Miluji Tě II. Love game 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak tady je další kapitola. Moc se omlouvám, že to tak dlouho trvalo, ale neměla jsem teď moc času.
Je tu takový menší rozpor mezi Katherine a Elenou! :)
Pěkné čtení!
Moc prosím o komentáře, díky!
TB...

06.11.2012 (13:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 703×

7. kapitola:

„P – počkej, jak myslíš, že už to ví?“ zakoktala jsem se.

„To Bonnie, udělala to ještě dřív, než tady dorazila zabít Damona,“ řekla s klidem.

„A to mi říkáš až teď?“ zuřila jsem.

„Ona mi to řekla potom, co jste se vy dva zasnoubili,“ řekla stále vyrovnaně.

„A to mi říkáš s takovým klidem?“ vyšilovala jsem.

„Klid, Eleno, Jeremy se moc nezlobí. Dneska večer přijde,“ řekla mile s úsměvem.

„Fajn, fajn,“ uklidňovala jsem samu sebe.

„A teď probereme ty hosty!“ Smála se.

Neodpověděla jsem, jenom jsem se snažila poslouchat, co všechno pro nás za tu hodinu připravila.

„Takže, Stefan, já, Tyler, Bonnie, Jeremy, Matt, Meredith, možná nějaké původní, kteří se a svatbu přiserou… Trojpatrový dort!… Svatba jedině venku… počkej! V noci, to bude nádhera, představ si to, ty hvězdy měsíc… Svatební cesta, co bys řekla třeba Karibiku?“

„Ten bych bral,“ řekl ode dveří Damon.

Abych pravdu řekla, vůbec jsem nevěděla o čem je řeč…

„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě Caroline.

„Jo, jenom. Jenom si musím něco zařídit. Damone, půjčím si auto,“ řekla jsem rychle.

„Nemám jet s tebou?“ řekl vážně.

„Ne, to je věc, kterou si musím zařídit sama.“ Většina lidí by asi jela hned za svým bratrem a snažila by se mu vysvětlit své chování, ale já jsem musela zařídit ještě něco, ještě něco horšího, než byl můj bratr.

Po schodech dolů jsem narazila na Stefana.

„Gratuluju, k zasnoubení,“ řekl příkře.

„Děkuju,“ řekla jsem, jakoby mi spadl kámen ze srdce.

„Máš nějaké informace o Katherine?“ zeptala jsem se tak, aby to nebylo nápadné.

„Ne, potom co jsem jí vyhodil, ne,“ řekl jasně. Neodhalil za těmito slovy žádný skrytý význam.

„Kam jdeš?“ zeptal se náhle.

„Něco si zařídit,“ řekla jsem s klidem.

Chytil mě za ruku.

„Jestli jedeš za Klausem, Katherine, nebo někým jiným stejně nebezpečným mám povinnost tě zachránit!“ řekl rychle.

„Ne, to ne. Jedu za Jeremym,“ lhala jsem.

„Fajn, uvidíme se potom,“ řekl už znovu klidně.

„Jo, potom,“ přitakala jsem rychle.

Sešla jsem zbytek schodů, a jak jen to bylo možné, jsem nastartovala. Nevěděla jsem, kam mám jet, najít Katherine asi nebude nijak snadné. I když znám jí, a musím uznat, že se nevzdává bez boje, což značí, že bude někde velice blízko. Až jí najdu, tak si s ní všechno vyřídím!

Ujela jsem sotva pět metrů, když jsem zahlédla opřenou postavu o strom, která se velice podobala mne. Mohla to být buď Tatia, což pochybuji, protože jí Klaus nenechá jen tak bez dozoru, nebo to může být Katherine, což je pravděpodobnější.

Zastavila jsem auto u kraje silnice a vystoupila jsem z něj.

„No, trvalo ti to celkem dlouho, než sis mě našla. Co budeš dělat teď? Popereš se semnou?“ zeptala se nevinně.

Tak ráda bych jí jednu střelila, ale musím si přiznat, že mnohem silnější než já…

„Tak hluboko neklesnu,“ řekla jsem jasně.

„Nechej Stefana a Damona na pokoji!“ řekla jsem ostře.

„A nechat je tobě? Nemyslím si,“ řekla zatím klidně.

„Mě? Já mám zájem pouze o jednoho, toho druhého jsem nechala jít,“ řekla jsem jasně.

„A kterého?“ zeptala se dotěrně.

„Nehraj si na blbou! Tak hluboko přece neklesneš ani ty, ne? Nedošlo ti to? Miluju Damona! A Stefan je už pouze bratr… mého snoubence,“ řekla jsem po chvilce pauzy.

Na Katherine bylo vidět, že by nejradši vybuchla.

„Jak to myslíš snoubenka?“ zarazila se.

„Neznáš to slovo? Vlastně, jak bys ho mohla znát, když si s chlapama stále jenom zahráváš,“ řekla jsem možná trochu drze.

Pohled Damona:

Elena odešla neznámo kam, fajn, asi jsem se jí měl trochu vyptávat, kam jede, ale nechci být jako nějaká stíhačka!

Seběhl jsem schody. V obýváku seděl Stefan se skleničkou v ruce.

„Neměl bys to přehánět s alkoholem, úplně si odrovnáš játra,“ řekl jsem s úšklebkem.

„To říkáš zrovna ty? Který by se v lihu nejradši koupal,“ prohodil uštěpačnou poznámku.

„Z tvého výrazu soudím, že ses dal znovu na bambiho stravu,“ odhadoval jsem.

Stefan se zachechtal a položil pití na stůl. Přišel ke mně.

„Proč Elena?“ zeptal se dotěrně.

„Oh, ne. Prosím, už zase? To děsné předhánění, kdo je pro Elenu lepší? Vyhrál jsem, bratře, tak to pochop.“

„Ale, ty s ní nevydržíš! Nejsi pro ní dost dobrý!“ křičel.

„To mi říká závislák na krvi, několikanásobný rozparovač a psychouš?“ řekl jsem sebejistě.

„Dej od Eleny ruce pryč,“ řekl ostře.

„Řeknu ti to samé, co jsem řekl před roky. Beru to jako pozvánku,“ řekl jsem s úšklebkem.

„Ona to s tebou nevydrží. Až moc zabíjíš,“ stále ta stejná písnička.

„Děláš si legraci? Pochop to jednou! Vybrala si mě, svojí možnost si promrhal, doslova jsi jí zabil, tu šanci. Vlastně ne jen tu šanci,“ řekl jsem a odešel jsem do sklepa.

Dveře od cely byly otevřené.

„To snad ne! Caroline?“ zavolal jsem.

Byla v mžiku u mě.

„Co?“ Vykulila na mne oči.

„Kde – je – Bonnie?“ hláskoval jsem.

„Já jí nepustila!“ křikla.

„Tak kdo? Svatý Petr?“ osočoval jsem jí.

„To nevím, jestli to byl nějaký Petr, ale já to rozhodně nebyla,“ bránila se.

„Musíme jí najít!“ křikl jsem.

„Ne, nemusíte, jsem zpátky!“ řekla jasně.

Bonnie najednou stála za Caroline.

Caroline uhnula Bonnie z cesty.

„Co jsi provedla?“ zeptal jsem se napjatě.

„Jen to co bylo potřeba,“ řekla, jakoby byla mimo sebe.

„Co jsi udělala Jeremymu?“ zeptala se drkotavě Caroline.

„Jen to, co je pro všechny nás normální dobré,“ řekla s klidem.

„Ty nejsi Bonnie!“ řekla Caroline potichu.

„Máš pravdu, nejsem. Jsem Emily!“ řekla Bonnie – Emily s určitým klidem.

„Vrať jí!“ křikla Caroline.

„Až bude vše spraveno, tak poté tak učiním,“ řekla, jak by byla z roku 1864.

„Ne, ty jí vrátíš teď,“ řekl jsem a chytl jí prudce za zápěstí.

„Teď odejdu,“ řekla a znovu mě pohltila ta otupující bolest mé hlavy.

Když jsem se probral z toho transu už tam Bonnie – Emily nebyla.

Caroline stála u naší ledničky a pila.

„Vzala jsem si, neva?“ zeptala se v klidu.

„Kam šla?“ zeptal jsem se ostře.

„Nevím,“ řekla v klidu.

„Ona ti něco udělala? Jsi úplně mimo… Emily zmizela, hrozí nám nebezpečí,“ křičel jsem po ní.

„Klid, tak horké to nebude.“ Byla v klidu, ona byla v klidu! Já to nechápu!

„Kde – kde je Stefan?“ zeptal jsem se po chvíli.

„Šel si něco zařídit. A navíc, myslíš si, že jsem tak blbá a nevím, kde Bonnie je? Je přímo za tebou v té cele. Když tě sundala, tak jsem jí jednoduše uspala,“ řekla a dál si popíjela.

„Uspala?“ zeptal jsem se.

„Fajn, tak ne docela. Trochu jsem jí praštila. Možná trochu moc,“ přiznala se.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction