OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Nečekaná volba - 5. kapitola

11.10.2014 (09:00) • Alexis • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 1301×

Brzy ráno nás probudila Molly a okamžitě nás nahnala do práce. Svatební hosté měli brzy začít přijíždět, a tak jsme se všichni Mollyiným rozkazům beze slov podřídili. Jen Ron trochu brblal, že se nestihl ani pořádně nasnídat. O včerejším pozdním příchodu pana Weasleyho nepadlo ani slovo a Molly se dost snažila, aby to tak zůstalo. Pokaždé, když nám zadala novou práci, postarala se, abychom s Ronem a Harrym vždy dělali něco jiného. Když jsem já s Ginny aranžovala květiny ve svatebním stanu, Harry s Fredem myli nádobí a George s Ronem stlali postele. Všech šest jsme se neustále míjeli a nijak se nám nedařilo sejít se. Molly byla všude a vždy nás rozehnala. Kluci, a hlavně dvojčata, byli vzteky bez sebe, že nás rozdělila, ale já byla spokojená. Měla jsem tak možnost promluvit si s Ginny o samotě. Ačkoliv je mladší než Ron, v lecčem se chová dospěleji. Proto jsem některé věci musela probrat s ní a ne s Ronem. Zatímco jsem jí vše vysvětlovala, vážně přikyvovala a pokoušela se všechno zapamatovat. Hodně se snažila, ale stejně to bylo těžké. Bylo toho tolik, co by ještě měla vědět, a přitom zbývalo jen pár posledních hodin času.

„Neboj, budeme neustále v kontaktu,“ slíbila jsem jí nakonec a povzbudivě se usmála.

„Já vím. Ty… Postarej se o všechny, jo?“ zašeptala. Její tichá slova mě málem rozbrečela.

Objala jsem ji. „My to zvládneme, uvidíš. A vy taky,“ usmála jsem se na ni. Lehce přikývla a pustila se zpátky do práce. Posmutněle jsem si v duchu odškrtla další položku. Loučení a balení jsem měla za sebou. Teď už zbývalo jen zařídit detaily. Zrovna když jsem si promýšlela, s čím bych měla začít, zavolala mě Molly do kuchyně.

„Hermiono, drahoušku. První hosté jsou už na cestě. Mohla bys ještě roznosit mísy s občerstvením?“ řekla s přehnaným úsměvem. Bylo mi jasné, že mě chce znovu oddělit od ostatních.

„Jistě, ráda,“ ušklíbla jsem se na ni zpátky. Popadla jsem tác s mísami a vyšla z kuchyně. Cestou mi poslal Harry vědoucí pohled a já tak mohla v klidu plnit zbytek Mollyiných příkazů s vědomím, že Harry zařídí vše, k čemu jsem se nedostala. Šla jsem zpátky do stanu a začala tam chystat švédský stůl. Dávala jsem si s tím hodně záležet, až jsem úplně zapomněla na čas.

„Hermiono, kde seš pořád?“ zeptal se Ron, když ke mně přiběhl.

„Co? Tady, proč?“ Vůbec jsem nechápala.

„Fleur ti nic neřekla? Mamka s taťkou s námi všemi chtějí mluvit.“

„Jo tak,“ ušklíbla jsem se. Měla jsem silné tušení o čem.

„Tak jdeme?“ zeptal se. Lehce jsem přikývla a pak jsme společně vyšli k domu. Tam na nás ostatní už čekali.

„Hermiono, tady jste. Můžeme začít,“ řekl pan Weasley a ukázal mi na volnou židli. Tiše jsem se posadila a čekala, co se bude dít.

„Po poradě s Pastorkem a ostatními členy řádu jsme se rozhodli, že tu Harry zůstane. Oficiálně nikdo neví, že je tady a přesun by byl moc nápadný. A kdyby se něco stalo, tady máme šanci ho uchránit,“ domluvil.

„Nechci nikoho ohrozit. Já… klidně můžu odejít. Opravdu vám nechci způsobit potíže,“ řekl Harry smutně.

„Ne, Harry. To je v pořádku. Počkáme, až se tohle přežene a něco vymyslíme,“ usmála se na něj Molly.

„A co tedy budeme dělat?“ zeptal se znovu Harry. V tom Fred položil na stůl lahvičku.

„Mnoholičný lektvar. Vlas jsme vzali jednomu zrzkovi z města. Můžeš být třeba náš bratránek Barney,“ řekl George s úsměvem.

„No, lepší plán prozatím nemáme. Ledaže bys chtěl být celou domu schovaný v domě,“ řekla pan Weasley a podíval se na Harryho. Ten rázně zavrtěl hlavou.

„Ne? Tak tedy vítej do rodiny, Barney,“ zasmál se a podstrčil lektvar blíž k Harrymu. Ten jej s nešťastným výrazem vypil. Jeho tvář se začala okamžitě měnit a za chvíli před nimi seděl Barney Weasley.

„Když tohle máme zařízeno, neměli bychom se všichni vrátit ke své práci? Hosté mohou přijet každou chvílí…“ nadhodila Molly. Artur přikývl a všichni jsme šli pokračovat v úklidu.

Molly měla pravdu, už kolem dvanácté začali přijíždět první hosté. Všichni měli skvělou náladu, procházeli se po zahradě a povídali si. Bylo příjemné na chvíli zapomenout na válku kolem a užít si pár okamžiků štěstí. Stále mě sice trápila vidina nebezpečí a problémů, ale nebylo čeho se obávat. Byli jsme připraveni na cokoliv.

V jednu hodinu byli všichni konečně na svých místech a vše připraveno. Obřad mohl začít. Začala hrát hudba a Fleur vstoupila do stanu.

„Áááách!“ ozvalo se všude kolem. Fleur byla nádherná. Měla na sobě prosté bílé šaty a byla obklopena stříbrnou září, která jako by zkrášlovala svět kolem ní. Pomalu se svým otcem došla k Billovi, kterému ji pan Delacour slavnostně předával. Když byli snoubenci na svých místech, oddávající začal se svou umně naučenou řečí. Byl to velmi krásný obřad, během kterého jsem - a nejen já - uronila slzičku. Pak Bill za hlasitého jásotu políbil nevěstu a bylo po všem. Všichni šli novomanželům pogratulovat a provolávali jim slávu.

„Krásné,“ řekla Ginny s úsměvem, ačkoliv se jí v očích leskly slzy.

„To ano,“ odpověděla jsem jí. Otřela si kapesníčkem oči a vážně se mě zeptala: „Kolik je hodin?“

„Bude půl třetí,“ řekla jsem a tichým hlasem dodala: „Řád si myslí, že nepřijdou dříve než za tmy.“

„Tak to stihnem hod kyticí, že jo?“ zašklebila se. Upřímně jsem se zasmála.

„Budu ti držet palce. Chtěla bych vidět ten Harryho výraz naprostého zděšení.“ Už jen ta představa ve mně vyvolávala záchvaty smíchu. Pak jsem se ale zarazila. „Jak to spolu vlastně máte?“ zeptala jsem se. Nechtěla jsem být příliš zvědavá, ale zajímalo mě to.

„Je to složité. Chci s ním být a Harry se mnou snad taky. Jenže víš, jak to je. On… on se příliš bojí, že by se mi kvůli němu něco stalo,“ řekla posmutněle. Nevěděla jsem, co jí na tohle říct, a tak jsem jí pouze nabídla další koláč. Tiše přikývla a hned ho začala jemně oždibovat. Pak jsme si nandaly od každého něco ze táců s občerstvením a šly si povídat ke stolu. Lidé kolem přecházeli od stolu ke stolu. Někde pouze pozdravili, jinde se zastavili a přidali se k vyprávění. Neustále se vzájemně bavili veselými historkami nebo vzpomínali na staré dobré časy. Odevšad se ozýval smích a chichotání. Pomalu se začínalo smrákat a dobrá nálada neutichala.

Jenom členové řádu se zdáli být čím dál tím víc nervózní a já s nimi. Ve tmě byla vyšší pravděpodobnost útoků, a ačkoliv jsme všichni byli připraveni, měli jsme strach. Rozhlédla jsem se kolem a všimla si Rona, který se k nám prodíral davem. Posadil se k nám a tiše zašeptal: „Už je čas?“

„Nejspíš ano… Běžte, budeme vás krýt. Přijdeme potom, co vám dáme znamení, ale stejně buďte připraveni na cokoliv,“ řekla jsem a smutně se usmála.

„Tak zatím…“ řekl a položil na stůl balíček, který jsem okamžitě schovala do kabelky. Pak odešel.

„Co teď budeme dělat?“ zeptala se mě Ginny, zatímco sledovala Ronova vzdalující se záda.

„Budeme čekat,“ zašeptala jsem. Nálada u našeho stolu nebezpečně klesla, a proto jsme vděčně přijali rozptýlení v podobě dvojčat. Když začala vyprávět o svých prvních letech v Bradavicích, začaly jsme se s Ginny usmívat, a když popisovala své první příhody se Záškoláckými zákusky, už jsme se naplno smály. Rozhovor začal příjemně plynout a jediné, co nám teď chybělo, bylo něco k pití.

„Dojdu pro pár máslových ležáků, co vy na to?“ zeptala jsem se. Fred se vděčně usmál.

„To by bylo fajn, Hermiono, díky.“ Usmála jsem se na ně zpátky a rozešla jsem se ke stolu s nápoji. Byl přes celý stan, tak jsem přidala do kroku, abych byla co nejdříve zpátky. Byla jsem v půlce tanečního parketu, když kolem mě prolétlo jakési světlo. Asi dva metry ode mě se zastavilo a explodovalo v ohromné mase bílého světla. Následně se zhmotnilo do podoby majestátního rysa. Ten pak hlasem Kingsleyho Pastorka promluvil: „Ministerstvo padlo. Brousek je mrtev. Přicházejí sem.“

Autor: Alexis, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaná volba - 5. kapitola: