheovým počínáním, které nebralo konce.

Moje. Jen moje. pomyslel si.

Jakmile začal líbat krk, zašeptala jeho jméno způsobem jako nikdo jiný předtím. Pak bez váhání zaklonila hlavu, aby mu umožnila lepší přístup k místům, které stále čekaly na jeho doteky. S potěšením hýčkala Prometheovy vlasy, když s blaženým výrazem vzhlížela k nebi, které už plnila těžká mračna. Bylo jí jedno, že Zeus vidí, co právě teď dělá. Bylo to hříšně příjemné a překvapivé! Připravovala se na hrubost a bolest, která k obrovi sedí. Nečekala, že by si mohla tělesné potěšení tak užívat.

Prometheus ji pevně objal a přitiskl blíž k sobě, když nedaleko zaznělo hromobití. Známka toho, že se Zeus plný hněvu blíží…

Něžnými polibky se dopracoval až k Athénině bradě, kde ho dělil jediný krok od růžových rtů. Usmál se, když v jejích očích zahlédl záblesk chtíče, srovnatelného se svým.

„Posloužil jsem si,“ oznámil tiše a v ten okamžik se ozval další mohutný hrom, který oba vrátil do reality. „A zjevně to posloužilo svému účelu,“ poznamenal, sledujíce blesky tančící na obloze.

„Vracíme se zpátky?“ zeptala se a v jejím hlase zaznělo zklamání.

„Mně to jako důkaz tvojí oddanosti stačí,“ pronesl zase s tím svým povýšeným výrazem v obličeji. „Ale později v tom budu rád pokračovat,“ dodal jemněji, když se Athéna zahalovala do tógy. Tak či tak, podle starého práva, byla teď jeho ženou. Byl by blázen, kdyby se spokojil jen s předkrmem a dezert přenechal jiným.

Fáze jedna splněna, pomyslel si. Naposledy s triumfálním úšklebkem vzhlédl k bouřkovému nebi, než se přemístili zpět do domku v zahradnictví.

 

 

*

 

Filippos se posadil do ratanového křesílka v dívčím pokojíku. Rozhlížel se po malé místnosti, která byla plná knih, plakátů s metalovými kapelami a podivných květin. Bylo to velmi netypické prostředí pro mladou bohyni jara.

„Můžu se vás na něco zeptat?“ řekl skoro šeptem Filippos, který pořád nemohl uvěřit tomu, s kým se právě setkal.

„Jasně,“ přitakala dívka, která se přehrabovala ve skříni.

„Vy jste vážně-“

„Bohové?“ dokončila za něj; vylezla ze skříně a usmála se. „Jestli chcete důkaz, tak pojďte za mnou,“ vyzvala ho a vlezla zpět do almary.

Filippos chvíli váhal, než vstal a přistoupil k otevřenému šatníku. Dívka se zjevně ztratila kdesi za pověšeným oblečením.

„Tak kde jste?!“ ozvalo se tlumeně z útrob skříně. Filippos rozhrnul kabáty a v tu chvíli se mu naskytl pohled do kruhové místnosti obložené starými cihlami. Kore stála uprostřed s baterkou v ruce a čekala, dokud smrtelník nevkročil dovnitř.

„Dejte mi ruku a držte se,“ řekla tiše.

Jak se Filippos chytil, jednotlivé cihly začaly bez hluku padat na zem a ihned se měnily v dým. Postupně odhalovaly podivnou potemnělou místnost, až nakonec ukázaly Hádův trůní sál v celé své temné kráse.

„Vítejte v Podsvětí, pane Stavrosi,“ zahlaholila Kore.

 

*

 

Hádes ztuhle stál čelem ke zdi a snažil se z mysli vytěsnit představy, které mu zvedaly krevní tlak. Ztěžka polkl, když zbytky Maviných šatů s šustěním dopadly na mramorovou podlahu. Zhluboka se nadechl, aby nepromluvil o oktávu výš, a pak ukázal na druhou stranu pokoje.

„Za těmi dveřmi je pro tebe připravená lázeň,“ oznámil velmi tiše. „Nymfy se o tebe postarají.“

Jen co domluvil, slyšel rychlé cupitání bosých nohou a cvaknutí dveří.

Oddychl si a čelem se opřel o chladnou kamennou zeď. Než vůbec mohl začít přemýšlet o tom, jak nefér je, že Mavino tělo ošetřují nymfy, vtrhla do ložnice Hekaté.

„Teď jsem to slyšela!“ oznámila mu rozrušeně. „Je v pořádku?“

„Jen drobná zranění,“ odpověděl Hádes unaveně. „Nymfy pro ni připravily koupel z ambrózie. Mělo by se jí hned ulevit.“

„Alespoň, že tak,“ oddychla si bohyně.

„Jak to vypadá s Diem?“ nadhodil Hádes, aby změnil téma. Přesto se mu ale nedařilo vytěsnit představu nahé Mavis z hlavy.

„Nahoře začínají bouře.“

Hádes pokýval hlavou a vyhrnul si rukávy tuniky až k ramenům. „No, takže jde vše podle plánu…“ prohlásil a vykročil ke koupelně.

„Počkej!“ zarazila ho Hekaté. „To tam chceš jít?! Vždyť je nahá!“

„To předpokládám,“ pronesl s povytaženým obočím. „Neznám nikoho, kdo by se koupal v brnění.“

 

*

 

Na zemi…

Silná bouře začala mučit město sotva před půl hodinou a už stačila páchat škody. Nebe bylo ocelově šedé a s železnou pravidelností jej osvětlovaly blesky. Pod náporem silného větru se ohýbaly koruny stromů a po chodnících i silnicích se valila voda, kterou nedokázala pohltit kanalizace.

Bohové v zahradnictví sledovali s útrpnými výrazy apokalyptický výjev z rukou mistra bouří. Ještě nebyla vhodná chvíle zasáhnout, protože museli počkat na spojence z Olympu.

„Jak dlouho chcete ještě čekat?“ zeptala se nervózně Demeter.

Prométheus se významně podíval na Athénu, která upřeně sledovala dění na obloze. Její oči byly rozšířené údivem, ne děsem jako u Demeter.

„Drahá?“ tiše promluvil obr k Athéně, která na něj upřela pohled. Zarazil ji způsob, jak něžně znělo toto oslovení, i odraz v medových očích. Jako by měl o ni strach.

„Chceš ještě čekat, Athéno?“ zeptal se jí Prometheus a jeho obočí se zvlnilo ve stínu starosti.

Zavrtěla hlavou, než odpověděla. „Už není čas. Držme se tedy tvého plánu.“

Obr souhlasně přikývl a vnitřně se připravoval na hovor s nekompromisním vládcem Podsvětí.

 

*

 

Hádes seděl na okraji vany s bílého mramoru, která ostře kontrastovala s šedočerným okolím. V levé ruce jemně svíral Mavin kotník a pravou vtíral do kůže olej z ambrozie.

Děvče ani nedutalo, jen pozorovalo, jak se s každým pohybem na jeho paži vlní svaly. Lázeň, která ji uvolnila a zmírnila bolest, byla příjemná, ale Hádovým dotekům se nemohla rovnat.

„Šmírovals mě, když jsem se svlékala?“ zeptala se ho s lehkým úsměvem.

„Byl jsem k tobě otočený zády,“ odpověděl pobaveně.

„Ne teď, ale tam nahoře… U mě doma,“ upřesnila a přitom sledovala, jak se jeho tenké rty stočily do úsměvu. Najednou se ta kamenná tvář změnila v až lidský obličej, v němž zářily stříbrné oči.

„Takže jo!“ zvolala se smíchem, který byl pro Hádovy uši nestárnoucí melodií. Chtěl by ji takhle vidět a hlavně slyšet pořád.

„Nedíval jsem se,“ ujistil ji, když se smích začal vytrácet. Dál něžně hladil její lýtko, když pokračoval: „Ale skoro každou noc jsem seděl u tvé postele. Poslouchal jsem, jak klidně dýcháš, jak spíš… Aniž bys viděla, jak moc sis mě podmanila a v co mě cit k tobě proměnil. Muž usilující jen o moc, se najednou stal věcí minulosti.“

Mavis se na Háda ohromeně dívala. Necítila sebemenší znepokojení, nebo odpor. Spíš naopak! A přitom jak už stačila vládce Podsvětí poznat, věděla, že musel překonat sám sebe, aby takhle otevřeně mluvil.

„Lhal bych, kdybych tvrdil, že na mě nemáš vůbec žádný vliv, Mavis.“

Už viděla změnu, kterou Hádes prochází v její přítomnosti. Jako kdyby to byli dva rozdílní muži, když s odstupem času může porovnat jeho chování tehdy v pokoji a teď. 

„Už jsi přemýšlela o mé nabídce?“ zeptal se tiše, když dlaní přejížděl po holeni. Užíval si přitom teplo její kůže a vůni smrtelnosti, která díky horké lázni naplnila celou místnost.

„Nebyl čas…“ odvětila klidně. Ty lícní kosti a čelist! Prolétlo jí hlavou.

Hádes pomalu ponořil Mavinu nohu zpět do narůžovělé vody. Sáhl po druhém kotníku a opakoval s ním stejný rituál.

„Ani u té brány jsi na okamžik nezapřemýšlela?“ vyptával se dál, když prsty přejel po podkolení jamce.

Lhala by, kdyby řekla ne. Ale nemá v povaze vzdávat hru těsně před koncem. Právě v tomhle okamžiku může ještě hodně získat.

Když Hádes spustil nohu pod hladinu, přisunula se k němu blíž. Jejich nosy se skoro dotýkaly, když Mavis promluvila.

„Každý den jsem v kontaktu se smrtí. Nejsem si jistá, jestli se chci stát její manželkou,“ řekla tiše.

Hádes se mírně předklonil, víc ani nepotřeboval k tomu, aby mohl své rty otřít o její. „Já ale nejsem smrt. To je Thanatos. Já jsem ten, co vládne mrtvým,“ zašeptal.

Dech mu uvízl v krku, když cítil, jak sevřela jeho spodní ret ve svých. Vlhkou dlaní přejela po Hádově tváři, ale on zůstal nehybný. Se zavřenýma očima čekal, jestli Mavis udělá další krok. Usmála se a zkusila se vkrást do jeho úst…

Okamžik intimity však rozbilo divoké zaklepání na dveře koupelny. Hádes zavrčel a Mavis se stáhla zpět do původní polohy.

A pak vešel Charón a hned začal divoce gestikulovat. Hádes převozníka chvíli nechápavě pozoroval.

„Zatraceně! Přestaň na mě řvát, nejsem hluchej!“ rozkřikl se na převozníka, který na chvíli ztuhl a pak koketně mávnul na Mavis.

Celou zprávu tedy zopakoval pomaleji, bohužel Hádův žraločí výraz to nezměnilo.

„Ať počkají v trůnním sále!“ přikázal podrážděně bůh kostlivci, který nemohl spustit z Mavis oční ďůlky.

„Nebuď na něj takový,“ vložila se do toho Mavis. „Jen dělá svou práci.“

Jakmile Charón za sebou zaklapl dveře, Hádes se neočekávaně sehnul zpět k Mavis. Prsty propletl rudými vlasy a pevně přitiskl rty na její. Vydala překvapený přidušený výkřik, ale bez přemýšlení si boha přitáhla blíž a polibek prohloubila. S radostí opětoval vášeň, ale musel myslet na své povinnosti.

Když se s přemáháním odtáhl, neubránil se úsměvu. Mavis byla zadýchaná, zorničky měla rozšířené a její tváře byly růžové. Pohladil její tvář kloubky prstů a spokojeně pronesl: „Řekni mi ano, poupátko. Víc nežádám.“ Pak se zvedl a odešel.

Samoty si ale užívala jen pár chvil, než znovu vešly nymfy. Jejich štíhlé bledé ruce byly obtěžkané měkkými osuškami a především novými šaty.

 

*

 

Filippos poslušně následoval Kore klikatými chodbami zámku. Jak si všiml, dívku tu místní dobře znali, jen jí říkali Persefono.

Žena zralého věku, která se představila jako Hekaté, k ní přistupovala skoro jako k dceři. Ptala se jí na kdejaké hlouposti, včetně toho, jestli přijede začátkem listopadu na studijní prázdniny jako každý rok.

„Strýček je obvykle v pracovně,“ přerušila tok nesourodých myšlenek, které se Filliposovi honily hlavou. „Celé dny se probírá spisy a knihami. Určitě chce Mavis se vším seznámit, takže jdeme určitě na jisto!“

Persefona se zastavila před mohutnými dveřmi zdobenými zlatem. Ovšem ve chvíli, kdy chtěla uvést smrtelníka, oba zůstali strnule stát na chodbě. Donutil je k tomu minimálně tlumený hovor, který vycházel zevnitř.

„Hmmm, to je ale pěknej kousek!“ ozval se ženský hlas s chichotáním.

„To mi říká každá,“ odvětil muž pyšně.

„Můžu ho potěžkat?“ zeptala se zvědavě.

„Jistě, ale drž ho jemně... Tak, to je ono!“

Než Persefoné stačila Filippose zastavit, už sahal po klice a bez klepání vtrhl do místnosti.

„Ty hnusnej chlíváku!“ vykřikl, ale okamžitě zkoprněl.

Zaprvé místnost připomínala víc kovářskou dílnu, než pracovnu s archivem. A za druhé, dvojici, kterou Filippos podezíral z nemravností, tvořil drobný chlapík s rozjívenými vlasy a žena držící v ruce velké kladivo, jejíž tělo od pasu dolů tvořil dlouhý hadí ocas.

Poslední, co Filippos slyšel předtím, než se sesunul k zemi v mdlobách, byla mužova obhajoba: „Ne tak nahlas! Nemusí to o mně každý vědět.“

 

*

 

Hádes, který seděl na trůnu, přísně shlížel na Athénu, Demeter a Promethea. Jeho černostříbrná zbroj vzbuzovala i v arogantním obrovi respekt, ale ze všeho nejvíce návštěvníky děsil mocný dvojzubec, který Hádes pevně svíral v pravé ruce.

Bohyně i obr tušili, že vládce Podsvětí jejich žádost nepřijal s jásotem. Hádovy oči během několika vteřin přešly ze světle šedých do nejtemnější černé.

„Takže vy chcete, abych Dia zastavil já!“ zahřměl Hádův hlas; postavil se a tím jeho majestátnost získala ještě větší váhu. „Jak jistě víte, já se do světa zásadně nepletu! A pokud chce Olymp ukázat smrtelníkům svou moc, tak ať tak učiní.“ Udeřil dvojzubcem o zem a v tu chvíli se otevřely dveře do trůnního sálu. Dva stíny stráží vešly dovnitř a očekávaly rozkazy.

„Odejděte, dokud je čas!“

„Bratře, prosím!“ vykřikla v zoufalství Demeter. „Nenech svou zášť vůči Olympu-“

„Mlč!“ obořil se na sestru, aniž by si vyslechl její slova. Neměl náladu na hlouposti v podobě sentimentálních řečí.

Ani boží vztek nezastavil Prométhea, který hodlal vládce přesvědčit. Rozhodl se promluvit, i kdyby to měl být jeho konec! „Zapomněl jsi na věštbu, kterou znám pouze já.“

Obr přilákal Hádovu pozornost, ale ještě neměl vyhráno. Vládce se opřel o dvojzubec a lehce kývl na Promethea.

„Diovo počínání zahubí nejen smrtelníky, ale i nás. Veškerá realita bude rozervána prvotním božstvem a vše bude ztraceno. Pokud nám pomůžeš-“

„Pomůžu?“ zeptal se Hádes výsměšně. „A jak?“

„Můžeš ohrozit nesmrtelnost bohů. Máš přece k dispozici i jejich hodiny života, ne?“

Hádes s kamenným výrazem pomalu sestoupil z trůnu až před Promethea. Ušklíbl se a sykl: „Mám k dispozici i ty tvoje, tak važ slova!“

„Mně na ničem nesejde, Háde,“ odvětil Prometheus hrdě. „Ale ty už máš co ztratit,“ řekl a jeho medový pohled sklouzl do rohu místnosti. Hádes se ohlédl a spatřil Mavis, jejíž oči byly zalité slzami. Patrně slyšela celý hovor…

Pomalu vykročila k vládci Podsvětí a přitom se upřeně dívala do jeho temných očí, které rychle bledly. Celý jeho výraz byl něčím mezi překvapením a lítostí.

Zastavila se krok před Hádem a tiše pronesla: „Tam nahoře mám rodinu a přátelé. Zastav to a já řeknu ano. Prosím.“

Hádovo obočí se zvlnilo v nepochopení. Teď stál před rozhodnutím, které pro něho nebylo lehké.

„Musíš se rozhodnout mezi tím, koho miluješ a svými železnými zásadami,“ ozval se Prometheus, který bedlivě sledoval Hádovu reakci.

„Prosím,“ špitla znovu Mavis. „Jestli ke mně cítíš jen zlomek toho, cos říkal… Udělej to pro mě.“ Vzala jeho tvář do dlaní a šeptem dodala: „Pro nás.“

Hádes na okamžik pevně zavřel oči a poté přikývl. 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Shine of Darkness 9. Diova slabina:

15. balu
22.03.2015 [11:48]

Kdy bude další další díl už se těším na pokračování (

14. lodvarcz
20.03.2015 [20:13]

Jako já nevim mno ale měsíc se mi zdá už hodně dlouho Emoticon ... proím přidej další díl. Emoticon Emoticon Emoticon

13. .:,
18.03.2015 [18:41]

Netrpělivě vyhlížím další díl, jsem docela hodně zvědavá jak se to vyvine. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. FantasyNikol přispěvatel
10.03.2015 [19:05]

FantasyNikolNádhera! Emoticon Těším se na další kapitolu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. vw
21.02.2015 [10:16]

A kdy by asi mohlo být to "brzy"? Jsem totiž hodně zvědavá jak se ten armagedon a a romanca vyvrbí. Píšeš naprosto skvostně. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Pulsar přispěvatel
18.02.2015 [21:22]

Pulsar@ lordvarcz : No, vzhledem k tomu, že už zbývají poslední dvě kapitoly, tak je dodám již brzy Emoticon Jsem ráda, že se ti to líbí Emoticon

9. lodvarcz
18.02.2015 [21:02]

Zase super díl! Emoticon Emoticon Líbí se mi jak se vyvíjí příběh i humor. Emoticon Emoticon Emoticon Určitě brzo přidej další díl, moc se těšim. Emoticon Emoticon Chtěla bych se zeptat jestli tyto povídky budou vycházet pravidělně (samozřejme vím že to nepujde kdyz budeš mít zkouškový. Dík Emoticon

8. siruka
17.02.2015 [12:54]

bomba tak to nema chybu uz se tesim na dalsi dil Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Carol1122 přispěvatel
17.02.2015 [8:30]

Carol1122Teda páááni Emoticon Emoticon Emoticon Jako Prometheus a Athéna? Vážně? Emoticon V životě by mě tenhle páreček nenapadl, ale v tvém podání to bylo skvělý Emoticon Emoticon Moc se mi líbily ty popisy scény... ta trocha erotiky byla prostě skvělá Emoticon
Ohledně Háda a Mav - to bylo tak neskutečně kouzelný a sladký Emoticon Emoticon Takže mu konečně propadla? Emoticon
A Mav tatínek to teda trochu zabil Emoticon Už si představuju, až se setkají Emoticon
Byla to skvělá kapitola, moc se těším na další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Makyna
16.02.2015 [20:07]

Super ze si pridala dalsi dil Emoticon Libi se mi ze se uz Mavis sblizuje s Hadem Emoticon Tesim se na dalsi dil Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!