This is war - 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Poslední kapitola. Je napsaná již docela dlouho, jen jsem se nějak nedostala k tomu ji přidat. Psaní další kapitolové povídky, jejíž první kapitoly již jsou na blogu a pravděpodobně se dostanou i sem, a taky takový smutek, když člověk zabije svou vlastní postavu, možná ještě znásobený tím, že s odstupem bych tuto povídku jako nejpovedenější asi nepovažovala. Ale i tak - příjemné počtení!

30.07.2013 (14:00) • ElizG • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 685×

Nikdy neměla ráda úplňky. Jako malá se jich bála. Vždycky tu byl někdo, kdo jí vyprávěl strašidelné příběhy. O vlkodlacích, zabíjejících malé holčičky, a o stařenách, koupajících se v krvi panen. A když vyrostla… některé příběhy se změnily ve skutečnost, a o to hrozivější byly. V ten den bylo nebezpečné chodit ven. Zkoumat zákoutí lesů a sbírat bylinky. Ráda to dělala, tančila po lukách pokrytých rosou, ale o úplňku… mohla se jen tiše blížit s hůlkou připravenou a srdcem v krku. Nikdy neměla vlkodlaky ráda, o to méně, když poprvé spatřila, jak takový tvor zabíjí. Takové krutosti nebyla sama schopna a vždy raději zabíjela čistě, než aby po ní zbyla kaluž krve. Ale teď úplněk nenáviděla ještě víc. Možná byla smrtijedka, ale smrti se bála jako každý normální člověk. Nevědomý, co přijde. Říkalo se, že se člověk pak potká s těmi, kteří svět opustili už předtím… Přemýšlela, jestli znovu uvidí své rodiče, bratra i všechny, které zabila… Odpustí jí? Nevěřila tomu. Ale přesto, po těch všech letech je chtěla vidět. Svého malého bratříčka, sevřít ho v náručí a omluvit se mu za vše, co kdy udělala… Obejmout matku, otce, omluvit se za to, že je zklamala. Že se stala tou Potterovou, jakou se od ní očekávalo od jejího zařazení do Zmijozelu. Že nechránila jako zbytek, že zabíjela a zkoumala černou magii. Ale teď bylo moc pozdě, když v doprovodu dvou bystrozorů sestupovala po schodech ze svého pokoje. Skutečně to bylo sídlo Blacků.

Nechala se vést bez odporu, věděla, že by to nemělo cenu. Opatrně scházela příkré schody, i když to s rukama svázanými za zády šlo jen těžko. Cítila pohledy v zádech, když prošla přízemím, okolo členů řádu. Některé znala, jiné nikoliv, ale všichni se na ni koukali s opovržením. Nedivila se jim. Smrtijedka a usvědčená z takových zločinů… Šla dál, až vyšli před dům. Bystrozoři ji pevně chytli a pak se s ní přemístili.

Byla to jedna z těch částí Ministerstva, kam se někdo jen tak nedostane. Nebyla ale až tak odlehlá, slyšela odtud ruch a šum z Atria. Bystrozoři od ní odstoupili a ona tam stála sama. Srdce měla v krku, ale čekala. Slyšela volání, ale to jí trápilo mnohem méně než vědomí toho, co přijde.

A pak ji někdo popadl za ruku a vedl ven. Oslnilo ji světlo, když vystoupila, a pak spatřila ty kouzelníky. Neuvěřitelně moc lidí, ani netušila, jak se jich tolik sem mohlo vejít. Veřejná poprava se vším všudy, když ji někdo donutil si kleknout a položit hlavu na postavec. Slyšela hlas, který předčítal její zločiny – jen ty nejhorší, samozřejmě, neboť toho udělala mnohem, mnohem víc. Slyšela, jak ji odsuzují k smrti a jak někdo vytahuje meč – ozvalo se nadšené volání davu. Zavřela oči a přála si, aby to měla rychle za sebou.

„Kath!“ uslyšela ten hlas. Jeho hlas. Zvedla oči a spatřila ho. Netušila, co tu dělá a proč. Proč se probíjí davem směrem k ní. Severus… po tom všem. Chtěla něco vykřiknout v odpověď, ale nemohla. Kdosi jí sklonil hlavu a ona viděla jen podlahu pod sebou. Pak se ozval švih. Táhlý a dlouhý, a jí ta vteřina připadala nekonečně dlouhá. A pak už nebylo nic.

Zvony nezvonily, když z ní vyprchal život a její hlava dopadla na zem. Nezvonily, ani když ji ukazovali kouzelníkům. Nezvonily vůbec. Nezasloužila si to – proč by měla? Smrtijedka, ta špatná, kdysi poražená strana, která se má znovu stát poraženou. V ten moment nikdo netušil, jak špatné je to očekávání. Tehdy ne. Válka byla před nimi a přitom ji již zažili. Přicházela znovu a byla horší než kdysi. Mohli zabít jednu osobu, nezabili všechny. Jen tím někoho pozvedli a černá magie znovu nabyla své síly a smrtijedi bojovali po boku svého Pána. Padly Bradavice, padlo Ministerstvo. Padli ti, co se odvážili vzdorovat, ti, co ji popravili. Každý z nich pro něco bojoval, každý měl své důvody a své určení. Věštba se nenaplnila. Jen kvůli ní někdo umřel. Ale tak to již bývá, i u kouzelníků. Zemřít pro názor, zemřít pro to, v co věříme a v co jsme vychováni společnosti. Umíráme, protože válčíme.

« Předchozí díl

Autor: ElizG (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction