OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Pravá pohádka

29.02.2012 (11:00) • Liefe • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1141×

„Byla jednou jedna malá princeznička, která měla opravdu moc ráda hudbu. Bez ní by neudělala ani krok, až jednoho dne,“ začal mladý chlapec, který seděl v dětském pokoji a své dceři odříkával pohádku, kterou vyprávěl už tolikrát.

„Tuhle už znám! Já chci jinou!“ rokřičela se osmiletá holčička. Byla někdy opravdu rošťák. Jmenovala se Kesie a její život byl prostě dokonalý. Chlapec se nad její poznámkou pozastavil a po chvíli ji pohladil po jejích bronzových vlasech plných prstýnků. Pousmál se a začala povídat úplně novou pohádku, kterou jí ještě nikdy neříkal.

„Byl jednou jeden mladý muž, který choval vážné city k milé dámě z vedlejší ulice. Byla velmi pohledná a její duše byla snad ta nejčistší na celém světě. Její matka ji nerada pouštěla samotnou do ulic, opravdu se o ni bála. Ale ona neuposlechla a potají chodila na své oblíbené místo s kamarády – do malé hospůdky na rohu ulice. Společně se zde bavili a dívka si to opravdu užívala. Co jiného jí také zbývalo? Stále musela být doma, jako by byla nějaká princezna a musela být stále pod ochranou.

Ve stejnou dobu, kdy sem chodila tato dívka, zde chodil i onen mladý muž. Jeho hnědé vlasy se ve světle lehce třpytily, ale i přesto byly zvláštně bledé. Z očí barvy nebeské modře sršely jiskry zápalu a hlavně povědomé jiskřičky, které byly možné ten večer vidět snad ve všech očích přítomných.

Pomalým tempem se mladík přesunul k mladé dámě, která sama seděla u poloprázdného stolu. Snažil se jí nějak pomoci, její výraz byl až zoufalý, jak byla smutná. Ale nic z toho, co jí řekl, jí nepomohlo. Ať se snažil jak chtěl, akorát to zhoršoval. Po chvíli neustálého zkoušení se zvedl od stolu a prošel kolem obrovské party mladých lidí, kteří se sborově radovali ze svého života.

Jen černovlasá dívka uprostřed této party na tváři neměla ten stejný výraz. Zdálo se mu, že ji něco zneklidňuje. Jejich pohledy se setkaly a jakoby se najednou zastavil čas. Nic nevnímali, jen pohledy toho druhého. Nic pro ně neexistovalo, všechno kolem nich bylo mimo ně. Oni tam nepatřili, oni patřili do vlastního světa, který se pro ně najednou začal tvořit.

Jako ve snu mladík přistupoval k dívce, dívka naopak ustupovala do pozadí. Chlapec přistoupil až k ní a přál si jediné... Nikdy ji neopustit. Jejich láska se nesla vysoko nad nimi a obeplouvala kolem malé místnosti, ve které nyní spočívali. Jejich dechy se začaly zrychlovat a obličeje se přibližovat. Mezi nimi byla už pouhá malá skulinka, když se oba zastavili. Dívali se navzájem do očí toho druhého...“ pokračoval pomalu mladík a s úsměvem pozoroval skelný pohled své malé dcery.

„V dívčiné mysli probíhala různé názory na takovýto případ, ale žádný nebyl rozumný. Růžové brýle plné lásky k mladíkovi jí plně zamlžily výhled na reálný svět, ale jí to nevadilo. Její smíšené pocity byly zároveň i zmatené. Nevěděla, co vlastně chce. Chce políbit svého prince na bílém koni? Nebo ho má nechat utéct?“ pokračovala černovlasá dívka plížící se potichu za mladíkem. Její úsměv byl věnovaný především jemu, ale své dceři jeden také věnovala.

S láskou v očích se mladík otočil na dívku. „Jeho myšlenky plně ovládla touha po spojení jejich rtů. Nechtěl postupovat dál, přál si, aby dívka určila, zda se tak může stát. Její nerozhodný výraz v nádherných pomněnkových očích se stále více zvětšoval a chlapcovy obavy se začaly naplňovat. Možná chce utéct? Asi udělal chybu, když se šel projít. Něco ho zde táhlo, ale on netušil, co to bylo. Po pohlédnutí do očí téhle krásky si to však uvědomil. I přesto stál s očima upřenýma do pomněnek čekajíc, že dívka se rozhodne podle svého svědomí, podle svého srdce.“

„Dívka netušila, zda se rozhodnout tak, či onak. Rozum jí říkal, že to bez něj vydrží. Svědomí si myslelo, že bude někdo další, se kterým se bude cítit takhle. Ale srdce, to bylo opačného názoru. Srdce si myslelo své... ‚Samota mě ubíjí...‘ A jaká to byla pravda, když dívka přerušila tu malou skulinku a spojila jejich rty v toužebném polibku,“ dokončila ona dívka a s úsměvem a jiskřičkami v očích šťastně políbila chlapce nehledíc na spící holčičku...

Autor: Liefe (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá pohádka: