OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo ve dne, tma v noci - part 1

10.12.2012 (19:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1041×

× × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × ×  

Každý hrad ukrývá své vlastní tajemství.
Každý pokoj v něm kyne neřestí. Ovšem… každý, který dveřmi do něj vejde… strach jej snese do doby temné.

Smuteční vrba plazící se zemí a výše po zrezivělé bráně skrývá za svojí podstatou už roky nenavštívené místo. Kratičký mramorový most vedoucí přes bublavý vodní příkop vede neznámo kam. Cesta seskládaná z malých kamínků a štěrku vede na rozcestí dvou cest. Nic není takové, jaké se zdá.

Pokus si troufneš, vyber si tu správnou z cest…

…

Malá beruška právě přiletěla na ceduli s šipkou vlevo a vpravo. Jelikož letěla ze země, kde by se kraj krásou vyrovnal nebeskému ráji, pokračovala v cestě vpřed.
Z letního podnebí se tak dostala do podzimního. Stromy zde nebyly rozkvetlé, nečišel z nich život; tyto křičely o pomoc. Tak strašně moc by si přály být na druhé, dobré straně. Tak stejně vzlykaly i černé růže, které byly seschlé a křehké jako malé novorozeně.

Beruška přiletěla na jeden z listů právě oné květiny. Když opět vzlétla, celý shnilý květ padl k zemi hned vedle mrtvého rozkládajícího se hada.

Několikrát přeletěla zahradou, až se dostala k místu, kde po levé straně byl vchod do hradu a po pravé desítky náhrobních kamenů, které neměly ničí jména.
Několikrát nožkama změnila směr letu, až se nakonec dostala ke dveřím. Usadila se na mohutnou kliku a dírou pod klíčovou dírkou prolezla dovnitř.
Její červené tělo svítilo ve světlých stínech kolem, jako světlo ve tmě. Stala se tak na pouhý okamžik malou lucerničkou.

Beruška se posadila na kulatý železný ovál, který ukončoval zábradlí na širokém schodišti. Než mohla ale opět vzlétnout, něčí ruka ji rozdrtila. Ruka patřila dívce. Dívce s fialovýma očima, růžovými ústy, fialovomodrými vlasy a ve fialových zdobených šatech.
Zvláštní na této jediné obyvatelce hradu bylo to, že vždy, když vyšla z hradu do tesknící zahrady, změnila se na hnědovlasého chlapce oděného do roztrhaných bledě oranžových šatů bez bot.
Dalo by se říci, že ON byl její více se usměvavá stránka. On alespoň měl volnost pohybu, který jí byl odepřen.

I když byli oba zavřeni v jednom těle, nikdy spolu nemluvili, i když o sobě věděli. Každý z nich měl vždy dvanáct hodin ze dne čas pro sebe.
Ona nesměla nikdy ven a on nikdy dovnitř.
I když byli u sebe tak blízko, byli i tak daleko.

Příčina, která spojila tyto dvě odlišné osoby do jediné, byla uzavřena do věty, na kterou nevěděl ani jeden odpověď:

Prokletí, jenž svázalo rozličné dvě duše do dvanácti hodin, přeměnou vyváží stopy mrtvých, které svět uzavřel do dvou cest ze světa živých.

× × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × × ×  

VALERIE

RAVARAS   

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo ve dne, tma v noci - part 1: