OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Back in time - 1. kapitola

28.08.2011 (12:00) • Wikiss • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1134×

1. kapitola - What happend?

Toto je můj druhý příběh na téma TVD. Back in time je tak trochu "povídka v povídce". Hlavní postavou je zde Kate, která vystupuje i v mé povídce Ordinary life. Příběhy na sebe nijak nenavazují. Jen mě při psaní Ordinary life napadla tato situace, kterou jsem se rozhodla sepsat zvlášť.

Tento první díl je spíše taková předehra k povídce samotné. Teprve Vás uvedu do děje. Dozvíte se více o hlavní postavě...

Doufám, že Vás povídka zaujme a zanecháte komentář. :)

Předem se omlouvám za možné překlepy a chyby, jsem jen člověk a nikdo mi to nechce zkontrolovat. :D

„Tati! Kde mám to zelené triko?“ vykoukla jsem z pokoje a zakřičela směrem ke kuchyni, kde si zrovna ohříval večeři. Kterou jsem mu vlastnoručně uvařila, jen tak mimochodem. Nedočkala jsem se však žádné odpovědi, tak jsem se nakonec rozhodla vzít si něco jiného. Po cestě ze schodů jsem se málem přerazila. Od teď už vím, že oblékat si triko a běhat ze schodů není zrovna nejideálnější kombinace.

„Tati, až někde narazíš na moje zelené triko, hoď mi ho prosím do pokoje,“ vzala jsem si jablko a s chutí se do něj zakousla.
„Ale já jsem na něj už narazil,“ otočil se ke mně s vážnou tváří „mělo na sobě batoh a říkalo něco o Mexiku,“ zavtipkoval.
„Haha,“ zasmála jsem se ironicky a přisedla si k jídelnímu stolu. Hodiny na stěně ukazovali teprve pět, takže mám ještě hodinu čas, než se pro mě staví Elena. Moje nejlepší kamarádka, kdyby vás to zajímalo.

„Zkusila ses podívat do té hromady oblečení v obýváku na křesle, nebo v koupelně?“
„Dobře, přiznávám! V poslední době jsem byla trochu nepořádná.“  Táta se zatvářil přinejmenším pobaveně.
„No dobře, tak hodně nepořádná!“ opravila jsem se. Trochu jsem o sebe začala dbát a trvá dlouho, než si vyberu oblečení, ve kterém mi to aspoň trochu sluší, takže se dá očekávat, že se všude bude povalovat.

„Není se čemu divit, když se snažím vypadat dobře a nemám pořádně co na sebe… “ postěžovala jsem si. A taky jsem se mu tím snažila naznačit, že potřebuju nutně nové oblečení.
„Problémy s chlapci?“ Oh bože, tak na tuhle otázku ještě nejsem připravená. A v nejbližších… asi tak padesáti letech ani nebudu. Problémy s chlapci. Jak ho vůbec napadlo se mě na to zeptat? V jednu chvíli mluvíme o oblečení, a v té druhé se mě vyptává na kluky… To se raději svěřím Damonovi, než tátovi! No dobře, tomu debilovi rozhodně ne, to bych musela být zfetovaná, opilá a na pokraji smrti.

Ne, ani v tomhle případě bych nebyla ochotná probírat cokoli s Damonem.
To si spíš půjdu popovídat se Stefanem.  Ale stejně. Mluvit o takovýchhle věcech s tátou.
S tátou?
Vážně ne.
Mnohokrát děkuju.

Podívala jsem se na něj pohledem, který mu dal jasně najevo, co si o té jeho otázce myslím, a začala jsem hypnotizovat hodiny na stěně. Už aby bylo šest a vyzvedla mě Elena. Potřebuju s ní něco nutného probrat. Holčičí věci.

Vlastně měl táta trochu pravdu. Opravdu mám… ehm… problémy s chlapci. Tedy s chlapcem. Tedy s jedním klukem. Kdo vlastně vymyslel slovo chlapec mimochodem?

Mám takový menší problém s Tylerem Lockwoodem, jestli vám to jméno něco říká. Tedy, ne přímo problém.

Prostě spolu už nějaký ten pátek chodíme a vše bylo v naprostém pořádku. Neleze mi na nervy jako třeba Damon. A není to vraždící psychopat jako třeba Damon. I když je to tak trochu vlkodlak. No, vlastně ne tak trochu, je to prostě vlkodlak. Ale jenom jednu noc v měsíci, takže se to dá vydržet. Když uvážím, že já se taky chovám jeden týden v měsíci jako běsnící monstrum, tak si vlastně nemáme co vyčítat.

Zkrátím to a nebudu vás nudit detaily. Klapalo nám to skvěle i přes nepřízeň okolí. Tou nepřízní okolí mám na mysli jednoho starého debilního upíra, který nemá nic jiného na práci, než lidem otravovat život a strkat nos do věcí, do kterých mu nic není. Nevidím žádný rozumný důvod, proč mi otravuje život…

No dobře, možná to je proto, že nevynechám jedinou příležitost, otrávit mu ten jeho… neživot. Nevím jak lépe pojmenovat to jeho „bytí“. Upíři přece nežijí, ale nejsou ani mrtvý a neodpočívají v pokoji – bohužel.
Nic proti Stefanovi! Ten je celkem v pohodě a dokonce ani nevysává mladé dívky na potkání, ale slušně si zajde do lesa nachytat pár veverek. Ani Caroline není tak špatná jako upírka, i když se živí lidskou krví z krevní banky. Ale věřte mi, rozhodně byste raději potkali dnešní upírskou verzi Caroline, než její pubertální čtrnáctiletou verzi. Tenkrát byla fakt na zabití s tou svojí namyšleností a dokonalostí a růžovou barvou a nevím čím vším ještě. Takže to shrnu tak, že upíři vlastně nemusí být tak špatní, pokud se samozřejmě nejmenují Damon Salvatore. Chudák Stefan, takového bratra si nikdo nezaslouží.

Kde jsem to skončila… Jo už vím!

Chodíme spolu s Tylerem už něco málo přes tři měsíce a ráda s ním trávím čas. Kromě jedné noci v měsíci, kdy nechci přijít k úrazu. A on se mnou taky rád tráví čas, samozřejmě kromě jednoho týdne v měsíci, kdy se bojí o svůj vlastní život. Menstruace je holt svině.

Začala jsem s ním chodit, jelikož je to milý, slušný a inteligentní chlapec. To byl vtip! Prostě je to super kluk a taky je hodně sexy.  A na náš vztah si nejde stěžovat. Skvěle si rozumíme. Čas, který spolu trávíme, si neuvěřitelně užívám. I když jsme často vyrušení a otravováni jedním psychoušem. Damonem Salvatorem, o kterém jsem se již zmínila výše. A věnuji mu i pár řádků níže.

Když jsem ho spatřila poprvé a podotýkám, že jsem nevěděla nic o jeho povaze a o jeho životě-neživotě, tak jsem si pomyslela: Páni, to je ale kousek! Později jsem přišla na to, že je to namyšlený frajírek, který si užívá s holkami, jak jen to jde a láme jim srdce na potkání. O tom mě informovala Caroline. Ani jsem nebyla příliš překvapená, že spolu ti dva něco měli. Všechny dosavadní sympatie, které jsem k němu chovala, po tomto zjištění vymizely. Ehm… vlastně jsem k němu nechovala žádné sympatie, jenom se mi líbil jeho zadek. Který se mi líbí sice do teď, ale už nemám chuť ho po něm plácnout. Možná ho občas do něj nakopat… vlastně často mám chuť způsobit mu nějakou tu bolest. Pěstí, facku nebo jak už jsem se zmínila dříve, nakopat mu zadek. Často si o to těmi svými vtípky a žertíky koleduje! Párkrát jsem mu trochu flákla, když už to vážně přehnal. Ale netrvalo to dlouho, pouze pár týdnů, a zjistila jsem, že je to krvelačný upír, který nejenže láme holkám srdce, ale pije jim taky krev. Šok, já vím!

Je to celkem legrační historka, jak jsem se dozvěděla o tom velkém tajemství, které přede mnou všichni tajili. Hlavně Elena, z důvodu, aby mě prý ochránila. Pche!

Šla jsem s Tylerem poprvé na rande a bohužel to bylo zrovna za úplňku. Což by mi v jiné situaci vážně nevadilo, jsem tak trochu romantik, ale vyjít si na rande s vlkodlakem za úplňku je trochu padlé na hlavu. Bohužel jsem v té době netušila, že je Tyler vlkodlak a k mé smůle to netušil ani Tyler. Takže jsme si vyrazili daleko od lidí, na nějakou skrytou louku, udělat si noční piknik. Fakt velká romantika, i když trochu strašidelný s těmi stromy okolo.
No takže si užíváme rande a najednou se udělá Tylerovi špatně. Mě taky nebylo příliš dobře od žaludku, tak jsme to uzavřeli s tím, že je to z bramborového salátu. Ale bohužel za tu nevolnost nemohl salát - tedy v Tylerově případě ne, v tom mém to bylo určitě z toho salátu, protože mi nedělá moc dobře majonéza a pokaždé je mi po ní blbě. Ale to jsem zase odbočila…

Tyler se proměnil ve vlkodlaka. Ještě než se proměnil, zavolala jsem prvnímu člověku, který mě napadl – Eleně.
Že je Tylerovi moc zle, a že budeme potřebovat odvoz do nemocnice, protože vypadal, že každou chvíli omdlí. Nebo že se každou chvíli změní ve vlkodlaka, když nad tím teď přemýšlím zpětně…
Takže jsem Eleně zhruba popsala, kde se nacházíme. S mými orientačními schopnostmi, jsem ani moc nepočítala, že nás najdou. Když jsem ukončila hovor s Elenou a otočila se na Tylera, čekal mě takový menší šok. Právě se změnil ve vlkodlaka. Kdybych to viděla v kině, řekla bych si, že je to fakt hustý. Ale když to vidíte přímo před sebou a na živo… a dojde vám, že je nejspíš po vás, tak to pak moc hustý není.
Chvilku si mě měřil těma svýma vlčíma očima a já jsem se snažila zachovat klid a modla jsem se k bohu, aby mě nezakousl. Ale jako naschvál mě ten bastard nevyslyšel a Tyler se na mě vrhl a s chutí se mi zakousl do krku. Skvělý, pomyslela jsem si. Naše první rande se změnilo v horor. A to nejdřív vypadalo tak romanticky…
Bolelo to jako čert. Ještě aby ne, když se vám vlk zakousne do krku a trhá. Divím se, že jsem hned neumřela, nebo že jsem neomdlela bolestí. Ve filmech to tak bývá.

Rozhodně jsem se nebránila, protože to už nemělo cenu. A taky, protože jsem měla, sakra, prokouslé hrdlo a to se pak člověk těžko brání!
Takže mě Tyler zakousl a já jsem ležela na té piknikové dece a ztrácela krev a trochu jsem se divila, kam se asi poděl. Jeden by čekal, že když už se do vás zakousne, tak to aspoň dokončí. Ale nejspíš jsem mu tak moc nechutnala. Nebo ho trochu vylekaly ty hlasy, které se najednou začaly rozléhat lesem. Nebo jsem už začala blouznit a ozývaly se mi v hlavě?
Ne.
Protože za okamžik jsem vedle sebe viděla Elenu se slzami v očích jak se mnou třese a stále dokola opakuje moje jméno. A ať zůstanu s ní a nezavírám oči. Párkrát mě dokonce propleskla. Ruku mi tlačila na krk a volala Stefana. Snažila jsem se jí říct, že jsem v pořádku, ale že Tyler není zrovna ve své kůži, ale vycházelo ze mě jenom chrčení a plivala jsem krev. Vážně nechutný.
Pak jsem uviděla, jak se ke mně sklání Stefan, ale měl nějaké divné oči. Takové tmavé a žilkaté, najednou už nevypadal moc mile. Řekl Eleně něco v tom smyslu, že musí pryč, že se neudrží a zmizel. Tenkrát jsem myslela, že se mi to zdálo, ale teď vím, že použil svojí super rychlost a zmizel někde v lese. Nejspíš šel nachytat pár bezbranných veverek.

A pak Elena volala Damona. Chtěla jsem jí zarazit, vážně jsem na své smrtelné posteli nechtěla vidět Damona. Plně mi to vyhovovalo tak jak to bylo. Jenom já a Elena a měsíc v úplňku. Ale ona se nenechala zastavit. A Pak se, zčista jasna, objevil Damon. Sklonil se ke mně a… pak si prokousl ruku. Tenkrát jsem si o něm myslela, že je fakt debil. Proč si jako prokousl ruku? Chtěl snad spáchat sebevraždu nebo co? Teď už samozřejmě vím, co měl v plánu udělat, ale tenkrát jsem si fakt myslela, že se chce zabít.
Dal mi napít svojí krve. Ani nevím, jak chutnala, byla jsem už dost mimo. A vzhledem k tomu, že jsem měla pusu plnou vlastní krve a místo polykání jsem měla chuť zvracet, rval mi tu ruku skoro až do krku a pořád dokola opakoval „Pij, Kate. No tak, pij…“ a pořád dokola, že jsem měla chuť ho praštit a říct mu, že nemám chuť na žádné jeho úchylné praktiky, a že chci jenom v klidu umřít. Ať mě nechá sakra být aspoň, když umírám. Ale nenechal se odbít, tak jsem sebrala poslední síly a polykala jsem. A čím víc jsem polykala, tím líp mi bylo. Takže mě pak už nemusel ani pobízet a já polykala jako prokopnutá. Po pár polknutích, jsem měla dost síly na to, abych pořádně otevřela oči, a už jsem neviděla jen skvrny, ale viděla jsem jasně a zřetelně. Zřetelně jsem viděla, jak se ke mně Damon sklání a má přesně takové oči, jako měl před chvílí Stefan. Trochu mě to vystrašilo a odvrátila jsem zrak. Nejspíš mu došlo proč, a když jsem se na něj potom podívala znova, měl zpátky svou normální tvář. Měla jsem pocit, jakoby se mi díval až do duše, ale výjimečně mi jeho pohled nebyl nepříjemný a docela mě i uklidňoval. Pak jsem měla dost síly a tak jsem si jeho ruku pevně přitiskla k ústům a pila jsem jako by mi šlo o život. I když mi o život vlastně šlo, že jo?
Takže jsem pila zvesela dál, dokud jsem necítila, že jsem už úplně v pohodě. Odtáhl svoji ruku. V jeden malý okamžik jsem mu chtěla poděkovat. Sice jsem pořád byla mimo z toho všeho a nic jsem ještě pořádně nechápala, ale věděla jsem, že mi Damon právě zachránil život. Bohužel jsem nestihla říct ani slovo a už mi kolem krku vysela Elena a děkovala bohu, že jsem v pořádku. I když jsme obě věděli, že bychom spíš měli děkovat Damonovi. Nechala jsem se objímat a pozorovala jsem Damon, jak tam jenom tak stojí a kouká na mě. Naznačila jsem rty, že mu děkuju. Jen pokýval hlavou a ztratil se ve tmě.
Noc jsem strávila v domě u Salvatorů. Elena u mě byla po celou dobu. A i když jsem byla k smrti unavená, donutila jsem ji, aby mi laskavě vysvětlila, co se to tam sakra stalo. A tak jsem se to všechno dozvěděla. A byla jsem v šoku. Ale člověk si zvykne na všechno. Takže jsem to přijala tak, jak to je. Po čase.
Ironií trochu bylo, že jsem na malou chvilku myslela, že bychom mohli být s Damonem přátelé. Když mi zachránil život vlastní krví a tak… Ale pak mi bylo vysvětleno, že Damon není jen frajírek, co si zahrává s holkama, ale že je to taky vrah. Takže jsem jakoukoli šanci na přátelství okamžitě zavrhla. A jak to dopadlo s Tylerem? Stefan ho v lese chytil a tak trochu do něj zapíchnul nějaký klacek, takže se změnil zpátky do své vlastní podoby a potom co ho Stefan uzdravil, ho donesl k nim domů.
Ráno bylo opravdu zajímavé. S Elenou jsme seděly u nich v obývacím pokoji, Stefan byl někde v lese a krmil se veverkami – nejspíš a Damon stál u baru a dělal to, co mu šlo nejlíp - pil jednu sklenku whisky za druhou. A při tom na mě každou chvíli koukal, až jsem z toho byla nervózní. Po tom, co jsem o něm v noci od Eleny slyšela, jsem měla vážně strach, že mě chce zabít. Přiznávám, že to nedává moc smysl, když mi zrovna den předtím zachránil život, ale u lidí jako Damon nikdy nevíte, co se jim zrovna honí hlavou.
Pak do pokoje vstoupil zmatený a nervózní Tyler, který vypadal, jakoby celou noc nespal. Damon se ho hned pokusil zabít a nebýt mě a Eleny, nejspíš by se mu to povedlo. Když ho konečně pustil, začal se mi Tyler omlouvat. Věděla jsem od Eleny, že o tom nevěděl, a že když je ve své „vlčí podobě“, tak se nedokáže ovládat. Takže jsem v noci hodně přemýšlela a dospěla jsem k názoru, že když se nebudeme scházet při měsíčku, mohlo by nám to klapat. Což jsem mu taky řekla a vzhledem k jeho reakci bylo jasné, že čekal všechno, ale tohle ne. Snažil se mi připomenout, že mě málem zabil a pořád dokola tvrdil, že je monstrum. A já mu to pořád dokola všechno vyvracela.
„Žádný vztah přece není bez chyby,“ řekla jsem a objala jsem ho. Byl z té noci víc vystrašený jak já. Tak a od té doby spolu chodíme. No a co, že mám kluka vlkodlaka. Elena zase chodí s upírem. Nutno podotknout, že s tím lepším Salvatorem. A abych nezapomněla:
„Fakt díky, Eleno, že si mi tajila existenci upírů, abys mě ochránila. Jestli sis nevšimla, tak jsem se často hádala s jedním nejvíc nebezpečným upírem ve městě! A dokonce jsem ho pozvala k sobě domů, kdyby tě to zajímalo!“

Takže mě moje nejlepší kamarádka vážně báječně ochránila. Nechala mě znepřátelit si toho imbecila Damona, který mě má určitě od první chvíle, co mě spatřil, chuť zabít. Já ho mám taky chuť zabít, to přiznávám, ale uznejte, že z mé strany mu nehrozí žádné nebezpečí. Dokonce ani ty facky, které jsem mu uštědřovala ho nakonec ani nebolely, paráda. Po tomto zjištění, jsem omezila fyzický kontakt na minimum (myslím mlácení). I když mě kolikrát provokoval tak, že by si zasloužil jednu mezi oči, udržela jsem se. Přeci jen jsem nechtěla naštvat upíra. Což už se vlastně stalo, ale nechtěla jsem ho zbytečně naštvat ještě víc. Chápete mě?

Takže od té chvíle, co to vím, jsem denně ve strachu, že mu rupne v bedně a zlomí mi vaz, když to budu nejmíň čekat. Divím se, že to už dávno neudělal. Ale nejspíš si nechce rozhádat Elenu, protože ji miluje. Kdyby jí zabil nejlepší kamarádku, ztratil by u ní nějaké ty body. Takže jsem nejspíš v suchu.

Jo, taky jsem v šoku, že miluje Elenu, holku svého bratra a snaží se mu ji přebrat. Což se mu nikdy nepodaří, protože Elena je bezhlavě zamilovaná do Stefana. Zní to jako milostný trojúhelník, který všichni běžně vídáme v nějakých romantických komediích, ale opak je pravdou. Je to mnohem, mnohem zamotanější… ale nechtějte po mně, abych vám to nějak vysvětlovala. Sama jsem z toho dost zmatená. Můžu vám jenom říct, že to vlastně nakonec není trojúhelník, jako spíš čtyřúhelník. Je do toho zamotaná ještě jedna upírka, Katherine, která vypadá na chlup stejně, jako Elena. Vážně zamotaný! Teď když nad tím tak přemýšlím, zní to jako zápletka z nějakého seriálu. Zajímalo by mě, kdo se na tyhle kraviny dneska ještě dívá…

Nevím, jak to ten blbec dělá (Damon, kdo jiný), ale často se objevuje tam, kde jsme my (já a Tyler), a dělá mi ze života peklo. Kdybych nebyla pouhý slabý člověk, jednu bych mu vrazila. Ale jelikož vím, že upíři jsou extra silní a extra rychlí a extra debilní (v Demonově případě), tak se snažím vyhýbat násilí, protože si opravdu vážím svého života.

Tak a teď konečně k tomu „chlapeckému problému“. Týká se to mě a Tylera. Všechno nám šlo skvěle, až do včerejšího večera.
V sobotu většinou chodíme do kina, a ani dnešní večer nebyl výjimkou. Bohužel jsme si nemohli pořádně užít film, jelikož se v kině zčistajasna objevil Damon a sednul si na sedadlo v řadě nad námi. A celou dobu byl opřený o moje sedadlo a pořád nám něco „strašně vtipného“ říkal a prostě otravoval, tak jak to umí jenom on. Takže zase jedno rande, které nám Damon zkazil, ale už jsme si s Tylerem začali zvykat. On totiž Damon nemá nic lepšího na práci, než mi otravovat život! Má asi pocit, že když mi ho zachránil, tak mi ho může kazit. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Ale to není ten problém, o kterém si potřebuju s holkama promluvit. Je to něco mnohem, mnohem horšího. Totiž, když mě byl Tyler doprovodit domů a loučili jsme se spolu u mě před domem, všechno probíhalo jako vždy. Líbání a tak, znáte to přece. A když jsem se už vážně chystala dovnitř, řekl něco, co mě vážně vystrašilo. Šokovalo. A nevím co všechno ještě. Bylo to - hrozné! Nevěděla jsem, co mám říct nebo udělat. Takže jsem mu na to řekla jenom, že už vážně musím domů a zabouchla jsem mu dveře před nosem. Nejspíš to nebyla reakce, kterou očekával. A taky to určitě nebyla reakce, kterou jsem očekávala já. Ale nemohla jsem si pomoct. Co jsem jako měla dělat? Říct to taky? Když ani nevím, jestli je to pravda?

A co mi vlastně řekl?

„Miluju tě, Kate.“  Doslova a do písmene.

A co mu na tohle mám jako odpovědět? Mělo by být zakázaný, aby to kluci na holky vybalili jenom tak z ničeho nic. Bez jakéhokoli signálu nebo varování. Bože! Co mám teď asi dělat?

Bylo to mezi námi v pořádku. Dokud neřekl, že mě miluje.

A/N: Jistě jste si všimli jistých  nesrovnalostí např. proměna Tylera ve vlkodlaka. Vím, že je proměna velice bolestivá a hlavně zdlouhavá... v povídce jsem to dost zkrátila a doufám, že se nad tím nebude nikdo příliš pozastavovat. :D

Autor: Wikiss, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Back in time - 1. kapitola: