OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Prokletí - 7. kapitola

15.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1527×

                                                                                  7. kapitola – Přežít

Pohled Eleny:

Dívala jsem se do stropu. A to doslova, to byl můj dosavadní koníček. Obdivovat strop. Ani jednou mě nenapadlo, že bych sešla dolů a šla se bavit s Damonem. Jenom ta představa mě děsila.

Najednou se otevřely dveře. Eleno! Ty to zvládneš!

Damon se zastavil v pohybu a ztuhnul. Prohlížel si mě.

„Ty se mě bojíš!“ prohodil.

„No dovol?“ řekla jsem uraženě.

„Proč máš ze mě strach?“ řekl zaskočeně a lehl si ke mně.

„Nemám, jenom jsem unavená…“

„Víš to jistě? Neublížil jsem ti minule?“ strachoval se.

„Minule?“ zopakovala jsem. Damon se tvářil zaskočeně.

„No,“ prohodil a ukázal na svůj krk.

„Ne, ne… To je v pohodě,“ řekla jsem rychle. Sice nemám to nejmenší tušení, o čem mluví, ale raději jsem přitakala.

„To je fajn… Ale vypadáš jinak. Asi jsi vážně unavená. Tak dobrou,“ řekl a políbil mě na čelo. V ten moment jsem ho chtěla praštit, ale místo toho jsem ztuhla.

„Co?“ zahleděl se mi do očí.

„Nic,“ usmála jsem se falešně.

„Tak dobrou.“ Zhasnul a přiblížil se blíž ke mně.

Jestli toto přežiju, tak už mě nic nezabije…

Pohled Teresy:

Chodila jsem po pokoji a čekala jsem na Stefana. Nevěděla jsem, jak s ním mám mluvit. Pro jistotu jsem si nacvičovala pozdravy:

„Ahoj, Stefane,“ pokřiveně jsem se u toho usmála. Ne, tak to by nešlo.

„Čau, Stefane!“ Tak to znělo jako od Teresy - mě, takže ne!

„Ahoj, lásko… Ježíš! To ne!“ vyjekla jsem.

„Ahoj,“ řekl hlas za mnou.

Nadskočila jsem, chodí jako duch, tak jako Damon.

„Ježíš, čau,“ řekla jsem stále vyděšeně. Jasně! Ježíš, čau! To přebije i to: Ahoj, lásko!

„Jak ses dneska měl?“ snažila jsem se působit mile.

„Dobře, dobře… Až na Damona! Ten mě zase tak vytočil! Ale vážně!“ Sedl si na postel.

„Damon je hajzl,“ přecedila jsem skrz zaťaté zuby.

„Co děláš zítra?“ zeptal se mile.

„Asi si zajdu zaplavat,“ řekla jsem zamyšleně.

„To je fajn, no… Zítra asi pojedu na lov. Aspoň se nebudeš nudit,“ pokřiveně se usmál. Výhra! Díky Bohu!!!

„Já asi půjdu spát, Caroline nám dneska pořádně rozlívala,“ přiznala jsem a tajně jsem doufala, že odejde.

„Můžu zůstat s tebou? Víš, Terry je u nás a raději si nechci domyslet, co tam s Damonem dělá.“ To bych si teda já představit chtěla!

„J – jasně,“ zakoktala jsem se. Lehli jsme si do postele, on, jak jsem čekala, mě objal.

„Miluju tě,“ řekl rozespale.

„Já tebe taky, Da... Stefane!“ Do prdele!

„Ty jsi chtěla říct Damone?“ zhrozil se a podíval se na mě.

„Ne, jsem jenom opilá. Nevšímej si toho. Dneska bych byla schopná říct i Klausovi, že ho miluju,“ uchechtla jsem se.

„Dobře, takže vím, že tě nemám opíjet!“ zamračil se. Dál už jsem jen poslouchala, jak usíná.

Když jsem se ráno probudila, tak jsem ho vedle sebe nenašla. Díky za ty dary! Ležel vedle mě jen lístek.

Eleno, už jsem musel jet! Doufám, že ti to nevadí. Užij si dnešek beze mě!

Stefan

Super, je půl desáté! Skočila jsem si do svého pokoje pro mé plavky. Nabalila jsem se a pospíchala jsem dolů. Ale uslyšela jsem dávivé zvuky.

Jenna… uvědomila jsem si. Zastavila jsem se v pohybu a otočila jsem to do koupelny. Dveře byly zamčené, tak jsem čekala. O chvíli vyšla ven celá zelená.

„Ahoj, Jenno. Je ti dobře?“ zeptala jsem se rychle.

„No… Bylo mi i lépe,“ vydechla.

„Chtěla jsem si jít zaplavat, ale nemám tu s tebou zůstat?“ ujistila jsem se.

„Ne, ne! Běž, za chvíli stejně přijde Ric, takže to tu chvíli přežiju. A jak už jsem řekla… Jsem těhotná, ne na smrt nemocná,“ zamračila se.

„Dobře, dobře! Jen už se nemrač!“ usmála jsem se.

„Jo, Eleno… Jestli si tady budeš vodit kluky, tak si nechej příště otevřené dveře!“ řekla vážně.

„Dobře,“ ušklíbla jsem se.

Dojela jsem před naši školu, vytáhla jsem si věci z auta a pospíchala jsem dovnitř, jelikož počasí nebylo zrovna přívětivé. Řeknu to ve zkratce… Lilo jako z konve.

Když už jsem došla k bazénu, tak jsem nejdříve zkusila, jaká voda je, a až potom jsem do ní vlezla. Nejsem sebevrah! No, možná trochu…

Dávala jsem si pátý bazén, když do místnosti vešel Damon.

„Teresa mi řekla, že tady budeš,“ uchechtl se.

„A?“ řekla jsem nepřítomně.

„Chtěl jsem si s tebou promluvit, Eleno,“ řekl vážně. „Vylez z vody,“ dodal.

„Ne,“ odsekla jsem.

„Ale no tak, přece mě tady nenecháš jen tak stát,“ ušklíbl se. Ani nevíš, jak bych za tebou chtěla jít, ale nemůžu.

„Sleduj…“

„Jen si chci promluvit,“ přemlouval mě.

„Tak fajn…“ vydechla jsem a doplavala jsem k žebříku, na který jsem vylezla. Když už jsem u něj stála, tak spustil.

„Něco ti musím říct,“ zahleděl se mi do očí. Takovým způsobem, který jsem už dlouho nezažila.

„Co chceš, Damone, nemám na tebe celý den!“ popohnala jsem ho. Proč jsem se tady do toho namočila? Za to budete pykat! Bonnie a Caroline.

Damon se ke mně přiblížil a přitlačil mě na stěnu. Roztlouklo se mi srdce.

„Eleno, pravdou je, že miluji tebe!“ řekl a chtěl mě políbit. Já jsem ho vší silou od sebe odstrčila, tak moc, že spadl do bazénu. Zjevně to nečekal.

„Jak jsi poznal, že jsem to já?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Potom, co se mě tvá sestra snažila o půlnoci vyhodit z postele, mi došlo, že něco nehraje,“ uchechtl se.

„Tady to nebylo fér, víš?“ řekla jsem naštvaně. A málem jsem si dupla.

„Ty nejsi ta, co skončila oblečená ve vodě,“ nadzvedl jedno obočí.

„Ale, ale… Fajn, promiň! Jenom jsem se naštvala…“

„Pojď za mnou do vody,“ přemlouval mě.

„Ty budeš plavat v riflích?“ zeptala jsem se zaskočeně.

„Já nechci plavat… Chci tě utopit,“ řekl s klidem.

„Vylez z vody!“ pokřiveně jsem se usmála.

„Ne!“ vyštěkl.

„Damone, vylez z vody!“ zkusila jsem to znovu.

„Tak pojď ty za mnou!“ navrhl.

„Damone…“ přecedila jsem skrz zaťaté zuby.

„Tereso,“ napodobil můj tón.

„Tady to nikam nevede! Jdu domů,“ křikla jsem.

„To mě tady necháš? V mokrých věcech? Bez ručníku?“ zkusil štěněčí pohled.

„Tak vylez z vody…“

„Pojď za mnou, mám plán,“ usmál se a zamrkal.

„Jak mě utopit, co.“ To už jsem za ním šla. Nemělo to cenu, stejně by mě ukecal.

„Můžeš mi vysvětlit, jak vás tady to napadlo?“ Zahleděla jsem se mu do očí a pohladila ho po tváři.

„Tím si mě neusmíříš!“

„Fajn, no… Tady k tomu mě donutila Bonnie a Caroline. A přece nemá smysl se hádat s Caroline. Ta přesvědčí i… nevím koho. Prostě je dobrá!“ řekla jsem naštvaně.

„Tereso Gilbertová… Tak tu hru dohrajeme, ne?“ šibalsky se usmál.

„Cože? To v žádném případě! Vyhrál jsi… Poznal jsi Elenu!“ řekla jsem spěšně.

„Já ji chci vydusit,“ zaprosil.

„To nepřipadá v úvahu!“ zamračila jsem se.

„Ale no tak! Stefan stejně odjel, takže nemusíš hrát svou roli tak přesvědčivě…“

„Večer přijede! A nevím, jestli další noc s ním můžu strávit v posteli,“ nadechla jsem se.

„Ty si s ním spala v jedné posteli?“ zakoktal se.

„Ne, Damone, spala jsem na zemi,“ řekla jsem ironicky a kousek jsem odplavala.

„Vtipné, vážně…“

„Ty jsi taky spal s Elenou v jedné posteli,“ vmetla jsem mu to.

„Ale já nevěděl, že je to ona! I když bych řekl, že se mě tvá sestra bojí… Vážně,“ začal se smát.

„Kdo by se tě nebál,“ zakroutila jsem hlavou.

Damon mě rychle dohnal, zastavil mě a vzal mou tvář do dlaní.

„Prosím, jeden den,“ škemral se svým křivým úsměvem a jižanským přízvukem, kterému neodolám.

„To není fér! Ty víš, že tady tomu nedokážu odolat!“ nařkla jsem ho.

„No právě…“ šibalsky se usmál.

„Fajn, jeden den. Ale jestli mě potom Elena zabije, tak mě máš na svědomí!“ zamračila jsem se.

„S tím se smířím,“ zamrkal.

Nečekala jsem a pošplíchala jsem ho vodou.

„Šašku,“ prohodila jsem.

Nemusela jsem se dívat, jak se tváří. Stačilo si představit ten pokřivený úsměv, který dennodenně zdobí jeho tvář.

„Nesmířím, budu truchlit! Pomstím tě.“ Musela jsem se začít smát, prostě to jinak nešlo.

Stáli jsme v šatně, Damon byl promočený až na kůži. Byla to legrace, ale bavila jsem se pouze já.

„No, a jak mám asi teď jet domů?“ zeptal se s nazdviženým obočím.

„Já nevím, já jsem Elena. Damone, vůbec mě nezajímáš, takže smůla,“ usmála jsem se.

„A drahá Eleno, kde máte svoje věci?“ řekl zdvořile.

„Zamčené ve…“ ukazovala jsem na vypáčenou skříňku.

„Kdy jsi to stihl?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Nikdy nechoď na záchod, když je s tebou upír. Rada pro příště,“ mrkl na mě.

„Vrať mi je!“ vyštěkla jsem panovačně.

„Ne,“ řekl drze.

„Děláš si legraci, že?“ zlostně jsem na něj pohlédla.

„Já taky nemám věci,“ ušklíbl se.

„Damone, to nemůžeš myslet vážně. Dej mi je,“ křikla jsem.

„Nedám,“ zakroutil hlavou a usmál se. Přiblížila jsem se k němu se sladkým úsměvem.

„Můj sladký Damone,“ řekla jsem sladce. „Naval věci!“ vyštěkla jsem.

„Eleno, proč bys říkala člověku, že je sladký, když ho nenávidíš?“ zeptal se jemně.

„Damone, prosím, nemám na to náladu!“ křikla jsem rozmrzele.

„Tak fajn, ale vezeš mě domů, jelikož tu nemám auto a jsem mokrý,“ založil si ruce v bok.

„Platí,“ přistoupila jsem na jeho požadavky.

Pohled Eleny:

„Stefane! Co tady děláš?“ zeptala jsem se vylekaně.

„Bydlím,“ řekl s jeho věrnou utrápenou grimasou, kterou jsem zbožňovala.

„No, jasně, ale proč jsi v Damonově pokoji?“ vyptávala jsem se dál. Co když přišel na to, že jsem Elena?

„No, hledal jsem tě, chtěl jsem si s tebou promluvit…“

„Víš, dneska nejsem moc dobře naladěná na rozhovory,“ zamrkala jsem. Chtěla jsem si se Stefanem povídat klidně i celé hodiny.

„Kdo dostal tenhle ztřeštěný nápad?“ nadzvedl obočí.

„Jaký?“ hrála jsem blbou.

„Eleno, myslíš si, že jsem nepoznal Teresu?“

„Asi není tak dobrá herečka, jak si o sobě myslí,“ vydechla jsem.

Uchechtl se. „Byla by, kdyby mi ze spaní neopakovala stále dokola, že miluje Damona. Když to řekla poprvé, tak jsem se lekl, ale když to řekla po páté, desáté a dvacáté, tak jsem si uvědomil, že něco není v pořádku.“ Začala jsem se neovladatelně smát.

„Já za to nemůžu, kdo by se hádal s upírem a čarodějkou?“ zeptala jsem se a nadzvedla jsem ramena.

„Stačilo říct s Caroline. Ona je dost… přesvědčivá,“ šeptl.

„Vyhrál jsi, poznal jsi Teresu,“ usmála jsem se zářivě.

Další kapitola se bude jmenovat: Nastalo peklo v podobě blondýnky.

Nová jednorázovka Hrobka (ff TVD)

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Prokletí - 7. kapitola: