OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » After the fall - Prolog

15.10.2013 (13:00) • TonyStorm • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 734×

Prolog

Vzduch byl teplý, voněl jehličím, pryskyřicí a omamnou, železitou vůni čerstvé a teplé krve. Krev pomalé oběti, která nestihla uniknout hladovému predátorovi. Zkrvavené vnitřnosti byly rozházené po okolí a nyní se obluda sytila na ještě teplém mase.

Ale nebyl to vlk nebo sněžný lev. Ne, tohle bylo horší. Byl to člověk, kdysi dávno. Upír, který ovládal magii. O tom svědčili jeho tři oživlí kamarádi.

Kus od té krvavé hostiny, v koruně stromu, se schovávala podivná postava. Muž.

Byl vysoký, štíhlý a vypracovaný. Zpod kapuce vykukovaly krátké, tmavě hnědé vlasy.

Ale to nejvýraznější na něm byly oči. Divoké, hluboké, až nepřirozené oči barvy nejhlubšího pralesa, který nikdy neviděl člověka.

Pronásledovatel se opatrně postavil na silné větvi a zkontroloval si meč na zádech, jestli pevně drží. Pak se pokusil co nejtišeji nabít malou kuši.

Tětiva zadrnčela. Šipka vyletěla, ale nezasáhla cíl. Útočník minul.

Zabiják nečekal. Seskočil z větve, přepadl do kotoulu a vydal se s mečem v ruce proti nemrtvým.

Meč útočník ovládal mnohem lépe než kuši. To dosvědčovaly kusy těl létajících vzduchem. Meč svištěl tak rychle vzduchem, že byla vidět jen rozmazaná šmouha kolem útočníka. Než byste se stačili nadechnout, nemrtví leželi rozsekaní na kusy. A zabiják se řítil na krvesaje.

Ale ani zdaleka nevypadal jako hodný strejda Drákula od vedle. Tenhle spíš byl něco mezi noční můrou a velmi špatným vtipem. Vyzáblý, menší, s pusou plnou tesáků a krvavě červenými duhovkami. Tělo měl ovázané něčím, co připomínalo bederní roušku, a kůži měl ocelově šedou kůži.

V ruce teď svíral něco, co vypadalo jako nůž vyrobený z kosti. Lepší nevědět čí.

Útočník s krvesajem se vrhli proti sobě.

Oba byli neskutečně rychlí, čepele nebylo skoro vidět. Upír bojoval silově a bez rozmyslu, útočník naopak rozumně, žádný kryt nebo útok nebyl zbytečný. Upír se dostal blízko a sekl útočníka přes prsa, ten uskočil, ale i tak ho čepel kostěného nože škrábla. Útočník na nic nečekal a vyrazil z otočky do seku mířeného na hrdlo. Mistrovsky nabroušenému meči s takovou silou nedokázal odolat ani kostěný nůž, ani upírova silná kůže. Hlava se skutálela do prachu na zem.

Muž otřel meč o upírovu bederní roušku a schoval ho zpátky do pochvy na zádech.

Teprve potom rozepnul bundu a podíval se na zranění na hrudi. Rána se táhla od středu hrudníku asi pět centimetrů doleva přes prso.

Muž velmi sprostě zaklel a rozběhl se pryč. Ránu bylo třeba co nejdřív vyčistit. Upíři měli v krvi velmi nebezpečný toxin, který když se dostal do krevního oběhu, dal se neutralizovat jen jednou látkou.

Muž chvíli běžel mezi stromy, pak zatočil za skálu a znova se rozběhl ke koni, který na něj poslušně čekal. Když doběhl ke koni, sundal si bundu a tričko a začal se přehrabovat mezi flakónky a lahvičkami v brašně připevněné k sedlu. Během chvilky vytáhl čistý kus látky, na kterou nanesl tekutinu z flakónku, ve kterém plavalo něco, co by se obyčejný smrtelník neopovážil ani pojmenovat.

Tekutina silně štípala, což jen dokazovalo, že funguje. Poté si z flakónku pro jistotu trochu přihnul. Chuť byla také odporná. Látku si nechal přitisknutou na hrudi a obvázal ji obvazem.

Jeho tělo, nyní svléknuté do pasu, bylo pevné, pod kůží se zřetelně rýsovaly silné svaly a sem tam byla vidět jizva po předchozích soubojích. Nejvýraznější měl na obličeji, která se táhla od levého ucha podél čelisti až k bradě.

Jediný šperk, co muž nosil, byl nádherný, masivní bronzový torques.

Když si oblékl tričko a mikinu, znova si vzal meč, z brašny vytáhl láhev lihu a vydal se pomalým, ale sebejistým krokem zpět k mrtvolám.

Na sobě měl partyzánské kalhoty se spoustou kapes, kanady a tmavě hnědou mikinu.

Když přesouval tělo oběti k ostatním na hromadu, vypadlo z něj něco, a nebyly to vnitřnosti.

Vypadalo to na amulet draka, vyřezaného z ebenového dřeva. Muž si jej letmo prohlédl a poté schoval do kapsy.

Když konečně dostal všechna těla na hromanu, polil je lihem, vylovil z kapsy křesadlo a pomocí loveckého tesáku ukrytého za pasem vykřesal jiskru. Oheň vzplanul. Hořel intenzivně, neskutečně rychle.

Nemusel čekat dlouho, těla shořela na popel během pár minut.

Lovec se otočil a vydal se zpátky ke koni.

* * *

Kousek od lesa stála malá chata. Byla postavena z pevného, masivního dubového dřeva.

Z cihlového komínu se lenivě nesl kouř.

Když vešel dovnitř, věci si nechal u dveří, kromě plátěného pytle. V kuchyni si nalil z konvice do šálku zelený čaj, osladil ho lžičkou medu a vydal se i s pytlem na verandu za domem.

Mezi nejrůznějšími kladinami, bradly a dalšími na trávníku cvičil muž jednou z mistrovských kat. Střídaly se v ní rychlé a pomalé části, ale největší důraz věnoval cvičící na sílu a tvrdost techniky.

Na sobě měl bílé kimono, určené na cvičení karate.

Byl vysoký, ramenatý, s hranatou bradou, kratšími, kudrnatými vlasy blond vlasy a zářivě modrýma očima. Hned na první pohled bylo poznat, že má severské předky.

„Tak jak to dopadlo?“ zeptal se, jakmile docvičil, a lehce se uklonil.

„Jo, všechno šlo dobře. Je to hotovo, Doriane,“ odpověděl první, který se opíral o sloup a usrkl čaje.

Oproti Dorianovi byl mnohem mladší, nemohlo mu být víc jak šestnáct.

„Takže co to bylo? Vlkodlak?“ zeptal se Dorian.

„Těsně vedle,“ odvětil mladší, položil šálek čaje na zábradlí, rozvázal pytel a vytáhl hlavu upíra.

„Jsem rád, že se ti nic nestalo, Nicku. Vyváznout z takového boje bez zranění je štěstí.“

„Jo, to je,“ zalhal s lehkým úsměvem a pořádně se napil čaje. „Jdu se umít. Zítra mě čeká první školní den. Jsem tak vzrušený,“ pronesl sarkasticky  Nick.

Dorian se jen uchechtl a dal se znova do cvičení.

Nick si šel nabrat do potoka do kýblu (nevím jak se říká to mu starému dřevěnému  :D ) vodu, ve které se opláchl, vyměnil si obvaz a vydal se do postele.

Dlouho se mu nedařilo usnout. Když už se mu to povedlo, měsíc svítil vysoko na obloze. Ale nebyl to klidný spánek.

Ne, tenhle byl plný nočních můr.

Autor: TonyStorm, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek After the fall - Prolog: