Mezi světy - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Povídka se umístila na třetím místě o Nej povídku měsíce května. Na den ji umisťujeme na titulní stranu jako TOP článek. Gratulujeme!

Jessica Dursley. Její matka byla podle jejího dědečka otcovou největší životní chybou. Zemřela však dřív, než své novorozené dcerce stihla alespoň pohlédnout do tváře a nechala ji tak napospas otci a prarodičům. Její život byl normální. Tak normální, jak jen mudlovský život může být. Dokud nepřišly její sedmé narozeniny, kdy Jessičin otec zjistil, že se už s dítětem jako ona jednou setkal.
Noc v Godrikově Dole

16.06.2012 (10:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1117×

Noc v Godrikově Dole

Jessica se ani nestačila vzpamatovat ze svého dárku v podobě opravdické živé sovy a Lily už na ní chrlila další otázky.

„Napadlo mě, nechtěla bys u nás dneska spát? Zítra odjíždíme k babičce a tak se uvidíme asi až při odjezdu do školy.“ Vážně to řekla Lily tak smutně? A spát tady? U Potterových? V tom obrovském domě plném úžasných věcí?

„No, já… zeptám se táty,“ odpověděla Jessica a neodvažovala se ani doufat. Jasně, že by chtěla!

„To nemusíš, už jsem se ho ptala,“ vyhrkla okamžitě. „Řekl, že když budeš chtít, můžeš. No, takhle přesně to vlastně neřekl, ale nakonec souhlasil.“ Lily už se zase culila od ucha k uchu.

„Tak fajn,“ pípla Jessica užasle, protože se jí v hlavě okamžitě vynořilo několik různých verzí toho, co se asi odehrálo, když Lily přesvědčovala jejího tátu, aby ji tu nechal přespat. Nutno dodat, že její mysl pracovala na plné obrátky a vymýšlela čím dál tím šílenější verze. Nakonec ale kapitulovala, protože jak se zdá, v tomhle světě je možné skoro všecko, nebo ne? Totiž, její táta nebyl zrovna nadšený ani když měla přespat u Emy, a tu přece oba znali od plínek. Je to úplně normální holka a má ji rád dokonce i děda Vernon a to už je co říct. A teď jí dovolil zůstat tady. Jessica se taky konečně začala smát.

„Paráda! Budeš spát u mě v pokoji a v mojí posteli! Neboj, je velká,“ dodala, když viděla, jak pochybovačně se Jessica zatvářila. „Vešly bychom se tam i s bráchama, kdyby náhodou přilítli,“ švitořila nadšeně Lily a táhla Jessicu z herny k sobě do pokoje. Ten byl vymalovaný celý ve zlato-červených barvách. Zdá se, že i ona měla svou kolej, byť jí ještě Moudrý klobouk žádnou nevybral.

„Páni, ty opravdu chceš být Nebelvírka,“ konstatovala Jessica, když se užasle rozhlížela okolo sebe. Zaujalo ji několik různých plakátů nalepených nad opravdu obrovskou postelí. Jessica neměla ponětí, kdo na nich je nebo čím je známý, nejspíš to byli osobnosti světa magie. Stále víc a víc si uvědomovala, jak málo toho o kouzelnících ví.

„Jasně, všichni z naší rodiny byli. Ale nás děcek už je teď fakticky hodně a jsme každý úplně jiný, takže asi proto jsme roztroušení všude možně. Jinak by byli všichni v Nebelvíru a bylo by tam přeplněno, ostatní koleje by ostrouhaly,“ zahihňala se. „A není ostuda být jinde, ale většina z nás chce být tam, kde byli jeho rodiče. Al se kvůli tomu první prázdniny hodně trápil, ale teď už je v pohodě. Hodně se skamarádil se Skorpiusem Malfoyem. Viděla jsem ho jen párkrát na nádraží, fakt hezký kluk. Ale jelikož jeho táta a můj táta byli na škole něco jako nepřátelé na život a na smrt, tak asi není nejlepší nápad o něm takhle přemýšlet. Vlastně mám pocit, že Al se baví se Skorpiusem tak moc spíš naschvál. Aby naštvali rodiče. Ne, že by to fungovalo, protože táta musí s jeho tátou vydržet v práci, takže jsou spolu celkem zadobře. Alespoň myslím. Moc těm dospěláckým vztahům nerozumím,“ Lilyina pusa se opět nezastavila.

„A co ty? Kde bys vlastně chtěla být? Zmijozel se nepočítá.“ Tu poslední větu stihla Lily dodat dřív, než se Jessica pořádně nadechla k odpovědi.

„Uhm… no… já…“ Jessica nevěděla, co odpovědět. Vůbec nad tím ještě nepřemýšlela. Tedy jen kromě chvíle, kdy zjistila, že do Zmijozelu se asi opravdu nedostane. Kam by vůbec chtěla patřit? Popravdě, zdálo se jí to vlastně celkem jedno, kde bude.

„Ještě nevím. Proč vám na tom vlastně tolik záleží?“ zeptala se a pravděpodobně poprvé v životě připravila Lily o řeč. Byť to trvalo asi jen deset vteřin.

„Proč? To je přeci jasné! Budeme tam sedm let, naše kolej bude jako naše rodina. Budeme za ně získávat i ztrácet body ve školním poháru, fandit a hrát v jejich týmu ve famfrpálu a tahle příslušnost nám zůstane až do konce života. Všichni budou vědět, z jaké koleje jsi byla, pokud se jednou proslavíš!“ vysvětlovala Lily tak rychle, že Jessica měla co dělat, aby pochytila všechna její slova.

„Aha,“ odpověděla černovláska prostě.

„Lily? Jess? Už odcházíme, máte se jít rozloučit,“ nakoukla do pokoje Rose. Obě přikývly a následovaly sestřenku dolů do haly. Rose se přidala k rodičům a bratrovi, aby po několika objetích zmizeli v krbu. Stejnou cestou se posléze vydali i Fred s Roxy a jejich rodiči. Ti ostatní vyšli ven, kde si všichni až na Audrey, která byla odkázaná na svého muže, přivolali svá košťata a odletěli na nich. Jess zůstala stát s otevřenou pusou. Bylo to vůbec poprvé, kdy viděla někoho skutečně letět na koštěti. Ne jen takové ty triky v pohádkách. Až teď si také mohla prohlédnout zevnějšek a okolí domu, ve kterém Potterovi bydleli. Vypadala to tu jako typická anglická vesnička, na první pohled nebyla vůbec ničím zvláštní. Přesto se zdála trochu jiná, ale Jessica nedokázala říct proč. Viselo to ve vzduchu jako nepřehlédnutelná cedule, na které ovšem nedokázala přečíst nápis.

„Takže ty prý u nás dnes zůstaneš,“ otočila se na ni s úsměvem Ginny, když i poslední člen jejich velké rodiny zmizel za obzorem. Jessica nejistě přikývla.

„Zítra odpoledne jí pošleme k paní Figgové,“ ujistil Harry Dudleyho, který se taky na žádnou odpověď nezmohl. Jessica přemýšlela, kolikrát ho za dnešní večer vlastně slyšela mluvit a zda její otec vážně neoněměl.

„Dávej na sebe pozor a chovej se slušně,“ připomínal jí a odvrátil tak obavy o jeho hlasivky těsně předtím, než vstoupil do krbu.

„Neboj, tati. Budu hodná,“ ujistila ho, ale to už ho Harry poslal domů. Vlastně k paní Figgové.

„Chtěla bych moc poděkovat za tu sovu,“ řekla jim všem Jessica, když v hale osiřeli. A pak si vzpomněla, že ji zapomněla ukázat tátovi. No nic, tak zítra.

„To nic není. Jen dávej pozor, aby ti jí děda nezastřelil. Co si pamatuju, sovy nikdy nebyly jeho oblíbenými zvířaty,“ usmál se na ni Harry. Nadechovala se k otázce, jak je možné, že toho Harry ví o dědově nenávisti k magii tolik, protože jí zatím nikdo neřekl, že její strýc kdysi u Dursleyových vyrůstal, ale Lilyin hlas ji přerušil.

„Jess, pojď nahoru, ukecala jsem kluky, aby si s námi zahráli na schovávanou! Netvářili se zrovna nadšeně, prý je to zábava pro mrňata, tak rychle, ať si to ještě nerozmyslí!“ volala na ni z druhého patra.

„Tak utíkej,“ popohnala ji Ginny. „A připomeň jim, že dům má zůstat celý a v jedenáct do postele.“

***

„Pykáš! Konečně jsme tě dostali! Vážně to nechápu, jsi v tomhle domě podruhý a my tě nemůžeme nikdy najít,“ kroutila hlavou Lily, zatímco Jessica se smíchem mířila k Alovi do pokoje, kde se pykalo. Hráli už asi dvě hodiny, ale Jessica šla pykat poprvé. A tak se jí naskytla první možnost prozkoumat pokoj svého bratrance. Působil na ni ve své zeleno-stříbrné kombinaci o něco chladněji než Lilyina zlato-červená, ale líbil se jí víc. Na nočním stolku stálo několik rámečků s pohyblivými fotkami. Kromě rodiny, kterou už Jessica rozeznala, tu bylo i několik fotek se spolužáky. Jeden blonďatý kluk tam byl víckrát než ostatní. Jessica si pomyslela, že to asi bude ten Scorpius Malfoy, Alův nejlepší přítel. V rohu místnosti pak ležel otevřený kufr s částečně zabalenými věcmi do školy. Podle ostatních věcí rozházených všude kolem, nebyl Albus Severus Potter rozhodně tak pořádný, jak se zdál. To bylo však všechno, čeho si Jessica stihla všimnout. Bylo na čase vyrazit hledat. Pomaličku a potichu vykročila z pokoje, když vrazila do Ginny nesoucí v rukou peřiny.

„Koukejte vylézt mládeži, jde se spát! Nechcete přece zítra odpadnout dřív, než dohrajete první zápas! Víte, že Fred by vám to rozhodně neodpustil! Navíc Teddy s Viki jdou zítra do práce a potřebují se vyspat, což nejde, když jim po patře pobíháte jak stádo splašených hipogryfů!“ rozkázala rázně a sledovala, jak se její děti zklamaně trousí do svých pokojů. Potom následovala do pokoje svou dceru a Jessicu, která zrovna přemýšlela nad tím, co jsou asi hipogryfové. Rozestlala jim postel a odešla pohlídat kluky, aby jí nevyplavili koupelnu a holky se tam taky vůbec dostaly. Odešla, až když byli všichni zalezlí v peřinách.

„Škoda, že s námi nemůžeš zítra k babičce. Určitě by se ti tam líbilo,“ pošeptala jí Lily do ucha chvilku potom, co se za její mámou zavřely dveře.

„Mně to nevadí, mám doma svoje kamarády ze školy, nudit se nebudu. Třeba to vyjde příště,“ odpověděla Jessica. Měla kvůli Zachovi a Emě tak trochu výčitky svědomí a těšila se na ně.

„Co vlastně děláte v mudlovském světě? Myslím s kamarády?“ zeptala se Lily.

„Moc se to neliší od toho, co jsme dělali tady. Hodně si hrajeme na schovávanou, občas si jdeme zakopat nebo zabruslit. Mám dva nejlepší kamarády, Zacha a Emu. Měla jsem s nimi dokonce nastoupit na stejnou školu, ale s pozvánkou z Bradavic se plány jaksi změnily,“ vyprávěla Jessica.

„A nemrzí tě to? Že tam s nimi nepůjdeš?“ Lily se na ni zvědavě podívala.

„Popravdě trochu ano. Plánovali jsme si, jak spolu budeme ve třídě a tak. Je škoda, že nemůžou do Bradavic s námi,“ povzdychla si a její hlas nabral lehce smutný tón.

„Chtěla bych je poznat,“ řekla Lily a Jessica na ni zůstala i v té tmě nechápavě zírat.

„Musí být skvělí, když jsi kvůli nim smutná i přes to, že jedeš do Bradavic,“ vysvětlila s očima upřenýma ke stropu.

„Ale já se do Bradavic těším! Jen bych je chtěla vzít sebou, nic víc,“ vysvětlila rychle Jessica. Ano, po dopoledním velkém váhání ve společnosti Zacha a Emy se teď večer už do Bradavic zase strašně těšila. Ani nevěřila, že by bylo možné, aby to šlo ještě víc. Ale nevěděla, jak Emě a Zachovi přiznat pravdu, totiž že se do té podle nich snobské školy těší.

„Já ti věřím! Jen blázen by se netěšil,“ ujistila ji Lily.

„Hele, tak můžeš být příští léto chvíli u nás, já ti ukážu svoje kamarády, a já bych pak s vámi mohla jet k vaší babičce,“ navrhla Jessica.

Lily zuřivě kývala na souhlas a vypadalo to, že si spokojeně oddechla. „Tak s tím můžu jít dnes spát,“ zahihňala se, otočila na bok a pak už obě upadly do říše snů.

***

„Myslíš, že spí?“ ozvalo se Jessice těsně u ucha. Poznala Jamesův hlas, ale oči neotevřela. Vlastně čekala, co se z toho vyvine.

„Ne, pozval jsem Draca Malfoye a ten je se vzpomínkou na své staré dobré já proklel. Jasně, že spí! A to si říkáš nejstarší z nás?“ odsekl mu Albus.

„Tys teda v jejich věku už dávno v šest ráno skákal našim po hlavě. A ne že já bych to někdy dělal,“ konstatoval hrdě James, což už ani Jessica ani Lily nevydržely a vyprskly smíchy.

„Jo, jenže ty se většinu času chováš, jako bys vymyslel obraceč času a přeskočil s ním pár let do budoucnosti. Jinak si totiž nedokážu představit, jak je možné, že máš občas roky zpoždění,“ setřela nekompromisně Lily svého nejstaršího bratra. Albus smíchy málem spadl z postele.

„Ty, myslím, že máš skvěle nakročeno do Nebelvíru, protože takhle mě provokovat, to vyžaduje vážně odvahu,“ prskal uraženě James.

„Prosím tě, vždyť ty jsi naprosto neškodný,“ smála se mu dál jeho sestra. Jessica všemu tomu sourozeneckému hašteření s úsměvem přihlížela a trochu jim záviděla. Sama nikdy sourozence neměla, ale strašně by si ho přála. Jenže jak, když jí máma zemřela při jejím narození a táta si žádnou další ženu nikdy nenašel. Byla jedináček s pokojíkem sotva třetinové velikosti oproti tomu, co měla Lily, a žila jenom s tátou a prarodiči, kteří trpěli mylnou představou, že jsou bohatí a skvělí. Tohle nikdy prostě zažít nemohla.

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction