OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Atelier of Love - 13. kapitola

28.09.2014 (10:00) • , Torriell • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 696×

Unaveně jsem se vracel z natáčení. Dneska to byl poslední den natáčení. Bylo to trochu smutné. Toužil jsem tu zůstat co nejdéle, abych mohl být s Yuichim. Ale tak nějak jsem tušil, že se budu muset odstěhovat v nejbližší době. Achjo… Přemýšlel jsem, jak to Yuimu řeknu. Přece jen no…

Vůbec nevím, co budu dělat. Udělal jsem si menší procházku, než jsem objevil taxík, který mě odvezl do pronajatého bytu.

Už od rána jsem byl natěšený, až se s Renem zase uvidím. Popravdě, vídali jsme se opravdu často, ale ty tři dny, co uplynuly od našeho posledního shledání, ani stopy nebylo po Renově chladném a odtažitém chování. Když jsme byli spolu, smál se a já byl šťastný. Ani mě nenapadlo, že by něco mohlo být jinak. Konec léta se neúprosně blížil a i dny se zdály být o poznání kratší.

I dneska už se pomalu stmívalo a to bylo teprve něco kolem sedmý. Snad to bylo i tím, že přes den bylo povětšinou zataženo a nepříjemně dusno. Teď se nad městem stahovala bouřková mračna. Nevěděl jsem, co mám dělat. Rei nebyl doma… ale i kdyby byl, nestál jsem o jeho společnost tak jako o tu Renovu. Z kapsy kalhot jsem vytáhl telefon. Naklikal jsem Renovi něco jako žádost o svolení přijít. Nechtěl jsem ho zkrátka přepadnout. Odpověď přišla hned vzápětí.

Vylovil jsem mobil a četl si zprávu. Byla od Yuichiho. Rychle jsem mu odpověděl svolením, když jsem si vybíhal schody do patra. Kriticky jsem zkoukl bordel v domě a zděsil se. Yui chtěl přijít hned, ale jak mám tohle všechno tak narychlo uklidit?!

Začal jsem rychle sbírat věci ze země. Oblečení jsem strkal do skříní, které byly i přes tu dobu, co tu jsem, prázdné. Skicáky jsem uklízel do jiných poliček. Zděšeně jsem se koukl na haldu nádobí v kuchyni…

Už jsem se polepšil, cestu k Renovi jsem si zapamatoval a mohl jsem jít pěšky. Nebylo to daleko, i když jsem nespěchal, trvala mi cesta jen patnáct minut. Se sluchátky v uších a s úsměvem na tváři jsem šel uličkami. Nechtěl jsem jet taxíkem. Cesta mi rychle utekla a já už mačkal na zvonek a čekal, až mi Ren přijde otevřít.

Musel jsem běžet otevřít, ale ještě mi chybělo uklidit tři saka. Rychle jsem je hodil do skříně vedle dveří. Otevřel jsem a usmál se na příchozího. Neuvěřitelně mu to slušelo. Shýbl jsem se k němu pro polibek na uvítanou. Zrádná skříň se však krapet otevřela a saka vypadla ven na nás!

„Promiň…“ Omluvně jsem se usmál. Vzal jsem všechna tři a tentokrát je úhledně do skříně položil.

Jen jsem se usmál. Chytil jsem Rena za ruku a přitulil se.

„Nevadí, že jsem přišel…?“ uculil jsem se a pohledem sjel ke skříni, ze které na nás ta saka vypadla.

„Nevadí, těšil jsem se na tebe,“ ujistil jsem ho. Pevněji jsem ho objal a lehounce ho políbil do vlasů.

Měl jsem radost, že je to tak. Nechal jsem se obejmout. Cítil jsem se nesmírně šťastný. Jen jedno mě pořád tížilo. Pořád jsem nevěděl, co se stalo tenkrát… tenkrát v noci. Ren mi to odmítal říct, že prý si musím vzpomenout, ale ať jsem se snažil, jak jsem se snažil… nic. O Rice jsme spolu nemluvili…

Byl jsem nesmírně šťastný s ním… On byl prostě můj střed vesmíru a já se točil kolem něj. Asi k něčemu takovému bych přirovnal naši lásku. Trochu jsem se oddálil a s úsměvem se díval do jeho očí.

„Co by si chtěl dneska dělat?“ zeptal jsem se něžným hlasem. Už jsem se na něj nedíval chladně jako dřív… nebyl důvod.

„Blíží se konec léta. Tak, co kdybychom šli na piknik?“ zeptal jsem se s úsměvem. „Teda, hned potom co uděláme sendviče!“ pokýval jsem uvědoměle hlavou.

„To zní slibně,“ usmál jsem se.

Ruku v ruce jsme došli do kuchyně. Vytáhl jsem odněkud sendvičové housky. Z ledničky mezi tím Yui vytáhl suroviny. Nechtěně jsem do něj strčil, když jsem přenášel toustovač na kuchyňskou linku. Jen jsem se znovu omluvně usmál.

Pohladil jsem Rena po zádech. „Chceš tam kečup?“ zamával jsem lahví s červeným obsahem před Renovýma očima.

„Jop, když budeš tak hodný,“ usmál jsem se. Sám jsem vyndal nůž a začal krájet šunku, kterou jsem si chtěl dát do sendvičů. Byl jsem hrozně moc šťastný, když jsem byl s ním… Zvláštní…

S úsměvem jsem na toustový chléb nakreslil kečupem smajlíky, který jsem nožem stejně rozmazal. Ren na chvilku přestal krájet, abych mohl dva plátky šunky vzít a na chleba, zatím jen s kečupem, je položit stejně jako sýr.

„Ještě něco tam chceš?“

„Myslím, že takhle to bude stačit,“ usmál jsem se a objal zezadu Yuiho kolem pasu. Dal jsem mu malou pusu na zátylek, pak jsem si opřel hlavu o jeho krk. Pohladil jsem ho přes ploché bříško, neposedná ruka mi sjela trochu níž, než by měla.

Tiše jsem zavrněl. Otřel jsem se tváří o jeho. Pohladil jsem ho přes hřbet dlaní a v jeho objetí se otočil, abych stál obličejem k němu. Spojil jsem ruce za Renovým krkem, postavil se na špičky. Nejdřív jsem jen rtíky přejel od pravého ouška přes rty, jako bych je schválně opominul. Chvíli jsem mu s úsměvem hleděl do očí, než jsem ho doopravdy políbil.

Líbilo se mi, když se mi hravě díval do očí. Nechápal jsem to, ale asi jsem se do něj vážně zamiloval. Lehce jsme se políbili, byla to spíš taková ochutnávka nebo předkrm, abych byl přesnější, než přišel hlavní chod. Trochu jsem ho zatlačil tělem k barovému pultu, abych ho na něj vysadil. Měl teď hlavu výše než já, takže jsem si ho přitáhl do žhavého polibku. Pohladil jsem ho po zádech, zatímco jsem zkoumal jeho ústa.

Obtočil jsem nohy kolem jeho boků. Celou dobu mi srdce tlouklo jako splašené. Potřebovali jsme se nadechnout, opřeli jsme se oba čelem o čelo a spokojeně se vydýchávali. Hladil jsem ho po tváři a usmíval se. Ukazováčkem jsem přejel po Renových rtech, které jsem mohl líbat já, já a jen já.

Usmál jsem se do těch jeho nádherných očí. Stále jsem ho hladil po zádech. Tiše jsem oddechoval a užíval si každičký okamžik. Rukou jsem ho pohladil po tom jeho dokonalém zadečku a pokračoval jsem rukou na stehno. Políbil jsem ho lehounce na krk…

Přerušovaně jsem se nadechl a zesílil, podvědomě, sevření kolem Renových boků. Až po chvilce jsem ho uvolnil a omluvně Rena líbnul do vlásků. On teď obdarovával polibky i drobnými kousnutími můj krk a rameno, ze kterého se volnější tričko svezlo. Já měl stále ruce spojené za Renovým krkem.

Vnímal jsem jeho polibek i dotek jeho prstů. Znovu jsem ho pohladil přes stehno a trochu ruku stočil, abych se ho dotýkal na vnitřní straně stehna. Sám jsem nevěděl, kam tahle nevinná hra může zajít, ale zdá se, že ani jednomu z nás to nevadí. Usmál jsem se a ukradl Yuimu jeden rychlý polibek, který mu na chvilku mohl vzít dech. Trochu jsem se od něj pánví vzdálil, abych mu mohl položit dlaň na rozkrok.

Podíval jsem se mu do očí s otazníkem. „Můžu…?“

Našpulil jsem rty a odvrátil tvář. Opatrně jsem přikývnul. Pevné jsem zavřel oči, když zatáhl za šňůrku světle modrých kraťasů. Ruce jsem měl položeny na Renových ramenou.

Odvrátil pohled. Smutně jsem se usmál a rozvázal mu šňůrku, kterou měl utáhlé kraťasy. Trochu jsem ho nadzdvihl, abych mu je mohl stáhnout. Pohladil jsem ho přes látku spodního prádla. Cítil jsem, jak pod mou rukou okamžitě reaguje. Zdvihl jsem hlavu, rukou jsem donutil Yuiho otočit zpět ke mně, tím že jsem ho držel za bradu. Lehounce jsem mu jazykem přejel po rtech a nakonec políbil. Druhou rukou jsem ho znovu pohladil po tenké látce, kde se jeho penis začal zvětšovat, jak se do něj hrnula krev.

Cosi jsem do polibku zamumlal. Pak stačilo pár dalších doteků a já jen vrněl. V hlavě jsem měl zatemněno. Jen jsem zarýval prsty do Renových ramen.

Široce jsem se usmál, když na mě tak krásně reagoval. Opatrně jsem mu stáhl spodní prádlo o několik centimetrů níž. Sklonil jsem se a jazykem přejel po jeho vztyčeném penisu. Líbl jsem ho kamsi na podbřišek a zase putoval jazykem ke špičce. Polaskal jsem ho a užíval si, jak se jeho tělo zachvělo.

Sklonil jsem se, záda jsem měl ohnutá. Vzdychal jsem, šeptal Renovo jméno. Hladil jsem ho po vlasech a slastně přivíral oči. Dokonalé. Je to dokonalé!

Jazykem jsem si s ním pohrával a hladil ho po stehně. Bylo to něco úžasného. Laskal jsem ho. Vnímal jsem zřetelně, jak se prohrabuje v mých vlasech. Usmál jsem se pokaždé, když vyslovil mezi steny mé jméno. V Yuiho penise trochu cuklo…

„Rene, já už… už…!“ vypískl jsem, naposledy jsem se pokusil to v sobě zadržet, ale marně. S uvolněním veškerého svalstva jsem se Renovi udělal do pusy a svezl se mu do náruče. Zprudka jsem vydýchával.

Přivřel jsem oko, protože pár kapek spermatu potřísnilo i mou tvář. Pyšně jsem Yui sevřel v náruči. Byl tak rozkošný a já ho asi vážně miloval. Pohladil jsem ho po zádech. Usmál jsem se do jeho krásných očí, když ke mně zvedl hlavu.

„Asi si budu muset jít umýt obličej.“ Shrnul jsem mu přebytečné prameny vlasů z tváře.

Chytil jsem ho za bradu, otočil ho tváří k sobě. Naklonil jsem se a několik kapiček mléčné tekutiny slíznul z tváře, nosu, brady i rtů, na které jsem ho nakonec políbil.

Usmál jsem se a lehounce ho chytil za zápěstí. Zašeptal jsem, než jsem mu vzal polibek: „Stejně tě mám rád.“

Pevně jsem ho objal kolem krku. „Děkuji Ti, Rene, děkuji!“

Objímal jsem ho, stále sedíc na kuchyňské lince. Odtáhl jsem se až po chvilce, ale stále jsem neztrácel kontakt, vyhledal jsem jeho dlaň a propletl si s ním prsty. Celou tu dobu jsem pozoroval jeho bezchybnou tvář.

Znovu jsem se usmál tím úsměvem, který mám jen pro něj.

„Měli bychom dodělat ty tousty,“ prohodil jsem a shýbl se pro jeho kraťasy, abych mu mohl pomoci se obléknout.

Seskočil jsem a postavil se na vratké nohy. „Jdeme na to!“ usmál jsem se, ještě trošku omámeně.

Přijmul jsem podávané oblečení, ale nasoukal jsem se do něj už sám. Zaklapl jsem rozdělané tousty a s Renovým svolením je zmáčknul v toustovači.

Opřel jsem se o kuchyňskou linku a celou dobou pozoroval, jak Yui připravuje tousty. „Kam že jsme to chtěli jít?“

„Asi do parku, ne?“ Zvedl jsem oči. „Nebo tě napadlo něco jiného?“

Široce jsem se usmál. „Ne, jen mi to vypadlo. Už to máš hotový?“

Opatrně jsem toustovač pootevřel, nakoukl, jestli už je hotovo. Bylo… Opatrně jsem začala dva opečené toustíky vyndávat. Bylo to horký, ale byl jsem myšlenkami úplně jinde a ani mě nenapadlo shánět se po vidličce. Nakonec oba dva přistály na připraveném talířku.

„Další.“ Nastavil jsem ruku a Ren mi podal další dva slepené chlebíky.

Odlepil jsem se od linky a vložil Yuimu další tousty do ruky. Měl jsem chuť ho znovu obejmout, ale to už bych nevěděl, co udělám víc. Spolu jsme dokončili všechny tousty. Spokojeně jsem si prohlížel náš výrobek a neopomněl svého partnera lehce políbit na zátylek.

Nechal jsem jeho rty, aby mě políbily zezadu na krk, ale pak jsem se natáhnul pro tašku přes rameno, se kterou jsem přišel, a otevřenou ji přidržel tak, aby do ní Ren mohl sendviče naskládat. V tašce byl, mimo jiné, i foťák.

Zívl jsem a u toho pozoroval, jak si počíná. Najednou se mi chtělo trochu spát. Vzali jsme si všechno potřebné a oblekli se. Po ulicích Tokia jsme se drželi za ruku, kvůli tomu se po nás pár lidí otáčelo. Možná si chtěli poklepat i na čelo, jestli jsme při smyslech. Některé dívky se zastavily a něco si špitaly. Nám to bylo fuk, aspoň mně jo. Šli jsme do toho samého parku, kde mě objevil natáčet kousek filmu…

Byl jsem v sedmém nebi! Pevně jsem držel Rena za ruku a nevšímal si občasných pohoršených pohledů. Ren nic nenamítal ani nepovolil svůj stisk, podle toho jsem předpokládal, že mu to nevadí a já byl ještě šťastnější. V parku jsme se posadili do trávy. Zem byla suchá a vyhřátá od sluníčka. Opřel jsem se o Renova záda a Ren o ty moje.

Prohlédl jsem si zapadající slunce. Bylo nádherné, celý dnešní den byl perfektní. Propletl jsem si s Yuim v trávě prsty. Oba jsme se dívali stejným směrem. Když jsem byl malý, nedokázal jsem si představit, že někdy v životě budu takhle šťastný. Rika by na mě mohla být pyšná. Ani jsem si neuvědomil, že malá slzička štěstí mi stekla po tváři. Otřel jsem ji a vděčně se zahleděl do slunce. Obloha hrála všemi možnými barvami. Opravdu jsem byl zvědavý, co přinese zítřek…

Tak jak se líbilo? Já osobně mám tuhle kapitolu hodně ráda, protože je taková bezstarostná. Ale nebojte se... on ještě konec zdaleka nebude, protože jak tyhle dva známe, vždycky se něco stane...
Budeme rády za vaše komentáře a těšíme se na vás u dalšího dílu. Gwendoli & Torriell

Autor: (Shrnutí povídek), Torriell, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Atelier of Love - 13. kapitola: