OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Cesta na Tajuplný ostrov - 2. kapitola

28.12.2011 (19:00) • RosalieHale3 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 782×

Svět je nádherná kniha,
ale nemá cenu pro toho,
kdo neumí číst.

Carlo Goldoni

Denní světlo prozářilo místnosti Žulového domu, když se dívka probudila. Nikdo u ní v tu chvíli nebyl, slyšela však hlasy všech tří trosečníků, kteří se o ni v noci starali – a také dvou dalších, nejspíše těch, jež v noci viděla spát u ohně.
Vstala ze země, odhrnula od sebe jaguáří kůže a odešla do místnosti, odkud hlasy slyšela. U provizorního stolu ze dřeva sedělo všech pět osob. Nyní si je mohla pořádně prohlédnout. Cyrus Smith vypadal asi na čtyřicet let, měl bystré oči a ostré rysy v tváři. Jeho vlasy i vousy byly mírně prošedivělé. Gedeon Spilett byl mladší. Bylo mu asi třicet, hnědé vlasy byly mírně vlnité a splývaly novináři přes uši. Oči byly tmavé a zasazené hluboko do tváře, obočí vrhalo na jeho oči stín, který prozrazoval, že má novinář jistou autoritu. Byl na mnoho místech a hodně toho věděl – alespoň to tak vypadalo. Harbert Brown byl oproti těmto dvěma mužům očividně o hodně mladší, vypadal nanejvýš na osmnáct let. Vlasy se mu vlnily až k ramenům. Na svůj věk měl obdivuhodně vyspělou postavu. Zdálo se, že už toho hodně prožil. To, že byl několikrát napaden zvířaty, naznačovaly jizvy na krku a pažích. Některé z nich ještě ani nebyly zahojené. Byl zde ještě černoch, jehož věk odhadovala dívka na jedenadvacet let. Nejstarší z mužů byl muž s prošedlými vousy, který vypadal jako rozený námořník. Zdálo se, že je mu nejméně padesát.
Harbert si Veroniky všiml první. Vstal a došel k ní.
„Veroniko, představím ti mé další přátele, které jsi v noci nepoznala, protože spali. To je Nab, sluha pana Smithe. A to je Pencroff, první důstojník na lodi mého otce. Po jeho smrti je mi téměř otcem. Nabe, Pencroffe, to je Veronika.“
Veronika se mírně pousmála na všechny trosečníky a potom za doprovodu Harberta přisedla ke stolu, kde se najedla ovoce.
„Jsme si jistí, že budeš mít spoustu otázek,“ řekl po chvíli ticha Cyrus Smith. „Ptej se proto na všechno, co tě zajímá.“
Veronika s první otázkou příliš dlouho neváhala.
„Kde to jsem?“ zeptala se.
Trosečníci se na sebe bezbranně podívali, jeden hledal v druhém nějakou přijatelnou odpověď. Nakonec se slova ujal Spilett.
„Před třemi lety jsme byli zajatci v Richmondu za války Severu proti Jihu. Unikli jsme z tohoto města balónem a bouře nás zanesla nad Tichý oceán, kde jsme po pěti dnech dopadli na ostrov. Tento ostrov jsme pojmenovali Lincolnovým ostrovem na památku člověka, jež pro naši zem mnoho znamená. Všichni, včetně tebe, se nacházíme na Lincolnově ostrově,“ řekl.

***

Veronika seděla na pláži a poslouchala hukot moře a zpěv ptáků. Prsty malovala bezmyšlenkovitě jakési obrazce do písku.
Přemýšlela. Zjistila, že jednoho z trosečníků nemůže dostat z hlavy víc, než ty ostatní. Tím jedním byl Harbert Brown. Není divu, byl to mladý a pohledný muž. Šikovný, silný a dobrosrdečný. Nic si o sobě nemyslel a Veronice ochotně pomáhal.
Po chvíli se zvedla a vrátila se do Žulového domu.
„Nepotřebujete s něčím pomoci?“ zeptala se trosečníků.
Gedeon Spilett se na ni podíval a zavrtěl hlavou, Cyrus Smith však promluvil – a měl očividně jiný názor než novinář.
„Kousek odtud v lese jsou ovocné stromy. Mohla bys nějaké ovoce přinést. Harbert půjde s tebou, ukáže ti, kde ovoce najdeš a také ti řekne, jaké potřebujeme.“ Přikývla.
S chlapcem po boku se vydala do lesa. Brzy došli k malým stromkům, hustě posetých pomeranči. O kus dál byly citrony a banány.
„Vlastně potřebujeme úplně všechno,“ řekl Harbert. „Pomůžu ti.“
Vylezl na banánovou palmu a házel Veronice trsy banánů. Všechny chytala a pokládala opatrně na zem. Sama poté trhala pomeranče a citrony.
Za pomoci Harberta Browna odnesla ovoce do Žulového domu. Uvědomila si, že je šťastná.

Autor: RosalieHale3 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta na Tajuplný ostrov - 2. kapitola: