OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » V hloubi duše Epilog



V hloubi duše EpilogTak a máme tu epilog... Jak to nakonec dopadne? Stihne se Blake vrátit včas? Nebude už příliš pozdě?
Přeji pěkné čtení:) Đ99

Blake:

Rád jsem se na ni díval, jak spí. Každé ráno. Bylo to tak zvláštně... uklidňující. Její snědá tvář, dlouhé černé řasy, sametové vlasy. Byla má a celý svět to věděl. Přesto mi přechází mráz po zádech, když si uvědomím, že to tak skončit nemuselo.

Stáli jsme okolo staré továrny a čekali jsme. Nic se nedělo. Panovalo tu napětí. Když v našich hlavách zaznělo slovo útok, neuvědomil jsem si, že jsem ho vyřkl já. Smečka se jako jeden vrhla vpřed. První i druhá generace pospolu.

Očekávali jsme odpor. Žádný však nenastal. Nikde nikdo nebyl, vládlo tu až příliš tíživé ticho. Všechny dveře byly otevřené dokořán. Až na jedny. Zničit je nám dalo pořádně zabrat.

Jess se pohnula a ze spaní se po mně natáhla. Když mě objala okolo pasu, spokojeně vydechla, něco zažvatlala a spala pokojně dál. Vykouzlilo mi to na tváři úsměv. Byla tak krásná, a k tomu všemu byla má.

Ozvala se rána. Dveře spadly, úplně zničené, na zem. Vtrhli jsme do místnosti. Byla temná, tmavá a odtažitá. A nebyla zdaleka prázdná. Několik vrkodlaků. A Alyssa. Rozhostilo se ticho. Alyssa se usmívala tím svým polovičním mrazivým úsměvem.

Kde je?" zavrčel jsem. Alyssin úsměv se ještě více rozšířil. Pak poodstoupila. Jessica byla bezmocně zavěšená v řetězech. Pohltila mě hrůza.

„Je...?" nedokázal jsem dokončit.

Alyssa už vrtěla hlavou. „Ne, není mrtvá. Ještě ne, ale nemá moc času. Pokud jí ovšem někdo nedá lék," podotkla.

Jess mi zabořila tvář do hrudi a usmála se jako malé, roztomilé spící dítě. Jemně jsem ji pohladil po vlasech a přitiskl ji ještě blíž ke mně.

„Mám pro tebe nabídku, Blaku."

„Jakou?"

„Zavoláš teď Jessininým rodičům a řekneš jim, že jejich jediná dcera umírá a aby ji zachránili, musí přesunout tajemství Greyfoxů."

„Odvrhli ji. Proč by se teď měli hrnout sem, aby ji zachránili?"

„Protože se jim zmíníš, že to JÁ jsem zabila Rebeccu. Pak se sem pohrnou, i kdyby nechtěli."

„A co když odmítnu?"

„Pak zemře, ať už mojí rukou, nebo kvůli té nemoci. Seš ochotný to riskovat?"

„O čem přemýšlíš?" zeptala se mě Jess a upřela na mě to své světle modré oko. Usmál jsem se.

„O ničem," odpověděl jsem tiše. Věděl jsem, že teď jsem vzbudil její zájem.

„O ničem?" zopakovala po mně.

„O ničem," potvrdil jsem. Usmála se na mě a natáhla se, aby mě jemně políbila na rty.

„Pro jednou to nechám být," zašeptala mi do ucha a rtem přejela po celé hraně mé tváře až ke rtům. Prudce jsem se nadechl. Smála se... a vstala. Nechala mě po ní toužit a prostě... odešla. Frustrovaně jsem si povzdechl a vstal také.

Stála u kuchyňského pultu a pila ze sklenice s vodou. Její oblíbený postoj. Byla tak neuvěřitelně sexy.

Stála tak, i když odjížděla.

„Vážně musíš odjet?" zašeptal jsem jí do ucha. Usmála se tím svým ,jinaktonejde´ úsměvem.

„Zachránil si mi život. A Alyssa je v kobce a tam zůstane nejspíš navždy. Teď je řada na mně. Musím vše vysvětlit rodičům a vše si ujasnit. Stát se znovu vlkodlakem."

„A vrátíš se?"

„Já... nevím. Já vlastně nevím, co teď chci. Prosím, pochop to, Blaku. Mám povinnosti jako budoucí Alfa. Mám povinnosti ke své sestře."

Objal jsem ji kolem pasu a vdechl její vůni. Položila sklenici na pult a otočila se čelem ke mně. Vzala mou tvář do svých drobných rukou a políbila mě. Chutnala sladce, jako vždycky.

Usmál jsem se jí do rtů. Moje družka. Ta ví, jak si mě získat.

 


Jessica:

 

Zdálo se mi o Indianě. A o Blakeovi. Jak mi zachránil život. Nepřijal Alyssinu nabídku. Rozhodl se, že mě přivede zpět bez její pomoci. Kousnul mě a udělal ze mě opět vlkodlaka. A pak... mě přijal do své smečky. Jako Alfu. Jako svou družku. Ten příval energie mě probudil. Nejen z bezvědomí, ale i z hustého oparu iluzí, nočních můr a Alyssininých intrik. Vše bylo jasnější, výraznější a celkově... lepší. Tajemství zůstalo uchováno a pravda vyšla najevo. Nebyla jsem zodpovědná za Rebečinu smrt. 

Den po té události s Alyssou, přijeli mí rodiče. Tehdy jsem se ještě vzpamatovávala, hlavně fyzicky. Únava a stres se na mně podepsaly. Dozvěděli se pravdu a Alyssu odvezli do Indiany. Vrkodlaci, Alyssiny kamarádíčci (teď už vím, proč mi naháněli tak hrůzu), byli zneškodněni. A já byla znovu přijatá mezi svou smečku. Jako budoucí Alfa.

Život se vrátil do normálu. Normálu, který byl před Rebeččinou smrtí. Po pár týdnech, když se všechno uklidnilo, mi došlo, že nechci být... tady. Chci být s Blakem. Matka nedokázala mé rozhodnutí pochopit a otec byl zásadně proti. Zřekla jsem se svého postu Alfy rodu Greyfoxů. Má matka však přišla s řešením. Sloučí rody Greyfoxů a Woodsů. Já a Blake.

Vrátila jsem se zpátky do Ohia za Blakem. Byl překvapen, když jsem mu skočila okolo krku hned, jak jsem ho uviděla. S návrhem spojení dvou rodů souhlasil. Byli jsme oficiálně pár.


Blake:

„Jess," vzdychl jsem a ona ke mně zvědavě zvedla oči.

„Miluju tě. A... chci si tě vzít."

Usmála se. „A kde přesně máš na mysli?"

Pousmál jsem se taky. „Před oltářem," zašeptal jsem a navlékl jí na prst prsten.

Její tvář ozdobil ten nejkrásnější úsměv. Taky si myslím," zašeptala něžně. Vzala mou ruku a pohladila si s ní jemně břicho. Ona je... Usmála se.

„Ty jsi...?"

„Ano, jsem."

„Jess," zašeptal jsem a přitiskl ji k sobě. Čeká dítě. Naše dítě. Budeme se brát. Rody spolu vycházejí nadmíru dobře.

Mohlo by to být lepší?

 


Je konec. Ani tomu nemůžu pořádně uvěřit. Zazní tedy otázka, mám pokračovat? Dále bych chtěla poděkovat Mustang, Poppy, Ninik a všem ostatním za to, že jste sem vůbec se mnou došli. Děkuju!


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V hloubi duše Epilog:

4. domi99
12.05.2014 [17:53]

Dekuju Ninik ;-)

11.05.2014 [20:09]

ninikŠkoda, že už je konec Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Tohle byla super povídka, takže doufám v to pokračování, na které se moc těším (ikdyž na rozdíl od Mustang jsem nečetla anotaciEmoticon takže to bude pro mě překvápko Emoticon ). Každopádně ještě jednou díky za tuhle povídku, byla moc fajn Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 11.05.2014 [18:01]

Moc děkuju, Mustang....a snad se bude líbit i pokračování...:)

1.
Smazat | Upravit | 11.05.2014 [12:06]

Konec? Emoticon Jess a Blakemi budou hrozně chybět...
Byla to úžasná povídka Emoticon Emoticon A doufám, že udeláš nějaké pokračování EmoticonEmoticon Emoticon
Moc ti dekuju za to, že jsem si mohla tuhle povídku přečíst, protože to stalo hodně stalo za to! Těšila jsem se na každou kapitolu a teď se budutěšit na pokračování!
Četla jsem u tebe na shrnutí anotaci na to pokráčko a moc se mi líbí, že jim to nechceš udělat tak lehké Emoticon
Takže znovu byla to nádherná povídka Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!