OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Vzdech

31.01.2014 (11:00) • LeaLee • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 863×

Bylo to spalující a zase se na to vyplatilo počkat.

Po dlouhém suchu na polopoušti jsem se zase cítila jako já sama, krásná, milovaná a rozvášněná jako už tolikrát předtím, ale pořád stejně chtěná jako vždycky.

Vymotal se z našich propletených končetin a jedním rychlým pohybem si mě otočil na břicho a rychle mi přizvedl zadeček. Propnula jsem se v zádech a chytila se čela postele. Zasténala jsem.

„No tak, kotě. Jeden poslední pro mě,“ zašeptal a přidržel mi uzel vlasů a lehce zatáhl, aby mi zvrátil hlavu dozadu.

Vystrčila jsem zadek víc na něj a dál se nechala unášet naší společnou rozkoší.

O chvilku později už jsem se mé lůno zmítalo v orgasmických křečích.

I on na sebe nenechal dlouho čekat. Z hrdla se mu dostalo zavrčení a pak mi jeho úd jasně znovu dokázal, kde je mu nejlépe.

Padli jsme vedle sebe, zpocení, zadýchaní, ale nabití novou a společnou energií.

„Jsi skvělá,“ zašeptal.

„Jo, fakt nám to jde,“ pousmála jsem se jako malá holka a vyplázla na něj jazyk.

Zasmál se a začal mě hladit. Pod jeho dotyky jsem se cítila jako princezna, která je nošena na rukou a je jí splněno každé přání. S ním jsem se cítila jako žena, která má i jiné hodnoty než jen stát u plotny, starat se o domácnost a plodit děti. To s ním jsem byla kněžka lásky, která je jedinečná jako jednorožec a někdy i těžko polapitelná.

Začala jsem se zvedat z postele. Nezabalila jsem se do peřiny, nahá a jen tak jsem si to kráčela do koupelny, ale mezi dveřmi jsem se ještě zastavila a podívala se na něj. Významně jsem si olízla prst a pak ho s jasným zasyčením přiložila k zadečku.

„Jsem tak rozžhavená, musím se zchladit,“ zapředla jsem a dveře do koupelny nechala dokořán.

Po krátké sprše jsem se vrátila zpátky do pokoje.

Stál vedle postele, jeho úd trčel směrem ke mně jako slídící pes.

„Už tě zase chci,“ vrněl a pohladil si meč své rozkoše.

Musela jsem se zasmát. Pak jsem hraně povzdechla: „Ach, milý, kdy ty budeš mít dost, měj ohledy na svůj věk.“

„Ty malá potvoro,“ přimhouřil oči. S elegancí vlka, který se chystá skočit, se blížil ke mně.

Kdo naposled si se mnou takhle hrál?

On.

Jenom on.

„Už je čas jít.“

„Zbožňuju tu tvojí zodpovědnost. Nepoužíváš parfémy, abys ze mě nevoněla, ale aspoň tě mám takovou, jak opravdu voníš, a to mi ho zaručeně postaví,“ přivinul se ke mně a ještě jednou se se mnou jen tak pomazlil. Hladil mě po zadečku, po zádech, po vlasech…

Když mě pustil, začala jsem se oblékat. I on začal. Ale už jsme nemluvili. Jako bychom oba truchlili nad pomíjivostí okamžiku, jako bychom oba toužili dostat se do časové smyčky a už se z ní nikdy nedostat. Kdyby to tak šlo – jen my dva.

Rozloučili jsme se letmým polibkem, který se stejně zvrhnul v líbání, jako by to mělo být naposled.

„Zavoláme si. Ahoj,“ zašeptal.

„Zavoláme. Ahoj,“ zašeptala jsem i já.

Vždycky jsme šeptali, když jsme se loučili. Ani jeden z nás nedokázal říct proč, ale bylo to tak. Snad abychom neporušili křehkost toho mezi námi, nebo se nerozsypal náš společný čas mezi námi a my si z toho nic nepamatovali.

Vytáhla jsem klíčky od auta a mobil.

„Ahoj, lásko, už jedu domů. Prodloužila se mi porada. Uděláme si něco dobrého k jídlu a pustíme film? … Tak dobře. Za patnáct minut budu doma. Pa.“

Otočila jsem se na druhou stranu parkoviště.

Stál tam a díval se mým směrem. V očích smutek, stejně tak, jako v mých.

Ještě jednou jsem mu zamávala a v duchu zadoufala, aby to ještě nějaký čas neprasklo, aby to ještě trvalo… Nebo snad i nikdy neskončilo…

Autor: LeaLee, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vzdech: