Brumbál má soukromý rozhovor se Siriusem, kde ho pověří důležitou tajnou misí pro Fénixův řád. Je to mise na zničení viteálů, ale Sirius toho ví o hodně víc, než se Brumbalovi zdálo. Povolí mu, aby se mohl odhalit jen Harrymu.
01.09.2014 (14:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 1743×
„Musím s vámi mluvit, Sebastiane,“ oslovil ho vážně Brumbál.
„Kvůli čemu?“ zeptal se Sirius nechápavě.
„Ne tady,“ pokynul mu.
Opustili kuchyni a vyšli po starém rozvrzaném schodišti do obývacího pokoje, který vypadal nesmírně ponuře. Brumbál zamkl dveře kouzlem a dalším kouzlem je zajistil proti odposlechu.
„Co jste mi chtěl, Brumbále?“ ptal se zájmem Sirius.
„Lord Voldemort je silnější, než kdy dřív,“ odpověděl mu ustaraně. „Schyluje k závěrečné bitvě. Neporazíme ho pokud nezničíme části jeho duše takzvané...“
„Viteály,“ doplnil ho Sirius.
„Jak to, že to víš?“ zeptal se ho udiveně Brumbál.
„Žil jsem ve své nenáviděné rodině dlouho. Můj bratr Regulus, ať byl, jaký chtěl, mi svěřil tohle tajemství. Požádal mě v případě, kdyby zahynul Voldemortovou rukou, abych ten viteál zničil. Což jsem taky po jeho smrti udělal. Před dvěmi lety, jak jsem utekl z Azkabanu a vydal se i z dalšího důvodu do Bradavic. Dlouhou dobu jsem přemýšlel, jak ten viteál zničit, a pak mě napadlo něco, v čem by byl baziliškův jed. Z denního věštce, který jsem si vyžádal od Popleta, když byl na kontrole. V Azkabanu jsem zjistil, co se stalo v Bradavicích v Harryho druhém ročníku. Už tenkrát jsem byl rozhodnutý, že po tolika letech uteču. Zbytek znáte...“ dokončil to Sirius a sledoval udiveného Brumbála. Stále na Siriuse užasle zíral a chvíli nevěděl, co říct. Pak se Brumbál na něj hrdě usmál.
„To bychom měli. Viteálů bylo celkem sedm. Deník Toma Raddlea, který zničil Harry. Dále Prsten Rojvola Gaunta, který jsem zničil já nebelvirovým mečem, a poslední Zmiozelův medailon, který si zničil ty na příkaz Reguluse,“ pokýval uznaně Brumbál hlavou.
„Jaké jsou ty čtyři, které zbývají zničit?“ chtěl vědět víc.
„Je to diadém Roweny z Havraspáru, šálek Helgy z Mrzimoru a v poslední řadě je to jeho had Nagini,“ zamluvil to Brumbál.
„Dobře,“ přikyvoval Sirius.
„Dostáváme se k hlavnímu úkolu, co musíš udělat,“ zadíval se na něj nadějně postarší kouzelník. „Máš za úkol v tajnosti vypátrat poslední viteály a zničit je. Ber to jako tvoji tajnou misi pro Fénixův řád. Bude dobré, když nejpozději za pár dní vyrazíš. Věřím, že si poradíš. A ještě poslední věc, tímto ti svěřuji meč Godrica Nebelvíra. Zacházej s ním opatrně.“
Vytáhl odněkud meč a předal ho Siriusovi. Nejdřív byl udiven, ale meč si váhavě přebral. Pomocí zmenšovacího kouzla ho zmenšil a dal ho do kapsy hábitu.
„Budu s ním zacházet opatrně,“ souhlasil Sirius a zadíval se znovu na něj.
„Ještě je tu poslední věc, Siriusi. Slet událostí, které se staly, mě znovu donutily zapřemýšlet, a rozhodl jsem se, že teď je nejlepší doba, abys řekl Harrymu, kdo ve skutečnosti jsi. Ale jen Harrymu. Nikomu jinému,“ svolil Brumbál s úsměvem.
Sirius nemohl uvěřit vlastním uším. Konečně pocítil naději, že Harrymu co nevidět řekne, kdo ve skutečnosti opravdu je.
„Děkuji, Brumbále!“ usmíval se šťastně.
„To je ode mě vše.“
Vyšel z obývacího pokoje a zanechal ho tam samotného. Před ním byl nelehký úkol. Až ten úkol splní, bude šance, že Harry porazí jednou provždy Voldemorta. Povzdechl si a sešel do kuchyně, kde byl jen Remus a Tonksová. V šest hodin se přemístili do Zobí ulice, aby vyzvedli Harryho. Kráčeli tmou k domu číslo čtyři. Remus váhavě zazvonil na zvonek, který byl na domovních dveřích. Po chvíli se dveře otevřely a v nich nestal nikdo jiný, než překvapený Harry. Když zpozoroval Remuse a Tonksovou, na oba se šťastně usmál a Siriuse zavraždil pohledem. Najednou mu to přišlo líto, ale co mohl taky dělat?! Stejně za chvíli přijde čas, kdy se Harrymu bude muset odhalit. Tahle představa ho držela nad vodou.
„Dobrý večer,“ pozdravil je Harry.
„Ahoj, Harry,“ pozdravili ho Remus s Tonksovou.
Sirius mu jen zdvořile kývl na pozdrav. Harry je vzal dovnitř a oni čekali pod schodištěm. Když měl všecky své věci, pomohli mu je vzít. Sirius si po chvíli všiml jeho pátravého pohledu a snažil se neucuknout. Nakonec ucuknul vyhýbavě pohledem a už se to ani neobtěžoval skrývat před Harrym. Najednou mu to bylo jedno. Vyšli z domu a Harry pustil Hedviku, aby letěla napřed.
„Kde strávím zbytek prázdnin?“ zeptal se Harry nešťastně.
Siriusovi mu ho najednou přišlo líto. Nemohl však zatím nic udělat nebo cokoliv říct. Bylo to pro něj nesmírně těžké nic mu neříct a jen tak tam stát a dělat, že ho nic nezajímá.
„V Doupěti,“ odpověděl Remus pohotově.
„Jak se tam dostaneme?“ zeptal se Harry znovu.
Remus chtěl odpovědět, ale Sirius mu skočil okamžitě do řeči.
„Přemístime se,“ odpověděl mu pohotově.
Harry se na něj nejistě podíval a přikývl. Remus poslal kouzlem napřed jeho zavazadla a pak se přemístili do Doupěte. Když ho doprovodili ke dveřím, Sirius se s nimi rozloučil a ani se na ně neotočil. Nechtěl se otáčet. Rozhodl se, že Harrymu zůstane znovu na blízku. Za chvíli přijde čas, kdy mu stejně řekne, kým je. Bál se jednoho, aby mu Harry vůbec uvěřil. Řekne mu pravdu a stejně půjde na misi za viteály a Harry ho půl rok neuvidí. Napadlo ho, jestli tohle vše má smysl říkat mu zrovna teď, kým je. Najednou si uvědomil, že mu to za jeho odhalení Harrymu tohle stojí. Bude se muset připravit na tu nelehkou misi, která ho v několika dalších dnech čekala. Možná mu půjde i chvílemi o život. Co když to tentokrát nepřežije?! Podobné myšlenky ho nahlodávaly jak jedovatý plevel. Povzdechl si a v tichosti se přemístil, aby se připravil na tu misi za viteály...
***
Remus Lupin přemýšel a zadíval se na Tonksovou. Zrovna se zdrželi u Weasleyových na večeři. Chtěl mít pod dohledem Harryho, protože si o něj dělal starosti. Vypadalo to, jako kdyby se už Harry přes to přenesl, ale opak byl pravdou. I on sám to nechápal, proč se Sirius nedokázal na poslední chvíli přemístit a zachránit si svůj život. Zdálo se mu to, nebo se Sebastian White začal podobat jeho nejlepšímu příteli?! Když se na to tak zpětně díval, nehrálo mu na tom několik věcí. Skočil mu dneska do řeči a ucuknul před Harryho zvědavým pohledem. Zavrtěl jen hlavou a znovu se zadíval na Harryho, který se zrovna zvedl a odcházel s Ronem z kuchyně. Povzdechl si, zvedl se, rozloučil se a odešel. Nevěděl, jak má jít dál, protože on se se Siriusovou smrtí taky nikdy nevyrovná...
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter
Sdílet
Diskuse pro článek Stín pochybností 12. kapitola:
Dokonalost! Bože Péti, to bylo báječný! Promiň, že nenapíšu delší koment, ale jsem jen na mobilu a on by to delší nezvládnul... :D
Chtěla jsem napsat něco strašně hezkého a výstižného, ale všechno tu už napsala Amoris. Kapitola byla Dokonalá, stejně jako všechny předchozí. Jsem moc zvědavá na to, jak Siriusova mise bude probíhat. 
Harry moc nevypadá, že by mu byl Sebastian sympatický, a tak bude jejich znovu shledání o to víc zajímavější. 
Moc se těším na pokračování 
Tak zaprvé, Peťu. Jak sis mohla myslet, že mi napsání dlouhého komentáře musíš několikrát připomínat? 
Přeci si ho zasloužíš! A to zaprvé proto, že jak víš, tuhle povídku prostě zbožňuju, zadruhé potom proto, že jsi dneska byla tak strašně ochotná a podívala se mi na ty povídky u Romči. 
Takže ti ještě jednou moc, moc děkuju. Ale jo, jo, já vím, teď už k povídce. 
To je to jediné, na co v tomhle komentáři čekáš, viď? 
Tady mi začínají docházet slova. DOKONALOST. To je to jediné, co k tomu můžu říct. Máš specifický styl psaní, který mě, přiznám se, na začátku tvé tvorby neskutečně rozčiloval, protože jsem na něj nebyla zvyklá. Ale daří se mi zvykat si a tvoji povídku mám vážně moc ráda. Tahle kapitolka mě opět příjemně překvapila, jsem ráda, že Albus konečně řekl Siriusovi, že může říct Harrymu pravdu. Teď mě tak napadlo... víš, co by bylo příšerný? Kdyby Sirius Black složil neporušitelný slib, že zničí všechny viteály, pak o tom mluvil s Albusem a ten mu řekl, že Harry je jeden z viteálů... A Sirius ten slib prostě musí splnit... 
Ale to by bylo na spešl povídku, no.
Mám pocit, že Harry nemá Sebastiana moc v lásce. Sakra, už se těším na ten obrat, až mu bude prozrazeno, kdo Sebastian ve skutečnosti je. Ale už úplně vidím, jak mu to Harry nebude věřit a vyhodí ho... 
To by bylo smutný, viď? 
To se snad nestane, Harry je chytrej kluk. 
Těším se, jak to bude dál... 
A.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!