OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vlčice - Skryt Lží - 4. kapitola



Vlčice - Skryt Lží - 4. kapitolaPokračování Vlčice. Zajímavé setkání Dawn a Christianovým bratrem Viktorem.

KAPITOLA ČTVRTÁ

 

„Ahoj holky, dostal jsem další skvělý nápad, jak oživit naši párty!“ řekl mě a Sue Steve, když jsme ráno stály u našich skříněk a povídaly si.

„Vážně? Co to je?“ ptala se Sue.

„Udělám z naší obyčejné párty maškarní párty!“ řekl Steve s jiskřičkami v očích.

„Ach ne! Já už mám šaty! A maškarní tedy rozhodně nejsou,“ povzdychla si Susan.

„Můžu doufám s váma počítat s výzdobou tělocvičny?“

„Jasně, podrobnosti vyřešíme při obědě,“ řekla jsem.

„Díky, uvidíme se u oběda!“ rozloučil se.

„Sue, chápeš, jak to s ním může Camille vydržet? Je to blázen!“

„Možná, že je to blázen, ale asi má jiný přednosti,“ odvětila mi.

„Radši o nich nechci vědět,“ řekla jsem. Se smíchem jsme obě vrazily do třídy. Mně úsměv hned zmizel. Hned jak jsem uviděla jeho. Zase se se mnou něco dělo, něco zvláštního. Měla jsem pocit, že to souvisí se včerejškem.

„Ahoj,“ řekl, když jsem se ocitla u naší lavice.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu pozdrav.

„Prý bude nějaká maškarní party. Nevíš o tom něco?“

„Jo, náhodou vím,“ odpověděla jsem. „Pomáhám to připravovat. Je to zítra od šesti.“

„A nevíš o nějakém způsobu, jak bych se tam mohl propašovat?“

„A to jsi ten hodný?“ zasmála jsem se. „Není to žádná VIP akce. Jediné dvě podmínky jsou kostým a někdo, s kým půjdeš.“

„A ty tam jdeš?“ zeptal se.

„Ne.“ Znovu jsem se usmála. „Nesplňuju podmínky.“

„To je škoda. Rád bych tě tam potkal,“ řekl.

„Ty někoho máš?!“ Můj výkřik byl zděšený. Ty jsi čekala že bude singl? Hlupačko, řekl mi hlásek v hlavě. „Pardon, chci říct, ty tam jdeš?“ opravila jsem se.

„Jasně. Musím poznat nové lidi. Ještě pořád jsem tu nováček.“

„Zapomněla jsem. Dobře se bav,“ popřála jsem mu.

„Díky,“ řekl a usmál se. Mně se rázem zatočila hlava.

Christianovo doučování způsobilo, že mi můj neoblíbený předmět začal jít. Moje výsledky se zlepšily o padesát procent a nejen v matematice. A moje hlava měla najednou spoustu práce. Nejen s učením. Hlavně s Christianem, který se mi na mysl dostával častěji, než by bylo normálně nutné.

Při cestě na angličtinu jsem potkala Alexe, který zářil úsměvem od ucha k uchu.

„Ahoj Dawn. Už ti Steve řekl o změně plánu?“

„O maskách? Jasně, řekl mi to hned ráno,“ odpověděla jsem.

„Užijeme si super zábavu!“ Alex měl očividně dobrý den.

„Doufám, že si to užijete,“ řekla jsem.

„Takže ty vážně nejdeš?“ Byl zklamaný.

„Ne. Nemám nikoho s kým bych šla. Ani Harry mi tentokrát nepomůže, má své vlastní plány.“

„Pokusím se to se Stevem nějak vyjednat, abys tam mohla. Nemůže přece chybět nejdůležitější člen naší party!“ Rozesmál mě.

„Ty jsi kecka.“ Rozdělil nás zvuk zvonění.

„Zatím!“ zavolala jsem za Alexem. Odpověděl mi jen zběžným mávnutím ruky v dálce.

Na oběd jsem ke stolu naší party dorazila jako poslední a měla jsem divně podezření, že se něco děje za mými zády.

„...prostě jí to neřekneme a bude to,“ říkala Sue Camille.

„Dobře,“ souhlasila.

„Co komu neřeknete?“ zeptala jsem se a sedala si.

„Jedný holce, co chodí s Cam na franczouštinu. Je hrozně vlezlá, no prostě panenka Barbie, a Camille nechce, aby tam byla. Takže jsme se rozhodly, že jí neřekneme, že ta party je pro všechny,“ vysvětlila Susan.

„Hele Dawn, nevíš, co je s Christianem?“ zeptala se mě Camille a zahnala moje myšlenky na jejich divné chování.

„Co myslíš?“

„Já nevím. Ale něco se děje. Vypadá rozzuřený.“

Našla jsem Christiana u stolu a Viktorem na druhém konci jídelny. Hádali se spolu, ale jen Christian vypadal naštvaně. Viktor se tím bavil.

„Hádají se. O něčem důležitém,“ řekla jsem nahlas.

„Nebo o někom důležitém,“ navrhla Sue. Tohle Sue neměla říkat. Napadlo mě totiž, jestli nemluví o mně. Ne, to je blbost, říkalo moje přízemní já. A když ano...

Nedomyslela jsem svou myšlenku. Christian najednou prudce vstal od stolu a rychlým krokem odešel z jídelny.

„Teda, ten se ale dokáže naštvat!“ prohlásil Steve. „Divím se, že tomu svýmu bráškovi nevrazil, metá očima blesky.“

„Musím jít.“ Vstala jsem od stolu a šla z jídelny stejně rychle jako Chrtistian. Nepředpokládala jsem, že by se Christian zdržoval ve škole, byl jako já, musel ven. Vzala jsem si svůj fialový kabát a běžela na parkoviště. Zastihla jsem ho u auta.

„Christiane, zastav!“ Přestal otvírat dveře auta. Byl ještě pořád rozzuřený. Když jsem už byla u něj, byla jsem udýchaná jako po maratonu.

„Co chceš?“ zeptal se. Jeho tón hlasu nebyl vůbec takový jaký měl vždy. Byl tvrdý a chladný.

„Já? Co chceš ty?“ Byl to pokus o vtip, ale on se nesmál.

„Nemám čas na slovní hříčky. Chci co nejrychleji zmizet a nikdy se nevrátit! Ještě lepší by bylo, kdyby zmizel Viktor! Kdyby se začal chovat lidsky! A úplně nejlepší by bylo, kdyby vůbec nebyl můj bratr!“ rozkřikl se Christian. Věděla jsem, že se potřebuje vyřvat. Ale zraňovalo mě to, jeho bezmocnost.

„Tohle neříkej. Budeš toho litovat.“

„Ne, nebudu. Nikdy! Protože on se nezmění. Můžu změnit kohokoli, Richelle, tebe, tvé přátele, všechny do jednoho kromě jeho. Tak se přestaň o mě starat.“

„Přišla jsem ti pomoct! Nepřišla jsem, aby sis měl na koho vybít svou zlost!“

„Možná, že mám dobrý důvod, proč si ji vybíjím na tobě! Měla by ses nad tím zamyslet.“

„Děláš jako kdybych mohla za vaše spory!“

„Taky že za ně můžeš!“ Otevřel energicky dveře auta a nastoupil dovnitř. Než je stihl zavřít, chytla jsem je. Ohrožovala jsem své prsty, bylo to těsné. Asi jsem si myslela, že mi je nepřivře, a tak jsem riskovala nebo jsem nemyslela vůbec.

„Co tím chceš říct?“ zeptala jsem se.

„Chci tím říct, že mě máš nechat jet.“

„Tak teda promiň, že tě zdržuju. Já jsem ti ale chtěla jen pomoct. Já nejsem Viktor.“ Pustila jsem dveře a on je přibouchl. Nastartoval a bez jediného pohledu odjel pryč. Konečně ukázal svou pravou tvář. On je ten hodný, ale bezdůvodně mě seřve za něco, za co ani nemůžu. Nechápala jsem ho. Nejdřív chce být mým kamarádem, a pak se ke mně chová jako k odpadu. Probudil ve mně hněv, přitom jsem mu chtěla jsem pomoct.

Když jsem přestala zuřit, začala jsem se bát. Christian jel pryč autem, byl rozladěný, naštvaný, neměl čistou hlavu. Kdyby se mu něco stalo... Byla bych jediná, kdo tomu mohl zabránit. Takovou vinu bych neunesla. Být jediná, kdo mohl zabránit něčí smrti.

„Kde je Christian?“ zeptal se mě kdosi. Měl hrubý hluboký hlas, připomínal nehostinou krajinu. Byl horší než Christianův, když byl naštvaný. Byl to Viktor Bright.

„Právě odjel,“ oznámila jsem mu.

„Měla bys jít dovnitř, je zima.“

„Dokážu o sobě rozhodovat sama, nemusím dostávat rozkazy. A navíc, dost pochybuju, že se známe,“ odsekla jsem. Neměla jsem náladu na někoho, kdo se mi už od pohledu nezamlouval.

„Tak to napravíme,“ řekl a přišel blíž. „Já jsem Viktor. Christianův... bratr.“ Poslední slovo vyslovil, jako kdyby říkal nadávku.

„Já jsem holka ve fialovým kabátě. Těší mě.“

„Christian měl pravdu, alespoň v něčem. Jsi nedostižná, pro něj. Ostrá jako břitva a chladná jako led. Ale uvnitř planeš jako oheň.“ Mou charakteristiku vyslovoval s úctou.

„Hezké. K čemu ti tohle bude? Lidé se obvykle hledají podle jména.“

Viktor se tajemně usmál.

„Já vím,“ řekl. „Znám tvé jméno. Jsi Dawn Veronica Wolfová.“

Snažila jsem se nedat najevo zaskočení, které mnou prostoupilo, když řekl mě plné jméno. Nedokázala jsem se dobře přetvařovat.

„Takže ty už mě znáš,“ shrnula jsem to.

„Kdo by tě neznal? Jsi skrytá v mysli každého kluka na této škole jako ikona, symbol krásy. Spokanská Afrodita.“

„Tolik toho o sobě nevím. Ale vím, kde mám já zařazenou kartu s tvým jménem. Je někde hluboko v zaprášeném koutu a stojí na ní ty nejošklivější a nejsprostčí slova, která mi prošla myslí a která jsem řekla. A teď, když mě omluvíš, mám ještě hodinu.“

„Trochu silná slova, nemyslíš? Ani mě neznáš,“ řekl.

„Dokážu lidi dost dobře odhadnout,“ odvětila jsem.

„Stejně jako Christiana? I o něm sis myslela věci, kterým teď nevěříš.“

Jak to může vědět? Málem jsem mu to řekla nahlas. „Možná. Ale myslím si, že ty nebudeš stejný případ jako on. Jste každý úplně jiný.“

„Ne.“ nesouhlasil.

„Ne?“

„Nemyslíš si, že jsme jiní, myslíš si, že je Christian lepší, stejně jako ostatní. Ale v čem? Že má větší nadání? Že je o centimetr vyšší než já? Že vždycky dostane to, co chce? Že ho chce snad každá holka na této škole? V čem je o tolik úžasnější? Řekni mi to ty, protože já ty rozdíly nevidím.“

„Takhle jsem to vůbec nemyslela,“ bránila jsem se.

„Ne, nemyslela. Stejně, jako si nemyslíš, že miluješ Christiana, že se ti o něm každou noc zdá.“

„Nezdá se mi o něm!“

„Lžeš. Není to pravda.“

„Je,“ trvala jsem si na svém.

„Ano? Tak proč jsi za ním teď šla, hm?“

„Bála jsem se o něj, chtěla jsem vědět, co se mu stalo...“

„Přesně,“ přerušil mě Viktor. „Přesně v tom je ten rozdíl. Kdybych byl na jeho místě já, nepohla bys ani brvou, ani nikdo jiný z jídelny.“

„Ale za to já nemůžu. Mluvím s tebou poprvé v životě. Nehnala bych se za tebou, protože jsem tě neznala.“

„A znáš Christiana?“ zeptal se. „Víš, co je zač? Podrobně, do každého detailu?“

Otevřela jsem pusu naprázdno. Několikrát jsem se zhluboka nadechla, těkala jsem očima ze strany na stranu, jen abych se nemusela dívat na Viktora. Zvažovala jsem odpověď.

„Vím tolik, abych se o něj mohla zajímat jako kamarádka,“ odpověděla jsem.

„A to nejdůležitější víš?“

Zamračila jsem se. Nechápala jsem, kam tím míří.

„Ne. Víš co, neodpovídej mi.“ Otočil se na patě a zamířil zpět do budovy školy.

Neměla jsem z Viktora dobrý pocit, když jsem ho viděla poprvé a po tomhle rozhovoru se můj názor na něj nijak nezměnil. Byl zvláštní. A hrozivý. Doufala jsem, že ten rozhovor s ním byl ten první a poslední v mém životě.

 

Čas na oběd skončil, chodby byly zase zaplněné, jak bylo zvykem. Sue jsem našla u našich skříněk.

„Kde jsi byla?“ zeptala se.

„Byla jsem se jen projít,“ odpověděla jsem.

„Šla jsi za Christianem.“

„Proč musíš poznat, že lžu? Šla jsem za ním, ale nestihla jsem ho. Zato jsem tam potkala Viktora,“ řekla jsem. Doufala jsem, že mi Sue tu lež s Christianem spolkne. Stalo se tak.

„A jaký byl?“

„Nejsem nadšená z Christiana, ale ten jeho bratr je ještě horší. Zlý a zvláštní, jiná slova pro to nejsou.“

„Proto nemá takový fanklub jako Chris.“

„Možná. Nebo proto, že nikdo nechce bojovat s Richelle. Ale ani není o co. Richelle ani v nejmenším nezávidím,“ řekla jsem.

„Já taky ne,“ souhlasila se mnou Sue. „A co tvoje narozky?“

„Neplánuju nic extra. Žádnou párty nebo tak něco. Musíš se odvázat zítra na maškarním.“

„To je taková škoda, že nejdeš!“ vzdychla si.

„Já za to nemůžu. To Steve a jeho ztřeštěné nápady,“ řekla jsem smutně.

„A kdyby Camille...“

„Camille je Steveova holka, ale tak silný vliv na něj nemá. Steve je dubová hlava, nedá si říct.“

„Asi máš pravdu,“ souhlasila se mnou Susan. „Dneska jedeme domů spolu?“

Podívala jsem se na Sue nechápavým pohledem.

„Já jestli nemáš nějaký rande,“ vysvětlila.

„Jo, jedu s tebou,“ odpověděla jsem.

„Dobře, sejdeme se na parkovišti.“

Na poslední hodině většina studentů spala. A někteří doslova. Já jsem byla taky mimo, ale kdo by se dokázal soustředit? Bála jsem se o Christiana. Bála jsem se, že za pár hodin, nebo zítra zjistím, že leží v nemocnici, že se mu něco stalo nebo že je... Ne, okřikla jsem se v duchu. Neděs se hroznými představami. Christian bude určitě, jistojistě, v pořádku. Tahle víra mi bude muset pomoct přežít, než ho znova uvidím. A to taky nemusí být nikdy. Panebože! To ho musel Viktor tak vytočit? Vlastně jsem se ani nedozvěděla, kvůli čemu se pohádali. Christian přece nemluvil pravdu, když říkal, že za jejich hádku můžu já. A nebo mluvil pravdu? Všechno je tak komlikované, všechno jde proti mně.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčice - Skryt Lží - 4. kapitola:

5.
Smazat | Upravit | 29.12.2013 [12:18]

Nádherné. Emoticon Emoticon Emoticon

4. Niki
27.08.2013 [10:07]

Krásné !!! :)
Strašně se těším na další :))

3. DawnWolfova přispěvatel
26.08.2013 [18:44]

DawnWolfovaDěkuji za to, že se vám má povídka líbí a necháváte mi tu komentáře. Brzy přidám další kapitolu Emoticon Emoticon

2. MarryAnn
25.08.2013 [13:28]

hm, zajímavé... Moc se mi to líbí :)
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. ninik
24.08.2013 [11:42]

Emoticon Emoticon Emoticon není co jiného říct, než: ÚŽASNÉ!!! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!