OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Jen a jen pro tebe - 10. kapitola



Jen a jen pro tebe - 10. kapitolaLoki je král... To nemůže dopadnout dobře.

Malá kulturní vsuvka. Poslouchám si tak svoji oblíbenou kapelu a hraje tahle úžasná písnička. Znám ji už nějakou tu dobu a téměř nazpaměť... A potom najedou bum, vždyť je o Lokim...

„Tell me lies, lies, beautiful lies" 

„Říkej mi lži, lži, krásné lži..."

To snad nepotřebuje komentář. Můžu s klidným srdcem prohlásit, že jsem našla oficiální písničku této povídky. Snad se vám bude líbit tak jako mně! 


Sigyn spěšně procházela palácem. Měla jasný cíl, Korunní sál. Byla to pravda? To, co zaslechla, se jí zdálo neuvěřitelné. Musela se o tom přesvědčit na vlastní oči…

„Ach, Loki,“ zašeptala, když ho spatřila sedět na Odinově trůnu s Kopím osudu na kolenou. Zvedl hlavu, když ji zaslechl a pousmál se.

„Drahá.“

„Takže je to pravda,“ pokračovala Sigyn a vydala se k němu. Stráže jí nejdříve zastoupily cestu, poté si ale uvědomily, koho vlastně představuje, a ustoupily.

„Frigga si to tak přála,“ vysvětlil Loki a vstal. Kopím přitom udeřil do podlahy a rána se roznesla po celé místnosti. Mladý bůh se zazubil, „Tohle jsem si vždycky chtěl vyzkoušet.“

„Jsi jako dítě,“ pronesla jeho manželka a nesmlouvavě si ho prohlížela.

„Je to jen dočasné,“ zvážněl opět Loki. „Odin se jistě brzy probudí.“

„Snad máš pravdu,“ přikývla.

„Ale do té doby,“ řekl tichým sametovým hlasem, „jsi ty má královna.“ Chytil její ruku, mírně se sklonil a políbil ji na ni.

„Já budu vždy tvá královna, na to nepotřebuješ to Kopí ani trůn,“ pronesla provokativně a on narážku pochopil.

„Jak myslíš…“ Chvíli oba mlčeli, vzájemně se dívali jeden druhému do očí. Až Sigyn se po chvíli odhodlala to ticho porušit.

„Co bude s Thorem?“ Lokiho tvář se zkřivila do zvláštního úšklebku.

„Proč se ptáš zrovna na něj?“ vyštěkl a odvrátil se od ní. „Vždyť je to jedno,“ zamručel si spíše pro sebe a nakonec jí odpověděl. „Zůstane na Midgardu, tak jak si to přál Odin. Nebudu rušit jeho poslední příkaz.“ To znělo šlechetně, pokud by to Loki dělal z úcty k Všeotci. Sigyn však dobře věděla, že se za tím skrývá něco více. Něco, co se jí jistě nebude zamlouvat.

***

Mladá bohyně se skrývala za obrovskými dubovými dveřmi vedoucími do Korunního sálu. Nejdříve měla v plánu jen zmizet, ale jakmile spatřila Thorovy poskoky šinoucí si to za asgardským králem, věděla, že tohle si nemůže nechat ujít. Skryla se tedy kouzlem, byla neviditelná. I přesto si zalezla za vrata, protože tušila, že by ji Loki spatřil díky své magii, a to nechtěla.

„Kde je Odin?“ vyhrkl Fandral, jakmile uviděl, že na trůnu sedí místo něj Loki.

„Upadl do svého božského spánku,“ vysvětlil mu s lítostí v hlase. Hraje to, nebo ne? pomyslela si Sigyn. Přesvědčivé lži by jí byly stokrát příjemnější než krutá pravda, která před ní stála. „Matka se obává, že už by se nikdy nemusel probudit.“

„Chtěli bychom s ní mluvit,“ ujala se tedy slova Sif.

„Odmítá opustit otcovo lože.“ Sigyn byla stále zmatenější. Tuhle Lokiho tvář neznala. Zatímco usilovně přemýšlela a stačila si urovnat veškerá pro a proti, její manžel stočil svůj pohled k místu, kde stála. Cítil ji, věděla to. Přitiskla se tedy ještě blíže ke dveřím a doufala, že ji neodhalí… Anebo již byla odhalena a poskakovala tady jako kašpar…

„Můžete svou žádost přednést mně,“ pokračoval Loki, ignorujíc zvláštní pocit, a vstal. Nezapomněl přitom klepnout Kopím o podlahu, přičemž se Sigyn musela pousmát. „Vašemu králi.“ Bojovníci si vyměnili zděšené pohledy, nakonec však sebrali veškerou svou hrdost a poklekli.

„Můj králi,“ řekla Sif tak uctivě, jak jen mohla. „Chceme tě požádat, abys ukončil Thorovo vyhnanství.“ Loki si odfrkl.

„Nemůžu svým prvním nařízením porušit otcovo poslední.“ Když tu samou větu říkal Sigyn, lhal lépe, nebo to alespoň znělo upřímněji.

„Můžeme snad požádat, abyste byl shovívavější, můj… králi,“ promluvil Volstagg.

„Skončili jsme,“ zvýšil Loki hlas a bojovníci sebou polekaně škubli. Vstali a s vražednými pohledy směřující k bohu lstí odkráčeli pryč. Společně s nimi zmizela i Sigyn. Neměla teď na svého manžela ani na kohokoliv jiného sílu.

***

Bloumala v tichosti a sama, skryta před zraky světa svou kouzelnou mocí. Hlavou jí probíhaly nejrůznější věci, od příjemných vzpomínek po noční můry, které prožívala, myslela na to, co se děje, dít bude, co má Loki v plánu, a zda tohle všechno vůbec nějak dopadne. Ať už si to její podvědomí přálo či ne, nohy ji zavedly do jejích a Lokiho komnat. V předpokoji stále ležela na kanapi jedna z Lokiho knih, otevřená na stránce, kde skončil. Nahlédla do ložnice, postel byla stále rozházená od poslední společné radovánky… Tak dost! okřikla se v duchu. Příliš mnoho sentimentu. Tohle si nemohla dovolit… Na druhou stranu na to měla právo. Padla na kolena a schovala hlavu do dlaní. Neplakala, což by se mohlo na první pohled zdát. Považovala to jednu ze svých slabostí, ale až děsivě si v tuto chvíli přála, aby za ní Loki přišel jako skutečný manžel a bez jakékoliv vidiny následného sexu ji políbil, objal, pevně sevřel ve svých pažích a vyznal svou lásku. Tak jak to manželé dělávají. On však místo toho říkal jednu lež za druhou, vymýšlel všelijaké lsti a věci ještě více komplikovat a zamotával do sebe…

Sigyn prudce vstala, až ji dlouhý cop pleskl o záda. Tak to teda ne! Vyšla z komnat a rázným krokem si to namířila zpět do Korunního sálu. Všechno mu to řekne, hezky od podlahy a on jí zase na oplátku vyzradí všechny své plány. Nenechá si od něj nadále věšet bulíky na nos!

„Kde je Loki?“ zeptala se stráží, když svého muže v sále nespatřila.

„Odešel, madam. Bude to už nějaká chvíle,“ odpověděl jí jeden z vojáků.

„Kam šel?“ nedala se stále zaražená bohyně odbít. Strážní pokrčili rameny.

„Nemáme tušení, madam.“ Sigyn rozvážně pokývala hlavou, následně se pomalu otočila a odešla. Kolikrát dnes tu cestu tam a zpět vážila? Večer ji rozhodně budou pěkně bolet nohy…

***

„Kdes byl?“ vyhrkla hned, jakmile spatřila svého manžela vcházet hlavní branou do paláce. Vypadal spokojeně, tvářil se, že vše jde podle plánu, a to Sigyn děsilo. Loki se zarazil, své ženy si původně vůbec nevšiml. Když však spatřil její utrápenou tvář, usoudil, že něco tuší, možná dokonce ví.

„To není tvá starost,“ odvětil klidně a postavil se těsně k ní.

„Ještě před pár hodinami jsem byla tvá královna,“ prohlásila nevinně, „a najednou už to není moje věc?“ Loki ztuhl a kousl se do rtu. Hned však své nejisté gesto skryl za arogantním výrazem.

„Víš moc dobře, jak to myslím,“ řekl a propaloval ji očima. Chtěl odejít, ale ona mu to nedovolila. Zastoupila mu cestu.

„Řekni mi to. Všechno. Vím, že máš něco v plánu a tuším, že to nedopadne dobře. Nevyváděj hlouposti, Loki!“ Jmenovaný se zatvářil nezaujatě.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ zašeptal, obešel ji a vydal se pryč. Sigyn tam zůstala stát, s rozpřaženými pažemi a nevěděla co dál…

***

„Zastav to!“ vykřikla zoufale mladá bohyně na svého manžela. Stáli ve zbrojnici, ze které on právě vypustil Ničitele. „Budeš zabíjet nevinné kvůli chlapecké zášti?!“

„Ničemu nerozumíš!“ štěkl na oplátku a pevně sevřel její zápěstí. „Nejde mi o ty lidi, chci jen zabránit svému tupému bratrovi, aby mi překazil zničení Jötunheimu, to je celé.“ Prudce s ní škubl, aby dodal důraz svým slovům.

„Máš to vůbec zapotřebí?“ vyjekla, když ji shodil na kolena. „Kde se v tobě vzalo tolik zloby, Loki? Ač jsem si o tobě nikdy nedělala žádné iluze, byl jsi můj, a to mi stačilo… Já-já tě nepoznávám.“ Z jejího hlasu byla jasně cítit tolik potlačovaná lítost a zklamání. Bůh lstí se zarazil, na chvíli skryl tu arogantní masku a poklekl ke své ženě. Vzal její obličej do dlaní a nakonec promluvil.

„Jsem stále tvůj a ty jsi má. Nezáleží na okolnostech. Vše se vrátí ke starému, i když v novém lepším kabátě, uvidíš sama. Jednoho dne mi, má nejdražší, budeš děkovat.“ Mluvil a na rtech mu pohrával úsměv. Sigyn zase na druhou stranu, jako již nespočetněkrát v tento den, neměla sebemenší tušení, co si myslet. Loki si ji přitáhl blíže, políbil na rty, vstal a vytáhl ji nahoru s sebou. Poté bez jediného dalšího slova odešel. Sigyn sledovala jeho vzdalující se zelený plášť a prozatím netušila, že tohle budou na nějakou dobu poslední slova, která od něj uslyší. Kéž by lži někdy nebyly tak krásné…


Touto kapitolou končí doposud klasické stavění částí, lichá - přítomnost, sudá - minulost, protože zde na sebe de facto příběh navazuje. Můžete to tedy číst pořád dokola a dokola až do zblbnutí, když se vám bude chtít! Vřele doporučuji! :D

Žijte dlouho a blaze při čekání na další kapitolu!


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen a jen pro tebe - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!