OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 8. kapitola

23.11.2012 (13:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1824×

                                                                                     8. kapitola - Secret  -

Pohled Teresy:

Udělala jsem dobře, že jsem ho ještě nepozvala dál? Ptala jsem se sama sebe, když se zavřely dveře.

Nikdo nebyl doma, zajímalo by mne, kde je teta Jenna.

Bylo mi divně, cítila jsem se tak, jako bych měla hlavu v jednom ohni. Docela dost se mi motala.

Rychle jsem zalezla do sprchy. Musím uznat, že se mi udělalo o něco lépe, ale stále jsem měla zvláštní pocit. Jako bych na něco zapomněla, na něco důležitého. Viděla jsem určité obrazce, které se daly postavit do jednoduché skládačky, ale stále mi chybělo pár důležitých dílů.

Vím, že je něco špatně, tak moc si snažím vzpomenout, aby mi něco dávalo smysl! Ale marně, do postele jsem ulehla s tím, že se vyspím a zítra ráno si na něco vzpomenu.

Dnes se mi usínalo snáz, než kdykoli jindy…

Zdál se mi zvláštní sen, Damon se ke mně přibližoval blíž a blíž, až byl u mého krku. Já stála nehybně jako socha. Nemohla jsem křičet, nemohla jsem utíkat, jen jsem věděla, že mi něco hrozí, ale zároveň jsem věděla, že se nemám čeho bát. Že mi Damon Salvatore neublíží. Damon se naklonil ještě blíž ke mně, zavřela jsem oči. Čekala jsem něco velkého, ale stále jsem nevěděla, co se stane…

„Tereso!“ řekl někdo u mého ucha. Okamžitě jsem se probudila.

U mé postele stála Jenna.

„Ano?“ vyšlo ze mě.

„Křičela jsi ze spaní, není ti nic?“ zeptala se ustaraně.

„Ne, myslím. Jen se mi něco zdálo. Byl to jenom sen… Elena už je doma?“ zeptala jsem se rychle.

„Ještě ne, je jedna ráno,“ informovala mne.

„A kde jsi byla ty?“ zeptala jsem se rozespale.

„Musela jsem si zařídit něco s prací. Nastaly nějaké komplikace, ale už je vše v pořádku,“ řekla jistě.

„To je fajn… A Jeremy?“ zeptala jsem se náhle.

„Jeremy taky ještě nedorazil,“ řekla jistě.

„Dobrou, Jenno,“ řekla jsem jí, když byla ve dveřích.

Ulehla jsem zpátky na svůj polštář, nemohla jsem ani za Boha usnout. Nešlo to, ale na konec se mi to nějak povedlo. Už se mi ale nezdál ten pošahaný sen. Ještě, že tak.

Probudila jsem se, všude byla tma. To není možné! Copak tato noc nikdy neskončí? Podívala jsem se na noční stolek, tam jsem očima hledala budík, abych zjistila kolik je hodin. Když jsem uviděla to číslo na displeji, tak jsem nevěřila svým očím. Bylo teprve čtvrt na pět.

„To jako vážně?“ řekla jsem si.

Nemůžu už dál spát! Prostě to nejde, rychle jsem došla do šatníku a vybrala jsem si něco vhodného na běh. Nemohla jsem tady jen tak ležet a uvažovat o nesmrtelnosti brouka.

Už bylo na čase, abych se znovu dostala do formy. Poslední trénink mi dal celkem zabrat, to se mi ještě nikdy nestalo.

Vyběhla jsem z domu. Venku bylo pološero a k mému „udivení“ tam nikdo nestrašil. Stejně jsem na nikoho neměla náladu.

Běžela jsem kolem domu Forbesových, Bennetových… Všude k mému údivu bylo zhasnuto.

Řekla jsem si, že by nebylo na škodu se proběhnout i trochu do lesa, stejně jsem neměla co na práci. Bylo brzké nedělní ráno a já běžím lesem, někdo by si mohl říct, že natáčím nějakou reklamu typu: „Važte si zdraví!“ U toho jsem se musela pousmát. Všechny mé smysly byly zapnuté, vnímala jsem tu úžasnou vůni lesa, každý hluk, co způsobila zvířata. Vše bylo tak nějak přirozené.

Vyběhla jsem z lesa a na místě jsem ztuhla. Přede mnou se tyčil penzión. Nikdy jsem si té stavby nevšimla! Jak je to možné, žiji tady už sedmnáct let, a všimnu si tady té ohromné stavby až teď? Teď se trochu stydím.

Chtěla jsem vědět, kdo tady žije, přiblížila jsem se blíž k penziónu. Zevnitř jsem slyšela ohromný řev. Zřejmě ani tady se nemůže spát. Na to jsem se uchechtla.

Ten hlas, co tak ječel, jsem poznávala…

„Nechej je na pokoji! Rozumíš?“ řval po někom Stefan. Řekla bych, že ječel po svém bratrovi.

„Já už po tobě nic uklízet nebudu, ta holka v lese byla už moc! Elena mě potom dobrou půlhodinu vyslýchala, kde jsem byl!“ řval.

„A co jsi jí řekl?“ zeptal se Damon klidně a nenuceně.

„Co bys řekl? Uklízel jsem po svém bratrovi holku, kterou zabil.“ Při posledním slově jsem natáhla velké množství vzduchu do plic, ale ovládla jsem se a nevydala jsem ani hlásku.

„Stefane, jsme upíři. Je to naše přirozenost,“ řekl s určitou lehkostí v hlase.

Upíři, takže je to vše jen žert. Ze srdce mi spadl obrovský balvan.

„Ne, Damone, ale to už nemá ani cenu! Varuju tě, jestli se k nim jenom přiblížíš, tak ti zabodnu kůl do srdce!“ řekl ostře.

„To nemyslíš vážně, že? Zapomínáš na to, že jsem mnohem, mnohem silnější než ty,“ řekl Damon rozzuřeně.

„A ty zapomínáš na to, že já mám hodně přátel,“ řekl ostře Stefan.

Sakra! Co to má být?

Najednou se trhavě otevřely dveře, v nich stál usměvavý Damon, když mě ale zahlédl, tak ten smích pominul.

„Ahoj,“ řekla jsem tiše.

„A – ahoj,“ zakoktal se.

„Stratila jsem se, ani nevím, jak jsem se tady dostala,“ zalhala jsem.

„Ale no ták, mě nemusíš lhát,“ řekl jasně.

„Moc se omlouvám, ale váš rozhovor nešel přeslechnout,“ řekla jsem nejistě.

„Jistě, když Stefan, tak hrozně řve,“ ujistil mě Damon.

„Vím, že mi do toho nic není, ale můžeš mi to nějak vysvětlit?“ zeptala jsem se náhle.

„Jistě, chceš vysvětlení,“ řekl a prohrábl si vlasy.

„Tak nějak, jelikož nevím, co si mám myslet,“ řekla jsem jasně a pohled mi směřoval za Damona, kde už stál Stefan.

„Stefane,“ řekl Damon s očima přikovanýma na mě. Jak mohl vědět, že tam je? Vždyť jsem Stefana málem nezaregistrovala ani já.

Začala jsem se trochu třást, vjížděl do mě pocit, že by to všechno mohla být pravda, pravda, která se mi ani trochu nelíbí… Pravda, které jsem se bála.

„Nechtěla bys jít dál?“ zeptal se mne Damon opřený o futra dveří. Nevěděla jsem, co mám říct. Co když je Damon vážně… Ptákovina, panebože! Upíři neexistují. Jsem husa…

„Proč ne,“ odpověděla jsem jistě. Na Damonovi jsem viděla určité pobavení. Za to Stefan stál stále jako socha, nehybný a jeho výraz nešel přiřadit k žádné z emocí.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 8. kapitola: