I need you • OurStories.cz ~ naše povídky

Kol chce zase žít a toho docílí jen tak, že donutí Bonnie nechat dole oponu. Dojde k tomu? Co mu Bonnie opravdu ukáže?

14.03.2014 (08:00) • KatarinaMFS • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 1× • zobrazeno 1241×

Stál jsem před ní a nevěřil vlastním očím. Stála přede mnou jako duch a stála před vlastním tělem. Nečekal jsem, že i tak bude usilovat o zvednutí opony.

„Ty si myslíš, že nechci žít? Chci, a ani nevíš jak, ale oponu zvednout musím, a ty to moc dobře víš, Kole. Já taky nechci umřít, ale musím," řekla Bonnie, svým způsobem má pravdu. Koukal jsem se do uslzených očí Bonnie a měl jasno v tom, že nechce umřít. Já taky ne, nejen z pomsty Eleně, ale hlavně kvůli rodině. Slyšel jsem plakat mou malou sestřičku a viděl truchlit Elijahu s Nikem.

„Taky chci žít! Ty a tvoji přátelé vidíte nás jako ty zlé. Zamysli se, Bonnie, proč bychom byli takoví, kdyby nám nešlo o život? Zaměřili jste se na naši rodinu, ale proč? Že se snažíme přežít? Že Rebekah chce dát rodinu zase dohromady? Každý se snaží přežít Bonnie! My, ty i ostatní," řekl jsem jí, posadila se a myslím, že to pochopila.

„Já vím, Kole, ale já dělala jen to, co se mi řeklo. Já osobně proti vám nic nemám. Je jasné, že mě naštval Klaus, ale byl to jen Klaus, a ne vy ostatní. Tady nejde o tebe nebo Rebeku s Elijahou. Čarodějek z naší linie je velmi málo a hodně z nich se dalo na opačnou stranu. Tady nejde o mě nebo o tebe, Kole, ale vždy jde o dobro rodiny," přitakala mírně naštvaně Bonnie, Bonnie je úžasná osobnost a nikdy se naší rodiny nebála.

Bonnie se na mě koukla a čekala na nějakou chytrou odpověď, ale já žádnou neměl. Má pravdu, nikdy tu nešlo o nás, ale o naše rodiny. O to, aby byly pohromadě a aby byly v bezpečí. Sedl jsem si k ní a ona mě hypnotizovala pohledem. Původní upír, musím říct mrtvý původní upír, a vedle mě seděla mrtvá čarodějka. No, to jsme se sešli.

„Oni vědí, že jsi mrtvá?" zeptal jsem se jí, koukla se na mě.

„Neví, že jsem mrtvá, a ráda bych to tak i nechala. Neříkej jim to, Kole. Opona se zvedne se západem slunce," řekla Bonnie, koukl jsem se na ni a myslela to vážně. Po tváři jí steklo pár zbloudilých slz. S plychým úsměvem si utřela slzy rukávem, ale já věděl, že trpí.

„Bonnie, hlavně mi tu nebreč," řekl jsem jí, zasmála se a v očích jí poskakovaly nádherné jiskřičky štěstí.

„Tobě se to řekne, Kole," pousmála se, objal jsem ji kolem ramen a ona se usmála.

„Já potřebuju tebe a ty mě, Bonnie," řekl jsem jí, znovu se usmála.

„Máš pravdu, Kole, nechci zůstat na druhé straně sama," řekla Bonnie, vyšli jsme ven a společně sledovali západ slunce, který nám navždy zpečetil náš osud. Bonnie mě vzala za ruku a s úsměvem sledovala zapadající slunce.

Políbil jsem ji do vlasů, i když jsem věděl, že už nikdy neobejmu svou malou sestřičku a že už nikdy nerozčílím Klause do běla. Jo, jak mě bude chybět ho provokovat, ale můžu se mu vysmívat za zády. I když byla opona už dávno zvednutá, stáli jsme tam a já sledoval město, ve kterém jsem vyrůstal a o tisíc let později i zemřel.

Autor: KatarinaMFS, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní