OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 14. kapitola

27.10.2011 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 795×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

14. kapitola - „Cristoballe…“

Chester

Di poklidně spí na posteli. Zhluboka vydechnu a už o poznání klidněji si k ní přilehnu a pohladím ji po tváři. Na malý okamžik jsem myslel, že je opravdu… Položím hlavu na polštář a dívám se na ni. Nikdy nikomu nedovolím, aby jí ublížit nebo aby mi ji vzal. Obejmu ji a Di se oklepe chladem a zadrkotá zuby. Když otevře své šedé ironické oči, nemohu se toho pohledu nabažit.

„Už je ti líp?“ zamumlá křehce a já ji beze slov přitáhnu ještě pevněji. Obejme mě téměř vděčně a vdechne mou vůni. „Sakra, moc se omlouvám, lásko… Asi mě to … fakt vzalo.“

„To je v pořádku…“ zašeptám s obličejem zabořeným v jejích havraních vlasech. Vdechuju její vůni a vnímám její blízkost. Přijít o ni, zbláznil bych se. Dlaněmi ji přejíždím po zádech, protože cítím, jak se celá klepe zimou. Když ji chci od sebe odtáhnout, abych jí mohl zabalit do deky, nenechá se a znovu se mi vtiskne do náruče. Přehodím teda deku přes nás oba a palcem ji jemně přejedu po zmodralém rtu, až sebou cukne. Pousměju se. Podle všeho je ještě pořád trochu citlivý od mého kousnutí. Jemně mi zajede prsty do vlasů a povzdychne si:

„Stejskalo se mi…“ fňukne roztomile a náhle ztuhne. „Stalo se něco?“

Zadívám se kamsi za ní a zavrtím hlavou. Nechce se mi o tom mluvit… „Ne, jen … měl jsem divný sen,“ řeknu a pak se na ni vážně zadívám. Chci něco říct, ale nakonec to spolknu a přiblížím se k ní ústy, abych ji políbil, když náhle ucukne. Tentokrát je můj pohled víc než tázavý.

„Máš na krku rtěnku,“ hlesne dutým hlasem a pozvedne káravě obočí. „Můžeš mi říct, jak to sakra?“

Překvapeně povytáhnu obočí a pak mi to dojde. Do hajzlu! Ta zatracená Angela! „Nějak jsem v Chrisině pokoji usnul a ... vzbudila mě Angela," zamračím se a znechuceně si krk začnu otírat. „Promiň ... nevěděl jsem to…"

„Vzbudila tě děvka?“ její hlas je sarkasmem zcela nasáklý. „Líbilo se ti to?!“ zatváří se dotčeně a zatne pěsti.

„Jen mě probudila. Využila situace a nelíbilo se mi to!“ zavrčím důrazně. „Říkám ti, že jsem spal a vůbec jsem o ní nevěděl…“ zamumlám do ticha a ošiju se.

„Fajn, budu ti věřit, ale … jestli jí někdy podlehneš…“ zavrčí zlověstně a vycení na mě varovně špičáky. Nakloní se k mému hrdlu a já čekám, kdy mě kousne, ale ona mě zasype něžnostmi. „Seš můj, sakra!“ prskne majetnicky, až se ušklíbnu.

„Nějaká majetnická, ne? Tohle bych měl povídat já tobě a nikoliv ty mně, maličká…“

„Jsem ta nejhorší kořist na světě…“ prskne ironicky. „Nejspíš jsi mě nezkrotil tak, jak sis představoval.“ Svůdně se ke mně přitiskne.

„Takže už jsi zas drsná upírka?“ Je mi to jasné, tohle je její způsob, jak se vyrovnat s tím, co se stalo Chris…

„Furt jsem dravec!“ prskne a zakaboní se. „Myslela jsem si, že seš už zvyklej. Netušila jsem, že ti to tak moc vadí!“

„Nic mi nevadí,“ odtáhnu se od ní a lehnu si na záda. Nechci se hádat a proto raději ustoupím, protože … mám v hlavě jiné věci.

„Sakra, proč to kazíš?“ sykne zbědovaně a přitáhne se ke mně. „Kdybych byla ta drsná upírka, jak říkáš, myslíš, že by ti tak snadno prošlo, že jsi měl sakra na krku rtěnku?“ popudivě se zajíkne. „Snažím se ti důvěřovat a všechno řešit … s klidem, tak mi to nestěžuj, Chazzy.“

Nekomentuju to. Pevně ji k sobě přitisknu, a zatímco se dívám do stropu, vnímám její teplo. Upír, který pozbyl tolik upířích schopností, že už nemá ani chladnou pokožku. Nebýt drápů a špičáků, jen těžko by si někdo mohl myslet, že už není člověkem…

*

Desire

„Desire, musíš odejít, hnedka!“ Náhle přeruší naši romantickou chvilku a prudce si stoupne, až mě tím úplně vyděsí. Zalapu po dechu a dívám se na jeho zcela upíří vzezření, které mi do našich něžností, které jsme na sobě před chvíli praktikovaly, vůbec nesedí.

„Dicku!“ vyjeknu, jakmile u okna spatřím temný stín, který se k nám cpe otevřeným oknem. Můj děsivý upír mě chytí za zápěstí, urychleně vytáhne z postele a schová za sebe.

„Drž se u mě!“ výtka, při které mě prudce bodne v žaludku. Držím se za ním a prohlížím si se zděšením a nehraným strachem vysokého upíra s drzým nejapným úsměvem, který přisedl na parapet našeho okna. Když se postaví, zjistím, že je ještě o několik centimetrů vyšší než Dick. Má vojenský sestřih tmavých vlasů, což působí ještě surověji a hruběji.

„Dicku…“ zavrčí ostře a probodne mého upíra ryze borůvkovýma očima s leskem vražednosti.

„Cristoballe…“ Dickův hlas je frajerský, jako vždy.

„Ty jsi mi přivedl svačinku? Ohleduplnej!“ Návštěvník se na mě mlsně podívá a olízne si dlouhé špičáky.

„Drž se stranou. Ona je moje!“ Tak majetnický tón jsem u Dicka ještě nikdy nezažila. Při tónu jeho hlasu mi po zádech přejede mráz. Stojím za ním a vystrašeně se klepu, i když bych raději utekla. Děsí mě fakt, když vidím Dickovu upírí náturu, kterou jsem neměla možnost moc poznat. Netušila jsem, jak přesvědčivý umí být… Vyjeveně mu koukám přes rameno na upíra s temnýma modrýma očima. Vypadal by mile, kdyby … to nebyl upír. Ta skutečnost kazí vzhled jinak sympatického muže. Když se na mě šklebivě usměje a vystrčí špičáky, přejede mi po zádech mráz a v podbřišku ucítím tak pronikavé bodnutí, až usyknu. Malému se celá tahle situace nelíbí stejně jako mně.

„Ty máš vlastní kořist?“ houkne udiveně Cristoball.

„Ne, to je moje šťastná krev.“

„Oh, už jsem o tom slyšel…“ vykulí oči a Dick u něj evidentně velmi stoupnul. „Jaké to je?“

„Nemáš ani představu!“ blýskne Dick očima a křivě se usměje s divoce vyceněnými špičáky. To, že mě nazve šťastnou krví, mě zabolí. Copak se za mě stydí, že nedokáže přiznat, že … mu na mně záleží? Chci se mu vytrhnout, ale drží mě moc pevně. Do očí se mi proti vůli zase vkrádají slzy a temnooký upír se jim vysmívá.

„Chci to poznat!“ Znovu se na mě chtivě zadívá a já se oklepu strachem.

„Najdi si vlastní… Chce to trpělivost a … lásku,“ hekne posměšně a poslední slovo řekne téměř znechuceně. Bodne mě u srdce.

„Sex s člověkem?“ Cristoballův zlověstný smích se mi zabodne do uší a rozdivočí ve mně ještě větší paniku. Dick mě k sobě ještě pevněji přivine.

„Pusť," syknu směrem a znovu se mu snažím vymanit z náruče. Neděsí mě totiž jenom ten cizí upír, ale i Dick! Najednou je z něho prvoplánový upír, kterého neznám a já z toho mám husí kůži po těle. Nehledě na to, že můj podbřišek začíná být v jednom ohni, jako by chtěl z jeho blízkosti pryč!

„Nikam!“ zavrčí na mě hrubě a z očí mi vytrysknou slzy.

„Přesně, jen jí drž zkrátka! Taková husička by si rychle mohla zvyknout na jemný zacházení,“ rozesměje se znovu Cristoball. „Žije tu ještě někdo?“

„Seznámím tě. Teď běž na před!“ Dick kývne směrem ke dveřím a nechává kolem nás Cristoballa projít. Klepu se jako osika, zatímco mě Dick hrubě drtí svýma rukama. Návštěvník mě probodává hladovým pohledem a slzy, které mi stékají po tvářích, už se ani nesnažím nějak potlačit. Jenom si úzkostlivě mačkám rozbolavělý podbřišek a s hrůzou v očích čekám, který z těch dvou se na mě vrhne jako první. Jakmile se za Cristoballem zavřou dveře, Dickovi hrubé doteky se změní v láskyplné.

„Miláčku… Promiň, snažil jsem se chránit tebe i malého.“ Hladí mě po vlasech, zatímco sebou trhám. „Nic z toho, co jsem mu řekl, nebyla pravda. Ty přece víš, co k tobě cítím. Ale on by to nepochopil… Považoval by to za slabost a snažil by se tě dostat. Takhle, když ví, že jsem stoprocentní upír, tak si netroufne tak snadno…“

Vzlykavě pláču, přes slzy, co mám v očích, pořádně ani nevidím. „Ne! Pusť…" snažím se vykroutit. Jeho slova mě snad bolí ještě víc, než ostrá bolest v břiše. To všechno, co ke mně cítí, je pro něj slabost, kterou musí před okolím skrývat! Takové ponížení si přeci ON jako stoprocentní upír nemůže dovolit! Začínám mít pocit, že tohle všechno byla jenom hra. Plán, jak ze mě vydolovat tu nejlepší krev a ještě si užít trochu sexu!

„Lásko, prosím…“ zavyje zoufale a chytí mě do náruče. Nevšímá si toho, jak sebou melu a buším mu do hrudi pěstmi. Posadí se se mnou na postel a jemně mě hladí, až mi naskakuje husí kůže. „Víš, že jsem to tak nemyslel. Znamenáš pro mě hrozně moc. Víš, že tě miluju… Snažil jsem se vás jenom chránit…“

„To jsou jen lži!“ dostanu ze sebe mezi dvěma bolestivými bodnutími a pak se zkroutím pod další vlnou. Mám pocit, že to je snad čím dál horší. Snažím se zhluboka dýchat a uklidnit se. Ne kvůli tomu, že to on chce, ale kvůli malému. „Jde ti jen o krev a o sex… Běž pryč," zapláču a pevně semknu víčka, protože mi ta bolest rve vnitřnosti. Když ucítím ostrou štiplavou bolest na krku, poznám, že se mi otevřely staré rány a krvácím.

„Ne!“ vykřiknu, než se do mě zakousne. „Já už ti tohle nevěřím…" řeknu plačtivě těsně předtím, než se propadnu do světa sladkobolné euforie a tentokrát se nekroutím bolestí, ale rozkoší, kterou mi pouští do žil. Po chvíli mi zajede na podbřišek, a to už jsem v takovém stavu, že nemám sílu na to, ho od sebe odstrčit, a tak ho nechávám kroužit svými prsty pod mé holé kůži a uklidňovat jak dítě, tak mě. Pije ze mě hodně a když se konečně odtáhne a hojí mi ranku na krku, přivírám víčka slabostí.

„Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo… Nedokázal bych bez tebe žít,“ šeptá mi do vlasů. „Miluju tebe i našeho syna, pamatuj si to.“

Tupě zírám před sebe a vnímám doznívající záchvěvy touhy ve svém těle. To, že se přede mnou během vteřiny změnil na něco, z čeho mám od dob Oskara panickou hrůzu, mojí psychice moc neprospělo. Odvrátím se od něj, zkroutím se do klubíčka a jemně si přejíždím po břiše.

Dick tiše povzdychne. „Kdyby něco, tak … mě stačí zavolat, budu s Cristoballem.“ Políbí mě do vlasů a odvrátí se ode mě. Zavřu oči a když zmizí za dveřmi, konečně se pokojně nadechnu. Ten klid mi však nevydrží dlouho, protože po chvíli jsou z chodby slyšet podivné zvuky. Přemýšlím, jestli se mám jít podívat, co se to děje, ale nakonec mě zvědavost přemůže.

Tiše otevřu dveře a pohled na Dicka, jak se pere s tím modrookým upírem, mě trochu vyvede z míry. Nevím totiž, co dělat! ¨

„Nechte toho!" snažím se zakřičet co nejvíc, ale mám pocit, že mě vůbec neslyší. Mlátí do sebe s takovou silou, že se na koberci pod nimi se tvoří rudé skvrny. „Dicku, prosím!" zoufám si a trochu se k nim přiblížím, jenže to se mi stane osudným. Něčí ruka, v té chvíli ani nevím čí, vystřelí směrem vzhůru a udeří mě tak silně do obličeje, až ztratím rovnováhu, narazím se na zábradlí a svezu se v bolesti k zemi.

*

Chester

Jakmile Di otevře dveře naší ložnice, aby se podívala, co se děje, obklopí nás Dickův nepřiměřeně hlasitý a vražedný hlas:

„Kurva, co jsi to udělal?!"

„Co to sakra je?“ prskne Di a já spatřím Desire, která má celý obličej od krve a Dick ji něžně drží v náruči, zatímco hrubě vrčí a tváří se velmi surově. Pozvednu obočí. Co se děje?

„Dvojčátka?“ ozve se tichý zlověstný hlas nadšeně. A v tu chvíli se Di podlomí kolena.Vystartuju z postele a ucítím Dickovy feromony.

„Kurva, Chazzy!“ křikne za mnou blonďatý upír, ale to už držím svou maličkou kolem pasu a tisknu ji k sobě, zatímco hněvivě vzhlížím na něho a jakéhosi podivně zvráceného vysokého upíra s lačným krvelačným úsměvem.

„Dicku, přestaň!“ syknu směrem k němu a snažím se jeho feromony přebít těmi svými.

„Nemůžu… Desire to potřebuje a já to ještě nezvládám tak dobře ovládat, abych tím působil jen na ní,“ zavrčí ostře a znovu své šťastné krvi olizuje rudou tekutinu z tváří.

„Kdo to je?“ zeptám se nepřátelsky, aniž bych ho přestal sjíždím nepříjemným pohledem. Stisknu k sobě Di ještě blíže a nechám ji, aby na mě zírala zamilovaným pohledem a šťastně se usmívala.

„To je… Cristoball… Kámoš…“ zavrčí Dick ostražitě a varovně na něj pohlédne. „Vezmi Di ke mně… Potřebuju, aby mi pomohla s Desire, protože jí dal pěstí!“ vztekle ho probodne pohledem, který by mohl vraždit. Sjedu ho pohledem a povytáhnu obočí nad jeho snahou dělat ze sebe děsivého upíra. Tak kamarád, před kterým si podle všeho musí hrát na drsňáka, aby se neshodil. Ušklíbnu se tomu. Uvidí to, ale nevím, jestli mu dojde, proč se tak tvářím, protože trhne rameny a uhne pohledem. Jen se tomu znovu ušklíbnu, vezmu Di do náruče, protože není schopná udělat krok a u Dicka v ložnici ji posadím do křesla. Pořád ke mně natahuje ruce a zasněně se na mě dívá. Usměju se tomu jejímu výrazu, skloním se k ní, lehce si ji přidržím za bradu a políbím. „Nechte si to na potom," zahučí Dick a pokládá Desire do postele. Jen se tomu křivě usměju, ale nekomentuju to.

„Máš skutečně zajímavé kamarády, když ti mlátí Des."

„Spíš je to bývalý kámarád…“ sykne zle a ošetřuje Diino dvojče, které brečí.

„Co tu vůbec dělá?“ zavrčí divoce Di, když ji nechám procitnout.

„Byla jsi příjemnější v poblouznění,“ ušklíbne se jiskřivě Dick a probodne ji zvláštním pohledem, při kterém mi naskočí husí kůže.

„Nech toho, sakra!“

Dick si suše povzdychne: „Prostě jsem ho pozval, myslel jsem, že v něm také probudím nějak tu lidskost…“ Pokrčí rameny a já hřmotně zavrčím. Je evidentně stejně naivní, jako Di, možná více, protože tím ohrozil všechny v tomto domě! ,,Jenže před ním si musím hrát na děsného bouchače, aby se mi nevrhl po krku. On je prostě typický upír a v citech vidí slabost. Stejně už mi to nežere. Celou dobu, co jsem tady Des přesvědčoval o … lásce, tak nás pozoroval a na chodbě jsme to hold řešili. Nečekal jsem, že by vyšla ven." Konec téměř zaúpí. „Miláčku, jak ti je?" šeptá jí do vlasů.

Di se na mě zadívá se vztekem a hrůzou v očích. „Takže ty si sem pozval plnohodnotnýho upíra? Ti hrabe nebo co, sakra? Víš, jaký to jsou bestie!“ zavrčí zajíkavě.

„Byla to hloupost… Ale já vážně věřil, že…“

Ostře ho přeruším. „Ne, to nebyla hloupost. To byla kolosální volovina!" zavrčím stroze. „Copak ty vůbec nepřemýšlíš? Kvůli nějakému volovi, který už tvým kamarádem nikdy nebude, riskuješ, že někomu tady ublíží?!" držím se, abych po něm neskočil taky. On je snad totálně zabedněný nebo co! Navíc mě dojímá to, jak si hrabe na vlastním písečku. „Ty ho sem přitáhneš, aniž bys to předem s někým probral? Tak to ne! Tohle se mi nelíbí. Tenhle vůl půjde okamžitě pryč nebo pro zabiju," zavrčím zlostně, až sebou Desire trhne. Nemůžu jinak - vztek se mnou cloumá tak, že bych byl někomu vážně schopný přerazit vaz.

„Děti,“ vykřikne náhle Di a vyskočí z křesla. Následuji její krátké panické krůčky, před ložnicí ji svou upíří rychlostí předběhnu a zjistím, že se ten Dickův kamarád naklání nad postýlkami mých následovníků!

„Okamžitě odsud vypadni!“ zavrčím smrtelně a snažím se krotit Di, která je dost vzteklá na to, aby mu vyškrábala oči bez uvědomění, že jde o upíra, který by ji mohl vysát a odhodit jako pírko.

„Hezký dětičky… Vaše?“ zajiskří mu v temně modrých očí.

„To tě nemusí zajímat. Vypadni!“ zavrčím pánovitě a majestátně kolem sebe šířím tu nesmrtelnou auru násilnosti, kterou mě obdařil Oskar. Upír se sladce usměje a zmizí ze dveří. Než však stačil opustit naši ložnici, neodpustil si lačné olíznutí, když se nakláněl k Di. Měl jsem co dělat, abych ho nedrapnul pod krkem a nezaryl se mu drápy do hrdla.

„Ještě jednou tě tu uvidím, tak tě zabiju!“ zavrčím zvučně do temna chodby. Nemám obavu, že by mne snad neslyšel. Upíři mají skvěle vyvinutý sluch.

Di vezme Charmed do náruče a choulostivě ji houpe. „Ten Dick je magor, sakra!“ zaúpí. „Proč jsi toho upíra hnedka nezabil?!“ prskne navztekaně. „Mít sílu… Sakra, mít sílu, ten by prosil na kolenou! Ten by lezl po zdi, když bych si s ním hrála! Poslouchala bych, jak mu křupou kosti a olizovala jeho horkou krev a…“

Padnu na kolena, když mi nohy podrazí její intenzivní vůně. Snažím se z toho okouzlení dostat, ale jsem bez možnosti úniku. Proniká mi celým tělem, ovládá mě a ničí zbytek soudnosti, která mi tane v hrudi.

„Sakra, Chazzy, promiň… Nebylo to úmyslný, jenom mi to ulítlo.“

Dlouze vydechnu. „Tedy…“ a posadím se na postel, kde si dám hlavu do dlaní a snažím se vydýchat z té neočekávané slabosti. Moje maličká se posadí vedle a natiskne se ke mně.

„Omlouvám se… Prostě musíme bránit děti,“ hlesne tiše.

„To je dobré,“ zamrkám a konečně trochu volněji se nadechnu.

„Bylo to asi dost silný…“ zakření se na mě. „Myslíš, že … by to fungovalo i na toho ichtyla?“ oči jí protne žádostivost a chtíč, až mě zamrazí. Její ďábelský úsměv, který zhyzdí její nevinnou sarkastickou tvář, mě přitluče k podlaze.

„Ne!“ štěknu prudce a surově ji chytím za paži, až se lekne a ta násilnost jí z obličeje vymizí. „Nechci, abys to na něj zkoušela,“ řeknu o poznání klidněji. Ta představa, že by byla s ním, se mi nelíbí! A co teprve, kdyby se zas utrhla ze řetězu a stala se ničivou mocí, která bude opět lovit upíry a zabíjet je… „Když bude potřeba, oddělám ho sám!“ Je mi jasné, že by ze sebe vydolovala víc bestie, než by chtěla a pak bych nechtěl vidět ten průběh. Stačilo, jak se chovala před chvílí. Tohle riskovat nehodlám.

„Sakra, tak proč ses na něj nevrhnul hnedka tady? Vyřešili bychom to na místě!“ zakňučí jako bych jí myšlenka, že jsem jí odepřel brutální rvačku, ničila. Podá mi do náruče naši dceru a se zatnutými pěstmi dojde k postýlce pro Draka. Připadá i nyní jako čertík, který chce vyskočit z krabičky a dost špatně dokáže ovládat své emoce. „Kdybys mě nedržel, tak už mohlo bejt všechno vyřešený, sakra!“

„Nemůžeš hned každého chtít zabít!“ syknu klidně. „Nehledě na to, že kdybych tě nechal, ztratila by jsi v tu ránu svou soudnost a potom se možná vrhla i na mě.“

Di sebou prudce trhne a zalapá po dechu. Sálá z ní naprosté zděšení a panika, kterou ukryje pod maskou velkorysé ironie. Zatne zuby a tvář jí znovu zhyzdí zlý výraz. Lehnu si na postel a malou položím vedle sebe. Už je v klidu, zase se na mě směje a třepe ručičkama. Zbláznil bych se, kdyby se dvojčatům něco stalo. Až v takových chvílích si uvědomuju, jak moc pro mě znamenají.

„Nemyslel jsem to tak, jak jsem to řekl ... jen ... víš prostě, že s tím máš problémy. Nechci z tebe mít zabijáka…" Probodnu ji citlivým pohledem, který mi nevrátí, místo toho se nevraživě zašklebí.

„Jdu se podívat za Desire.“

„Desire je v pořádku, je u ní Dick,“ hlesnu, ale ona to vůbec nebere na zřetel. Místo toho se vydá ke dveřím. Náš syn ještě spí, takže přendám Charmed také do postýlky a doběhnu svou maličkou, která je teď schopná jít i proti zdi. „Di…“ zavřu jí dveře před nosem, až hněvivě zaprská. „No tak, lásko…“ pohladím ji po tváři a dělám na ni oči, abych ji trochu obměkčil, ale ani se na mě nedívá. Spíše přede mnou uhýbá. Když ji chytím do své náruče, brání se mi a nechce, zatímco ji táhnu ode dveří.

„Já nechci, sakra! Chci jít pryč!“ vrčí zoufale

„Buď tady se mnou," šeptám jí do úst, když si sednu na postel a stáhnu ji k sobě do klína. „Co mi dát trochu lásky?" usměju se ďábelsky a přitisknu ji na svoje chladné tělo, až se oklepe. „Líbí se mi, co to s tebou dělá." Přejedu jí drápy zezadu na krku. „Já vím, že se to v tobě pere." Zadívám se jí do očí, ale když se nadechuje k odpovědi, nenechám ji nic říct a políbím ji. Chvíli mi něžnosti oplácí, ale nakonec se odtáhne.

„Nechci tady bejt,“ brání se chabě a já se jejím protestům jen usmívám. Podle toho, jak mi polibky vrací, mi je jasné, že to je jen krátkodobý vzdor.

„Ale já s tebou chci být…" zaševelím svádivě a hladím ji po těle. Jdu na ni přes city, aby se konečně přestala bránit.

„Jak jinak. Já jsem totiž neodolatelná,“ prskne jízlivě.

„Ano, to jsi…“ vydechnu s úsměvem. „Tak už se nebraň a nech mě, abych se s tou tvou neodolatelností maličko pomazlil,“ zavrčím zastřeně a něžně ji kousnu do rtu, až tiše zaúpí. „Proč se mi bráníš? Já přece vím, že se ti to líbí stejně jako mně…“

„Mně se to nelíbí,“ zamumlá rozechvěle.

„Proč lžeš?“ přestanu se snažit a s pohledem na ni zúžím oči.

„Sakra, to není možný, jak ty seš sebejistej, sebevědomej, neoblomnej a neodolatelnej!“ prskne naježeně a snaží se ode mě odtáhnout. „Furt jsem jenom tvoje kořist. Pořád máš nade mnou takovou moc, jak to?“ stěžuje si.

„Tak to prostě je…“ zavrčím potěšeně. „Tak se tomu nebraň, protože…“ nahnu se těsně k ní „…já vím, jak moc se ti to líbí, i když se snažíš tvářit jinak,“ vydechnu jí do úst.

„Nic nevíš!“ prskne vzdorovitě a šedé duhovky se jí zalesknou, ovšem políbí mě na rty s takovou naléhavostí, až se musím usmát. „Copak by to okouzlení nemělo časem opadávat?“ zavrčí zmoženě a lehce se ode mne odtáhne.

„Tím chceš říci, že to u tebe ještě neopadlo?“ Široce se usměju potěšen její větou. „Tak teď jsi mi ovšem hodně zvedla sebevědomí, zlato.“ Přitisknu se na ni a znovu ji provokativně kousnu do rtu.

„To jsem zrovna nechtěla.“ Sarkasticky se ušklíbne. „Chci tím jen říct, že mi spíš přijde, že se to zamilování zvyšuje, místo aby opadávalo…“ zamumlá obezřetně.

„Tak tímhle jsi to ještě vylepšila. Teď se vážně cítím jako king,“ uchechtnu se velmi nadšeně a obejmu ji. Je možné, že ta její citlivá dušička je na lásku tak choulostivá, že vážně budu jen její jediný. Líbí se mi myšlenka, že by Di byla zamilovaná pouze do mě. Že by navždy patřila jen mně!

„Hele, moc si nefandi, jo,“ sykne a odstrčí mi ruce, když jí zajedu pod tričko. „Nejspíš je to způsobený jenom tvojí otravoností, neomaleností a feromonama. Prostě mi piješ krev! Nemůže to bejt nic o tom, že seš tak úchvatnej,“ zavrčí naštvaně.

„Ale může…“ uchechtnu se a znovu se k ní snažím dostat, i když se stále brání. „Baví tě mě provokovat?" zašklebím se, když pořád uhýbá. Pak si zahraju na oběť a nasadím přehnaný mučednický výraz. „Proč mě pořád tak trápíš? Já i moje tělo tě potřebujeme, tak proč nám nechceš dopřát trochu lásky?" zatvářím se nanejvýš ublíženě, až se Di rozesměje.

„No tak to je bezva! Tak nakonec jsem špatná já,“ houkne pobaveně a přitulí se ke mně. „Vám dvěma nejde o lásku, ale o sprostý věci!“ protočí stydlivě oči.

„Jak můžeš něco takového říct?“ vydoluju ze sebe smutný úsměv. „Můžeme snad za to, že tě tak moc … chceme?“ Letmo ji políbím na rty.

„Takže ty mě chceš?“ ušklíbne se sebevědomě. „Ty chceš někoho, kdo je z tebe úplně paf a může se rozkoší zbláznit při každým tvým doteku? Ty chceš někoho, kdo tě dokáže hodiny okouzleně pozorovat a zamilovaně pět ódy na to, jak seš sakra úžasnej?“ Pozvedne obočí a nechápavě zavrtí hlavou jako by mě za to odsuzovala a nerozuměla tomu. „Sakra, není to moc snadný?“

„Mám to s tebou těžké pořád, tak by nebylo občas na škodu to mít i snadné.“ Mrknu na ni potěšen tím, co s ní dokážu dělat za divy. Odrhnu jí pramen vlasů z obličeje a nakloním se, abych ji políbil na krk. „Krásně voníš…“ zabořím nos někam pod její ucho a mazlím se s její hebkou kůží.

„Jako někdo, do koho bys ses rád zakousnul, co?" zavrčí provokativně a hladí mě po vlasech.

Zavrtím hlavou. „Ne... jako moje milovaná Di." Vtisknu ji polibek na tepající místo, až se celá zavrtí. Nechci z ní pít. Chci se s ní mazlit. Potřebuju cítit zase něčí teplo. Její teplo ... i když trochu upíří.

„Romantickej upír, no tak to mi ještě scházelo…“ prskne tiše, ale tulí se ke mně celým tělem tak usilovně, že po chvíli drkotá zuby.

„Pokud se ti to nelíbí, tak mohu být zas zlý,“ zavrčím zlověstně a trochu silně ji kousnu do krku, zatímco si svou maličkou zálibně a majetnicky prohlížím. Vím, že ty své řeči o romantickém a citlivém upírovi nemyslí vážně, jinak bych se už stáhnul. „Upír ti tu dokazuje lásku a ty se mu vysmíváš…“

„Nevysmívám. Přijímám! Miluju tu svou upíří karikaturu,“ zašklebí se na mě a dá mi několik rychlých polibků. „A nekousej, já jsem proti kousání,“ prskne pobaveně a já ji za trest několikrát kousnu, až se rozesměje. Odtáhnu se od ní a zatvářím se nepřístupně. Jsem na slovo “karikatura“ podivně alergický. „Co je?“

„Prý karikatura,“ odfrknu znechuceně. „Tvé vlastnoruční dílo, miláčku!“

„Jedno z nejdokonalejších.“ Rozpustile přikývne a zářivě se zazubí. „Chceš pokračovat nebo se budeš vztekat? Myslím, že naše spolupráce je dost slibná. Stačí se mrknout do postýlek, kde najdeš ty nejkrásnější zázraky.“

„Ještě nevím…“ dívám se na ní přimhouřenýma očima a sleduju, jak se role obrátily a tentokrát se mě k něčemu snaží přimět ona. Rozhodnu se jí v tom nechat chvíli plácat... za tu karikaturu. I když nevím, jak dlouho vydržím hrát chladného. Když se ke mně přivine s příslibem polibku, ozve se důrazné zaťukání a dovnitř vklouzne Mia. Di tupě vzdychne a zadívá se na ni.

„Ahoj Mio…“

„Ahoj a gratuluju,“ řekne zvučně Mia po chvíli, kdy se na Di podivně dívá a pak se otočí na mě. Moje maličká je tím mírně vyvedená z míry.

„Můžu s tebou mluvit? Ten křupan Cristoball tu z toho dělá kůlničku na dříví, jestli ti to nevadí.“ Zářivě se ušklíbne.

„Já ho…“ začne Di, ale moje nevlastní sestra ji okamžitě umlčí.

„Ty ve svým stavu bys měla raději zůstat tady!“

„Cože?“ zajíkne se Di a schlíple se posadí na postel, zatímco se tváří jako by ji Mia dala pěstí. Pohladím svou šťastnou krev po vlasech a obrátím se k té ohnivé osůbce, se kterou mám svého prvního následovníka.

„Co se tu tedy děje? Co ten Dickův kamarád vyvádí?“ zavrčím a vstanu. Následuju Miu na chodbu, kde za námi zavřu dveře.

„Jak ses o něm dozvěděla? Já myslel, že veškerý čas trávíš s Mikeem v posteli…“ hlesnu pobaveně a protnu ji temným pohledem.

*

Diana

Zvědavost mě prostě totálně přemáhá. Narodila jsem se s tím prokletím a nemohu jen tak ignorovat volání dobrodružství, takže se po chvíli seberu a s dlouhým nádechem vyjdu ze dveří. Ihned na ně narazím! Objímají se jako dvě hrdličky. Můj Chester a jeho Mia… Směle se opřu o trám a provokativně se dívám, jak jim to spolu sluší.

„Koukám, že to byla fakt naléhavá situace, sakra.“ Po mé výtce se od sebe ihned odtáhnou a Chester si mě ostražitě prohlédne.

„No, já už půjdu za Mikeem…“ Mia se dá na ústup. Naposledy ho obejme a pak už klidnými sebejistými kroky zamíří do svého pokoje, zatímco já vržu zuby.

„Vím, že to vyzní špatně, ale … není to tak, jak si myslíš.“

Pobaveně zvednu obočí. „Fakt? A jak to teda je?“ Když si mě bez řečí ještě chvíli prohlíží, zaútočím. „Tohle jsi mi říkal, když jsi přišel s tou rtěnkou na krku. A teď vášnivá objímačka s Miou na chodbě… Klidně jste mohli pokračovat! Možná by se to zvrtlo v online porno!“ probodnu ho zamračeným pohledem.

Chester si promne oči. Obvyklé gesto, když si dává na čas. „Já vím, jak to vypadá… Ale s Angelou to bylo přesně tak, jak jsem ti říkal a s Miou … o nic nešlo. Jen přátelské objetí. Stejné, jaké věnuješ Dickovi.“

Při tom jméně mě bodne v hrudi. S Dickem je to trochu více, než je přátelství, ale to Chazzy neví… „Fajn,“ hlesnu s upřeným pohledem do jeho temných duhovek. „Ale jestli to někdy dojde dál než k tomu objetí, tak přísahám, že … už to nebudu já.“ Pohrozím mu svou horší stránkou, kterou ve mně probral Oskar. Vážně raději budu řádit jako Černá ruka, než abych kňourala a utápěla se v slzách.

Chazzy se opře o zábradlí a přemýšlivě mě pozoruje, když se ošiju, odtáhne se a klidným majetnickým krokem dojde až ke mně. Lehce mě natiskne na zeď a rukou mi zašátrá po těle, ale takovým zvráceným způsobem, až se oklepu.

„Co to děláš?“

„Mlč!“ A políbí mě. Zaúpím mu do rtů a zamžikám očima. Takhle vášnivým polibkem mě ještě neobdařil! Úplně mě to odrovnává. Jako by se v tom vyžíval a snažil se mi vtisknout ten největší polibek. Je to přímo upíří a hrozně majetnické, při čemž se mi podlamují kolena. Snažím se ho od sebe odstrčit, ale nemám šanci. Vyju mu do úst a ustupuju jeho pátravému jazyku. Takhle mě ještě nikdy nelíbal… Sakra, jsem z toho úplně mimo, takže když se ode mě udýchaně odtrhne, téměř se mi podlomí kolena. S láskyplným úsměvem na rtech mě pohladí po tváři a sladce mě políbí na naběhlé rty.

„Co to sakra…“ vydechnu a odtáhnu se od něj. Ovšem, když chci sebejistě odejít ze scény, div nezakopnu o vlastní nohu. Chazzy mě ihned jemně chytí za paži. Nebýt jeho, upadla bych. Musím ten jeho polibek rozdýchat, protože jsem z toho mírně rozhozená.

„Tedy vám to jde…“ ozve se sladce kdosi ze stínu a mně po zádech přejede mráz.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 14. kapitola: