OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » I'm the Alpha now - 5. kapitola

16.07.2016 (10:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 0× • zobrazeno 779×

Stiles
Se Scottem jsem vešel do školy a díval jsem se, jak je tady všechno pořád stejné. Naprosto. Stejné skříňky, chodba. Stále mě ignorující holky. Naprosto stejná škola v Beacon Hills, jako vždycky.

„Přemýšlel jsem, že bych Kiru pozval ven… jako na rande, co myslíš?“ zeptal se mě Scott a já začal zase vnímat

„Kiru? No, jasně,“ zamumlal jsem, byl jsem rád, že je šťastný, ale to sakra nemohlo tohle potkat i mě?

„Stilesi, jsi v pohodě?“ zeptal se můj nejlepší kamarád, vlkodlačí pravý alfa. Zase nějaká výhoda.

„Jasně, proč bych neměl? Co plánuješ pro tebe a Kiru?“ odklonil jsem se od tématu.

„Kino a večeři, co myslíš?“ navrhl a já přikývl.

Stejně jsem se v tomhle vůbec nevyznal. Radši jsem se rozhlédl a zůstal koukat. Do školy vtrhla jako uragán jedna dívka. Nepasovala sem. Bylo jasné, že je starší, musela chodit tak na univerzitu. Rozhlížela se, vypadala vyděšeně, ale přesto jí to slušelo, to jsem musel uznat. Díval jsem se, jak ji pozorují i ostatní. Hlavně kluci ze školy, kteří začali pískat a pokřikovat pochvaly, jaká je to kočka, jak jí to sluší. Její tvář zalil lehký ruměnec, než se podívala na nás. Přišlo mi, jako kdyby její zelené oči více zazářily, když si nás oba prohlížela. Pak se rozešla k nám. Podpatky jejích bot klapaly přes celou chodbu, která najednou byla až moc tichá.

„Potřebuju mluvit s...,“ zamumlala a prohlížela si nás oba.

Pak se zaměřila na Scotta. No jasně, jako vždycky. Scott vede. Ano, občas jsem žárlil.

„S tebou, vlkodlaku,“ zašeptala to slovo, přesto to ve mně hrklo a ve Scottovi nejspíš taky.

Trhl sebou a já viděl, jak kolem nás zase roste šum školní chodby.

„Vlkodlak? No jasně, myslíte tím hráče lakrosu,“ řekl jsem místo něj a ona se na mě podívala, její oči vypadaly jako kočičí.

„Vím, že je vlkodlak,“ řekla jen.

„Jo? A víte, jak se jmenuju, vy vědmo?“ zeptal jsem se ironicky.

„Nejsem vědma,“ nakrčila nechápavě obočí. „Jen z něj cítím vlkodlaka,“ dodala. „A ty o tom víš, že?“ usmála se ostýchavě a já ji pozoroval.

„A kdo jsi ty, když cítíš tohle? Já z tebe necítím totiž nic,“ ozval se Scott a ona se na něj obrátila.

„Jmenuju se Annie a jsem čarodějka,“ řekla a pak se rozlétly znovu dveře a dovnitř vešel nějaký muž, který vyzařoval sebevědomím.

A Annie z něj měla rozhodně strach.

Kol vešel do školy. Sakra, jak to mohl vědět, že jsem tady? Anebo prostě jen jel na místo, které mu sedělo jako nejlepší? Protože já sem jela jen kvůli tomu, že tohle byla směsice všeho.

„Potřebuju, abyste šli se mnou,“ zašeptala jsem k těm dvěma.

Kola mezitím obklopily dívky. Měla jsem čas.

„A to jako proč?“ zeptal se mě ten vlkodlak a já ho zatáhla za ucho.

„Jdeme, ty štěně,“ zamračila jsem se a oni mě zavedli za roh. „Další východ?“ zeptala jsem se a oni kývli jen do chodby, ale radši šli se mnou.

„Proč tu jsi?“ zeptal se ten mladík.

„Protože si myslím, že tady panu vlkodlakovi hrozí nebezpečí. Větší než tahání za ucho,“ zamračila jsem se na toho vlkodlaka.

„Dobře, já jsem Stiles a tohle neposlušné štěně je Scott,“ řekl mi ten mladík a očividně si užíval slovo štěně.

„Ten muž, Kol, to je upír. A... v mém městě, v New Orleans, chtějí odsud získat vlkodlaka. Nevím koho, ale potřebuju, abychom se sešli. Všichni vlkodlaci, dneska ještě,“ zašeptala jsem.

„Proč vlkodlaka?“ zeptal se Scott.

„Nevím, ale chtějí ho tak moc, že sem vyslali mou mladší sestru. Přidala se na jejich stranu. Ale já to nechci dopustit,“ řekla jsem odhodlaně.

„Tak tedy před školou v osm hodin?“ navrhl Scott a já přikývla.

Stáli jsme u dalšího východu ze školy.

„U hlavního vchodu,“ kývla jsem znovu.

„Myslíš, že mu jde o Alfa vlkodlaka?“ zeptal se ten Stiles.

„To je nejvíc pravděpodobné,“ zamumlala jsem.

„Přijdeme i s Derekem. Pro jistotu,“ řekl Scott a já radši rychle vyrazila ze školy ke svému půjčenému autu.

Projížděla jsem si tohle Beacon Hills a zjistila, že naprosto nevím, co kde je. Zastavila jsem u motelu, ale měla jsem v plánu si jen odpočinout. Nechala jsem věci kromě kabelky v autě a koupila si pokoj na dnešní noc. Nevěděla jsem, jak dlouho tady budu, takže jsem zatím zaplatila jen za jednu noc. Lehla jsem si na postel, která byla podezřele moc vrzavá, a zavřela oči. Potřebovala jsem si trochu odpočinout, než za nimi půjdu. Ani jsem nevěděla, co bych jim řekla. Nechala jsem si na mobilu nastavený budík na čas, kdy budu muset jet ke škole a pořádně se uvelebila. Chtěla jsem se vyspat. Spánek byl totiž mojí součástí. Velkou součástí.

Seděl jsem se Scottem a Derekem v autě. Derek hudroval, že tady neměl co dělat, Scott se ho snažil uklidnit a já byl jako vždy ten, který svíral v ruce pálku na baseball.

„Tak a dost!“ řekl jsem a podíval se na oba. „Až vyjdeme z toho auta, budete klidní, připraveni na cokoliv a chránit se navzájem. Neštvěte mě, protože mám pálku a nebojím se ji použít!“ pohrozil jsem jim.

Scott na mě zíral, vypadal, jako kdyby každou chvíli měl vybuchnout smíchy, ale Derek se na mě podíval tak, jak to umí jen on.

„Co jsi říkal?“ zeptal se a já na sucho polkl.

„Že se možná trochu bojím,“ zamumlal jsem a radši si sedl zpátky na místo, jak jsem měl.

„To bude Annie,“ ozval se Scott a narovnal se.

Všichni jsme se na ni zaměřili. Vystoupila z auta a vítr jí rozvířil rozpuštěné vlasy. Zabouchla dveře od auta a opřela se o něj.

„Tohle je ta čarodějka?“ zareagoval jako první Derek.

Zněl dost skepticky.

„Ano, tohle je ona,“ přikývl jsem a otevřel dveře.

Ostatní hned za mnou.

„Tady jste,“ usmála se na nás, když si všimla, že přicházíme.

„Ano, jsme tady. Tohle je Derek,“ ukázal Scott na nejstaršího člena našeho trojúhelníku. Bože, to fakt vyznělo blbě.

„Ahoj, jsem Annie,“ představila se mu hned, ale jako klasický Derek jen zamručel na pozdrav.

Velmi nelibě a založil si ruce na hrudi.

„Takže?“ zeptal se ten pesimista a já protočil oči.

„V New Orleans, kde žiju, bydlí i rodina Původních upírů. Klaus, který je napůl upír a napůl vlkodlak – hybrid, touží po vlkodlakovi odsud. Zaslechla jsem jenom útržky rozhovoru, ale vím, že chce vlkodlaka. A pokud to má být takhle, tak to bude Alfa,“ řekla nám Annie a zastrčila si volný pramen za ucho.

„Jsem jediný, kdo to nechápe?“ přihlásil se Scott.

„Nevím, proč chce vlkodlaka. Nevím, proč zrovna od vás. Jste zcela jiný druh, než ti, které znám,“ řekla jen čarodějka a prohlížela si nás všechny.

„Jiný druh?“ zeptal jsem se tentokrát já.

Byl jsem z toho všeho velmi zmatený.

„Cítím to z vás. Jste úplně jiní,“ zašeptala Annie a pak se otočila přesně v momentě, kdy nás ozářilo světlo přijíždějícího auta.

„Kdo je to?“ zeptal se Derek.

„Moje sestra,“ zašeptala dřív, než vystoupil ten chlápek, kterého jsme viděli ve škole, a poté dívka, kterou jsem nikdy neviděl.

A byla nejspíš asi nejhezčí, kterou jsem kdy viděl.

„Do háje,“ zahučel jsem při pohledu na ni.

Byla nádherná. A vypadala dost naštvaně a rozhodnutá nás všechny dostat na kolena.

„Neměla jsi sem jezdit a už vůbec se do toho plést, Annie,“ řekla a vítr se ještě více zvedl.

„Nenechám vás nikomu ublížit,“ odpověděla jen čarodějka na naší straně. „Do auta. Běžte!“ vykřikla na nás a vyndala z kapsy nějakou lahvičku.

Zmateně jsem se díval, když s ní třískla o zem přímo před nimi a je zahalila silná mlha, která vypadala velmi neproniknutelně. Nešlo přes ni vůbec vidět.

„Nebudeme se s ní hádat,“ řekl jsem jen a hnal všechny do auta, kde jsem nastartoval, abych vyjel a dostal nás pryč.

Autor: Ellies (Shrnutí povídek), Tew*, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf

Sdílet

Diskuse pro článek I'm the Alpha now - 5. kapitola: