OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Naděje v budoucnost - 3. kapitola



Naděje v budoucnost - 3. kapitolaAndrew uvažuje, který plán od Marmary využije, a Georgína strávila noc ve vězení. Ráno ji však čekala zpráva, která jí vzala vítr z plachet...

Kapitola třetí - Naděje a zoufalství

Po návratu od krále a Marmary byl Andrew zabrán do vlastních myšlenek. Marmara mu poradila několik nápadů, jak by mohl té nebohé dívce pomoci, a on si je v duchu jeden po druhém procházel. Všechny se mu však zdály stejné – troufalé a bez zaručeného výsledku, což se mu moc nezamlouvalo. Měl rád, když jeho činnost měla jasný a zaručený výsledek. To se ale ani o jednom z Marmařiných nápadů říct nedalo, takže si je pokoušel představit ze všech možných stran a úhlů. Stále však měl pocit, jako by na nějaký zapomínal.

Úplně ponořený do myšlenek, nápadů a představ prošel domem a nevnímal vůbec nic, co mu kdo řekl. Služebné mu hlásily, co během dne dělaly, sloužící se dožadovali rozkazů, aby věděli, co dělat mají, ale bez úspěchů. Andrew byl duchem nepřítomen a nevnímal zhola nic. Dokonce ani svoje pohyby. Zcela po paměti došel do knihovny a usadil se ve vysokém křesle za stolem. Opřel se zády o opěradlo, upřel prázdný pohled na knihy. Vypadalo to, že čeká, že něco jasného z nich vyskočí a prozradí mu, jaký nápad by měl vybrat.

Služebná Lora byla v Andrewově domě nejdelší dobu a znala nejrůznější vrtochy svého pána, tudíž poznala, že jej nyní něco trápí nebo že nad něčím přemýšlí. Jelikož si všimla vrásky na čele, usoudila, že je pravděpodobnější, že nad něčím přemýšlí. Jistě nad něčím důležitým. Moc dobře taky věděla, že Andrew v takovýchhle chvílích zapomíná na jídlo a tekutiny. Poprosila Matyldu, kuchařku, aby uvařila slepičí polévku a čaj.

Když mu pokrm v misce a nápoj v hrnečku přinesla, seděl ve stejně strnulé poloze, jako když přišel. Jemně ho pohladila po ruce, aby upoutala jeho pozornost. Andrew sebou trhnul. Jeho zorničky zareagovaly na nedostatek světla v místnosti a konečně to vypadalo, že začne vnímat, co se kolem něj děje. Upřel pohled na Loru, která se na něj plaše usmála.

„Přejete si ještě něco, pane?“ zeptala se Lora tichým hlasem, aby nevyplašila pomalu se vzdalující myšlenky v Andrewových očích. Andrew potřásl hlavou, jako by chtěl odehnat špatné myšlenky, a upřel na Loru pronikavý pohled. Lora okamžitě sklopila pohled k zemi a nervózně se ošila.

„Co jsi to říkala?“ vyhrknul Andrew najednou. Lora se na něj poplašeně podívala.

„Jestli si přejete ještě něco,“ vykoktala zmateně v odpověď. Andrewovi najednou cosi problesklo v očích. Radostně se usmál a celý se prakticky rozzářil. Lora byla ještě zmatenější, než byla do té doby.

„Ne, nechci nic. Děkuji,“ odpověděl s úsměvem. Rychle se ovládl a rukou naznačil, aby Lora odešla. Ta si v tu chvíli neslyšně oddechla a zmizela, jak nejrychleji mohla. Z jejího pána v tu chvíli šel strach.

&&&

Andrew se rozhodl, že za králem dojde za několik dní, aby to vypadalo, že sestavuje datum, které po něm král chtěl. Nechtěl nic ponechat náhodě a počasí mu hrálo do karet – všechny ty dny bylo pod mrakem, až na poslední noc. Věděl, že by nebylo moudré předstoupit před krále bez návrhu data, kdyby se král rozhodl nevyhovět jeho žádosti. Tu poslední noc tedy sestavil datum vhodné pro ocejchování. Jen doufal, že ho nebude muset nikdy použít. Alespoň pro tuto dívku.

Následujícího dne se vydal do královského paláce. Milé přivítání ho rozhodně nečekalo. Lidé po něm házeli nevraživé, nesouhlasné pohledy, šokovaně po sobě koukali a něco si šuškali. V podstatě nedělali nic jiného, než co dělávali obvykle, ale dnes to působilo jinak. Zvláštně. Cize. Nepříjemně. Andrew zrychlil krok, aby byl u královského komořího co nejdříve. Ten mu oznámil, že král na něj čeká v knihovně.

Když Andrew vkročil do knihovny, král seděl v křesle u východního okna, listoval ve staře vypadající knize a nesouhlasně se na ni mračil. Hvězdářova příchodu si vlastně ani nevšiml a Andrew ho na svoji přítomnost musel upozornit jemným zakašláním. Král zvedl okamžitě hlavu a v očích se mu zračila vzdalující se myšlenka, ze které byl vyrušen.

„Hvězdáři!“ zvolal král. Odložil knihu, napřímil se v křesle a pokynul rukou na židli před stolem, kam se měl Andrew usadit. Ten neváhal a nabízenou židli s povděkem přijal.

„Dal sis na čas, ale jistě jsi k tomu měl dobrý důvod. Teď však chvíli vydrž s odpovědí. Potřebuji s tebou něco projednat,“ pronesl král. Jeho pohled spočinul na knize, kterou chvíli předtím odložil stranou. „Víš, co to je?“

Andrew zavrtěl hlavou v gestu vyjadřující nesouhlas.

„To je kronika mého rodu, ve které je zaznamenáno všechno podstatné pro následující pokolení. Je v ní psáno, že všichni moji mužští předci se ženili před pětadvacátým rokem. Jak jistě víš, já své dvacáté páté narozeniny oslavím za půl roku. Nerad bych tuto tradici porušoval, takže jsem se rozhodl sezvat svobodné princezny na ples. Ten se bude konat za měsíc a ty na něm budeš taky. A víš proč?“ pokračoval král další otázkou. Láskyplný pohled odvrátil od rodinné kroniky a upřel jej na Andrewa.

Ten opět zavrtěl hlavou, že neví.

„Aby ses seznámil s mými potencionálními manželkami a aby ses poté zeptal hvězd, která z nich je ta pravá,“ vysvětlil král.

„Jak si přejete, Veličenstvo,“ odpověděl Andrew. Král jej obdařil úsměvem, který jasně prozrazoval jeho rezervovanou spokojenost.

„Tak to bychom měli. A nyní můžeme přejít k datu, které jsem po tobě chtěl,“ uzavřel král a gestem ruky ukázal, že je to teď na Andrewovi. Ten se zhluboka nadechl, aby si utříbil myšlenky, než vysloví svoji žádost.

„Ještě než bych vám měl říct datum, chtěl bych vás o něco požádat,“ pronesl Andrew pevně. Výraz jeho obličeje neprozrazoval zhola nic. Snad jen lehce stažené obočí ukazovalo na slabou nervozitu. Král se pousmál a naznačil, aby pokračoval. „Jedná se o tu dívku. Chtěl bych ji vzít do svých služeb, aby mi pomáhala. Moje práce je čím dál časově náročnější a další člověk by se mi hodil,“ dokončil a zvědavě se zadíval na krále. Ten se jen zasmál.

„A ty jsi čekal, že tvé žádosti nevyhovím? Ale jistě, že ti ji přenechám,“ odpověděl král. Andrewovi se neskonale ulevilo. „Po ocejchování si s ní můžeš dělat, co chceš,“ dodal. Andrewova úleva okamžitě zmizela a vystřídalo ji zděšení. Král nepochopil jeho žádost a on ji teď bude muset doplnit. Napřímil se na židli naproti králi a podíval se na něj pohledem bez emocí.

„Vaše Jasnost mě špatně pochopila. Tu dívku bych chtěl bez cejchu,“ upřesnil. Králův výraz ztvrdnul. Veškerá přívětivost, která v něm byla, zmizela v nesouhlasně ztvrdlém obličeji. Král jen zavrtěl hlavou a nesouhlasně zamlaskal.

„Tak ty něco chceš a ještě si kladeš podmínky, hvězdáři,“ pronesl samolibě. Král si podepřel hlavu a přemýšlivě se na svého hosta podíval. „Odvádíš nanejvýš dobré služby, ale nelíbí se mi, že si kladeš podmínky pro svá přání. Budu si to muset ještě rozmyslet. Teď jdi. Zítra touhle dobou si přijď pro odpověď a přines s sebou to datum, kdybych se rozhodl tvou žádost zamítnout,“ odpověděl král nesmlouvavě. Andrewovi nezbylo nic jiného, než se zvednout, poklonit a odejít. Zbyla mu jen naděje, že se král rozhodne shovívavě.

&&&

Noc v královském vězení se zdála delší než jakákoli jiná noc v jejím životě. Neustále měla pocit, že odněkud slyší kvílivé, tahavé zvuky, které způsobovaly tuhnutí krve v jejích žilách a mrazení v zádech. Byla si jistá, že je v celém vězení sama, ale přesto se neubránila nutkání, že slyší řinčení řetězů ve vedlejších celách a naříkání lidí, kteří v nich měli být vězněni.

Podlaha, na které ležela, byla tvrdá. Nedá se říct, že by byla zvyklá na měkké postele, ale podlaha byla tak tvrdá, že cítila sebemenší pohyb, který udělala. Ráno zjistila, že včerejší den se neobešel bez následků. Na rukou jí naskákaly modřiny. Škrábance na rukách se jí už celkem zacelily, ale neobratné přetáčení z boku na bok během uplynulé noci potrhalo zaschlé strupy a po rukách jí stékaly tenké pramínky krve. Přála si dostatek vody, aby se mohla napít a zároveň vymýt rány. Moc dobře věděla, že se jí do ranek jinak zanese špína.

Strážný přišel dlouho po tom, co Georgína vzdala pokusy o spánek. Vypadal vyspale, celý téměř zářil. V ruce nesl další kousek okoralého chleba, ale když spatřil ten včerejší nedotčený, nenamáhal se vyměnit jej za nově přinesený. Věnoval jí pouze měděný džbánek z poloviny naplněný vodou. Vypadalo to, že dnes všechno proběhne beze slov. Když však byl na odchodu, zarazil se a vrátil se k mřížím. Sledoval ji posměšným pohledem.

„Máš docela štěstí! Co jsem slyšel, král tě nechá jenom ocejchovat,“ pronesl společně s opovržlivým odfrknutím. „Kdyby to mělo být na mně, nechal bych tě rovnou popravit,“ dořekl tvrdě. Georgína na něj upřela nepřátelský, nevraživý pohled, ale strážný si jej ani dostatečně málo nevšiml. Otočil se k odchodu a bez dalšího slova odešel.

Georgína se za ním nevěřícné dívala. Čekala, že ji král pro výstrahu prostě popraví, ale cejch?! To byla jediná věc, kterou nečekala. Moc dobře si uvědomovala, že cejch je pro ni mnohem horší než poprava. Kdyby ji král popravil, byla by prostě mrtvá. Neprávem, ale mrtvá. S cejchem bude vždycky ta žena, která byla podezřelá z provozování černé magie. Nikdo ji nebude chtít zaměstnat, nikdo nebude chtít vzít ji pod svoji střechu. Nakonec stejně zemře – hlady, nebo na nějakou nemoc.

Jak si předtím přála dostatek vody, teď v sobě nenašla sebemenší pohnutku si pro ni dojít. Moc dobře si uvědomovala, že na nějakou nemoc, která se jí dostane do otevřených ran, může stejně dobře umřít tady jako kdekoli jinde na ulici. Proč se tedy snažit udržet se naživu?


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Naděje v budoucnost - 3. kapitola:

1. Fluffy admin
11.08.2014 [23:46]

FluffyAli, tohle byla zase další skvělá kapitola! Vím, že se budu opakovat, ale líbí se mi styl, kterým to píšeš. Hezky nám servíruješ detaily, ale naopak není to zdlouhavé, což velmi oceňuji - dáš nám toho prostě přesně tu správnou dávku a to mi vyhovuje maximálně. Emoticon

Jestli se tu může házet špína na Jeho Jasnost, tak já si vezmu rovnou celou korbu nakláďáku. Ten král je ale blbec. Emoticon Vrtošivý panovník, chudák Andrew - takovému idiotovi sloužit, to není určitě nic lehkého. Budu doufat, že se nakonec rozhodne Georgínu neocejchovat a dát ji ke hvězdáři na nápravu. Emoticon

Georgíny mi bylo líto, ale má pravdu. Cejch je pro holku horší než oprátka. Pokud není mrcha, jako byla třeba Milady v Třech mušketýrech, tak je to neštěstí. Vážně se budu modlit, aby se jí nic nestalo. Emoticon

Opět skvělé, budu se těšit na další. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!