OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 12. kapitola

25.10.2011 (20:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 690×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

12. kapitola - „Nechoď za ní … prosím!“

Desire

Vyjdu ze dveří a chvíli pozoruju Dicka, který pevně drží Mike za límec. Ovšem ten se netváří nijak naštvaně, ani vyděšeně. Prostě se na něj přátelsky šklebí a dokonce mého upíra poplácá po zádech. S nechápavým výrazem za sebou zavřu dveře a nejistými kroky se vydám až k nim. Mike mě zpozoruje jako první a kývne ke mně, aby upozornil Dicka. Ten ho ihned pustí a křivě se na něj ušklíbne, zatímco ho s hřmotným vrčením vyprovodí.

„Něco mi chceš?“ zavrčí a opře se o zeď, zatímco zírá na dveře, za kterými Mike zmizel. Tváří se necitelně a chladně, jako by se ho nic v domě nedotýkalo. Jako by se teď, když se se mnou rozešel, cítil konečně volný…

„Myslela jsem, že jsi šel za ní…“ zamumlám a nedokážu její jméno ani vyslovit, natož pomyslet na věci, které by s ní chtěl dělat.

„Jak vidíš, tak nešel. Beztak by i to mělo být jedno.“

„Dicku…“ hlesnu a jemně mu prsty přejedu po hrudi, až se prohne. Má na sobě pouze světle modré kalhoty, které dokreslují jeho vyzývavou mužnou postavu. Předvádí se tu bez košile, s vypracovaným hrudníkem a určitě moc dobře ví, jak moc se líbí ostatním ženám. Jak moc se líbí mně! Je pro mě tak těžké to, co chci udělat… Jak mu chci dokázat svou lásku. „Nemůžeš mě takhle opustit…“ zašeptám do ticha a setřu si slzu, která mi kane po tváři.

„O svého následovníka se postarám, nemusíš mít obavu.“

Zlehka se k němu přitisknu. „Nechoď za ní … prosím!“ Zavřu oči a snažím se rozdýchat tu neskutečnou tíží, kterou cítím na prsou, jakmile si ho s tou courou představím.

„Proč bych neměl?“

„Já myslela, že … ti na mně alespoň ještě trochu záleží. Bude mě to bolet…“ připustím zoufale a obejmu ho kolem pasu, zatímco vdechuju jeho chladnou živočišnou vůni.

„Také mě to bolelo,“ řekne suše. „Když vidím, že náš vztah nikam nevede, nemá cenu, abych se dál snažil.“

„Já se ti to pokusím vynahradit… Nechci, abys za ní šel.“ Jsem rozhodnutá udělat cokoliv, jen aby ode mě neodcházel. Já a Dick patříme k sobě. Uvědomuju si to dost intenzivně, ale je těžké se podle toho chovat. Je těžké ho milovat, když se stále tolik bojím a mám v sobě zakořeněno tolik ošklivých zážitků s Oskarem…

„Přece ve mně vidíš jenom zrůdu, která ti chce ublížit.“ Lehce zakloní hlavu, když mu dlaní přejedu po břiše až na hruď.

„Víš, že to není pravda…“ Přemůžu se, zavřu oči a dlaněmi ho začnu lehce hladit po chladné kůži. Za chvíli z toho mám prsty sice celé zkřehlé, ale nepřestávám.

„Připomínám ti ho a já netuším, jak to změnit,“ zachraptí zastřeným hlasem.

„Já už se … nebojím,“ polknu ztěžka, i když bych chtěla povědět něco jiného. Ale pravda mi v tomhle případě vůbec nepomůže. Jen by ho poslala do náruče té potvory a s tím bych se nedokázala vyrovnat.

Odtáhne mě od sebe a jemně mě vezme za bradu. Dívá se mi přímo do očí a já se topím v jeho nebesky modrých duhovkách, které se jasně třpytí a okouzlují mě svou láskou. „Tak to dokaž.“ Tiše mi zavrčí do úst a přitiskne se ke mně tak pevně, až zalapám po dechu. Překonám počáteční nutkání se od něho odtrhnout, protože se leknu a náhlý dotek jeho ledových rtů mě zaskočí, a i když jsem v tu chvíli celá napnutá, protože vím, že u líbání to neskončí, zajedu mu rukama do vlasů, mírně roztřesenými prsty se s nimi mazlím a rty se mu snažím oplácet všechny polibky, kterými mě nenasytně zahrnuje, až sotva popadám dech.

Jemně mne vezme do náruče a odnese do pokoje, kde mě položí na postel a ihned na mě nalehne, zatímco se mi do úst ponoří s ještě vášnivějšími francouzskými polibky. Vím, že nemůžu couvnout a je mi z toho hrozně a krásně zároveň. I když se všemožně snažím svůj strach zakrývat, musí to na mě poznat. Klepu se pod ním, v očích mě tlačí slzy, ale všechny doteky i polibky mu vracím, abych ho přesvědčila, že to myslím vážně, i když do ničeho dalšího se sama nepouštím ... na to prostě nemám.

Celý zadýchaný se ode mě odtrhne. „Zavři oči!“

Pohlédnu na něj mírně vyděšeně, zatímco se snažím vydýchat naše polibky, ale poslušně udělám, co po mně chtěl. Ucítím, že ze mě slezl a ihned mě místo chladu objalo teplo, které v místnosti přímo tepe.

„Už je můžeš otevřít,“ zašeptá a já ucítím jeho přítomnost nad sebou. Se vší sladkostí mě políbí na víčka a já překvapeně pohlédnu do náhlé tmy, která nás obklopuje. Protínají ji pouze zlatě zářivé plamínky svíček, které zažehnul. S úsměvem si to romantické gesto prohlédnu a obejmu ho kolem krku. Díky těm šíleným hormonům mě to neskutečně dojalo. Kdyby mu na mně nezáleželo, neudělal by to. Prostě by si vzal to, co mu patří a pak by šel.

„Miluju tě,“ zašeptám mu do vlasů.

„Já tebe také. Strašně moc.“ Jemně mě hladí po vlasech, když se na mě znovu natiskne. „Já přece nejsem stejný jako on… Musíš si uvědomit ty rozdíly… Chci, aby sis sama přála se mnou být. Chci, abys mě chtěla sama od sebe a nejen proto, že tě do toho nutím. Nikdy si tě nevezmu proti tvé vůli, to přece víš.“

„Já to přeci vím… A chci být s tebou, hrozně moc, jenom … bych s tím potřebovala pomoci. Pokud ti to nebude vadit…“ plaše mu pohlédnu do očí.

„Pomoct…? To víš, že ti pomohu. Udělám, cokoliv si budeš přát, lásko.“

„Můžeš mě kousnout?“ Chvíli na mě nechápavě zírá. „Potřebuju, aby ses ze mě napil…“

V očích mu zajiskří. „Takhle ti budu pomáhat moc rád,“ zašeptá a začne mou jemnou pokožku na krku mapovat chladnými, krev pulzujícími polibky. Roztála jsem mu v náručí poměrně rychle, protože Dickovy polibky na mě působí jako hřejivé, láskyplné doteky plné něhy. „Teď ti dám do těla trochu lásky, miláčku…“ zavrčí zastřeně a zakousne se do mě velmi jemně, jako bych snad byla křehký porcelán. Slastně a zároveň uvolněně mu vzdychnu v náručí a poddám se sladkobolné slabosti, která se do mě spolu s jeho jedem, který odbourává můj strach a moje zábrany, vlévá. Vím, že s jeho láskou ve svých žilách pro mě bude spousta věcí jednodušších.

Když se ode mě chce po nějaké době odtrhnout, nedovolím mu to a krkem se mu znovu nabodnu na špičáky, až se poraním a tentokrát zasténám bolestí. Jenže do sebe potřebuju dostat co nejvíc jeho jedu, abych mu byla schopná poskytnout to, po čem tolik prahne.

„Musíš být opatrnější!“ usykne, když se ode mne po chvíli odprostí a s jakýmsi zoufalým výrazem ve tváři mě začne hojit.

„Nemusím… Ty mi to zahojíš,“ usměju se na něj a vnímám to slastné mravenčení. Znovu mu dlaněmi zabloudím po nahém mužném hrudníku, jako bych prozkoumávala nové území. Hladím ho teď už dost jistěji a přejíždím snad po každém centimetru jeho pevné kůže. Moc se mi líbí jeho ledové krásné tělo.

„Des…“ vydechne a hladí mě přes oblečení. Líbá mě na krku i tváři a kupodivu je tak neskutečně něžný a zdrženlivý, až se pod ním rozplývám. Nespěchá na mě a to jsem čekala nějakou bouřlivou sexuální aféru, kdy se na mě vrhne a rozsápe mi oblečení. Ale Dick ne… Je tak něžný, ovšem cítím, jak moc se drží, aby se na mě nevrhnul, za což jsem mu neskutečně vděčná, i když vím, že to pro něj musí být mučení. Sice mi jeho jed pomáhá, ale pořád ten blok hluboko v sobě ještě mám. A vím, že se ho jen tak nezbavím ... že to bude nějaký čas trvat. Mám pocit, jako bych se vším zase začínala od začátku. Jako bychom byli na začátku našeho vztahu, kdy jsem se ním taky bála spát ... akorát z důvodu své nevinnosti.

Když už mu polibky přestanou stačit, jedním pohybem mi přetáhne svetřík přes hlavu a začne se věnovat knoflíkům na mé košilce. Hypnotizuju jeho ruce a sleduju, jak rozepíná jeden po druhém, a skoro při tom nedýchám. Líbí se mi, jak každou odhalenou část kůže zlíbá drobnými polibky. Zpomalil tím svlékání a já si ty něžnosti zákonitě užívám a uklidňuju se jimi. Když jsem od pasu nahá, znovu se vrátí k mým horkým rozdychtěným rtům, rozmazluje mě a sjíždí svými polibky níže, až musí slyšet můj zrychlený roztoužený dech. Díky tomu, že na mě nespěchá, se uvolním ještě víc a začínám si jeho laskání užívat téměř bez jakýchkoliv obav. Když se však dostane k mým kalhotám, trochu sebou cuknu. Přestane a opět se tou samou cestou vrací polibky k mým ústům.

„Promiň…“ hlesnu a provinile se mu zadívám do modrých očí plných touhy a lásky. Přitisknu se k jeho chladnému tělu, až mi z toho naskočí husí kůže a políbím ho.

„Není zač se omlouvat…“ zašeptá a znovu mě políbí, načež se pak k mému údivu odtáhne a padne zády do peřin vedle mě.

„Ty se zlobíš?“  Vždyť já se přeci snažím! Chci se s ním milovat, tak proč se odtahuje?! Pak mě něco napadne. Vtíravá protivná myšlenka, které se nemůžu zbavit. „Chceš ... jít za ní?" polknu, zatímco sleduju, jak hledá tričko.

„Cože?“ Probodne mě nechápavým pohledem a pak si povzdychne. „Nemluv hlouposti. Jdu si dát ledovou sprchu. Nespěchám na tebe, ale tohle … mi fakt neprospívá.“ Poukáže na svůj napnutý poklopec. „Ty dál nezajdeš, chápu to. Udělali jsme pokrok, lásko.“

„Ale já přece…" zadrhnu se, protože už se mi chce zase brečet! Co jsem zase udělala špatně? Chtěla jsem jen moment na rozdýchání a on to pochopil jako odmítnutí! „Ježíši Kriste, nechoď pryč!" přitisknu se na něj, když se začne oblékat. Dick dlouze zaúpí a vezme mě do náruče.

„Dobře, nikam nejdu. Jsem tady,“ usykává, když se na něj tisknu čím dál více. Odhodlám se a zajedu mu dlaní na poklopec, až sebou trhne. „Des…“ zachraptí a zakloní hlavu.

„Copak ty už mě nechceš?" šeptám a odhodlaně ho začnu zbavovat těsných kalhot. Sice se u toho zase trochu klepu, protože tím, že přerušil naši předehru, mě vytrhl z toho téměř bezstarostného stavu, ale už to není tolik viditelné, jako na začátku.

„Vždyť víš, že tě moc chci.“ Jemně mě hladí a má pokožka pod jeho doteky celá ihned zrůžoví chladem. Obkresluje obrysy mého těla a já se mu znovu oddávám. I když je to pro mě těžké, nechci ho dál mučit, protože už tak to vydržel dost dlouho. Stojí přede mnou nahý, a zatímco mě znovu líbá, jeho touha mě tlačí do břicha, tak výmluvně, až se mi z toho svírá srdce.

„Počkej..." odtrhnu se od něho, zhluboka se nadechnu, a aniž bych nad tím víc přemýšlela, sundám si kalhoty i kahotky, znovu se k němu přitisknu a trochu vyplašeně se mu zadívám do očí.

„Jsi si jistá?“ choulostivě polkne, zatímco mu z očí téměř září chtíč. Lehce kývnu a lehnu si na postel. Dostává se nade mě jako šelma. Jako upír, který je nadšený svou kořistí natolik, že už déle nedokáže čekat. Mělo by mě to děsit a také, že trochu děsí, ale já Dickovi věřím. Neublížil by mi… Znovu mě rozmazluje doteky a polibky, nevyhýbá se žádnému místečku. Naše předehra je více než kouzelná. Každý jeho dotek či polibek mě rozechvívá, až se pod ním celá prohýbám, a vystřeluje mi ohnivé šípy přímo do podbřišku. Na jednu stranu chci tu chvíli oddalovat, co možná nejvíc, ale na druhou si přeju, aby to bylo už za mnou. I když se mi tohle, co se mnou dělá, hrozně líbí, toho, co přijde po tom, se bojím nejvíc. Vytáhnu ho k sobě a zadívám se mu do očí. Pochopí, co po něm žádám, a s lehkostí se přehoupne mezi mé nohy.

„Neublížím ti,“ zašeptá mi do vlasů a něžně mě líbá na rty. Ucítím jeho feromony, které na mě ihned zaútočí a obejmou mě, až sladce povzdychnu. Neobelhává mě jimi, drží mě v krásném klidu a roztouženosti. „Pomůže ti to trochu proti strachu? Víš, že se nemáš čeho bát. Vždycky se ti to se mnou líbilo… Slibuju, že to bude krásný."

Přikývnu. „Ale nechci, abys je na mě používal. Musím to zvládnout sama. Prosím, už to neprotahuj," zašeptám mu do úst. Nemusím ho dvakrát pobízet. Nalehne na mě, až se mi zatají dech a během polibku, který mi věnuje, do mě vstoupí téměř okamžitě. Trochu se mi uleví. Bolest jako s Oskarem mě naštěstí nezachvátila. Dlouze vydechnu, pohladím ho po tváři a snažím se přivyknout na fakt, že v sobě mám po takové době opět upíra a celé tělo mám od jeho chladu promodralé. I když se ve mně pohybuje, stále mě hladí a líbá.

„Je to krásné, viď?“ zavrčí tiše a s naprostým štěstím mi pohlédne do očí. „Může to být ještě jemnější…“ vydechne mi do rtů a zpomalí na táhlé dlouhé pohyby, až se pod ním prohnu. „Nebo naopak…“ Přivine se ke mně tak těsně. Ponoří se do mě celou svou délku, až slastně zasténám. „Já přece vím, co se ti tak moc líbí…“ vrní mi do ucha a já se na něj láskyplně usměju. Tváře mi hoří, srdce mi splašeně buší. Tyhle všechny pohyby, doteky i polibky já pořád dobře znám. Je mi hezky ... a za to, jak se ke mně chová, i když s tím má sám značné problémy, ho mám ještě radši. Přitáhnu si k sobě jeho obličej a trochu vášnivěji ho políbím.

„Je to krásné, ale nemusíš se tolik krotit, lásko. Mně to vadit nebude," vydechnu mu do úst a vyjdu mu vstříc. Usměje se na mě. Další pohyby už jsou vášnivější, ale přece plné něhy a lásky. Posténávám pod ním, zatímco mi šeptá, jak moc mu na mě záleží.

„Jsi úžasná,“ sténá mi na krk. „Ani nevíš, jak … jsem za tebe … šťastný.“ Úplně jsem zapomněla, jaký to může být krásné. Je na mě těch citů a slastného trnutí tolik, že vůbec nejsem schopná to rozdýchat. Připadá mi, že jsem nic takového nezažila snad celou věčnost. Nezadržitelně se oba blížíme k vrcholu, který byl v Oskarově případě pádem na samotné dno. I když vím, že s Dickem se mi nic takového nestane, přesto se té sladké křeči podvědomě bráním, přestože moje tělo chce zcela něco jiného. V okamžiku, kdy mnou silně projede orgasmus, se v jeho náruči celá napnu. Teprve ve chvíli, kdy vrcholu dosáhne i Dick, se na mě unaveně sveze a zahrnuje mě polibky, se konečně zase uvolním. Musel poznat, že jsem se zadrhla…

„Promiň, čekala jsem ránu…" šeptám a nechávám oči zavřené, protože mi do nich vyhrkly slzy.

„Ode mě můžeš schytat leda tak pár sladkých polibků.“ Slíbává mé slzy. „Bylo to krásné.“ Převalí se na postel a přitáhne mě do své chladné náruče, ihned přese mě přehodí deku a já se k němu přitisknu se slovy:

„Zkazila jsem to…" I přes tu nepříjemnou vzpomínku, která mě ke konci dostihla, se cítím krásně. Teď už ve mně jeho chladná kůže neumocňuje pocit děsu, ale pocit bezpečí. Je to zase můj upír ... není to Oskar, ale Dick, který mě svým studeným tělem hřeje. Náš syn to nejspíš cítí podobně, protože se mi po celém podbřišku rozlévá příjemné teplo.

„Nezkazila… Proč si to myslíš? Stálo za to si na tebe počkat, nic krásnějšího bych s jinou nezažil.“

„Protože … jsem to nezvládla.“ Poukazuju na nešťastný konec. A to jsem si naivně myslela, že to nejhorší mám za sebou… Zajede mi dlaní na horký podbřišek. Zavrtím se pod jeho dotekem, kdy mě šimrá na holé kůži a obejmu ho.

„Zvládla jsi to báječně. Bál jsem se, že … ti tím ublížím. To bych nechtěl, ale takhle to bylo úžasné.“

„Jak je malému?" ptám se, i když sama cítím, že je v nebi stejně jako já.

„Je celý nadšený… Jásá, když si věnujeme tolik lásky. A jak se cítíš ty?“ Shrne mi z tváře pramen vlasů.

Zamilovaně a vděčně se na něj usměju: "Cítím se krásně. Byls úžasný," políbím ho na rty a ještě víc se zabalím do deky, protože mi po nahým těle přeběhne mráz.

„Ještě je ti zima?" Deku mi přitáhne téměř až pod bradu. „Musíš být v teple… Já tě moc nezahřeju." Křivě se ušklíbne.

Dojde mi, že naráží na Mikea, proto řeknu: „Ty mě hřeješ víc, než si myslíš, protože mě hřeješ srdcem." Usměju se a myslím to vážně. Bála jsem se toho, co ke mně cítí, ale byly to obavy úplně zbytečné. Ta jeho láska je přímo hmatatelná a já jsem za ni nesmírně šťastná.

*

„Copak, miláčku?“ přijdu k němu jen v kalhotkách, protože mi přijde najednou nějak skleslý. Modrýma očima bloudí po pokoji, jako by chtěl utéct. Vlezu mu do klína jen v kalhotkách a vezmu jeho mužnou tvář do dlaní, ihned ho zahrnu drobnými sladkými polibky.

„Co by bylo? Vše je krásné. Mám tu nejlepší dívku v celém nočním světě… Nosí pod srdcem mého následovníka. Nemám, co víc bych si ještě mohl přát.“

Přestanu ho líbat a zadívám se mu do očí. Čekám, jestli se něčím prozradí nebo jsem já vážně paranoidní, když se mi zdálo, že nad něčím přemýšlí. „Tak proč ses na mě tak díval?"

„Protože jsi nádherná…“ vydechne a otře se mi nosem o nos, zatímco mi něžně přejíždí po podbřišku.

Sice mě jeho odpověď moc nepřesvědčí, protože ten jeho výraz byl více než dost podivně zamyšlený, ale dál do něho nerýpu. Nechci si tuhle chvíli ničím kazit. „Půjdeš se mnou?" zeptám se, když mě jeho hlazení začne podezřele rozechvívat. Pokud chce, abych jedla, nesmí mi tohle dělat!

„Pokud chceš,“ hlesne a na ostro se nasouká do černých džínových kalhot, které mu tak moc sluší! Potají si olíznu rty a zalapám po dechu, když se jeho bělostné kůže dotkne měsíční světlo a ona se začne blyštit.

„Chci." Dostanu ze sebe. Usměju se, rychle se obléknu, a když vyjdeme na chodbu, chytím se ho za ruku. Je mi hrozně hezky. Jako bych znovu prožívala období zamilovanosti. Ani se nedivím, že nemám moc hlad. V kuchyni si z ledničky vyndám to, co mi uvařil minule, a co jsem díky svému ... stavu nestačila sníst, ohřeju si to a začnu  si ládovat žaludek, aby byl malý spokojený.

„Ahoj Dicky!“ Zašvitoří nepříjemný hlásek, který nepatří pro mé zděšení nikomu jinému, než Angele! Sousto, které mám zrovna na jazyku, mi zhořkne v ústech. Ztěžka ho spolknu a sleduju tu couru, jak hledá v ledničce něco k jídlu a samozřejmě nevynechá ani v ten moment příležitosti, aby na Dicka nevystrčila zadek v krajkových kalhotkách. Sjedu ji pohledem a potom se zadívám na něj, co tomu říká. Je mi jasné, že kdyby to před chvílí nedopadlo tak, jak to dopadlo ... svíjela by se pod ním teď nejspíš ona. Když na to pomyslím, přejde mě chuť k jídlu úplně. Odstrčím talíř se zbytky a málem se utopím ve skleničce s vodou, když si všimnu, že si Angela sundala titěrné tričko, které na sobě měla a pod ním nemá nic!

„Téda, mám na něm flek!" přehrává zkroušeně. „Dicky, mohl by ses na to podívat? Jestli to půjde vyprat…" zamumlá svádivě a přistoupí k mému upírovi blíže! Ihned se na něj nalepí, ale to už seskakuju ze židle.

„Jdu nahoru,“ pípnu jako překážející šedá myš. Sama sobě v duchu nadávám, proč té náně nevyškrábu oči… Proč to nedovedu jako Dianka… Znovu si přeju být alespoň na okamžik jako ona.

„Běž ode mě, Ang!“ Odstrčí ji od sebe a já zahnu z kuchyně do obýváku, kde mě ihned dožene. „Lásko, co si to dojíst v naší ložnici?“ V ruce drží můj talíř, kde mám nedojedené jídlo.

„Dicky!“ Její hlas je neodbytný, ale Dick se ani neotočí. Urychleně se mnou spěchá ke schodům. Nechám se obejmout, ale náladu mám zkaženou. Měla bych se na to vykašlat a nezabývat se tím. Šel přece nahoru se mnou, nezůstal dole s ní! Jenže to, že jsem se ním jednou po dlouhé době vyspala ještě neznamená, že za ní už nepůjde...

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 12. kapitola: