OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Mezi světy - 3. kapitola

15.04.2012 (11:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1110×

„Pojeďme už, tati!“ naléhala Jessica, když do sebe bleskurychle naházela snídani. Uběhly tři dny od jejich oběda u Potterových a oni měli společně na dnešek domluvený výlet do Londýna, kde si všichni nakoupí věci na nový školní rok. Pro Jessicu to znamenalo spoustu nových zážitků a její nadšení nemohl pokazit ani fakt, že děda Vernon vehementně protestoval proti všemu, co mělo něco společného se školou, na kterou by jeho vnučka měla začátkem září odjet.

„Je sotva osm, když teď vyrazíme, budeme tam minimálně o dvě hodiny dřív než oni. A stejně se do té Příčné ulice sami nedostaneme, slyšela jsi, co říkala Lily, když jste se loučily,“ uklidňoval svou nedočkavou dceru Dudley, ale bylo to k ničemu. Ona, na rozdíl od něj, neměla ani trému natožpak strach. Od chvíle, kdy jí Harry popsal Bradavice, už se viděla, jak se courá chodbami starého hradu a společné s Albusem, Jamesem a Lily objevují tajemná zákoutí a zkratky. Nakonec jí to asi ani nevyčítal. Sám si moc dobře pamatoval, jak strašně Harrymu záviděl pokaždé, když na něj na konci školního roku čekali na nástupišti. Chtěl být jako on. Chtěl tu úžasnou školu taky poznat a chtěl být její součástí.

„Tak si skočíme třeba na oběd. Pojeď!“ odpověděla a tahala ho ze dveří tak dlouho, až nakonec povolil a oni skutečně vy razili. Celou cestu Jessica přemýšlela nahlas. Na její neustálé otázky musel odpovídat, že neví a že se bude muset zeptat Harryho nebo Lily. O světě, který na ni čeká, nevěděl zhola nic. Najednou mu to připadalo hrozně líto. Za chvíli mu odjede, pozná nové kamarády, učitele, a až se vrátí, bude mu to všechno vyprávět a on jí nebude rozumět. Ztratí ji. On nebude jako Harry a jeho žena. Nebude si mít se svou dcerou, co říct. Celé dopoledne z toho byl celý rozmrzelý a zachmuřený. Do kavárny, kde měli sraz s Potterovými, přišel v dost špatné náladě. V podstatě ani nevnímal pozdravy, natož následnou konverzaci. Když vyrazili vstříc nákupům školních potřeb, děti šly vepředu následovány svými rodiči a on se vláčel až úplně vzadu.

„Nejdřív musíme ke Gringottovým, rozměnit a vybrat naše peníze, myslím ty kouzelnické. Potom nakoupíme věci do školy, stavíme se zapálit svíčku u pomníku obětí války s Voldemortem a potom si prý můžeme skočit ke strejdovi Georgovi! Tam se ti bude líbit, uvidíš!“ líčila jí nadšeně Lily, která od té doby, co se setkaly, nezavřela pusu. Jessice to ale nijak nevadilo a nadšeně hltala každé její slovo.

„Kdo je Voldemort?“ zeptala se Jessica.

„Byl to jeden moc zlý čaroděj, neměl rád mudly, tedy lidi kteří neumějí kouzlit. Třeba jako je tvůj táta. A ještě víc nenáviděl čaroděje, kteří z takových rodin pocházeli. Chtěl je všecky zabít. Většina kouzelnické společnosti proti němu bojovala a on v téhle válce zabil naši babičku a dědu, strejdu Freda a spoustu dalších lidí, na kterých mámě a tátovi moc záleželo. Nebyla jsem tenkrát na světě, nikdo z nás nebyl, ale budeme se o tom učit, takže se to všecko brzy dozvíš,“ mrkla na Jessicu vesele Lily právě ve chvíli, kdy vcházeli jedním z tajných vchodů do Příčné ulice.

„Páni!“ vydechla Jessica, zatímco si prohlížela výlohy obchodů plných kouzelnických věcí. Lily naskočil rozpustilý úsměv.

„Mami, tati! Támhle jsou!“ ukazoval před nimi kamsi vpřed Albus. Všichni se tam podívali a začali zběsile mávat. Tedy všichni, až na Jessicu a Dudleyho, kteří nevěděli, co se děje.

„Kde jste? Už jsme mysleli, že při čekání na vás utratíme všechny peníze za zmrzlinu,“ promluvil rozmrzele muž, který teď stál přímo u nich. V závěsu za ním dorazil pravděpodobně i zbytek jeho rodiny. Byla tam holka, stará asi jako Potterovic kluci, která se s nimi hned přátelsky objala. Její mladší bratr se mezitím nenápadně zubil zpoza paní, která byla nejspíš jejich máma.

„Jessico, tohle je strejda Ron, teta Hermiona, sestřenka Rosie a bratránek Hugo. Rose je ve stejném ročníku jako Al a Hugo s námi letos nastupuje do prvního ročníku. Hej všichni, tohle je naše vzdálená sestřenka Jessica a její táta, pan Dursley,“ zahlaholila Lily, která se ujala představování dřív než dospělí. Ron se nechápavě podíval na Harryho, ale ten mu jen naznačil, že mu všecko vysvětlí později. Jessica se okamžitě stala středem pozornosti. A nebylo jí to zrovna moc příjemné. Nešlo ani tak o otázky, jako o ty pohledy. Připadala si jako výstavní exemplář v zoologické zahradě. Koukali na ni totiž úplně jinak než všichni ostatní u nich doma. Tam bývala také uprostřed dění, ale to ona byla ta uznávaná, ta, co všechno znala a věděla. V tomhle světě byla zatím jen cizinkou. Stále ještě nerozuměla většině výrazů, které na ní Rose s Hermionou chrlily. Ron s Harrym je naštěstí včas zastavili a celý hlouček si to namířil ke Gringottovým. Tam Dudley málem definitivně vzdal pokus být své dceři nablízku. Rozhodně ani v nejmenším nesdílel její nadšení z protivných skřetů a navíc zjistil, že Bradavice nejsou zrovna levná záležitost. Začínalo mu vrtat hlavou, kde vzal tenkrát Harry peníze na všechny své školní potřeby. Vždyť od Dursleyů nedostal ani haléř.

Další Dudleyho chybou bylo, že se nechal Jessicou přemluvit a jel s Potterovými do podzemí do jejich trezoru. Cesta připomínala horskou dráhu a dala mu pořádně zabrat. Opravdu litoval, že tři dny předem nedržel hladovku, protože se zdálo skoro nemožné udržet dnešní oběd v žaludku. Když se pak otevřely dveře od jednoho z nejstarších, největších a nejzabezpečenějších trezorů, který vypadal, že musel rodině Potterů patřit snad věky, což nepatřil, ale to Dudley nemohl tušit, přišel pravděpodobně i o hlas. Stál tam jako opařený a zíral na místnost plnou zlata. Bylo mu naprosto jasné, že vědět jeho rodiče, jak si teď jejich nechtěný synovec vede, pukli by vzteky a závistí. On sám měl, co dělat, aby se ovládl. Vrátil se do Harryho života sotva před třemi dny a zatím nevycházel z údivu. Jeho bratránek měl evidentně velkou milující rodinu, bydlel v podstatě na zámku, měl trezor plný zlata, a jak stihl na rozdíl od své zasněné dcery postřehnout, byl v tomhle světě jedním z nejslavnější a nejvlivnějších lidí.

„Dudley, jestli tam budeš takhle stát, zakrníš a budeme tě tu muset nechat,“ probral ho nakonec Harryho pobavený hlas. Dudley by přísahal, že v tom hlase slyšel i něco docela jiného. Jakési mírné zadostiučinění. No, nebylo se čemu divit. Oběma jim bylo jasné, jak jeho otec a matka zareagují, až se tohle dozvědí. Zůstali pořád stejní. Dudley ovšem dospěl, změnil se a byl teď celkem normální otec. Přestal tolik jíst, začal sportovat a snažil se jít příkladem své dceři. A dařilo se mu to. Jessica byla hnědooká drobná a relativně štíhlá černovláska, v podstatě menší verze své matky, kterou, jak Dudley nikdy nepochopil, mohl mít za ženu. Nerozuměl tomu, jak ho někdo takový mohl chtít. Byla chytrá, bystrá s velkou fantazií a smyslem pro humor. Ony obě. Přesto se na Jessice podepsali i její prarodiče. Především pak její milovaný dědeček Vernon. Občas uměla být až příliš rozmazlená, drzá a sobecká, když měla zrovna špatnou náladu. Jenže právě její dědeček, kterého bezpochyby vždycky milovala víc, než on ji, vypadal, že se chystá svou jedinou vnučku zavrhnout. Dudley v podstatě jen čekal na den, kdy si u večeře vyslechne něco o tom, že by si měl jít svou cestou a začít nový život, aby taky mohli mít nějaká plnohodnotná vnoučata, jimiž Jessica, jakožto čarodějka, být opravdu nemůže. A jí to zlomí srdce.

„Už jdu,“ odsekl uraženě a následoval ostatní do toho vozíku smrti. Čekala ho cesta zpět a on netušil, jak ji přežije.

„Vy tu chcete strávit zbytek prázdnin nebo co?“ prskal netrpělivě Ron, když se všichni opět konečně sešli v hale a vydali se zpět do sluncem prozářené Příčné ulice.

„Fajn, máme toho moc, takže já s Rose a Ronem si vezmeme na starost učebnice, Ginny vezme Huga, Lily a Jessicu pro hůlky. A všichni se potom sejdeme u obchodu madame Malkinové pro školní hábity. Rose sice novou nepotřebuje, ale Hugo s holkama určitě ano a zdá se, že Al taky. Co vy na to? Dudley, vy můžete jít, s kým chcete,“ organizovala je Hermiona a všichni beze slova poslechli a během chvilky se rozutekli do všech možných směrů. Dudley se nejistě vydal za Ginny, svou dcerou a jejími dvěma kamarády, kteří si mezi sebou bez ustání něco štěbetali. Tedy Lily a Hugo. Jessica jen mlčela nebo se smála. Zdálo se, že ti malí měli v zásobě spousty veselých historek. Obchod s hůlkami byl malý, tmavý a skoro prázdný. Slyšel Ginny, jak si pochvaluje, že přijeli dnes a nenechali to na poslední chvíli. Starý pán, který tu prodával, strávil polovinu času vybíráním hůlky pro mladou slečnu Potterovou, protože ona, stejně jako její otec, bratři, i matka, určitě vládne velkou silou a bude potřebovat hůlku, která její schopnosti bude patřičně reprezentovat. S Jessicou naopak strávil času nejméně. Ideální hůlku, jak tvrdil on i Ginny, našel hned na první pokus. Devět a půl palce, modřínové dřevo a žíně z jednorožce. Když měl každý z nich konečně svou hůlku a Dudleyho peněženka byla téměř o polovinu lehčí, vydali se vstříc obchodu s kouzelnickým oblečením. Všichni ostatní už na ně čekali.

„Co když se my s Ronem, Rose a Jamesem stavíme pro další zmrzlinu a sejdeme se u George? Zval nás všechny na večeři a děti si pak můžou skočit vybrat něco do obchodu,“ navrhl Harry, jakmile pochopil, že už zbývá opravdu jen nákup oblečení. A to tedy rozhodně nebyla jeho oblíbená činnost. Sám se nakupování oblečení pro sebe vyhýbal jako čert kříži. Ještěže si jeho žena ve většině případů dokáže poradit sama.

„Na zmrzlinu před večeří?“ nakrčila obočí Hermiona a nesouhlasně vrtěla hlavou.

„I kdyby jich Ron, James i Rose snědli deset, tak stejně nezbyde u večeře ani drobek a ty to víš,“ kontroval Harry a Hermiona se rozesmála, přikývla a povolila jim to. A tak se průvod znovu rozdělil a Dudley trochu zaváhal, ale nakonec opět následoval svou dceru dovnitř obchodu. Konec konců, musí jí to všechno zaplatit. Ale už teď si byl celkem jistý, že příští rok ji sem pošle samotnou  jen s Harryho rodinou a večer ji pouze vyzvedne někde v normálním světě. On na rozdíl od ní nepociťoval takové nadšení, bohužel. Přisuzoval to svému stáří, ve skoro čtyřiceti letech si na nové věci už těžko zvyknete. Měl svůj stereotyp a nové věci ho už tolik nevzrušovaly. Jediné, co ho těšilo, bylo nadšení a elán v Jessičině tváři.

Tři nejmladší si zkoušeli obyčejné černé kouzelnické hábity, zatímco Ginny se věnovala Albusovi, který si zkoušel podobný hábit jen se zeleno stříbrným lemováním a odznakem ve tvaru hada na kravatě. Jessica ty dva zamyšleně pozorovala. A vůbec nevnímala, že se jí Hermiona ptá, jestli ji něco neškrtí.

„Proč on má jiný?“ zeptala se nakonec a ukázala prstem na Albuse. Hermiona se pousmála, ale ve vysvětlování ji opět předběhla Lily. Její ukecanost snad neznala hranic, pomyslela si Lily.

„Al už je zařazený do své koleje. V Bradavicích jsou celkem čtyři. Zmijozel, kam patří Al. Potom Nebelvír, kam chodí James, Havraspár, kde je Rose a poslední je Mrzimor. Všichni dospělý byli v Nebelvíru. Teď máme zastoupení všude. Však uvidíš,“ vysvětlovala Lily.

„Chtěla bych být taky ve Zmijozelu, mám ráda zelenou,“ zasnila se Jessica a dál pozorovala Albuse.

„No, to se teprve uvidí. Do kolejí se rozděluje podle mnoha kritérií. Do Zmijozelu jsou vybíráni velmi silní kouzelníci, kteří jsou alespoň z poloviny z čistokrevných rodin. A to ty nejsi. Většina z nich je trochu povrchních a pyšných na svůj původ. Al se tam musel ocitnout náhodou. Měl z toho tenkrát celkem strach, nechtěl tam, ale táta mu předtím na nádraží řekl, že je pojmenovaný po jednom bývalém řediteli Zmijozelu, který byl podle něj opravdu skvělý a odvážný kouzelník, tak si řekl, že to nějak zvládne. Vlastně byl na své jméno hrdý právě ve chvíli, kdy ho vybírali,“ zasmála se Lily, při vzpomínce na bratrův první šokovaný dopis z Bradavic, kde jim psal o koleji, do které ho Moudrý Klobouk poslal.

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Mezi světy - 3. kapitola: