OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 15. kapitola

28.10.2011 (17:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 791×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

15. kapitola - „A Dicka si podat nechceš?“

Diana

„Máš zajímavou úchylku," syknu ostře, protože mi dojde, že takhle pozoroval i Dicka a mé dvojče. Cristoball vystoupí ze tmy a na rtech má neutuchající sladký úsměv. Při pohledu do jeho rozněžněných temně modrých očí mi dojde, proč tu čekal! „Ty hajzle!“ zavrčím a chci se na něj vrhnout, když mě Chazzy majetnicky popadne do náruče, až hněvivě zakvílím. Vždyť on jde po dětech, nechci nic jiného, než je chránit!

„Pokud se jen rád dívá, tak o nic nejde, viď Cristoballe?“ Div mi nepadne pusa nad Chesterovými slovy. „Pojď…“ pošoupne mě směrem ke dveřím naší ložnice, kam mírně nechápavě dojdu. On ho snad bránil přede mnou nebo co?! Trucovitě se postavím do středu ložnice a zatnu pěsti, zatímco na něj vzhlížím naprosto rozčarovaně.

„Sakra, ty seš tak mírumilovnej, až z toho dostávám kopřivku!“ Praštím sebou hněvivě do peřin a drze dodám. „Ten hajzl by potřeboval zakroutit krkem!“

„Ty se o to teď nestarej!“ Zarazí mě tón, jakým to řekne. Zpytavě zvednu hlavu. „Já to s ostatními nějak vyřeším. Neboj, nejsi jediná, komu leze na nervy.“ Dodá mírnějším hlasem a ta rozkazovačnost slabě vyprchá.

„Proč bych se o to neměla starat?“ kviknu opatrně. „Vždyť on ohrožuje děti!“ Připomenu Chazzymu absurditu, díky které by být rozprášen na prach nejlépe ihned!

„Protože…“ Probodne mě pohledem a náhle se zamračí. „Prostě se neboj, dětem se nic nestane! Odteď u nich stále někdo bude a mezitím to nějak vyřeším… Nemáš hlad?“ Rychlost, jakým změní téma, mně vykolejí.

„Jo, mám hlad.“ Několikrát zamrkám a pak se protáhnu a slastně zapředu jako kočka. „Máme ještě limonádu?“

„Kolik jen budeš chtít…“ usměje se spokojeně. „Donesu ti ji,“ blýskne očima a já se pohodlně natáhnu na postel. Mám ráda, když se stará a pečuje o mně. I když se mi nelíbí, že raději obrátí mou pozornost na něco jiného, než aby mě nechal rozcupovat toho grázla na kusy.

Když se Chester vrátí, má na tácu krom nápoje i několik krvavých plátků masa. Nadšeně zavrním, protože přesně uhádnul mé chutě. Jsem však mírně zaskočená jeho péčí, protože… po tom, jak jsem se k němu zachovala s Kytkou, bych si nic takového nezasloužila…

„Dej si, na co máš chuť.“ Lehne si vedle mě a pohodlně se obrátí na bok, aby na mě viděl.

Potěšeně se zašklebím a olíznu si rty. „Sakra, staráš se o mě jako o vlastní,“ zašklebím se a s chutí do sebe vyklopím skleničku limonády. Chutná mírně peprně. Je to zvláštní chuť, ta zvířecí krev. Je natolik rozdílná od té lidské, že jsem to ani nepostřehla. Chester potěšeně sleduje, jak si nalévám další sklenku limonády a ještě do sebe cpu syrové maso a chutně mlaskám.

„Cože seš najednou tak milej?“ hlesnu pobaveně a přitulím se k němu.

„Mám dobrou náladu, tak asi proto,“ zakření se na mě a přejede mi prstem přes čelo nos až na rty, což příjemně chladí.

„Proč tě Mia utěšovala?“

„Mluvili jsme o Chrisante…“

Zadívám se mu do očí a smutně skloním hlavu. Tak tohle téma bude už navždy tragické. „Aha… Promiň,“ pípnu kajícně a padne na mě zádumčivá povaha.

„Prostě mi to bude chvíli trvat… Ty se tím nezabývej,“ mávne rukou a mně dojde, že už ode mě ani neočekává, že bych ho utěšila. Což je … na jednu stranu dobře.

„Jasně,“ hlesnu. Vím, že mu to bude ještě nějakou dobu trvat, než se z jejího odchodu vzpamatuje. Mně sice ležela v žaludku, ale také to jen tak nepřekonám. On ji měl evidentně rád mnohem více, než je schopný mi připustit. Alespoň teď vím, jak pro něj je těžké přijmout můj vztah s Dickem… Ale Dick je s mým dvojčetem a až moc živý! „Měla bych se podívat za Desire,“ vydechnu choulostivě. Díky té Květinové situaci mám pocit, že s ním prostě nedokážu vydržet v jedné místnosti. Kupí se na mě setsakramentské výčitky. Měla bych na pár dní někam zdrhnout. Byť jen ta myšlenka mně zabolí natolik, že vyprsknu: „Sakra.“

„Děje se něco?“ hlesne Chester starostlivě.

„Zažívání, sakra,“ zalžu z fleku a schoulím se do klubíčka. Můj žaludek je radar na moje pocity. Jakkoliv jsem pod parou, tak moje břicho mně jenom víc potopí. „Už se mi nikam nechce,“ zamumlám a přitulím se k němu. Ta jeho starostlivost. Láska, která mu září z očí i doteky mě neskutečně uklidní, takže se mi po chvíli přestane žaludek houpat a já sladce vydechnu. „Už mi ty feromony asi lezou na mozek… Nebo je možný, že by se upíří láska projevovala při odloučení?“

„Možné to je. Upíři jsou velmi majetničtí…“ Zářivě se usměje, až odfrknu. Přesně tohle jsem čekala.

„Tak to bude náš případ, protože myšlenka, že jsem bez tebe, mi nedělala dobře.“ Obrátím oči v sloup a Chester mě stiskne ještě pevněji, evidentně nadšený, že jsem k němu takto připoutaná. Nechám mě, abych se k němu tulila a mazlila se… Je mi v jeho náručí vážně krásně.

„Fakt bych ráda viděla Desire… Pojď se mnou,“ mrknu na něj. „Bez tebe je mi … děsně smutno.“ Zatvářím se jako psík a nechci dát najevo, jak moc mě ta Kytka sebrala a že … si teď o to víc vážím jeho blízkosti, protože představa, že bych o něj přišla, mně dohání k šílenství.

„Chceš tam jít ihned?“ Jen tupě přikývnu. „Tak jdeme…“ vytáhne mě z postele a vezme do náruče Charmed, která se tiše převalí a protáhne. Jemně k sobě přivinu Draka, kterého políbím na čelo a spěchám za Chesterem, protože nechat tu děti by byla holá pitomost.

*

„Dick tu není?“ hlesne překvapeně Chester a posadí se i s malou do křesla. Desire po mně smutně koukne a znovu skloní hlavu jako šedá myš. Zatvářím se dotčeně a zavržu zuby. Nemám ráda, když má tvář dává najevo takové ubohé pocity. Ale Des se tváří přesně tak, jak cítí a to vždycky, bohužel. Je otevřená, příjemná a … pro mě je těžké ji takhle přijmout. Bojím se, že je díky tomu až příliš zranitelná. Lehce si zastrčí za ucho dlouhý pramen černých lesklých vlasů a obrátí ke mně šedé oči, které mi připomínají válející se mlhu.

„Jak ti je, sakra?“

„Už dobře… Děkuju za optání.“ Protočím oči, když odpoví tím tichým, přeslazeně kajícným hláskem. „Dick šel za tím upírem… Nevíte, odkud se znají?“

Pokrčím rameny. „Netuším. Nikdy o něm nemluvil,“ zamumlám nejistě, protože jinak vím o Dickovi více než o mém Chesterovi. Můj blonďatý kamarád se povětšinou zdržoval v našem domě, a když odcházel, bylo to kvůli krvavé touze. Byl mi pokaždé na blízku a to se mi líbilo. Nenapadlo mě, že by mohl mít upíří přátelé… Divoké, drsné a zákeřné. Znechuceně se oklepu, až mi vlasy odlétnou do čela.

„Půjč mi malého…“ zaprosí Desire a probodne mě choulostivým pohledem, zatímco se lehce usmívá. Opatrně jí předám Draka, který je celý v černých rozkošných dupačkách. Padne jí do náruče jako by tam patřil.

„Co nos?“ Pozorně se zadívám na malý pršák, který má ještě trochu nateklý, ale krev jí už neteče.

„Už je to dobré, děkuju.“

„Jed zamilovanýho upíra je nejlepším lékem, co?“ zazubím se a obrátím se na Chazze, který nás probodává temným přemýšlivým pohledem.

„Není možné, aby se s ním přátelil ještě jako člověk? Přijde mi, že s Mikeem si také podivně rozumí, jako by se znali…“ hlesne Chazzy a vyzývavě zvedne hlavu, až mu na tvář dopadne měsíční světlo a odhalí čelisti a bradu umanutého sebevědomého upíra.

„Dic se o tom přede mnou nikdy nezmínil,“ pokrčím rameny.

„Zdá se, že každý z nás má nějaké tajemství, o kterém nechce, aby vyšlo najevo…“ zavrčí zastřeně Chester. „Museli se znát jako lidé… Těžko by Dick kamarádil s takovým upírem, když byl ještě lidský, leda by měl sebedestruktivní sklony.“ Zářivě se ušklíbne a ukáže tak děsuplné špičáky, až se Desire mírně oklepe. „Když ho sem Mia přivedla a on se mě snažil probodnout tím kůlem… Myslel jsem, že patřil mezi lovce upírů.“

Zalapám po dechu. „Cože sakra? Oni existujou nějaký lovci upírů?“ Tak nějak nepříjemně se mi sevře nitro, když si uvědomím, že by mi někdo mohl vrazit kůl do hrudi. Promnu si to místo a zhluboka se nadechnu.

Chester nenadšeně přikývne. „Proč myslíš, že jsem zůstal bydlet na takové samotě… Protože čas od času se najdou takoví supermanové, kteří mají potřebu zachraňovat svět,“ odfrkne znechuceně a evidentně jsou pro něj nejen přítěží, ale také čímsi nepochopitelným. „Netuším, jestli mezi ně Dick patří skutečně…“ zamumlá spíše pro sebe a mně dojde, že by to na něj odpovídalo… Proto byl takový ochranitelský hned od začátku a věděl o existenci upírů. Nebyl vykolejený tím, že upíří jsou, ale že já jsem s nimi jako domácí mazlíček. Proto ty obětavé sklony… Ach!

„Takže Mike je nejspíš to samý? Sakra, super!“ zavrčím zle. „Bez ohledu na Miu, měli bychom se ho zbavit. A toho cizího upíra taky!“ stisknu pěsti až mi zapraskají klouby. „Nejdřív bychom na ně měli uspořádat nějaký hon, abychom se trochu zabavili… A pak si je velmi surově a brutálně podat, protože…“ zarazím se, když uvidím Desiin plachý a zděšený výraz. Maličko uvolním své rysy dravce a zkrotnu. „Co je, sakra?“ prsknu zamračeně.

„Jsi nějak … moc děsivá,“ přizná stydlivě a sklopí hlavu, zatímco něžně kolébá Draka v náručí.

„A Dicka si podat nechceš?“ ozve se temně Chester a v tu ránu se na něj obě podíváme. Zatímco já pobouřeně, tak Desire naprosto zoufale. „No copak? Ten k nim evidentně patří také, ne?“ zašklebí se Chazzy a já na něj vyvalím oči. „Klid, dělal jsem si legraci… Dickovi přece z mé strany nic nehrozí,“ zajiskří mu v duhovkách, až povytáhnu dotčeně obočí. „Žádná jatka nebudou, lásko. Nejdříve se na to zeptáme Dicka! A pak to vyřešíme poklidně,“ trpělivě se na mě usměje a já protočím oči. Nesnáším ten jeho milosrdný přístup ke všemu… Trochu razance by mu neuškodila! Koneckonců je to krvelačný a zuřivý upír!

„Já nechci žádný jatka, jenom…“ Povzdychnu si, protože je mi jasné, že tady mé choutky, které na mě začínají podivně sahat, neukojím. Zřejmě jsem vážně nějak moc krvelačná, netuším čím to je. Poslušně se posadím na postel vedle Desire a tvářím se tak krotce, jak jen to jde. „Jak zvládáš to … těhotenství?“ zašklebím se a oklepu, jako by na mě sáhlo něco nechutného. Mé dvojče se na mě stydlivě zadívá a já si povzdychnu. „Des, já to chápu… Těhotenství mě taky děsí, ale … Dick je pozornej, milej, hodnej a udělá pro tebe všechno na světě, ne? Navíc tyhle dvě potvůrky jsou to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat.“ Zářivě se usměju a pohladím Draka láskyplně po černých krátkých vláscích.

„Takže bys do toho šla znovu?“

„Sakra, ne!“ vyjeknu až příliš rychle. Můj protest byl tak divoký a bezprostřední, až se trochu zastydím, protože jsem tím polekala jak Desire, tak i Draculu.

Desire si vymění nechápavý pohled s Chesterem. „Proč … Proč bys nechtěla další dítko, když jsou dvojčátka tak úžasný?“ Moje sestra nechápe mé reakce a já se nedivím… Další dítě bych chtěla, ale už nikdy to nechci podstupovat. Nemám na to…

„Prostě to v tý době bylo zatraceně těžký,“ pokrčím rameny.

„Těžké? Jak těžké?“

„Des, pro mě to prostě bylo peklo!“ zavrčím ostražitě. „Nechci na to vzpomínat a hlavně už to nechci prožít!“

„Ale vždyť dvojčátka…“

„Jasně, dvojčátka jsou úžasný, ale cesta k nim byl pro mě horor! Copak to nechápeš? Nevzpomínáš si?“ skočím jí nevrle do řeči, až se vyjukaně stáhne. „Užívej si ty chvíle, protože máš možnost… Dick se o tebe dobře postará, miluje tě a nikdy by ti neublížil.“

Když se prudce otevřou dveře a dovnitř téměř vpadne Dick, trochu pozvednu obočí. „Kurva, vás tu je!“ zahalasí a dojde k posteli. „A já si chtěl užít trochu lásky!“ zubí se, zatímco si sedá k mé sestře. Když jí však chce vtisknou polibek, mé dvojče se od něj zachmuřeně obrátí. „Co se děje?“

„To nám řekni ty,“ zavrčí Chester a pohlédne na něj takovým pohledem, až se cítím jako bezcenná kořist. Křečovitě polknu a ošiju se.

„Nechápu… O co jde?“

„O Cristoballa a Mikea, tvé dobré kamarády…“ hlesne posměšně můj upír.

Dick se stáhne. „Vůbec nevím, o čem to mluvíš… Já je přece neznám!“ snaží se chabě bránit a nervózně si přitom vjíždí prsty do vlasů.

„Ale víš,“ zavrčí temně Chazzy. „Co před námi tajíš, Dicku?“ zabodne se mu pohledem chladně do tváře.

„Ty jsi je znal!“ fňukne Desire a choulostivě se od něj odtáhne.

„Lásko, prosím tě…“ Chytí ji proti její vůli do náruče a dá pusu jí i Draculovi. „Přece by ses tím nechtěla rozrušovat. O nic nejde, vážně!“

„O nic nejde?“ syknu zle. „Ten debil byl u dětí!“

„On jim nic neudělá!“ zavrtí Dick hlavou. „Není takový třeba jako Oskar nebo …“ pohled stočí k Chazzymu a mně po zádech přejede mráz. „On je dětmi jen fascinovaný…“ přizná nerad.

„Sakra, takže ho znáš!“ obviním ho stroze a Dick se chytí za hlavu.

„Dobře, možná… jsem se s ním kdysi přátelil a proto jsem ho sem přivedl. Aby dostal rozum. Já a Mike…“

„Věděla jsem, že se s Mikeem znáš!“ rozpláče se Desire a Dick si rozezleně povzdychne. Evidentně je v úzkých.

„Já, Mike a Cristoball jsme byli přátelé… Když jsme byli lidé, byli jsme spolu téměř pořád. Prostě jsem chtěl Balla jen najít… Je to tak hrozné nebo co?“

„Pusť mě!“ zazoufá si Desire. Vezmu jí Draka z náručí a přitisknu ho k sobě, zatímco probodávám Dicka zlobným pohledem. „Chci, aby odsud oba okamžitě vypadli!“ zavrčím vztekle, až po mně můj blonďatý kamarád bleskne pohledem. „Není hrozný, že jsou to tvý kámoši. To nám došlo, ale… Jde spíš o to, proč jsi nám to zatajil! Co jste vy tři dělali tak tajnýho, že jsi nám o tom nemohl říct?!“

„Co by… Byli jsme normální kluci,“ zavrčí a já mu nevěřím. Vím, že lže! Já to prostě cítím!

„Pitomost!“ štěknu zlostně.

„Vím, že jste byli lovci upírů…“ ozve se temně Chester a zákeřně si ho prohlédne, jako by se rozhodoval, co mu má z těla utrhnout jako první.

„Přesně, ty, Mike i ten upíří pedofil!“ zajiskřím očima. „Ty jsi dokázal do mýho baráku přivést lovce upírů, když se to tady upírama jenom hemží?!“

„Mikea jsem nepřinesl já!“ zavrčí Dick a promne si vlasy. „Navíc beze mě a Balla už Mike neloví!“

„To jsi mě vážně uklidnil,“ prsknu znechuceně. „Buď ty dva odejdou, nebo je zabiju!“ Oskarovský klid, kterým se opředu, na všechny působí jako bič. „A věř mi, že si to užiju…“ Stupidně se zašklebím, když si drápy přejedu po krku a tak nějak zvráceně mi blýskne v očích.

„To už trochu přeháníš, ne?“ hlesne vážně Dick a dívá se mi tak upřeně do očí, až mám pocit, že mi čte myšlenky. Uhnu pohledem a zadívám se na Desire, kterou zřejmě děsí a svému upírovi teď nevěří natolik, aby u něj našla útočiště. Trochu mě urazí, že Chestera shledá nejmírumilovnějším a obrátí se na něj.

„Chazzy?“ obrátí se pro pomoc k němu.

„Nechte toho,“ řekne důrazně můj upír a já zavržu zuby. Ten jeho přikazovací tón hlasu přímo nesnáším! „Copak nevidíte, co to s ní dělá?“ Teprve teď si všimnu, že si Des úpěnlivě mačká podbřišek a zkrotnu. Předám malého Chesterovi a přejdu bokem k Dickovi, abych se dostala ke své sestře. Namáčknu se vedle něj a ze vší té nervozity se mi znovu převrátí žaludek, až zasípu a schoulím se do klubíčka.

„Já jí nic neudělal! Di, co se děje?“ Když mě prudce chytí za paži, leknu se a projede mnou další vlna nevolnosti a tupé bolesti.

„Uhni,“ žďuchne do něj Chazzy, když odloží děti do křesla. Posadí se vedle mě a přitáhne si mě zády do náruče. Obejme mě kolem pasu a já si položím hlavu na jeho pevné mužné rameno. Jeho blízkost mě uklidňuje. Jsem mu vděčná za jeho doteky, kterými mi pomáhá se dát do kupy a kraulovat proti stresu.

„Co ti je?“ Dick je jako u vytržení. „Já bych ti nikdy neublížil, to přece víš!“

„Já vím, Dicku.“ Poťouchle se na něj usměju. „Nestalo se mi to poprvé, i když … tohle bylo o dost silnější,“ odfrknu sarkasticky. „Je to naším vztahem. Naše upíří láska je moc silná a upíří … chtějí vlastnit a ovládat,“ pokrčím rameny a usměju se.

„Takže se nemůžeš přiblížit k jinému upíru?“

„Dobrá pojistka, co?“ zazubím se.

Chazzy se křivě poušklíbne a dá mi polibek do vlasů. „Já jsem hold k pomilování a umím si vztah zařídit.“ Zašklebí se povýšeně. „Co ty, Desire, je to lepší? Měl by ses o ni postarat, Dicku…“

Ryze blond upír si povzdychne. „No tak miláčku, já ti přece nic neudělám.“ Zakoulí zoufale nebesky modrýma očima.

„Já ti nevěřím!“ znovu se rozpláče a já obrátím oči v sloup. Je přecitlivělá, až to bolí.

„Dobře, lhal jsem ti. Netušil jsem, jak na to budete reagovat, ale … o citech k tobě jsem nikdy nelhal!“ Desire si ani neuvědomuje, jak těžké je, se takhle romanticky a citlivě vyjadřovat, především pro upíra!

„Des…“ mrknu na ni povzbudivě. Nemám ráda, když Dicka trápí… Chtělo by to odpuštění, protože pro něj mám slabost.

„Slibuju, že Balla vyhodím, ale … Mike teď chodí s Miou, tak nevím.“

„Zdá se, že jim to celkem klape…“ přisadím si potěšeně. „Dokonce si prej rozumí i s malým satanem… Chci říct, Baltízkem,“ zakřením se, když mě Chester lehce stiskne. Vím, že to pojmenování nemá rád, ale za jeho zády se jeho prvnímu nástupci prostě jiných jmen nedostává.

Desire těká šedýma plačtivýma očima ze mě na Dicka a zas zpět. Ale pak přece jenom povolí a nechá svého upíra, aby jí zajel na podbřišek a uklidnil malého.

„Doufám, že to s tím Cristoballem vyřešíš rychle. Nejsem rád, když mi leze do ložnice,“ zavrčí Chester a vstane. Vezme Draculu do náruče a já se s povzdychem zvednu také a něžně k sobě přitisknu Charmed.

*

Chester

„Dick si to ještě vyžere,“ prskne potěšeně Di a vejde do ložnice. „Doufám, že se kvůli němu nebude moje dvojče nějak stresovat.“ Téměř s úlekem zastaví a já nechápavě zírám na stín, který se vynoří vedle postýlek. Cristoball. Potěšeně blýskne špičáky a hlesne:

„Říkal jsem si, kam se ta moje holčička poděla…“ Jedním ladným pohybem se dostane před Di a uhrančivě se do ní zabodne pohledem, načež mu Di Charmed téměř předá do náruče!

„Do hajzlu, zbláznila ses?!“ zavrčím a vlítnu mezi ně v poslední chvíli. Seberu jí malou z náruče a obranářsky oba své následovníky obejmu. „Vypadni odsud nebo budeš litovat dne, kdy jsi přišel do tohohle domu!“ zavrčím prudce a propaluju temnou postavu nenávistným pohledem. Ta zášť se kolem mě plouží jako smrtonosná a jemu to evidentně nedělá dobře. Sladce se usměje a pomalými kroky opustí naši ložnici, zmizí na chodbě a já sprostě zakleju. Položím dvojčata do postýlek a teprve teď se otočím zpět k mé maličké, která stále okouzleně stojí na stejném místě a tupě zírá před sebe. Ona je snad úplně mimo!

„Prober se!“ zavrčím zle. „Víš, co jsi málem udělala?!“ Lehce s ní zatřesu, aby začala vnímat.

„Chazzy?“ nechápavě na mě zamžourá. „Sakra, co to děláš!“ prskne rozhořčeně a snaží se mi vytrhnout.

„Co dělám já? Ty jsi málem tomu volovi věnovala Char jako vánoční dárek!“ ušklíbnu se nevěřícně, zatímco mě propaluje nechápavým pohledem.

„Cože? Ne! Sakra, to ne!“ brání se a stále se mi snaží vyškubnout. „Sakra, něco takovýho bych nikdy neudělala! Seš hnusnej!“

„Jistě, já jsem hnusný!“ zavrčím znechuceně a pustím ji. „Nevíš, proč bych si to vymýšlel?“

„Ale já…“ zaprotestuje a já ji probodnu temným pohledem. „Nic takovýho bych přece neudělala…“ zašeptá zlomeně a krátkými dívčími krůčky dojde až k postýlkám. „Nikdy bych mu nedala naše děti… Nikdy, ani za nic.“

Jen zavrtím hlavou na znamení, že to vážně nemá smysl řešit. „Prostě tu s nimi nebudeš zůstávat sama," rozhodnu po chvíli. „Podle všeho má na tebe nějaký … vliv. Nevím, čím to je." Zadívám se z okna na potemnělý měsíc a hluboce se nadechnu. Tohle mi ještě scházelo! Já toho Dicka asi zabiju!

„Vliv?“ hlesne Di přiškrceným hlasem. „Sakra, to snad ne!“ Chytí si hlavu do dlaní a oklepe se. „Oskar … nikdy nestihl?“ skousne si ret a já se na ni tápavě zadívám. „Nikdy se mnou nespal?“ zašeptá téměř neslyšně.

Ztěžka polknu. Jen z té představy se mi chce vraždit! „Jak to mám vědět? Já vám u toho nesvítil!" zkřivím bolestně obličej a znovu se od ní odvrátím, abych se rukama opřel o parapet okna.

*

Diana

„Neřeš to, hlesne s podivným klidem.

„Sakra, byls u toho, když mě oblboval! Tak by sis toho asi všimnul, ne?!“ zajiskřím očima a tvář se mi protáhne v úzkosti. „Když jsem byla při vědomí, tak jsem s ním nikdy nespala!“ zavrčím hrdě. „Víš přece … jak to mám,“ zamumlám a ošiju se, abych se mu nemusela dívat do těch temných rázných očí.

„Prosím tě, nemluv o tom!“

„Ale sakra vždyť jsi u toho byl! Copak ty to nevíš?“ zajíknu se a pak mi to dojde! „Ty to víš!“ vydechnu zlomeně a do očí mi vstoupí slzy. A já si naivně myslela, že jsem jenom jeho. „Sakra, to ne! Ne!" Snažím se ze všech sil, abych se před ním nerozbrečela zoufalstvím. Žaludek mám opět jako na vodě a když se mi převrátí a bodne mě kdesi ve slabinách, bolestně zakleju.

„Di, nic se nedělo. Špatně jsi to pochopila!“ Přitáhne mě k sobě a objímá mě, hladí a líbá, ale já jsem moc rozechvělá, než abych na to reagovala. Když mi dlaní zajede na podbřišek, hrůzně ustrnu a vymaním se mu z náruče s divokým výkřikem.

„Sakra, co to děláš?!“ zařvu na něj plna rozhořčení. „To tě tak vzalo Desiino těhotenství, že to musíš přenášet i na mě?!“ prsknu znechuceně a zamračeně si dám ruce přes hruď. „Mně se to nelíbí! Nebudu si s tebou hrát na těhotnou, už s tebou nechci mít další dítě!

Chester pevně semkne čelist a zadívá se na mě tak neochvějným temným pohledem, až mi po zádech přejede mráz a já tupě polknu, zatímco se mi div nepodlomí kolena.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 15. kapitola :