OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Mezi světy - 1. kapitola

06.04.2012 (15:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1428×

Poznámka: Povídka je v plánu rozdělena na několik částí, bude Jessicu provázet celých sedm let v Bradavicích. Bohužel nevím dopředu, jak přesně všechno rozdělím. Je to spíš klasická vztahovka, žádné velké akční drama jako u Paprsku slunce nečekejte. Postavy jsou z další generace v Bradavicích, a ačkoliv jsem se snažila držet faktů zuby nehty, mohou tam být i nějaké nepřesnosti. Především ve volbě kolejí. Taky jsem knihy četla anglicky, takže teď tak trochu komicky pořád koukám do slovníčku pojmů a hledám překlad. Takže, krom faktu, že naprosto nesnáším přípony „ová“ (ano, hádáte správně, musíte si zvyknout, že je prostě používat moc nebudu), se může stát, že sem tam napíšu něco v angličtině. V takovém případě mě prosím zkomandujte v komentářích, ať to opravím. A v neposlední řadě ještě jedna informace. Nejsem J. K. Rowling. Nepíšu tak skvěle jako ona, ani si netroufám tvrdit, že ano. Snad vám tedy můj styl nebude moc vadit. Prosím o co nejvíce komentářů, opravdu bych uvítala názory.

 Ztracený kus rodiny

„Tati?“ Jessica pohlížela na svého otce s neskrývanou starostí. Dudley byl bílý jako stěna, když četl dopis, který nečekaně v sobotu přinesla sova. Byl pro jeho dceru a oznamoval, že je začátkem září očekávána ve škole čar a kouzel v Bradavicích. Ledové kapičky potu mu stékaly po čele, zatímco děkoval bohu, že oba jeho rodiče odjeli na víkend na chatu. Jak tohle před nimi utají? Dalo mu tolik práce přesvědčit otce, aby svou vnučku miloval, když byla tolik podobná své matce a teď? Všechny výčitky budou zpět. O tom, jak si ji neměl brát, že to byla jen žebračka, co se chtěla přiživit. O tom, jak ho jen využívá, nemiluje ho a je jen obyčejný póvl. Jako by snad oni byli nějaká významná a bohatá rodina.

„Ano, holčičko?“ zareagoval konečně a v očích jeho dcery se objevila viditelná úleva. Vážně si na chvilku myslela, že z ní bude sirotek.

„Co jsou to ty Bradavice?“ zeptala se trochu rozpačitě, i když především z obavy z otcovy reakce. Dudley si jen zmoženě povzdechl, ale v hlavě mu bzučelo tisíce různých a zmatených myšlenek. Pokud by vynechal tu tunu otázek okolo vlastních rodičů, ještě pořád tu byla spousta dalších. Jak je možné, že je jeho dcera čarodějka? Její matka nebyla, alespoň pokud si dobře pamatuje, nebo mu snad lhala? A co má teď u všech čertů dělat? Vždyť on nemá ani ponětí. Kde má sehnat všechny ty bláznivé věci napsané na seznamu? Kolik peněz ho to bude stát? A mají oni vůbec peníze? A jak sakra dostane svou dceru do školy, o které ani netuší, kde je nebo jak vypadá? Dobře, na tu poslední otázku odpověď znal. Měl stále v živé paměti ten děsivý průchod na nástupiště devět a tři čtvrtě, před nímž několikrát společně s rodiči čekal na svého bratrance. Jistě! Jeho bratranec, který se před více jak dvaceti lety vypařil s tím, že jde do jakési války. Jenže kde ho má hledat.

„To je škola, Jess. Velmi speciální škola pro výjimečné děti,“ řekl své dceři první rozumné vysvětlení, které ho napadlo. Nemohl jí přeci jen tak říct, že je čarodějka. Jessica měla více Vernonovu výchovu než tu jeho. A jeho otec vždycky lpěl na obyčejnosti. Měl přímo fobii z toho podivného světa magie a kouzel a tak veškeré věci, slova, pohádky, hračky a cokoliv jiného, co obsahovalo slovo magie nebo kouzlo, bylo u Dursleyových zakázané. I proto byla Jessica na svůj věk příliš dospělá a racionální. Příliš nohama na zemi, aby všemu tomu uvěřila. Vždyť si doteď ani nevšimla, jak úžasné věci dovede. A teď na svého otce koukala dost nasupeně.

„Ale já nechci do žádné speciální školy! Říkala jsem ti to! Chci do obyčejné státní školy s Emou a Zachem!“ začala se vztekat a její obličej nabral silně rudý odstín. Dudley si sarkasticky pomyslel cosi o tom, že kdyby ji vážně chtěl přihlásit na jinou školu, Bradavice by to určitě nebyly. Nahlas to však neřekl.

„Jessico, okamžitě se uklidni! Nevím, jak bych ti měl tuhle situaci vysvětlit, každopádně prozatím si budeš muset vystačit s tím, že ani já, ani babička s dědou jsme tě na žádnou jinou školu nepřihlásili,“ uzemnil ji rázně. Okamžitě zmlkla, ale barva jejího obličeje se nezměnila. Dudleyho to však výjimečně nevzrušovalo. V hlavě se mu zrodil nápad, který se zdál být jediným řešením nastalé situace. Potřeboval někoho, kdo Jessice všecko vysvětlí a pomůže jí. Někoho, kdo ví, jak to v tom kouzelnickém světě vlastně chodí. Potřeboval najít svého ztraceného bratrance Harryho Pottera. Jenže, kde ho hledat? Určitě žije někde, kde ho obyčejný smrtelník, jakým Dudley bezpochyby byl, těžko najde. Dursleyovi nemají ani nejmenší spojení se světem kouzel. O to se Vernon postaral. Vrcholem jeho šílenství bylo, když postřelil každou sovu, která kdy proletěla okolo jejich domu V Surrey, do kterého se asi po pěti letech vrátili. Bylo to poté, co jeho matka Petunie nějak zjistila, že válka je u konce. Dalo jí to práci, ale nakonec ona byla jediná, kdo mohl tomuto světu alespoň trochu rozumět. Nenáviděla ho jen proto, že nemohla být jeho součástí stejně jako její mladší sestra. Tohle už Dudleymu došlo dávno.

Dudley se zoufale podíval z okna. Už se pomalu stmívalo a ulice byla úplně prázdná. Všichni odjeli na víkend pryč. Do konce léta zbýval ještě víc jak měsíc. Jen blázen by trávil takovou dobu doma. Jenže Jessica tu chtěla zůstat kvůli své partě a Dudley už dávno nebyl maminčin mazánek. Ve skutečnosti byl rád, kdykoliv jeho rodiče zmizeli z domu. Už jen to, že byl odkázaný na to s nimi bydlet, protože bez nich by nebyl schopný dobře zajistit svou dceru, bylo na jeho nervy příliš. Pořád si připadal jako ten neschopný puberťák.

Z myšlenek ho vyrušil klapot podpatků na betonovém chodníku venku na ulici. Pomalým krokem se tam ploužila jejich stará sousedka. Té babě už mohlo být snad sto let. Dudley už několikrát uvažoval nad tím, že musí mít vážně tuhý kořínek. Pamatoval ji ještě, když hlídávala Harryho, protože on ho nikdy nechtěl na oslavách svých narozenin. Počkat! Ona tam vlastně tenkrát byla, když ho jeho povedený bratranec zachránil před těmi strašlivými zrůdami. Věděla o tom! Ona znala jejich svět! Možná by mohla vědět, kde má najít svého bratrance.

„Paní! Haló, paní!“ zavolal zbrkle, jen co se mu podařilo otevřít to zpropadené okno. Až zpětně mu došlo, že to mohl zkusit i zdvořileji, ale bohužel si vážně nedokázal vybavit její jméno. Pomalu se otočila a ještě pomaleji došla na jejich trávník.

„Vy… vy znáte ten druhý svět, že? Ten… kouzelný?“ dostal ze sebe rozpačitě Dudley. Odpovědí mu bylo jen strohé přikývnutí.

„A víte… věděla byste, kde bych našel svého bratrance? Harry Potter se jmenuje,“ pokračoval Dudley a opravdu doufal, že mu ta žena poradí. Jinak by musel jít za svou matkou a riskovat, že se všechno dozví jeho otec. A pak by si stejně nakonec musel poradit sám. Když se však ve tváři té ženy rozlil úsměv, pochopil, že má vyhráno. Aniž by promluvila, pokynula mu, aby ji následoval. Ohlédl se za sebe. Jessica odešla trucovat do svého pokoje, což znamenalo, že vyleze nejdřív až zítra ráno. Vyběhl tedy ze dveří a následoval sousedku až k jejímu domu. Vevnitř to bylo cítit starobou a bylo vidět, že paní domu už nemá mnoho sil, aby tu udržela toužený pořádek. Pomalu za ní došel až do obývacího pokoje, kde si na její pokyn sedl a počkal, až mu přinese čaj. Snažil se přitom nedat najevo své znepokojení nad tím, že stále ještě neřekla ani slovo. Trpělivě vyčkal, až si sedne naproti němu a upije ze svého šálku.

„Sledovala jsem ji už nějakou chvíli,“ pronesla tichým a unaveným hlasem. „Tušila jsem, že to přijde.“ Dudleymu bylo jasné, že mluvila o jeho dceři.

„Chudák holka. Takový dar a ona se narodí do takové rodiny,“ povzdechla si nešťastně nad Jessičiným osudem. Dudley se jako první cítil uražený, ale téměř vzápětí tuhle emoci vystřídalo pochopení. Nakonec, ta žena měla pravdu. Jako čarodějka se Jessica nemohla narodit do horší rodiny.

„Promiňte, nechci být nezdvořilý, ale nepřišel jsem si vyslechnout, jak špatný jsem otec,“ odsekl přeci jen trochu podrážděně. Ona se jen pousmála.

„Jistě, Harry Potter,“ odpověděla klidně a ztěžka vstala a začala něco hledat v poličce nad krbem.

„Můžete mi říct, kde bych ho našel? Jen on mi může pomoct, může pomoct Jessice,“ zkusil to uhrát na soucit a úctu, která zněla z hlasu staré ženy pokaždé, když vyslovila to prokleté jméno jeho bratrance. S úsměvem se k němu otočila a podávala mu výstřižek z kouzelnických novin. Pamatoval si je, fotky v nich se hýbaly. Přesně jako tahle. Byl tam jeho bratranec, viditelně starší, ale jinak pořád stejný. Po jeho boku stála krásná žena, v náručí držela asi roční holčičku a u nohou jim postávali dva malí kluci.

„To je jeho žena Ginny a děti, James Sirius je nejstarší, prostřední je Albus Severus a ta nejmladší je Lily Luna. Nádherná rodina. A velice vážená. Mají sídlo v jeho rodné vesnici. Dostanete se tam velmi těžko, ale já bych jeden způsob znala,“ pověděla mu, když mu představila všechny postavy na fotce. Dudley musel uznale pokývat hlavou. Jeho bratránek měl skutečně krásnou rodinku.

„Co zítra?“ navrhla nakonec a tím vytrhla zaskočeného Dudleyho z vlastních myšlenek. Nejistě přikývl.

„Dobrá tedy. Dám jim vědět, ať vás očekávají k obědu. Přijďte včas. Zastavte se u mě tak ve tři čtvrtě na dvanáct,“ vyklopila ze sebe rychle, zatímco strkala Dudleyho ze dveří. Všechno poslušně a trochu rozhozeně odkýval. Pak už stál na prázdné noční ulici a nevěděl, co si počít. Už jen z principu si ani nechtěl představovat způsob, jakým se zítra k Potterovým dostanou. A už vůbec nemyslel na to, jaká bude jejich reakce, až se jim zjeví na prahu zrovna on. Ale nedalo se nic dělat. Už to jednou odkýval a čím dřív tomu Jessica porozumí, tím líp.

***

„Nikam nejedu! Nechci! Vždyť jsem ti říkala, že chci hned po obědě jít s Emou ven! Tati, proč?“ vztekala se Jessica, zatímco hledala ve skříni slušné oblečení. Sice odmlouvala, ale proti svému otci se jít nikdy neodvážila. Zatím jen prskala vzteky, když s ním přecházela ulici směrem k tajemné sousedce.

„Proč jdeme k ní? Víš, že je strašidelná?“ fňukala cestou. Dudley mezitím nervózně sledoval hodinky. Měli dvě minuty zpoždění, když zaklepali na dveře. Stařenka, jejíž jméno si stále nedokázal vybavit, stála s úsměvem na rtech ve dveřích.

„Tak pojďte, už vás očekávají,“ vyzvala je a ustoupila stranou, aby mohlo vejít dovnitř. Dudleyho žaludek se převrátil naruby. Došlo mu, že je určitě nečeká nějaký normální způsob cestování. Tedy, došlo mu to už včera, ale teď už si byl stoprocentně jistý. Stará paní je pomalu dovedla do obývacího pokoje, který navštívil už včera a v němž se taky nacházel velký krb. Popostrčila je dovnitř a Jessica se zmateně podívala na svého otce a pak na starou paní, která se k nim právě blížila s plnou hrstí podivného prášku. Dudleymu se rozšířily zorničky pochopením. Jeho mysl zaplavila vzpomínka na Harryho školní kamarády, kteří jednou přicestovali krbem i do jejich domu naproti. Byl tak vyděšený, že mu naprosto unikla poznámka jeho dcery o šílenosti té dámy, co zrovna kráčí naproti nim. Nezmohl se na víc, než Jessice pevně stisknout ruku.

„Sídlo Potterových,“ prohlásila zřetelným hlasem a všechno okolo najednou ztratilo svůj tvar. Trvalo to možná vteřinu, ale pro Dudleyho to bylo dost na to, aby zvládl umřít strachy. Uklidňoval se jen tím, že věděl, že to funguje. Snad ti čarodějští podivíni vědí co dělají, ne? Najednou věci zase nabraly svůj tvar a Dudley si uvědomil, že on i Jessica leží na studené podlaze. Oběma se točila hlava, jak se sbírali na nohy a zmateně se rozhlíželi po okolí. Kousek od nich se ozvalo zachechtání.

„Mami, tati! Už jsou tady!“ zavolal dívčí hlas kdesi za nimi. Dudley se konečně trochu probral a pomohl se postavit i své zmatené. Jessica vypadala šokovaně. Nevěděla, na co by se zeptala dřív a tak vrhala po svém otci jen tázavé a vyděšené pohledy.

„Taky už bylo na čase,“ ozvalo se z místnosti naproti nim ve chvíli, kdy Harry Potter vešel do haly. Byl starší, sebejistější a rozesmátý, ale jinak se v podstatě vůbec nezměnil. Potřásl hlavou a vydal se vstříc hostům.

„Rád tě zase vidím,“ pozdravil zdvořile, zatímco mu Dudley rozpačitě podával ruku. Oba se na sebe trochu zvláštně podívali, ale nikdo z nich už nemluvil.

„Tati, kdo je to?“ ozval se Jessičin hlas odněkud zdola. Lekl se a zbrkle se podíval na svou nedočkavou dceru. Z nervozity málem zapomněl, proč vlastně přišli.

„Tohle je tvůj strýc Harry. To on ti vysvětlí, proč ti přišla pozvánka do jiné školy,“ řekl potichu a Jessičin naštvaný výraz se přemístil na Harryho.

„Strejda? Vždyť ho vůbec neznám! To mě jako tahá na nějakou super školu, aby navázal příbuzenské vztahy nebo co?!“ prskala uraženě Jessica. Dudley znovu zbělel. Věděl, co Harry umí, když ho někdo naštve. Ale Harry se jen znovu hlasitě rozesmál.

„Musím říct, že jsi první koho znám, kdo nechce jet do Bradavic,“ smál se dál Harry, zatímco Dudley si nervózně skousnul ret. Zpoza svého otce vykoukla zvědavě malá zrzka. To musela být ta malá holka z fotografie v novinách, pamatoval si, že se jmenovala, Lily. Jméno musela mít pravděpodobně po Harryho matce, která byla sestrou jeho matky a kterou nikdy nepoznal, protože zemřela, ještě když byl Harry mimino. Teď velkýma hnědýma očima rentgenovala Jessicu. A zase bylo ticho. Jessica stále čekala na odpověď a evidentně jí nedělalo žádnou problém počkat si, až se Harry dosměje. Popravdě neskutečně ji štvalo, že bude muset do nějaké pitomé snobské školy. Nechtěla pryč od Emy. A už vůbec nechtěla pryč od Zacha. Byli jako sourozenci. Byli to její nejlepší přátelé. Parta Jessicy Dursleyové. Postrach města a nerozlučné trio. Nehodlala se toho vzdát. Neuměla si představit nic úžasnějšího než být s nimi. I proto dělala scény tak dlouho, dokud i dědeček nepovolil a nesouhlasil s tím, že půjde na obyčejnou státní školu. Nemohla v tom Emu se Zachem nechat. Nechtěla být, na rozdíl od zbytku rodiny, bohatá a vlivná. Toužila po přátelích. A kdyby to znamenalo být obyčejná, obětovala by ten luxus se vší radostí.

Místo toho si jí však právě prohlížela podivná zrzavá holka, která byla asi její sestřenicí, a její otec měl hroznou srandu z toho, že opravdu nestojí o to, chodit na nějakou školu, kam jí z touhy získat její přízeň, přihlásil. Nehledě na to, že stále ještě absolutně nerozuměla způsobu, jakým se sem dostali nebo kde vůbec jsou. Nerozuměla vlastně ničemu z toho, co se tu dělo a popravdě nedokázala se rozhodnout, co jí momentálně štve víc.

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Mezi světy - 1. kapitola: