Dračí prokletí - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Omlouvám se za krátké povídky. Teď bych bych vám to chtěla vynahradit (1015 slov). Můžete se těšit na Podmínku Kamilina čarování. minil4

11.04.2014 (16:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1018×

Ležel jsem na trávě a byl jsem přikrytý větvemi, které jsem na sebe naházel. Srdce mi bušilo jako o závod a plíce jsem měl sevřené od dlouhého běhu. Lapal jsem po dechu a v duchu jsem se modlil, aby mě neobjevily ty bestie. Oči jsem měl vyvalené z důlků a jako ostříž jsem sledoval okolní krajinu. Vtom někde zapraskala větvička a já sebou leknutím škubnul. Kmitl jsem očima tím směrem, odkud vyšel zvuk, a zahlédl jsem roh! Byl jsem psychicky i fyzicky k smrti vyčerpaný. V té chvíli na mě všechno dolehlo jako obrovský balvan a zlomilo mě to. Třásl jsem se po celém těle jako osika, v uších mi tepalo a všechny smysly jsem měl rozostřené. Slyšel jsem ještě dusot nějakých kopyt. Pak mě někdo zvednul, ale já už jsem nestačil zareagovat. Usnul jsem.

♥♥♥

„Tak vysvětlíš mi to?“ naléhala Kamila. „A jak se vlastně jmenuješ?“

„Já se ještě nepředstavil?“ podivil se muž, ale hned navázal. „No, to je jedno... Mé jméno je Cedrik.“

„A to čarování?“ nedočkavě pokračovala. „... Cedriku,“ dodala ještě.

Cedrik se pousmál a začal vysvětlovat: „Pokaždé, když začneš kouzlit, zemře nějaký živočich.“

„Cože?!“ vyjekla Kamila. „Chceš snad říct, že... že...“ zakoktala se.

„Samozřejmě, že ne. Kouzlila jsi jen trochu. Taková malá kouzlíčka. To zemře vždy jen drobný hmyz. Umírají totiž proto, že potřebuješ jejich energii. Samozřejmě, ty máš teď velmi hodně energie, hlavně té magické. Jsi přece napůl drak. Ale když kouzlíš ve své lidské podobě, v dračí ne, chybí ti ta magie zvířecího života. To znamená - čím větší kouzlo, tím větší zvíře zahyne. Není tomu tak vždy, protože některá zvířata mají energie nadbytek a ty z nich všechnu nevysaješ.“

„Aha...“ řekla zkroušeně Kamila a od té chvíle už nepromluvila.

Byla zaražená. Nechtěla zabít ani hmyz, ani mušku. Hlavně ale byla bezradná. Jak má své schopnosti držet na uzdě? Vždyť předtím potřebovala deku a ani ji nechtěla vyčarovat. Prostě tam najednou byla.

Uběhlo pár dní a Kamila zapeklitost své situace pořád nepustila z hlavy. Navíc jí Cedrik přišel podezřelý. Jak to, že toho tolik ví o kouzlech? A jak to, že toho tolik ví zrovna o jejím problému? Byla hrozně zmatená. Cedrik jí pořád nic nevysvětlil, jen podnítil její obavy, strach a úzkost z toho, co se jí právě děje.

♥

Vzbudil jsem se v malé místnosti. Byla útulná a zahalená do hřejivého světla ohně. Pátral jsem očima po zdroji toho tepla a objevil jsem malý krb, schovaný ve stínu almary, která byla vyrobena z ručně vyřezávaného dubového dřeva. Byl přímo naproti mému lůžku. Pohlédl jsem do plamenů a s údivem jsem zjistil, že nejsou zlaté a rudé, nýbrž fialové, modré a zelené.

„Tak proto mi tahle místnost přijde tak fialová,“ napadlo mě.

Automaticky jsem sáhl na noční stolek a uchopil jsem do ruky pohár, vyrobený z kozího rohu. Začal jsem hltat lahodný nápoj a po těle se mi začal rozlévat příjemný pocit. Zrovinka když jsem měl plnou pusu tekutiny, něco jsem si uvědomil a vyprskl jsem veškerý obsah svých úst na starobylý koberec.

V téže chvíli vstoupilo velmi podivné stvoření. Byl to vlastně kůň, ale měl krk a hlavu jelena. Vytřeštil jsem na to oči a pohárek mi vypadl z ruky na zem.

„Copak ti náš nápoj nechutná?“ promluvilo to na mě.

„Co jsi zač, proboha?!“ vyjekl jsem.

Hned se mi dostalo, i přes mou nelibost, odpovědi: „Jsme prastarý rod a pocházíme z hor. Sestoupili jsme ale do lesů, abychom tě vyhledali. Zjistili jsme totiž, že se naše proroctví začíná naplňovat.“

Teď jsem byl ještě překvapenější: „Cože?! Vy jste...“

„Ano, my jsme dimidiové.“

♥♥♥

Dnes na moje chmurné myšlenky nezbyl čas. Něco nás napadlo. Zase. Byl to tentýž vlk. Navíc se stalo něco strašného. V melancholii jsem nedokázala použít žádné kouzlo a Cedrik se obětoval, abych mohla prchnout. Teď už cítím jen strach. Jde to se mnou z kopce. Připadám si jako v nějakém horroru.

Celý den jsem chodila jako tělo bez duše, ale uvědomila jsem si, že mám hrozný hlad a vydala jsem se hledat nějakou potravu. Našla jsem nějaké maliny, ale asi polovina z nich byla červivá nebo shnilá, takže jsem se moc nenasytila. Včera jsem od Cedrika dostala mapu. Když mi ji dával, stále jsem mu nevěřila, ale teď vím, že nelhal. Proto jsem se vydala směrem ven z lesa.

Teď už je noc. Ležím u ohně a přemýšlím o všem, co se za poslední týden událo. Některé chvíle mi přišly trapné. Ale není se čemu divit. Ta Kamila teď a tady je někdo úplně jiný, než ta Kamila před týdnem.

♥

Irdis hleděl do ohně a nevěděl, co si o Dimidiích má myslet. Říkali přece, že ho hledali kvůli proroctví. To nemůže věstit nic dobrého. On přece v celém příběhu má vystupovat jako temná postava, která zaviní zánik světa. Co když ho zabijí? Nebyl si zcela jistý, že by toho byli schopni. Tak CO s ním udělají? Mátlo ho, že se k němu zatím chovali tak zdvořile a pohostinně. Jako by byl nějaký král, ba co víc, Bůh. Opravdu. Vzhledem k jejich zvyklostem a hrdosti se k němu chovali opravdu velmi „poníženě“. Jediný, kdo s ním mluvil nejméně oddaně, byla Derra, vůdkyně stáda.

Od začátku týdne si na Kamilu nevpoměl, ale myšlenky na ni se mu brzy vkradly do hlavy. Nikdy na ni nezapomněl, nezapomněl, co způsobil ani co jí provedl. Myslí si, že chodila do školy celý život. To se ale nikdy nestalo. Byla jí vymazána paměť a potlačena dračí a kouzelná identita. Dimidiové mu však řekli, že už se zase proměnila. Nejdřív měl radost, ale pak si uvědomil, že po ní tedy musí jít vlčí muži v čele s Darteou.

Ze zamyšlení ho vytrhl jeden z Dimidiů, jmenoval se Keri.

„Jídlo je hotové, Irdisi,“ jemně se poklonil a pokynul hlavou, aby si pospíšil.

Irdis pomalu vstal a prošel dlouhou chodbou až do jídelny. Když se ohlédl, viděl, že šel Keri přímo za ním. Otočil se do místnosti a zjistil, že kolem něj Dimidiové vytvořili kruh a znemožňují mu svým parožím útěk. Byla mezi nimi i Derra. Vystoupila z řady a její oči se rozžehnuly rudým světlem.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování