I'm the Alpha now - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Lara se vydává na cestu, ale ještě předtím má rozhovor s Klausem, a nejen s ním. Kol, naštvaný, že mu zase Annie upláchla, se rozhodne jet za ní.

15.07.2016 (10:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 0× • zobrazeno 762×

Kapitola čtvrtá

Cesta do zapadákova

Lara

Ráno jsem vstala brzo, potřebovala jsem se vyplížit tiše ven. Rychle jsem si do tašky naházela zbytek věcí s tím, že se do kupy dám až v sídle. Hodila jsem na sebe džíny, triko a koženou bundu a do rukou cestovní tašku. Opatrně jsem otevřela dveře a vyšla z pokoje. Sestra spala, a to bylo pro mě jediné plus, další výslech bych po ránu nedala. Z košíku jsem vyndala klíčky a vyklouzla z bytu. Oddechla jsem si až v autě, když jsem ujížděla do Klausova sídla. Zastavila jsem auto před velkým domem a vešla dovnitř, ihned jsem zamířila do jednoho z pokojů, kde jsem občas přebývala, pokud bylo nutné zůstat v domě dýl. Hodila jsem tašku na postel a svlékla se do naha, zalezla do koupeny a postavila se do sprchy. Hned jsem pustila teplou vodu a užívala si ten relax. Přemýšlela jsem, jak se tam dostanu, letadla jsem neměla ráda, takže jsem nakonec zůstala u toho, že pojedu svým autem. Takový malý výlet mi neuškodí. Spláchla jsem ze sebe pěnu a vyšla ven. Natáhla jsem se po měkkém ručníku a rychle se do něj zabalila. Vrátila jsem se zpátky do pokoje, měla jsem v plánu si dát lehký make-up, ale jaké bylo mé překvapení, když si na posteli spokojeně ležel Peter a culil se jako blbeček.

„Co tu chceš?“ tázavě jsem pozvedla obočí a založila si ruce v bok.

Ten chlap začínal být čím dál tím víc otravnější.

„Nic, jen jsem se tak stavil,“ usmíval se dál.

„Fajn, tak teď se seber a vypadni, chci se dát do kupy, abych mohla vyrazit,“ zavrčela jsem a šla si do tašky pro líčidla.

„Nechce se mi. Navíc tohle je lepší,“ mrknul a dal si ruce za hlavu.

Zavrčela jsem tiše, vytáhla si věci a posadila se k zrcadlu, začala jsem se pomalu líčit. Pokaždé, když jsem se podívala do odrazu, viděla jsem jeho samolibý úsměv a pohled, kterým mě pozoroval.

„Nech si zajít chuť,“ vyplázla jsem na něj jazyk a pokračovala.

„Tu mám na tebe od včera nepředstavitelnou,“ pousmál se.

„Mám tě zase nějak zchladit, nebo si poradíš sám?“

„Ale no ták, proč jsi taková netykavka? Myslel jsem, že s tebou je větší zábava.“

„Tohle není zábava. Tobě jde jen o to dostat mě do postele, jenže máš smůlu, já jsem dost vybíravá a ty nejsi můj typ,“ pousmála jsem se a schovala líčidla zpět do tašky. „A teď padej, chci se převleknout.“

„Můžu se dívat?“ posadil se.

„Vypíchnu ti oči, pokud hned teď nezvedneš ten svůj podělaný zadek a nevypadneš z pokoje,“ zavrčela jsem vytočeně.

„Fajn, už jdu,“ zamumlal a vstal.

„No vidíš, že to jde,“ pousmála jsem se vítězně a shodila ručník na zem, oblékla jsem si spodní prádlo, a když jsem si oblékala triko, všimla jsem si, jak mě zaujatě pozoruje.

Naštvala jsem se a mávnutím ruky jsem ho odhodila na protější zeď.

„Varovala jsem tě.“ Přistoupila jsem k němu a koukala, jak se sbírá ze země.

„Čarodějko pitomá,“ zavrčel a postavil se, chytil se za hlavu a odešel z pokoje.

„Blbec,“ řekla jsem si už pro sebe a oblékla si i ostatní.

Sbalila jsem si svoje věci, vzala tašku a vyšla na chodbu. Potřebovala jsem ještě mluvit s Klausem a jediné místo, kde bych ho v tuhle ranní hodinu zastihla, byla jeho milovaná pracovna. Ani jsem se nezastavila, abych zaklepala, prostě jsem tam vešla. Klaus pozvedl hlavu od svých dokumentů a pousmál se.

„Copak tu tak brzo děláš?“

„Potřebovala jsem se připravit na cestu a doma to moc nejde, když je mi moje dokonalá sestra stále v patách.“ Došla jsem až k němu.

„S tím si hravě poradím,“ mrknul. „Kole!“ zakřičel na bratra a já se posadila.

V pár sekundách se vedle mě objevil můj party boy a culil se od ucha k uchu.

„Co zase potřebuješ?“

„Chci, aby ses dneska držel Lařiny sestry a nespustil ji z očí, je ti to jasné?“ nařídil mu Klaus.

„Hmm, to zní dobře, mám s ní ještě něco rozdělané.“ Očka se mu rozzářila jako malému dítěti, kterému donesli jeho oblíbenou hračku.

„Jen dělej tak, aby to nedopadlo jako včera,“ pousmála jsem se.

„Neboj, puso,“ mrknul a zmizel.

„Koukám, že bratříček si našel novou věc na hraní,“ zasmál se Klaus a odpil si whisky.

„Jo, to on dělá docela často,“ mrkla jsem. „Díky, že jsi ji dal hlídat, aspoň můžu dneska v klidu odjet.“

„Maličkost,“ mrknul. „Máš všechny potřebné informace?“

„Jo, mám, Peter mi je velmi ochotně dal, takže by to mělo jít jako po másle.“

„To jsem rád, tak nezapomeň. Najít, unést a přivézt zpět do NO. A doufám, že nemusím připomínat, že to má být co nejdřív.“

„Spolehni se, Klausi,“ popošla jsem k němu, dala mu pusu na tvář a odebrala se ke dveřím. „Ani teď tě nezklamu.“ Vyšla jsem ven.

Došla jsem ke svému autu, kde čekal opět a zase Peter.

„To jsi měl málo a jdeš si pro nášup?“ pobaveně jsem se zasmála a odemkla auto.

Tašku jsem hodila do kufru a zavřela, přešla jsem ke dveřím a chtěla nastoupit, ale on mě chytil za ruku.

„Měla by sis dávat pozor. Je nevyzpytatelný a navíc pořád obklopený těmi blbečky, kterým říká přátelé,“ koukal na mě a mluvil vážně. „Možná jsem, jaký jsem, ale na tom plánu mi záleží, takže to neposer.“

„Já se zodpovídám Klausovi, ne tobě, a už jsem mu řekla, že ho nezklamu. Nikdy jsem to neudělala. Víš, jsou věci, které o mně nevíš,“ usmála jsem se a vytrhla se mu.

„Ano a co například?“ založil si ruce na prsou.

„Čarodějky se podceňují,“ mrkla jsem a nastoupila. „A především já. Nedělám jen nějaká malá kouzla s bylinkami, používám lepší a mocnější magii, takže ten mladý vlkodlak pro mě nebude žáden problém.“ Zavřela jsem dveře, nastartovala a vyjela směr Beacon Hills.

Kol

Čekal jsem na chodbě, až se ta mladá kočička uráčí vrátit zpět. Opíral jsem se o zeď a pozoroval mladé holky cupitající okolo. Každá, která prošla, se nezapomněla otočit a sladce se usmát. Jo, to jsem byl celý já. Žádná mi nikdy neodolala. Zrovna kolem prošly dvě brunetky, oblečené do krátkých šortek a sexy tílečka, natřásaly přede mnou prdélkami, sjel jsem je pohledem a skousl si chtivě ret. Obě by stály za hřích. Užít si jednu vášnivou a divokou noc plnou sexu, alkoholu a krve. Ráno se zbavit těl a najít si nové hračky. Přesně tak jsem to měl nejradši. Úplně jsem zapomněl na Annie a přiskočil k těm dvěma.

„Dámy, co byste řekly na malou soukromou párty?“ usmál jsem se sladce a obě z každé strany objal kolem pasu.

Hned se ke mně natiskly. Husičky hloupé, kdyby jen věděly, co je čeká. Každé jsem něco sladce zašeptal do ucha a vedl si je ven. Měl jsem je už krásně omotané kolem prstu, kdybych řekl, ať skočí z budovy, udělaly by to bez řečí a ještě s úsměvem. Hned, jak jsme vyšli ven ze školy, se na mě nalepily další dvě slepice. O dnešní program jsem měl postaráno. Vedl jsem si je k autu, když jsem si uvědomil, že já tady svoje auto nemám. Přijel jsem přece s… tehdy mi to došlo.

„Ta malá mrcha,“ zavrčel jsem a vletěl zpátky do školy, prohledal jsem záchodky, ale ona nikde.

Vrátil jsem se na parkoviště a už viděl jen prázdné místo. Zavrčel jsem a zamířil si to zpět do sídla. Hned dole jsem se střetl s Klausem.

„Co tu děláš, máš snad hlídat tu malou čarodějku,“ zavrčel na mě bratr.

„No já… tak nějak jsem ji ztratil.“ Poškrábal jsem se na hlavě a čekal nejhorší.

„Cože jsi udělal?!“

„Ztratil ji, ta mrcha mi proklouzla,“ zopakoval jsem znova.

Všimnul jsem si, jak Klaus zatnul ruce v pěst a snažil se mi nevrazit. Pro jistotu jsem ustoupil o krok dozadu.

„Hele, klídek, brácha, fakt to nebylo schválně.“

„Ne? A jak to bylo?“

„Šla si odskočit a…,“ nedořekl jsem, protože mi skočil do řeči.

„A ty ses zase porozhlížel po všelijakých děvkách a nedával na ni pozor!“ rozkřičel se na celý dům.

„Tak to nebylo, i když přiznávám, že po holkách jsem…,“ nestačil jsem říct další slovo a už jsem cítil Klausovu pěst na své tváři.

„Teď laskavě vezmeš ten svůj nadržený zadek, nacpeš ho do auta a zjistíš, kde Annie je. Lara je už na cestě do Beacon Hills a já nepotřebuju, aby to ta její povedená sestřička pokazila. Je ti to jasné?“ zakřičel na mě.

„Jo, je,“ zamumlal jsem a dal se na odchod.

Měl jsem zlost. Ihned jsem se rozjel k ní do bytu, vtrhnul jsem tam a hledal ji, ale byt byl prázdný. Zavrčel jsem a přemýšlel, kde by tak ještě mohla být, a pak mě to napadlo. Bar.

Rychle jsem se dostal na místo. S tím blbečkem za barem se mi mluvit nechtělo, já mířil výš, a tak jsem šel za jejím šéfem. Našel jsem ho vzadu v kanceláři. Vrazil jsem mu do kanceláře a ještě dřív, než stačil cokoliv říct, jsem ho přišpendlil ke stěně.

„Řekni mi, kde je Annie?“ ovlivnil jsem ho a stále držel pod krkem.

„Vzala si na týden dovolenou,“ odpověděl.

„Proč?“ ptal jsem se dál.

„Prý něco s Larou.“

To jsem potřeboval slyšet, hned mi došlo, že něco nesedí. Musela slyšet nějaký rozhovor.

„Fajn, díky, a teď sedni a zase pracuj, já tu nikdy nebyl,“ dokončil jsem ovlivňování a zmizel ven k autu.

Nastoupil jsem a vytočil Klausovo číslo.

„Annie něco tuší, myslím, že jela za Larou,“ vychrlil jsem ze sebe hned, jakmile to zvedl.

„Fajn, víš, co máš udělat,“ zavelel.

„Jo, vím, najít ji a zabránit v tom, aby to pokazila, jasně, chápu,“ zavrčel jsem.

„Tak na co čekáš, už dávno máš být na cestě do toho zpropadeného města,“ křikl a položil.

Zlostí jsem praštil do volantu a nakonec se přece jen rozjel. Moje cesta byla jasná, letiště a pak směr – zapadákov.