Story of Luminia Fire Ignis - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Promiňte za dlouhé čekání. Měla jsem toho hodně.

Fire se dozví svoji práci a popovídá si s Arcusem. Doufám, že se bude líbit.

02.10.2012 (19:00) • Lunabell • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1055×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

2. kapitola

„Co není možné?“ Optal se. uvědomila jsem si, že na něj koukám, spíš zírám. „O pardon… já… já obdivovala ten obraz… vypadá, jako… jako vaše dokonalá kopie.“ Přimhouřil oči a přistoupil blíž. „Tak to vám děkuji. Mimochodem přeslechl jsem vaše jméno.“ „Neřekla jsem ho.“ Pohlédl na mě přísným výrazem. Zasmála jsem se. „Tak tedy já jsem Fire a mohu znát vaše princi?“ pousmál se. „Jmenuji se Victus. Pro vás, ale pan nebo princ.“ „Mohu se tedy princi zeptat, co je má práce?“

Podivné, nejdříve je milý a hned potom zas chladný? Co mu je? „Jistě, vaše práce. Budete má služka. A teď vás zavedu do vašeho pokoje.“ Prošel okolo mě a ve světle ohně jsem viděla popálenou kůži. Chtěla jsem se jí dotknout, lákalo mě to. Šla jsem pár kroků za ním a sledovala, kam jde. U vedlejších dveří se zastavil a otevřel je dokořán. Vešla jsem za ním a kochala se nábytkem v místnosti. „Vím, že je to pro služky až moc přepychové, ale ty pokoje jsou propojené, takže vás nebudu muset hledat všude, když něco budu chtít. A mimichodem nesnažte se utéct.“ Oznámil a povýšeně odkráčel do svého pokoje.

Padla jsem únavou na lože, ale nedařilo se mi usnout. Něco mě hřálo na prsou. Ó ano ten medailon. Vytáhla jsem ho z výstřihu a prohlížela si jej. Byl… byl… magicý. Cítila jsem z něj určitou sílu už ve vesničce, ale zde. Zde byla ta síla větší. Schovala jsem jej zpět.

Někdo zaklepal. „Ano?“ vysoká postava vešla a zavřela dveře. „To jsem já, Arcus. Neruším vás?“ Vyhoupla jsem se do sedu. „Ne, nerušíte mě.“ Odpověděla jsem a mile se usmála. Došel až k mé posteli a začal si mě prohlížet.pokusila jsem se mu dostat do myšlenek, ale nešlo to. Proč? Vymrštila jsem svůj nechápavý pohled k němu. Jen se tak vědoucně usmál a jeho blok povolil.

Takže ty umíš číst myšlenky? To umí málo lidí. Zatím jsem, ale nepotkal dívku s touto schopností. Dám ti radu. Victus je jedním z mála co to také dokáží. Dávej si na něj pozor. Jo a já? Já číst myšlenky neumím, jen je dokážu blokovat, proto vycítím, když mi někdo leze do hlavy a cítím ho do té doby dokud neodejde… Prosím. Odejdi. Není to zrovna příjemný pocit.

Přikývla jsem a opustila jeho mysl. „Děkuji ti. Jak už jsem říkal není to příjemné.“ Měl pravdu. Znala jsem to sama. „Také jsem to párkrát zažila.“ Kývl, že chápe.

„Vy magii ovládáte?“ „Jistě. Magii ovládám, ale jen oheň a to pouze ze zdroje. Má magije je slabá.“ Udiveně jsem se na Arcuse dívala. Žádná magie není slabá. Pokud se cvičí. „Žádná magie nemůže být slabá. I když ovládáte oheň ze zdroje. Já… mohu vás učit.“ „Učit magii? Učit ovládat oheň. Ty ovládáš oheň?“

Odhrunla jsem si vlasy z levého ucha a čekala až se v Arcusových očích zableskne poznání. Netrvalo dlouho a pochopil, co znamená ten omotaný drak okolo mého ucha. Amulet dračího ohně. „Páni ty musíš být asi mocný mág. Bude mi ctí se od tebe učit.“ Usmála jsem se na něj. „Mohla bys prosím zapálit krb? Totiž je mi trochu zima.“ „Jistě“ zněla má odpověď. Podívala jsem se na krb a představila si, jak se jiskřičky plamene zažehávají a rodí se v nádherný plamenný tanec. O chviličku později se to stalo skutečností.

Pozorně jsem si ho prohlédla. Byl okouzlený mocí. Připadal mi až příliš povědomý. Sem, na toto místo mi nezapadal. Nedalo mi to a musela jsem se zeptat. „Odkud vlastně jste? Nebo spíše, jak jste se seznámil s princem?“

Nevědomky sebou trhl a dodal, „to ti povím někdy jindy magická, Fire. Teď se prospi a připrav se, Victus je velmi náročný.“

Autor: Lunabell (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování