OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Eona - příběh dračího oka - 3. kapitola

08.05.2012 (18:00) • Lunabell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1200×

„Ahoj Vido, nechala jsem pro nás připravit lázeň. Za chvíli bude hotová. Půjdeme?“zeptala jsem se Vidy ve vchodu do jejího stanu.

Vida se na mne vděčně usmála a chytla se mého nabízeného rámě. „Eono, mockrát ti děkuju. Zrovna jsem přemýšlela nad tím, že bych si šla omýt mé rozbolavělé tělo,“ zasmála se.

Šli jsme okolo hlavního stanu a chvilku se kochaly přípravami na večerní hostinu.  Vše bylo překrásně vyzdobené a tak jsme šli dál až k jeskynnímu vchodu do lázní.

Málem do mě vrazila služebná, kterou jsem poslala, aby nám připravila lázeň. „Paní Eono, vaše lázeň je připravena,“ řekla v hluboké úkloně, že jí div nevylézalo vnadné poprsí z jejích šatů.

„Děkuji, teď můžeš jít,“ propustila jsem ji a s Vidou po boku šla hlouběji do krásné jeskyně.

Došli jsme k šatnám a zde jsme se také svlékly a zabalili se do připravených pláten.

Vykoukla jsem z vysouvacích dveří do lázní, (byly pro muže i ženy rozdělené velkou kamennou zdí, ale nebyla až ke stropu) jestli na druhé straně nikdo není. Nikoho jsem neviděla, tak jsem vzala Vidu za ruku a zatáhla ji dovnitř. Došli jsme až ke vědrům s vodou a přiloženým mýdlem, samozřejmě i s žínkou. 

Sundali jsme si plátna, já si začala drhnout ruce otočená na východ a koukala se na svou dračici. Ostatní draci zde byli také, ale já jsem byla zaměřená jen na zrcadlovou dračici a nevnímala okolí.

***

Pozoroval jsem ji, jak se umývá a kouká na východ. Moc jsem nechápal proč, ale to je jedno. Dnes jsem ji poprvé viděl nahou a byla překrásná.

Byla zde i Vida, ale ta mne nezajímala. Zajímala mne Eona.

Divím se, že mě ani jedna ještě nepostřehla, protože vím, jaké jsou obě dvě skvělé bojovnice.

Vždyť vděčím právě Eoně a její dračici za život. Udržela mně při životě když mi Sethon vyrval z hrdla císařskou perlu. Sáhl jsem si na krk, kde nebyla ani památka, že jsem měl něco všitého v hrdle. A pak znovu když mi Ido- ten prohnilý, skrz na skrz zkažený zrádce, probodl záda.

„Eono, podáš mi prosím jednu žínku? Já si potřebuji vyčistit tuhle ránu,“ a ukázala Vida na ruku, která byla popálená a nevypadala vůbec hezky.

„Počkej já ti to vyléčím,“řekla jí Eona.

„Já nevím. Vždyť se ta rána brzy zahojí. Nemusíš na to plýtvat svou mocí,“ odmítla Vida slušně.

Především hádám, že se bála, aby jí Eona nesebrala svobodnou vůli. Eona se podezřívavě koukla na vidu a pronesla: „Neboj, vůli ti neseberu. Mám dračí krev a všechny vědomosti sdílí draci se mnou a já s nimi. Nemusíš se obávat, takhle přeci vyléčila zrcadlová dračice Kyga a jeho vůle je svobodná.“

Vida se nejprve zdráhala, ale pak Eoně podala svou ruku. Eona se zadívala do dáli a jen jsem pozoroval jak se na Vidině ruce ztrácí popálenina, jakoby tam nikdy nebyla.

Věděl jsem, jakou má moc. Zažil jsem to na vlastní kůži, ale neviděl jsem to. Bylo to úchvatné.

Když Eona doléčil,a tak vyjekla a koukla se mým směrem. V očích měla stříbrnou barvu. Proudila jí v očích stříbrná hua. Přikrčil jsem se a doufal, že mě neviděla.

„Co se stalo?“ nechápala Vida a koukla se stejným směrem jako Eona, tedy aspoň myslím.

„Nic, jen se mi něco zdálo,“ vyvrátila Eona možnost, že by tady snad někdo byl.

Eona lhala. Věděla, že tady jsem, ale z nějakého důvodu to Vidě neřekla.

Bez řečí došla ke schůdkům do vody, takže jsem měl výborný výhled na její přirozenou krásu. Už jsem viděl hodně nahých žen, ale žádná se nedala srovnávat s ní, protože její štíhlé tělo snad vytesali sami bohové.

Nohy měla krásně štíhlé, boky úzké ale přesto okouzlující, dokonale včelí pas a její přiměřeně velká ňadra se vzdouvala při každém jejím nádechu z těch nádherně plných rtů.

Vyšel mi z úst tichý sten, protože mě mučil už jen pohled na její nahé tělo. Počkat. Viděl jsem správně? Opravdu se spiklenecky usmála? Nebo se mi to jen zdálo?

Vstoupila do vody a připlavala ke kamenné zdi, která dělila část pro muže a ženy. Vida doplavala za ní a sedli si na kamennou lavičku. Já si sedl také, aby mne nespatřily.

„Eono ta voda je tak úžasná, že bych v ní dokonce i spala,“ zasmála se Vida a Eona se k ní přidala.

„To máš pravdu. Ta voda je úžasná. Ale vím co je mnohem lepší,“ řekla zasněně Eona a plácla rukou do vody.

„Co je lepší než horká voda?“ zeptala se poťouchle Vida.

„Hádej. Můžeš třikrát,“odpověděla Eona spiklenecky a nejspíše se uchichtla.

„Počkej… je to muž…“ dělala Vida že přemýšlí, „je silný… hodně vysoko postavený… pohledný…“ chichotaly se obě a Eona nejspíše horlivě přikyvovala.

„Je to Kygo,“ vykřikla Vida naoko překvapeně.

„Ano je to Kygo, je úžasný,“ zasnila se Eona. Usmál jsem se a dál je poslouchal schovaný za zdí.

„Pověz mi,“ začala Vida, „jaký je? Jak a kdy jste se dali dohromady,“ zeptala se a já zpozorněl. Chtěl jsem vědět jak Eona odpoví.

„No, já nevím, kde začít.“

„Tak začni od toho kde k tobě začal projevovat zájem,“ poradila Vida Eoně.

„No tak dobře. Začalo to ještě před tím, než jsem s Dollonem rozpoutala tu potopu,“ začala Eona vyprávět a já spolu s ní začal vzpomínat jak to začalo.

„Procházeli jsme různým houštím a Kygo mě učil bojovou strategii…“

Přidržel jsem Eoně větev. „Co je cesta války?“zeptal jsem se.

Koukla na mě a řekla: „Cesta války je cesta podvodu,“spiklenecky se usmála a dodala, „to znám z vlastní zkušenosti.“ Usmál jsem se.

„No jistě pane Eone,“stoupl jsem si před ni a usmíval se na ní ty šaty jí tak slušely.

„Už nejsem pan Eon, jsem…“ nedořekla větu, protože jsem k ní přistoupil blíže a smál se na ní úsměvem, který jsem jiné ženě nikdy nevěnoval. Usmívala se na mne taky.

Zvedl jsem svou ruku zalepenou od smůly a něžně ji pohladil po tváři. Chtěl jsem si ji přitáhnout blíže a ochutnat ty její neskutečně krásné rty, ale ona odvrátila pohled a pronesla: „Jsem váš najso“ spustil jsem ruku a sklopil zrak.

„Posel pravdy,“dodal jsem a otočil se kráčejíc dál za lidmi z odboje…

***

Byl jsem ve stínovém světě a nemohl se dostat zpátky do svého těla. Najednou jsem cítil něčí ruku na císařské perle.

 Automaticky jsem dotyčného chytil za ruku a stáhl na sebe. Ta osoba se odtáhla ale já se vyhoupl do sedu a uvěznil ji svýma nohama.

Pořád jsem byl napůl ve stínovém světě, takže jsem nevěděl kdo to je. „Kygo, to jsem já, Eona,“ prohlásila ta osoba.

Chvíli jsem Eoně koukal do očí a pak jsem udělal to, co jsem chtěl udělat už dávno. Políbil jsem ji. Nejistě se po chvilce zapojila také a já náš polibek prohloubil.

 Její rty chutnaly jako to nejsladší ovoce na celém světě. Po chvilce jsem se odtáhl a opřel si hlavu o její rameno. „Eono,“ řekl jsem a usmál se. Chvilku jsme tam takhle byli a nic neříkali. Nic nebylo třeba.

„Vaše výsosti. Vy jste se probudil,“ ve dveřích stál udivený lékař a jen jsem slyšel jak se všude rozléhá jásot odboje.

Přitáhl jsem si Eonu majetnicky více k sobě a pustil její ruku, abych ji mohl chytit pevněji. Její srdce tlouklo jako splašené a její ruka mi přistála na krku.

Takhle jsme zůstali do té doby, než jásot lidí odezněl. Koukl jsem se na Eonu a pohladil ji po tváři na rozloučenou.

Vykouzlil jsem na svém obličeji masku vznešeného císaře a zvolal: „Vstupte,“zvedl jsem se a popošel k lékaři…

***

Bylo to už zde na východě. Nedaleko pláže na které zaútočilo Sethonovo vojsko. Eona s Idem je zastavili pomocí dračí síly. Eona proto byla na mne rozzlobená a já na ni.

„Proč jsi ho neodstrčila?!“zeptal jsem se.

„Co?“ nechápala Eona.

„Proč jsi neodstrčila Ida?“objasnil jsem jí zoufale a zároveň naštvaně.

„Ty nevíš, jaké to je. Právě jsem použila kus své hua. Strašně mě to vysává!“ chápal jsem to, ale Ido se ji chystal políbit a ona se ani nebránila.

„Toužíš po panu Idovi?“ musel jsem se zeptat.

Eona zaváhala, jak má odpovědět. „Ne,“ řekla jen nakonec.

„Vážně?“ zeptal jsem se nedůvěřivě, načež mi odpověděla: „Kygo, vždyť víš, že Ido manipuluje při každé příležitosti. Prosím. Nedovol aby mezi nás vstoupil.“ Koukala na mě zoufale.

„Když jsi s ním sama, cítím, jak se mi vzdaluješ,“ zašeptal jsem a přitáhl si ji k sobě.

Toužil jsem po ní, toužil jsem po jejích rtech, a tak jsem překonal tu vzdálenost a znovu ochutnal ty opojné a svěží rty. Omotala mi ruce kolem krku a přitiskla se ke mně.

Omylem se dotkla mé rány na stehně. Syknul jsem bolestí, Eona se odtáhla a začala se omlouvat. Umlčel jsem ji svými rty, tiskl jsem ji k sobě a jazykem jsem si proklestil cestu do jejích úst. Byla to krásná chvíle ale Eona náhle zavrtěla hlavou a já se odtáhl, abych se zeptal, co se děje.

Ale to mi nebylo dopřáno, protože Eona mě začala vášnivě líbat. Pohladil jsem ji po tváři a sjel rukou až na klíční kost.

Po chvilce mi zajela rukou pod tuniku a klestila si cestu nahoru. K císařské perle-hua všech lidí. Přejela prsty po nevzhledných stezích a já rozkoší zaklonil hlavu.

Najednou z ničeho nic mě Eona od sebe vší silou odstrčila. „Co to děláš?“ nechápal jsem.

„To ti draci,“ odpověděla, ale já jí nevěřil.

„Vážně? A není to náhodou Ido?“ zeptal jsem se.

Na to už mi ale neodpověděla, protože se v houští něco pohnulo a já viděl jen jak Ryko a Juso poníženě odcházejí pryč. Myslím, že neviděli jen posledních pár chvil.

Eona se rozeběhla za nimi do tábora a já zde zůstal sám…

„A nezapomeň na to, jak jste se líbali poté, co ho dračice vyléčila,“ dodala Vida.

„No samozřejmě, ale to už nemusím vyprávět. To už jsi viděla,“ řekla Eona.

„Ano, to máš pravdu. Jen by mě zajímalo na co se tě ptal, že jste byly oba tak nadšení, když jsi to přijala,“ chtěla vědět Vida, ale Eona jen řekla: „To se brzy dozvíš… Vido, mohla bych tě poprosit, aby ses šla připravit? Potřebuji si totiž pročistit hlavu,“ požádala Eona Vidu po chvilce.

„Jistě. Uvidíme se na hostině. Zatím se měj,“ řekla Vida a odplavala ke schůdkům, kde si omotala ptáno okolo sebe a rozloučila se s Eonou. Trochu jsem se přikrčil, aby mně náhodou nezahlédla a počkal dokud neodejde.

 Když se za ní zavřely dveře, tak jsem si stoupnul na lavičku, abych viděl na Eonu. Ona to čekala a ponořila se do vody tak, aby nebyly vidět její přednosti.

„Ahoj,“ bylo to, co jsem byl schopný říct.

***

„Ahoj,“ oplatila jsem Kygovi pozdrav.

„Proč jsi nás sledoval?“zeptala jsem se ho a začervenala se představě, že mě viděl nahou.

 Kygo odplaval na kraj lázně, vzal si kalhoty od své tuniky a přešel do lázně pro ženy, aby mi podal malé plátýnko na zakrytí choulostivých partií.

„Nevím. Ale já jsem zde byl první, jen jsem nechtěl, abyste o mě věděli,“ řekl a sedl si na okraj lázně.

 „Jak to, že mi služebná neřekla, že jsi tady?“ opět jsem se poněkud nechápavě zeptala a Kygo odpověděl: „Požádal jsem ji, aby vám nic neřekla.“ 

Vylezla jsem a vzala Kygovy z rukou plátno. Omotala jsem si ho okolo pasu a sedla si k němu. Zašklebila jsem se na něj. „Ty šmíráku,“ a strčila do něj.

Zasmála jsem se, protože málem spadl do vody. Cákl na mě a já vypískla asi až moc nahlas, protože za chvíli se zde objevili stráže a já si pohotově zakryla rukama ňadra. Kygo si mě majetnicky přitáhl k sobě a zařval na stráže na oko naštvaně: „Co sem lezete? Nevidíte, že zde chceme soukromí?“

Vojáci se zarazili, když nás takhle viděli a s omluvami a úklonami vycouvali ven. Já jsem se rozesmála na celou místnost a Kygo se přidal.

Poté co jsme se trochu uklidnili, tak jsem Kygovi zašeptala do ucha: „Měli bychom se jít připravit na hostinu, jestli chceš oznámit naše zasnoubení,“a políbila ho na čelist.

 Kygo si položil hlavu ke mně do klína a nesouhlasně zabručel: „Mně se ale nechce.“ Pohladila jsem ho po krátkých vlasech a zasmála se nad tím, jak mě šimraly na břiše.

***

„Paní Eono, zde vám posílá císař šaty na hostinu,“ řekla služebná a položila přede mne nádherné šaty. Zatajil se mi dech nad tou nádherou.

„Děkuji, můžeš jít,“ řekla jsem a služebná vycouvala z mého stanu.

Došla jsem k šatům a prohlížela si každý detail. Červená látka byla zdobena u výstřihu zlatými výšivkami ve tvaru plamenů, které na sukni tvořily draky. Do pasu patřila nádherná zlatá šerpa a pohodlně vypadající červené boty.  

Začala jsem se oblékat do složitých suknic. Navlékla jsem přes hlavu horní vrstvu sukně a zašněrovala ji. Nasoukala jsem se do horního dílu šatů a pokoušela jsem si ho zašněrovat napevno, aby látka byla napnutá, jak má být, ale nedařilo se mi to.

„Ťuk, ťuk, mohu dál?“ zeptal se mne dobře známý hlas.

„Ano… můžeš. Jen se poperu tady s těmi šaty a můžeme jít,“ řekla jsem Kygovi. Držela jsem tkanice, aby mi šaty alespoň trochu držely a otočila jsem se na Kyga s bezmocným výrazem.

 „Mně to nejde,“ řekla jsem a pustila tkanice. Ty se rozvázaly a já si trucovitě sedla na svou postel.

„Pojď sem já ti to zavážu,“ nabídl se Kygo.

 Trochu jsem se podivila a zeptala se: „Ty toto,“ ukázala jsem na šněrování, „umíš zavázat?“

„Ano umím zavazovat šněrování. Jako malý jsem zavazoval šněrování matce, když byla nevyspalá,“ vysvětlil mi Kygo.

 Já jsem si stoupla před zrcadlo a odhrnula si vlasy. Přistoupil ke mně a začal mi stahovat šněrování. Musím přiznat, že mu to šlo lépe, jak Rille. Utahoval pevně a přesně.

„Kde jsi vlastně sehnal tyto šaty?“ zeptala jsem se ho a koukla do zrcadla na jeho soustředěný obličej.

Dotáhl poslední volnou tkanici a zavázal ji do pevného uzlu, aby se nerozvázala. Otočila jsem se na něj a podívala se mu zpříma do očí.

„Můj otec je dal mé matce…“ odmlčel se. Viděla jsem že je smutný. Paní Džíla zemřela strašnou smrtí, sama jsem to viděla, „…na důkaz své lásky,“ dořekl Kygo a natáhl se po šerpě, kterou mi vzápětí omotal kolem pasu a zavázal. Nazula jsem si ladící boty a povzbudivě se na Kyga usmála.

Úsměv mi oplatil, ale pořád byl myšlenkami někde jinde. Pohladila jsem ho po tváři a políbila ho na rty. Přitáhl si mě do obětí a řekl prosté: „Děkuji.“

Usmála jsem se a chtěla jít na hostinu, ale Kygo mě zadržel a pošeptal sladce do ucha: „Mám pro tebe něco, co jsem nikomu nikdy neukázal. Dal mi to můj otec a řekl, ať to dám ženě, kterou budu z celého svého srdce milovat.“ Otočila jsem se na něj s překvapeným výrazem a zůstala stát jako přikovaná, když přede mnou držel ten klenot.

Byl to náhrdelník s přívěskem zlatého draka chránícího hua všech lidí. Byla to jedna z podob zrcadlové dračice.

„To je nádhera,“ vydechla jsem úžasem nad těmi detaily.

Kygo si stoupl za mne a náhrdelník mi nandal. Došla jsem k zrcadlu a kochala se nádherou na mém hrudníku. Šťastně jsem se otočila na Kyga a omotala se mu kolem krku.

„Díky, díky, díky za šaty i za náhrdelník a hlavně za tvou lásku. Miluji tě stejně jako ty mne, “a s neukojitelnou touhou jsem ho políbila. Jeho jazyk se dočkal mého vřelého přivítání. Po nekonečné chvíli jsem se nadechla a položila mu prst na ústa.

„Kygo musíme jít,“ řekla jsem neochotně. Vůbec se mi nechtělo chodit na hostinu, kde nás bude každý sledovat. Kygo nasadil milý výraz a nabídl mi své rámě a já ho s chutí přijala. Spolu jsme šli vstříc hostině.

Autor: Lunabell (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Eona - příběh dračího oka - 3. kapitola: