Upíří deníky - Začátek - 12. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Milý deníčku, dnešek byl jiný. Ale ne tak, jak bych si ho představovala. Nechtěla jsem takovou změnu, nežádala jsem ji. Chtěla jsem jen prožít klidný den a místo toho zjistím, že existuje určité nadpřirozeno, které nechci!
Moc prosím o komentáře... Vždycky potěší!
TerryBells...

29.11.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1530×

12. kapitola - Pozvání

Pohled Teresy:

Milý deníčku, dnešek byl jiný. Ale ne, tak, jak by ch si ho představovala. Nechtěla jsem takovou změnu, nežádala jsem jí. Chtěla jsem jen prožít klidný den, a místo toho zjistím, že existuje určité nadpřirozeno, které nechci! Nechci, aby existovalo, nechci, aby existovali upíři! Nechtěla jsem to vědět, ale bohužel určitá shoda náhod mě dovadla k nim! Teď musím všem okolo sebe lhát a to vážně nechci! Když se podívám Eleně, Jenně, Jeremymu do očí, tak už to nebude jako dřív. Budu vědět, že jim lžu. A to mne ubíjí…

„Terry!“ křikla na mne Jenna.

Rychle jsem seběhla schody a namířila jsem si to k tetě do kuchyně.

„Co se děje?“ zeptala jsem se mile.

„Nějaký kamarád, se za tebou stavil,“ řekla vážně. Kamarád? Jaký?

Podívala jsem se do obýváku, celá jsem ztuhla, to není možné! Damon! Ona tady pozv…

„Ty jsi ho pozvala?“ zeptala jsem se vyděšeně.

Jenna na mne koukala, jako bych se právě bouchla do hlavy.

„No, asi ano, když je v obýváku,“ zachichotala se.

„Běž za ním, je to fešák,“ pošeptala mi. Na to jsem pouze zakoulela očima. Prošla jsem kuchyní a přešla jsem do obýváku.

„Co tu chceš?“ zeptala jsem se potichu.

„Abych řekl pravdu, tak jsem chtěl jenom pozvání, jelikož vím, že od tebe bych ho nikdy nedostal,“ řekl jasně.

„Dobrá intuice,“ řekla jsem drze.

„Jenno, už budu muset jít, děkuji, že jste mi zavolala sestru,“ řekl medově.

„Damone, není moje sestra. Je to má neteř,“ řekla, málem se začala červenat. Ten Damon ví, jak si všechny obmotat kolem prstu, kdyby tady byl nějaký kolík, tak mu ho hned proženu srdcem. Damon zaregistroval můj nasupený pohled. Na to odpověděl mrknutím. Přísahám, kdyby tady nebyla Jenna, tak mu něco udělám!

„Nechtěl jsi odejít?“ zeptala jsem se uštěpačně.

„No vidíš, málem bych tady zůstal. Terry, určitě se uvidíme.“ Mrkl na mne a odešel.

Když se za ním zaklaply dveře, tak Jenna hned přiletěla za mnou.

„Ten je sexy,“ řekla rychle.

„Je to idiot,“ řekla jsem jasně a v duchu jsem zuřila. On si normálně obtočil moji tetu kolem prstu, tak tohle mu nedaruju!

„Už jsem měla tu možnost vidět toho Stefana, musím říct, že je taky kus,“ řekla jasně.

„Bodejť, když jsou bratři,“ řekla jsem pod vousy.

„Elena mne informovala. Ta krása se u nich asi dědí,“ řekla Jenna zadumaně. Najednou jsem uslyšela velký výkřik z Elenina pokoje. Okamžitě jsem vyletěla nahoru a rozrazila dveře.

Elena seděla nehnutě na posteli.

„Co se stalo?“ zeptala se už za mnou udýchaná Jenna.

„Nic, j – jen jsem se kopla. Jsem hrozné nemehlo,“ řekla rychle.

„Znělo to, jako by ses lekla,“ řekla jsem nejistě.

„Jo – no, byla to rána,“ zakoktala se. Nechtěla jsem to dál řešit, neměla jsem vroucnějšího přání, než se vrátit do svého pokoje a dopsat si deník.

Otevřela jsem dveře, vešla jsem pomalu dovnitř a rychle jsem dveře zabouchla.

Když jsem se rozhlédla po pokoji, tak se mi málem zastavilo srdce, v mém pokoji totiž u okna stál Damon.

„To předtím, spletl jsem si pokoj,“ řekl jasně.

„C – co tady děláš?“ zakoktala jsem se.

„Slíbil jsem ti přece, že se uvidíme,“ řekl nevěřícně.

„Běž pryč,“ křikla jsem, ale tak, aby to teta ani Elena neslyšely.

„Ty víš, že nepůjdu, tak proč se namáháš?“ řekl a lehl si do mé postele.