Volání noci - 21. kapitola a Epilog • OurStories.cz ~ naše povídky

21. kapitola a Epilog
Konec a Happy End
Kapitola věnována všem mým věrným čtenářům
Vaše Petronka91

21.07.2013 (14:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1674×

21. kapitola

„Jsem tak na tebe hrdý, že mi povineš dítě,“ hladil ji majetnicky Sebastian a obličej jí poséval polibky. „Miluji tě, Auroro, jsem tak rád, žes před několika týdny přijela sem a že jsem tě přijal do Bestie. Prosvítila jsi mi nebe a bez tebe už můj život nemá smysl. Dáš mi dítě a seš moje družka. Miluji tě nadevšechno na světě,“ postavil se, aby zároveň poklekl na koleno, a z nočního stolku vyndal sametovou krabičku. „Miluji tě, Auroro Jensonová, vezmeš si mě?“

Aurora byla dojatá, tak moc ji miloval. Vzpoměla si, jak handrkovali, pošťuchovali, a stejně chce ji. Holku, která změnila všechno. S naprostou jistotou věděla, že ho miluje, ale vzít se? To pro ni bylo až moc velké rozhodnutí a musela ho plně zvážit.

Sebastian jen tiše čekal. Rory viděla v jeho očích strach, že řekne ne. Klečel tady před ní a vše jí vysvětlil. Stále čekal na její odpověď.

Sakra, a co má zvažovat? Že ji miluje alfa? Nebo to, že je těhotná? Ne. Je těhotná se svým druhem, který pro ni znamená všechno.

„Ano, vezmu si tě, Sebastiane. Ano,“ odpověděla hrdě. Sebastianovi to ale asi ještě nedošlo, protože stále klečel a asi nic nevnímal. Aurora si k němu přisedla a objala ho. „Sebastiane?“ zašeptala mu do ucha. „Řekla jsem ano.“

Konečně projevil náznak toho, že už tomu rozuměl. Silně ji k sobě přisknul a objal. Nasadil jí prstýnek, který byl po jeho matce. Byl v bílém zlatě. Starožitně vyřezávaný do čtverce s kosočtvercem uvnitř s diamanty.

Postavil se i s Aurorou a zatočil se s ní, ona vypískla, ale musela se smát. Tolik věcí se jí honilo hlavou. Tolik, za pár hodin, vlastně minut, když se to tak vezme. Přeci jen, byla velmi šťastná.

* * *

Byly to už tři týdny, co je zasnoubená a co ví, že je těhotná. A za pár okamžiků jí čekala velkolepá svatba. Samožřejmě, že Sebastian vše uspíšil. Byl velmi staromodní a nedovolil, aby se jejich dítě narodilo do nemanželství, i když Aurora s tím neměla problém. No, tak by se vzali pak, ale udělala mu tu radost, a tak s Irinou a s dalšími ženami ve smečce dokázaly svatbu naplánovat už jen za jednadvacet dní. Nejvíce ji ale štvalo, že šaty se musely ušít na míru. Už teď vypadala na čtvrtý měsíc. Nechtěla Sebovi přidělávat starosti, že se nevejde do svatebních, a tak řekl ať si je nechá ušít. Že to stálo něco, ale netušila ani kolik. Nikdy to Auroře nechtěl říct. Prý se to nemá říkat. Houbeles, nemá říkat.

Pak přišla další rána, nebo radost? Max se to dozvěděl mezi prvními. No, vlastně druhými. Nejdřív to veděli Sebovi vlci. A co ten na to? Za šestnáct hodin jsem tam. Sice Sebastian Rory uklidňoval, že to vezme v pohodě a nic se jí nestane. Jak ji překvapilo, že měl nakonec pravdu.

Přišel Max i s Wesley a Masonem. Všichni tři se tvářili jako bohové pomsty. Jediné, co ale Max řekl Sebastianovi, je: „Doufám, že už plánujete svatbu!“ A když vlastně mu to odkývali, tak rozevřel náruč a popřál jim mnoho štěstí a gratulace. A Mason s Wesley se Auroře hned vysmáli, prý sotva se zabouchne a hned je zbouchlá. Pitomci, řekla si hned Rory pro sebe.

Will nakonec přijal pozvání na svatbu, ale omluvil se, že nemá doprovod a taky, že čas je moc brzy. Když mu ale řekla, že svatba se koná od dvou, tak nakonec přijal. A Aurora mu i nakonec dohodila jednu spolužačku ze střední, která je velmi milá a tak nějak ulítla na fantasy literaturu. Takže Aurora doufá, že to aspoň mezi nimi klapne.

„Au,“ zapištěla Aurora. Právě ji Irina trošku rozšiřovala šaty na bocích a píchla ji jehlou do zadku. Poslední úpravy. Make-up má hotový, vlasy taky, ale ještě se neviděla ani v zrcadle.

„Zlato, promiň, nechceme, aby ti šaty tlačilo,“ řekla Irina svým ruským přízvukem. Už se mimochodem velmi zlepšila v angličtině, jen se někdy zadrhává. Moment, tlačily šaty. Už zase přibrala. To není možný, vždyť včera měla zkoušku šatů a řeklo se jí, že je to akorát, a dneska? Zase přibrala. No, co by se taky divila, když tak pořád jí.

„Už to bude, jinak zmeškám vlastní svatbu,“ nervózně řekla Rory. Docela se bála, ale ne svatby, ale jak bude vypadat před tolika lidmi-vlky. Strašně moc milovala Sebastiana a on jí, samozřejmě. Vše, co jí viděl na očích, jí splnil. Vyjma milovaní. Byla, tak říkajíc, nadržená, ale prý za to mohly těhotenstké hormony. Sama neví. Má prý počkat do noci. Ale to je až za deset hodin. Koukla na hodiny, už byly dvě hodiny, nejvyšší čas.

„Hotovo!“ vykřikla Irina a vtom někdo i zaklepal na dveře.

„Můžeme?“ optal se Max a podíval se na Rory. „Moc ti to, dceruško, sluší,“ vyslovil svou poklonu a Aurora se začervenala.

„To tak, ještě jsem se neviděla, ale stoprocentně vypadám jak balon,“ odřekla mu frázi, kterou už říkala za poslední dny tolikrát, že ani sama nemůže spočítat kolikrát.

„Tak se podívej,“ ukazála Irina na zrcadlo a Aurora sama vzdychla. Krásně čistě bílé šaty jí lemovaly prsa. Směrem dolů se jemně kopírovaly kolem jejího trupu a přes břicho se rozšiřovaly až dolů. Na nohou měla sandále na kratičkém podpatku s pásky. Vlasy měla v drdolu a ze stran jich pár pramínků padalo vlnitě dolů. Závoj měla dlouhý až ke kolenům. Dokonce nebylo poznat, že je těhotná. Hurá.

„Páni,“ vydechla Rory.

Max se postavil před ni a nastavil jí svou ruku. Ochotně přijala a vyšli pomalým krokem dolů po schodech kostela. Ano. Svatba byla plánovaná v kostele v Hammontnu. Nejdřív družičky a nakonec ona. Pořádně se nadechla a pomalu vydechla.

„Pravou nohou, zlatíčko,“ poradil jí Max, a když začal svatební pochod, rozevřely se dveře a vykročili. Když vzhlédla a uviděla Sebastiana, všechna nervozita jako kdyby vzala nohy ramena a utíkala pryč. Rozbušilo se jí srdce. Sebastian se tomu trošku pro sebe zasmál. Teď věděla, že je to ta správná věc.

Max předal něvěstu ženichovi se slovy: „Starej se o ně jako o svůj poklad.“

Když Sebastian sebejistě řekl knězi to krásné ANO, nešlo jinak odpovědět, než taky ANO. Po celý obřad se Auroře díval do očí a nic jiného neviděl. Jen ji. Svou milovanou.

„Polibte nevěstu,“ ozvalo se od kněze. Polibek to byl opravdu jiný než ostatní. Takový, že už nikdy nebudou mít dost. Tak jemný a zároveň plný příslibů.

Na oslavě to bylo krásné. Rozkrájení dortu, společné fotografování společné krmení a přípitek. Samozřejmě, že všichni pili šampus a ona džus. Společný tanec byl přenádherný. A mezi Willem a Jenny (Aurořinou spolužačkou) to přeci jen zajiskřilo. Sama pro sebe se musela Rory usmát a jako by Sebastian věděl, na co právě myslí, se ohlédl po těch dvou a mrkl na Willa, a ten mrknutí oplatil.

Sebastian se sklonil ke své ženě. „Jsi přenádherná, a ani nevíš, jakým jsi mě udělala šťastným, že jsi řekla ano a že mě chceš za svého muže.“

„Blázínku,“ odpověděla mu se smíchem Aurora. „Proč bych tě neměla chtít? Miluji tě a jsem s tebou šťatsná. Čekáme dítě a mám konečně rodinu, která mě miluje.“ S láskou ho políbila a on ji jemně pohladil po jejich bříšku.

„Moc tě, Auroro, miluji.“

Epilog

Po třech letech.

Právě se slaví třetí narození prcků. Ano, prcků. Čtete dobře. Asi tak týden po svatbě se zjistilo, proč tak Aurora rychle přibírá a roste. Čekali totiž společně se Sebastianem dvojčátka.

Kluka a holčičku. Celá smečka se radovala. Porod byl pro Auroru velmi těžký a Sebastian se samožřejmě za všechno omlouval. I když neměl za co. Aurora mu to taky při kontrakcích pěkně vytmavila.

„Ještě jednou se omlouvíš a prorazím s tebou támhletu zeď za tebou.“ Smečka se tomu zasmála, ale Sebastianovi to přišlo líto, a tak ji radši podporoval.

Po úporných hodinách přišli na svět Eric a Christina. Po půl roce, když děti spinkaly, přišla Rory se Sebastianem do dětského pokojíčku a oněměli. Nespala tam to totiž miminka, ale vlčátka. Sebastian se tomu zasmál, ale Auroře to do smíchu nebylo. Vylekala se na první pohled, ale pak se taky usmála.

Narozeniny, a k tomu dvojité.

„Mamí, mamí, mamí!“ hledali svou maminku Eric s Chris. Aurora právě dodělávala poslední svíčky na velkých dortech, a tak pro jistotu vyšla s kuchyně.

„Copak, vy moje lásky?“ ptala se svých dětí. „Kdepak je tatínek?“ Chris jí při tom skočila do náruče, a tak si ji vyzvedla trošku blíž.

„My nevíme,“ odpoveděl smutně Eric dole. Měli si totiž zahrát s ostatními na hry.

„Jo, utekl nám,“ zašišlala malá Chris.

„Ale nepovídejte. Vždyť támhle k nám přichází,“ ukazála směrem ke schodům Bestie.

Když k nim došel, okamžitě si vzal na ruce jak Erica a Chris z Auřina z náručí. „Prcci, co jsme si říkali o tom, že teď lézt na maminku nemáte?“ řekl na oko přísně a druhé vážně.

„Že maminka má v bžíšku našeho malého blášku nebo sestčičku?“ řekla nevinně Chris.

„Tak, tak, správně, a proto nesmíte na mamču skákat a nechat se nosit na rukou,“ a dal obou svým dětěm mlaskavou pusu. „A co se říká?“

„Plomiň, maminko,“ řekli oba na stejno.

No, a je to venku. Ano, Aurora je zase těhotná, sice ani neví, kdy se jim to zadařilo, ale zadařilo. Už je ve třetím měsíci a není ještě z ní takové koule jako u dvojčat. Takže očekává, že opravdu bude jen jedno, jak sám řekl doktor.

Sebastian položil děti na zem a ty utekly ven si hrát se strýčky. Přistoupil k Auroře a objal ji.

„Stále nemohu věřit, že jsem tak šťastný,“ řekl jí lechtivě do ouška.

„Ale lásko, proč by ne?“ políbila svého muže. „A teď upaluj a zavolej mi Irinu, jestli má čas. Potřebuji pomoc s dorty.“

Ano, Irina si nakoc vzala Quinna a za půl roku od svatby byla taktéž těhotná. Takže Rory síly stačily na to, aby Irina donosila své dítě. Radila jí při tom její vlčice. S Quinnem mají chlapečka Randyho. Irině se to jméno moc nelíbilo, ale nakonec svolila, protože jména, co vybírala Irina, nešla skoro vyslovit. Vybrala ruská jména.

A Will s Jenny? Jsou spolu neskonale šťastní. Jenny se i dozvěděla o světě upírů, vlkodlaků a tak dále. Nejdřív se toho bála, ale láska k Willovi byla silnější, a teď je z ní upírka a manželka Willa.

Irina dorazila hned dvě minuty potom, co odešel Seb. „Už to máš? Promiň to zpoždění. Malej měl hlad.“ Aurora jen na to mávla rukou. Vždyť to sama zná.

„Mám, pomůžeš mi?“

„Samo sebou, že jo. Vezmu ten modrej.“

O pár sekund se v baru sešli všichni ze smečky a samozřejmě Max s kluky. Děti byly už připraveny u stolu.

„Hodně stěstí, zdráví. Hodně štěstí, zdraví. Hodn štěstí, zdraví. Milí Ericu a Chris. Hodně štěstí, zdraví,“ zpívali jim všichni a Auroře vytekly slzy.

„Lásko, neplač,“ objal ji Sebastian.

„Ale, prosím tebe,“ políbila ho. „To jsou slzy štěstí.“

KONEC

Tato povídka má celkem 30163 slov.

Mě samou to překvapilo. A doufám, že vás taky.

Všem moc děkuji za to, že jste tuto povídku četli. Díky vám jsem ji konečně i dopsala.

Vaše Petronka91 :-]

20. kapitola ☼ Shrnutí

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování